1

Výzkumníci z MPI-EVA pozorovali přirozené chování šimpanzů v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny a zjistili, že šimpanzi si velmi vybírají, s kým se dělí o žádoucí potraviny, jako je maso, med nebo velké plody. Ukázali, že šimpanzi se častěji dělili o potravu se svými přáteli a že na jejich rozhodnutí nemělo vliv ani vysoké dominantní postavení, ani obtěžování ze strany žebráků. To doplňuje výsledky jiné studie stejného týmu publikované minulý měsíc, která zkoumala sdílení masa po skupinovém lovu opic. Tam zjistili, že šimpanzi, kteří měli po úspěšném lovu maso, se pravděpodobně odměnili ostatním lovcům tím, že se s nimi podělili. „Souhrnně náš výzkum ukazuje, že šimpanzi se rozhodují, kdy se podělit o potravu, na základě pravděpodobnosti, že jim tato laskavost bude v budoucnu vrácena,“ říká Liran Samuni, první autor obou studií. „Nebo, v případě sdílení po skupinovém lovu, je sdílení masa oplácením laskavosti za pomoc.“

Předchozí studie u jiného poddruhu šimpanzů naznačovaly, že ke sdílení potravy u šimpanzů dochází především kvůli tlaku obtěžování ze strany žebráků. „U šimpanzů tchajwanských tomu tak nebylo,“ upozorňuje Catherine Crockfordová, vedoucí autorka studií, „a zdůrazňuje tak vysokou variabilitu spolupráce napříč šimpanzími populacemi.“ Lidské populace se také liší v tom, jak jsou kooperativní, a výzkum probíhá jak u lidí, tak u zvířat, která nejsou lidmi, a hodnotí, co může způsobit, že některé populace jsou kooperativnější než jiné. „Potřeba zůstat v soudržném celku kvůli vysokému tlaku predátorů nebo schopnost projevovat silnou soudržnost kvůli bohatým zdrojům potravy jsou dva možné scénáře, které podporují projevy kooperativního jednání,“ naznačuje Roman Wittig, druhý vedoucí autor studií.

Vědci navíc odebrali šimpanzům vzorky moči po lovu a sdílení potravy a měřili hormon oxytocin. „Víme, že oxytocin hraje silnou roli při kojení, na které se můžete dívat jako na příklad sdílení potravy mezi matkou a mládětem, a obecně se podílí na sociálním chování a vytváření vazeb,“ vysvětluje Liran Samuni. Vědci zjistili vysoké hladiny oxytocinu poté, co se šimpanzi dělili o maso a další ceněnou potravu, a poté, co se šimpanzi účastnili lovu s ostatními. „To, že jsme zjistili vyšší hladiny oxytocinu jak po lovu, tak po sdílení, přispívá k myšlence, že oxytocin je klíčovým hormonem podílejícím se na spolupráci obecně,“ upozorňuje Liran Samuni.

Výzkumníci došli k závěru, že stejně jako u lidí je i u šimpanzů tai sdílení selektivní a že přátelé a ostatní, kteří pomohli získat potravu, z něj mají větší prospěch. Emocionální vazba, která je mezi přáteli zřejmá, pravděpodobně sehrála klíčovou roli v evoluci lidské spolupráce.