Část1 Kapitola 3.1 – Druhá opiová válka a anexe poloostrova Kowloon

Druhá opiová válka je známá také jako anglo-francouzská expedice nebo válka se šípy. Příčiny války byly dalekosáhlé a komplikované. Obecně byli Britové nespokojeni s tím, čeho dosáhli na základě Nankingské smlouvy, a chtěli získat další ústupky, včetně otevření dalších přístavů v Číně pro obchod, legalizace obchodu s opiem a především vnucení principu nejvyšších výhod Číně. Napětí v 50. letech 19. století rostlo a vyvrcholilo v říjnu 1856, kdy čínské úřady v Kantonu zabavily lorchu registrovanou v Hongkongu a její posádku uvěznily na základě obvinění z pirátství. V té době se rozšířily zvěsti, že během incidentu byla stažena britská vlajka, což bylo považováno za urážku britské koruny. (Později vyšlo najevo, že v době incidentu vypršela platnost registrace lodi.) Na základě této záminky Britové zaútočili na Kanton a vedli válku proti Číně. Mezitím byl v Kuang-si popraven kněz francouzské misie Entrangere a tento incident přiměl Francouze, aby se připojili k vojenskému tažení. První fáze války skončila smlouvou z Tchien-ťinu v červnu 1858.

V roce 1860 však bylo nepřátelství obnoveno. Britové a Francouzi byli posíleni a zahájili útok na hlavní město. Obsadili Peking a vypálili Jüan Ming Jüan. Válka skončila podepsáním Pekingské úmluvy, která postoupila poloostrov Kowloon Velké Británii. Mezi doložky patřila také legalizace obchodu s opiem, otevření Tchien-ťinu jako smluvního přístavu a povolení britským lodím vozit námezdní dělníky do Ameriky.

Tabulka 1: Kombinovaná flotila v Kowloonském zálivu 1860

Od dne obsazení ostrova Hongkong Brity v roce 1841 do roku 1859 zůstal poloostrov Kowloon součástí čínského území a byl spravován čínskou vládou. Stal se v podstatě nárazníkovou oblastí mezi britskou vládou v Hongkongu a čínskou posádkou ve městě Kowloon a sir John Davis poznamenal, že byl považován za jakousi „neutrální půdu“. Britové měli zájem rozšířit své území a získat úplnou kontrolu nad přístavem anexí poloostrova Kowloon. Guvernér Sir John Bowring naléhal na ministerstvo vnitra, aby poloostrov Kowloon získalo pro vojenské, obchodní, hygienické a policejní účely. Anexe poloostrova však nebyla zahrnuta do Tchien-ťinské smlouvy z roku 1858. Bowring byl pověřen, aby jednal o pronájmu poloostrova Kowloon s guvernérem provincie Guangdong. Nepřátelství však bylo obnoveno a válka skončila podpisem Pekingské úmluvy, která stanovila anexi poloostrova Kowloon jižně od Boundary Street a Stonecutters Island. Od té doby získala koloniální vláda plnou kontrolu nad přístavem Victoria. Druhá opiová válka měla i další důsledky. Vypálení továren v Kantonu v roce 1856 přimělo firmy, které tam sídlily, aby přesunuly svá sídla do Hongkongu a přivedly s sebou své čínské kompradory. Ti poskytli kapitál, odborné znalosti a zkušenosti pro rozvoj obchodu v pozdější části 19. století.