Řekněte mi vše, co potřebuji vědět o kognitivní disonanci

Co přesně znamená kognitivní disonance?

Řekněme, že cvičíte jako šéf – platíte si virtuální tréninky, běháte po okolí, zdoláváte všechny turistické trasy v okruhu pěti mil – a jíte zdravě, to vše ve snaze shodit karanténu 15.

Pak jdete nakoupit potraviny a všimnete si vaničky s jedlým těstem na sušenky, kterou vložíte do košíku s tím, že si dáte jen tu a tam jednu lžičku. Přestože si ho koupíte, víte, že byste ho neměli, protože, no, sabotáž. A v tu chvíli se začnou dostavovat nepříjemné pocity, vina a stud.

To je kognitivní disonance – duševní konflikt, který nastává, když se vaše přesvědčení neshodují s vašimi činy. „Je to nepříjemný stav mysli, když má někdo protichůdné hodnoty, postoje nebo pohledy na stejnou věc,“ říká psychiatr Grant H. Brenner MD, FAPA, spoluzakladatel Neighborhood Psychiatry na Manhattanu. „Míra nepohodlí se liší v závislosti na tématu a také na tom, jak dobře se člověk vyrovnává s vlastními rozpory.“

Dalším příkladem je kuřák, který dobře ví, že nikotin způsobuje rakovinu plic, ale přesto si šlukne šluk za šlukem, aby zmírnil momentální úzkost – a pak má pocit studu a viny. „Existuje určitý rozpor mezi tím, jaké jsou vaše hodnoty, a tím, co v danou chvíli cítíte,“ říká Thea Gallagher, PsyD, odborná asistentka a ředitelka ambulantní kliniky Centra pro léčbu a studium úzkosti (CTSA) na Perelmanově lékařské fakultě Pensylvánské univerzity. Nebo si vezměte vegana, který si koupí koženou tašku, ekologicky smýšlejícího člověka, který si koupí auto na plyn, a seznam by mohl pokračovat.

Ačkoli kognitivní disonance sama o sobě nemusí být nutně špatná, „když se lidé vyhýbají řešení duševní nepohody – pokud se problém nevyřeší sám od sebe, což je při vnitřním konfliktu obvykle nepravděpodobné – může to vést k problémům v budoucnu,“ říká dr. Brenner říká.

Vědci se navíc domnívají, že nejde o automatický pocit, který zažíváme, když máme protichůdná přesvědčení – zažíváme ho pouze tehdy, když si uvědomujeme, že jde o rozpor.

Kde se vzal tento termín?

Již v roce 1957 vymyslel psycholog Leon Festinger tento termín po přelomovém experimentu. Festinger a jeho kolega požádali 71 pokusných osob, aby se po dobu jedné hodiny věnovaly některým úkolům hodným dřímoty, jako je otáčení kolíčků v kolíkovací desce. Dostali buď 1 dolar, nebo 20 dolarů za to, že čekajícímu účastníkovi řeknou, že úkol byl zábavný. Když byli následně účastníci experimentu požádáni, aby jej zhodnotili, ti, kteří dostali 1 dolar, jej hodnotili jako zábavnější než ti, kteří dostali 20 dolarů.

Matoucí, že? Experiment ukázal, že subjekty, kterým byl zaplacen 1 dolar, zažívaly disonanci. Proč? Protože 1 dolar nebyl dostatečným důvodem ke lhaní, takže v podstatě sami sebe přesvědčili, že úkol byl ve skutečnosti příjemný. Zatímco skupina platící 20 dolarů byla přesvědčena, že částka je dostatečná ke lhaní, takže disonanci neprožívala.

Pokud to ještě více rozebereme, disonance nastala mezi poznáním skupiny platící 1 dolar (skutečně nechtěli lhát) a jejich chováním (skutečně lhali). Provedení úkolu, který je v rozporu s něčím přesvědčením, se nazývá vynucená shoda. A aby sladili neslučitelné chování se svými přesvědčeními, snížili disonanci, kterou pociťovali, tím, že změnili svůj postoj k dané činnosti (uváděli, že je to baví). Rozumíte?“

Festingerova teorie ukázala, že lidé potřebují soulad mezi svými postoji a chováním – i když dosažení této rovnováhy není vždy dosaženo racionálním způsobem.

Výzkumníci dokonce zjistili rozdíly v mozkové aktivitě během stavu kognitivní disonance. Skenování mozku ukázalo, že rozhodnutí spojená s vyšší úrovní kognitivní disonance vyvolala viditelný elektrofyziologický signál v prefrontální kůře mozku, tedy v oblasti, která monitoruje vnitřní konflikty a chyby.

Jaké jsou účinky kognitivní disonance?

V daném okamžiku může kognitivní disonance vyvolat nepříjemné pocity, stres a úzkost. A míra těchto účinků často závisí na tom, jak velký je nesoulad mezi protichůdnými přesvědčeními, jak moc tato přesvědčení pro danou osobu znamenají, a také na tom, jak dobře se daná osoba vyrovnává s rozpory sama se sebou.

Tak například vegan, který se stará o malá zvířata a dobrovolně pracuje v místním útulku, může pociťovat mnohem větší stres z konzumace masa než dejme tomu někdo, kdo neustále mluví o cvičení, ale nikdy se nezvedne z gauče. „Lidé mohou zažívat psychický stres, protože vědí, že by měli mít soucit sami se sebou, ale zároveň cítí hluboký pocit studu a lítosti,“ říká Gallagher.

Díky nepříjemným pocitům, které kognitivní disonance způsobuje, mohou lidé racionalizovat svá rozhodnutí – i když jsou v rozporu s jejich přesvědčením – vyhýbat se rozhovorům o určitých tématech, skrývat své přesvědčení nebo jednání před ostatními, nebo dokonce ignorovat rady lékaře. Všechny tyto taktiky jim nakonec jen pomáhají opakovat chování, se kterým stejně ve skutečnosti nesouhlasí. Ahoj, živý, dýchající oxymóron.

