10 nejlepších rad pro vztahy přímo od párových poradců

Navštěvujete svého gynekologa na každoroční prohlídku, jíte zdravě, abyste se vyhnuli nemocem, a cvičíte, abyste udrželi své tělo silné, ale co děláte pro pravidelnou péči o svůj vztah? Jen hádám: moc ne. To je obrovská škoda, protože dobré rady ohledně vztahů – zejména pokud pocházejí od profesionálů vzdělaných v oboru psychologie – mohou jakoukoli lásku z pevného zlata povýšit na diamantově silnou.

„Většina z nás funguje v krizovém režimu svého vztahu a věnuje mu upřímnou pozornost pouze tehdy, když se vyskytne problém, který je třeba vyřešit,“ říká doktor Seth J. Gillihan, klinický psycholog s praxí nedaleko Filadelfie. „Ale vztah je jako zahrada: I když se jí daří dobře, může v ní vyrůst plevel a zahltit ji.“

Proto si nárůst „poradenství pro šťastné páry“ – návštěva odborníka dávno předtím, než se vůbec objeví myšlenka na Splitsville – zaslouží potlesk. Aktivní přístup, který je mimochodem v rámci katolické víry předpokladem pro uzavření manželství, vám pomůže uhladit i ty nejmenší (nebo největší) problémy – a jednoduše umocnit lásku, kterou k sobě denně cítíte.

Takže bez dalších okolků vám přinášíme 10 nejlepších vztahových rad, které vám přinášejí ti nejmoudřejší a nejopravdovější vztahoví terapeuti…

Vždy předpokládejte to nejlepší.

Ať už jste optimista, nebo ne, je pravděpodobné, že v jednání své drahé polovičky najdete něco osobního, když vás zklame. Je to přirozené, protože vztahy jsou přece osobní. V devíti z deseti případů (ne-li ve všech deseti) však vaše osoba nemá v úmyslu vás rozčílit.

„Zvláště když už jsme v podrážděném stavu, máme ve vlasech spoušť na to, abychom věci brali špatně a předpokládali to nejhorší,“ říká Gillihan. (A přesto, když se náš partner cítí osobně uražen nebo napaden něčím, co děláte, jste pravděpodobně naštvaní, že vás prostě nenechá na holičkách.)

Mějte však na paměti, že „mnoho našich reakcí vychází z toho, jak se cítíme
sami, oproti tomu, jak se cítí někdo jiný,“ jak vysvětluje Gillihan. Zkuste to tedy takto: Ráno si řekněte: „Dnes si vyberu co nejpříznivější interpretaci všeho, co mi přijde do cesty“.

„Tato mentalita vám dává svobodu překonat sám sebe“ – a může být příkladem pro vaše blízké, aby udělali totéž, říká. Výsledek? Oba se můžete soustředit na vše dobré – a rychle se odrazit od případných náhodných „špatných“ okamžiků.

Všímejte si projekcí.

Když už mluvíme o interpretacích, jedna z věcí, která je může pokazit, je psychologický termín známý jako projekce.

Projekce je zkrátka situace, kdy přenášíte své vlastní pocity ohledně sebe nebo situace na někoho jiného. Ačkoli se obvykle jedná o podvědomý zvyk, projekce vede k tomu, že předpokládáte, že váš partner cítí určitým způsobem, i když to tak ve skutečnosti není.

Příklad pokud jste byli v minulosti podvedeni a máte kvůli tomu problémy s důvěrou (tedy férově), můžete si partnerovu poznámku „Chováš se divně“ vyložit jako obvinění, že jste neloajální. I když ve skutečnosti se jen diví, proč jste poslední dva dny méně hovorní.

Kdykoli můžete, zkuste se zastavit a podívat se na konverzaci nebo situaci tak, jak skutečně je, všimněte si svých vlastních nejistot a předpokladů (zeptejte se sami sebe: Vím, že X je pravda?) a snažte se oprostit od představy, že víte, co vaše drahá polovička cítí, říká Gillihan. Nikdy se to skutečně nedozvíte, pokud se ho nezeptáte.

Derek Hough a jeho přítelkyně Hayley Erbertová mají celý ten šťastný-zdravý-vztah v malíčku. Podívejte se na ně v akci:

Přestaňte na sebe vzájemně kašlat.

Každopádně je to snad nejhorší slovo v angličtině, alespoň co se vztahů týče. „Vytváří pocit nespravedlnosti – že by něco mělo být jinak, než jak to je,“ říká Gillihan. Většinou je však to, co následuje za tímto slovesem, osobní přání nebo preference, nikoli skutečná pravda.

Pokud vůbec věříte v osud, pomůže vám prostě věřit, že cokoli váš partner udělal nebo neudělal, se stalo proto, že tak byl vesmír uspořádán (z nějakého důvodu, který nikdo nezná). Pokud nevěříte, je to naprosto v pořádku – ale přenastavení vašeho myšlení vám může pomoci vyhnout se jakémukoli pocitu hořkosti nebo rozhořčení. Vyjádřete tedy to, co chcete, jako přání: „Přála bych si, abys přišel domů dřív a mohli jsme spolu trávit víc času.“ nebo „Byla bych ráda, kdybys mi víc pomáhal se psem“.

Kdokoli může diskutovat o „měl by“, poznamenává Gillihan, „ale kdo se může hádat s přáním?“. I když se jim to nepodaří splnit, nebudou mít hned pocit, že dělají něco špatně.

Ztiš se a naslouchej.

Myslíte si, že nasloucháte své druhé polovině, ale… nasloucháte?

Naslouchání je sloveso, ne jen pasivní proces „ty mluvíš a já ne“. Vyžaduje umlčet vlastní myšlenky a pocity, abyste se mohli skutečně naladit na myšlenky a pocity někoho jiného.

„Každý se chce cítit vyslyšen, ale mnoho párů se postupem času necítí být vyslyšeno, a to vytváří spoustu problémů,“ říká Rachel Sussmanová, LCSW, vztahová psychoterapeutka v New Yorku. „Samozřejmě je důležité se vyjadřovat, ale nejprve je třeba ustoupit a naslouchat.“

Sussmanová navrhuje? Poté, co vám partner řekne, jak se cítí, zopakujte mu, co jste pochopili, že říká. Pak řekněte: „Máš pocit, že jsem tě teď slyšel? Cítíš se pochopen?“ Pokud řekne, že ne, požádejte ho, aby vám pomohl lépe pochopit, co říká.

A nezapomeňte na toto: I když s partnerem nesouhlasíte, chcete potvrdit jeho pocity. Jste úplně jiný člověk s odlišnými zkušenostmi a vnímáním, takže si nebudete vždy rozumět – ale pokud chcete, aby váš vztah rostl, měli byste mu vždy, vždy dát najevo, že se nemýlí, když se cítí tak, jak se cítí.

Vyhledávejte příležitosti k upřímnému poděkování.

Výzkumy ukazují, že vděčnost je tajemstvím šťastného života – a je také nezbytnou složkou šťastné „lodi“.

Přemýšlejte o tom:

Všímejte si proto okamžiků, kdy pro vás váš partner udělá něco alespoň trochu nezištného a milého, a poděkujte mu za to. Oceňte i věci, u kterých by nečekal, že je vyzdvihnete, jako je vyzvednutí oblíbené lahve vína cestou domů nebo uvaření quinoy místo jím preferované rýže, protože omezujete rafinované sacharidy.

„Poděkování může mít velmi dlouhý účinek a je oboustranné,“ říká Gillihan. Význam:

Partnerství, když se život zblázní.

„Když jsme přetíženi, často do vztahu vnášíme tak málo,“ říká Sussman. Čtěte: Vykašlete se na to, že se v neděli podíváte s partnerem na nový film od Marvelu, abyste si mohli udělat nějakou práci, nebo ho před spaním sotva políbíte, protože jste tak vyčerpaní.

„Správná rovnice je být doma svým nejlepším a nejmilovanějším já, aby vám síla vašeho pouta dodala sílu zvládnout všechno ostatní.“ Kázání!“

Když víte, že se v práci schyluje k vřavě, řekněte to své polovičce, „Čeká mě opravdu náročné období a jsem nervózní, že nebudu schopen vložit do našeho vztahu energii, kterou oba očekáváme. Co dalšího mohu udělat, abych nám tento měsíc pomohl?“ Odpovězte. Řešením může být omezení společenských aktivit nebo naplánování společných snídaní místo večeří, o kterých víte, že je nakonec vynecháte.

„Vždy se sami sebe ptejte, zda do svého vztahu vkládáte tolik, kolik do své kariéry, cvičebních cílů nebo přátelství,“ dodává Sussman. „Pak podle potřeby proveďte změny.“

Vytvořte si společný kalendář cílů.

Máte cíle, váš partner má cíle – ale co ty, které můžete realizovat jako pár? Je důležité představit si, že něčeho dosáhnete nebo uděláte jako celek, abyste si udrželi superpevné pouto, říká poradkyně WH „Dr. Chloe“ Carmichaelová, PhD, klinická psycholožka z New Yorku.