Jak může ovlivnit rozhodnutí, která děláme?“

Kognitivní disonance může být problematická, pokud začnete ospravedlňovat nebo racionalizovat destruktivní chování. Nebo pokud se začnete výrazně stresovat tím, že se snažíte disonanci racionalizovat.

„Mám pacienty, kteří chodí na seznamovací aplikace a říkají mi, že se jim dostává jen odmítnutí. Rád jim připomínám, že i oni už pár lidí odmítli a nebylo to nic hrozného. Oni je přece nenáviděli. Nemysleli si, že jsou odporní. Prostě si jen řekli: „Tenhle člověk není pro mě.“ Nebylo to tak. Ale když to obrátí proti sobě, jsou přísnější a internalizují si myšlenku na ‚Jsem hrozný. Nikdo mě nemá rád. Jsem prostě nula. Tento destruktivní vzorec myšlení posiluje nesoulad a může formovat chování, které tento negativní cyklus dlouhodobě přehrává,“ říká Gallagher.

„Málokdo z nás jde do něčeho s tím, že si řekne: ‚Hele, dneska bych opravdu rád zpochybnil své přesvědčení o tomhle‘. Obvykle se rádi držíme svých přesvědčení. Lidé řeší disonanci tím, že si najdou další informace, které je utvrdí v tom, čemu chtějí věřit, místo aby se to pokusili zpochybnit jiným způsobem, což ve výsledku jen potvrdí předsudky,“ říká Gallagher.

Když se kognitivní disonance neřeší, může způsobit nejen rozčilení, ale může vést i ke zhoršení rozhodování, říká doktor Brenner. Na druhou stranu však „když se kognitivní disonance správně řeší, může vést k lepšímu rozhodování a většímu sebeuvědomění,“ říká.

„Může být užitečné, když ji dokážete identifikovat a zeptat se sami sebe: ‚Proč? Jak jsem se k tomu dostal? Jak to mohu napravit? Jaké chování mohu udělat, abych to zpochybnil?“

. Gallagher říká.

Jaké jsou příznaky toho, že můžete zažívat kognitivní disonanci?

Mezi příznaky, že můžete zažívat kognitivní disonanci, patří např:

• Všeobecný nepříjemný pocit, který nemá žádný zřejmý nebo jasný zdroj
• Zmatek
• Pocit rozporu kvůli spornému tématu
• Lidé vám říkají, že se chováte jako pokrytec
• Jste si vědomi protichůdných a/nebo žádoucích názorů, ale nevíte, co s nimi dělat

„Rozvíjení pocitu vnitřního konfliktu je dobré si všímat, protože může vést k rigidním názorům a náhlým změnám přesvědčení a chování,“ říká dr. Brenner vysvětluje. „Pokud nejsou konkurenční hodnoty, přesvědčení, postoje atd. vyřešeny nebo integrovány, značně to brzdí schopnost skupin vést konstruktivní dialog, což ztěžuje, ne-li znemožňuje, dosažení uspokojivého kompromisu,“

Co můžete udělat pro zmírnění kognitivní disonance?“

Dobrou zprávou je, že řešení kognitivní disonance může často vést k pozitivním změnám. A nemusí jít vždy o velké změny. Někdy stačí jen malá změna perspektivy, abyste se dopracovali ke zdravějším vzorcům myšlení.

„Klíčem je identifikovat ji, vyhodnotit ji a přijít na to, jak ji vyřešit,“ říká Gallagher. „Musíte si určit, které hodnoty jsou vaše a které jsou hodnoty někoho jiného. A pokud přebíráte hodnoty někoho jiného, musíte se sami sebe zeptat proč,“ říká. Tak například, když někdo řekne: „Nemůžu uvěřit, že bys utrácel peníze za hospodyni.“ Nevěřím, že bys utrácel za hospodyni. Musíte si ujasnit, jaké jsou vaše hodnoty a co je pro vás důležité, a pak se s nimi musíte smířit, říká Gallagher. „Někdy neexistuje správné nebo špatné; jde o to, co je pro vás a pro toto období vašeho života nejlepší.“

Disonanci lze snížit změnou stávajících přesvědčení, přidáním nových přesvědčení nebo minimalizací důležitosti přesvědčení. Vezměme si například příklad, který navrhl Festinger: V případě silného kuřáka, který ví, že kouření škodí jeho zdraví, dojde k disonanci, protože bude i nadále kouřit. Tuto disonanci může snížit tím, že:

• přestat kouřit
• změnit své přesvědčení o vlivu kouření na jeho zdraví (že nezpůsobuje rakovinu plic)
• přidat nové přesvědčení tím, že bude hledat pozitivní účinky kouření (snižuje úzkost a přírůstek hmotnosti)

.

• Snížení významu přesvědčení tím, že se přesvědčí, že rizika kouření jsou nepatrná ve srovnání s rizikem automobilové nehody

Život může být složitý a naše jednání a přesvědčení může být někdy těžké pochopit. Uvědomění si znepokojivých rozporů je však důležitým prvním krokem k jejich řešení. Ještě něco je třeba mít na paměti – v průběhu života rosteme a vyvíjíme se, takže kognitivní disonance, se kterou dnes bojujeme, se může časem vyřešit.

Časté dotazy ke kognitivní disonanci

: nepříjemné pocity nejasného původu, zmatek, pocit rozporu ve sporné záležitosti, lidé vám říkají, že jste pokrytec, nebo si uvědomujete protichůdné názory a/nebo přání, ale nevíte, co s nimi.