„Vytvořte si kalendář finančních, cestovních nebo zájmových cílů,“ říká. (Například: Navštivte Japonsko, naučte se salsu.) „Pomůže vám to vidět se v budoucnu společně, podpoří diskusi o volbě životního stylu a připomene vám to, že se budete vzájemně podporovat odpovědností a tím, že budete pracovat na dynamice toho druhého.“

Navíc plánování budoucnosti za hranicemi velkých věcí (ehm, dětí a nablýskaných nových domů) může být prostě zábava – a vytrhne vás z nudného každodenního života.

Priorizujte intimitu.

Nemluvím teď o sexu, i když ten je ve vztahu také nesmírně důležitý. Mám na mysli intimitu, která pramení z fyzických doteků, upřímného očního kontaktu, vzájemného úsměvu atd. – všech těch drobných okamžiků, při kterých se vám rozbuší srdce.

„To jsou věci, které vašemu partnerovi připomínají, že jste v tom spolu, že jste si ho vybrali a jste rádi, že jste si ho vybrali,“ říká Sussman.

Dotýkejte se své drahé polovičky, když vaří kávu (rychlé objetí kolem pasu udělá své… jen si dejte pozor, aby se nerozlil), dívejte se jí do očí, když vám vypráví o svém dni, sprchujte se společně, spěte nazí, tulte se…. však víte, takové ty PG věci, které dělají každodenní život mnohem výjimečnějším.

„Pokud si všimnete, že to upadá, mohl by to být čas na to, abyste si udělali chvilku času a promluvili si sami se sebou o tom, proč – je to na vaší straně, na jejich straně, nebo na obou?“ Sussman poznamenává. Pokud zvýšení vaší vlastní iniciace tohoto typu intimity nevede k tomu, že by oni dělali totéž, možná budete chtít zvážit návštěvu párového terapeuta, který vám oběma pomůže přijít na základní problémy.

Proaktivně se kontrolujte.

Zopakujte si to po mně: Bez ohledu na to, jak dobře vás vaše osoba zná, nikdy nebude přesně vědět, co se vám neustále odehrává v hlavě. Proto neočekávejte, že to bude vědět… nikdy. Ušetříte si spoustu dramat, když své myšlenky vyslovíte, až budete mít možnost je zpracovat a shromáždit, poznamenává doktorka Chloe. (A já s ní souhlasím.)

Přesto v sobě pravděpodobně skrýváte spoustu myšlenek, které z toho či onoho důvodu nikdy nevyslovíte – a váš partner může dělat totéž. Možná mají pocit, že byste je nepřijali dobře, nebo že by jejich vyslovení obav stejně nevedlo k prospěšné změně, a tak se na to vykašlou a jdou dál.

Ačkoli to příležitostně u drobných věcí (jako třeba, že je rozčiluje, že se nikdy nemůžete rozhodnout, co si dáte k večeři) není velký problém, pravidelné zadržování věcí nedopadne dobře.

Udělejte tedy něco pro to, aby se vaše drahá polovička otevřela tím, že se čas od času ozve. Nenuceným, nekonfliktním způsobem (třeba když jedete v autě) se ho zeptejte: „Jak se v těchto dnech cítíš? Je něco, co bych mohl dělat více nebo méně, abych tě podpořil?“.

Často stačí jen to, že jim věnujete minutu a zeptáte se, aby pocítili lásku.

Udělejte si na ně čas.

Jistota dlouhodobého vztahu (a samozřejmě manželství) je zatraceně báječná. Častou cenou za to je však to, jak moc si na svého partnera „zvyknete“. „Přijde okamžik, kdy se díváme na projekci nebo vzpomínku na danou osobu, a ne na to, kým v danou chvíli je ve 3D,“ říká Gillihan. „To vás vede k vytváření předpokladů o tom, co potřebuje, na základě jeho minulosti – ne přítomnosti.“

A samozřejmě se lidé (včetně vás) postupem času vyvíjejí, a když jste s někým dlouhodobě, je na vás, abyste rozpoznali, jak. Takže kdykoli můžete – na příštím večerním rande, při vaření kávy, po návratu z běhu – se na chvíli zastavte a opravdu se na svého partnera podívejte novýma očima.

Přemýšlejte o třech milých nebo působivých věcech, které v poslední době udělal, a vciťte se do nich. Pak zkuste místo „miluji tě“ říct „vidím tě“. Jejich reakce by mohla být docela ohromující.