10 skladeb klasické hudby, které vám stoprocentně změní život
30. října 2020, 16:
Chovejte si klobouky – pokud jste ještě žádnou z těchto skladeb neslyšeli, váš život se změní hned 10x za sebou. Netřeba dodávat, že každý z těchto příkladů byste měli strávit na jedno posezení.
J. S. Bach – Matoušovy pašije
Co to je?“
Jedná se o jedno ze dvou „pašijových“ oratorií, která se od Bachovy smrti dochovala (mohl jich napsat až pět), ale zároveň se stala jedním z jeho nejslavnějších děl. Původní název zní Passio Domini nostri J. C. secundum Evangelistam Matthæum („J. C.“ znamená Ježíš Kristus, což je možná trochu povědomé pro někoho, koho neznal… ale necháme ho být).
Proč vám změní život:
Pokud jste si mysleli, že barokní hudba se většinou zabývala plinky-plinky cembalem, za které platili bohatí a obskurní členové královské rodiny, Matoušovy pašije vám vymažou z hlavy vaši útlou mysl. Všude se to hemží biblickými zvěstmi o blížící se apokalypse a u každé z nich Bach zabrnká na nějakou zdrcující atonalitu nebo podivný akord, jako by se při každé z nich svíjel bolestí. Je to takový lidský prožitek, složený v době, kdy lidské prožitky nepatřily mezi hlavní cíle většiny barokních skladatelů.
Přečtěte si více: Otázka: Kolik měl J. S. Bach dětí? A: Spoustu. Tohle víme. >
Čajkovskij – Symfonie č. 6
Co je to?“
Čajkovského poslední symfonie, přezdívaná „patetická“. Premiérově byla provedena pouhých devět dní před skladatelovou smrtí.
Proč vám změní život:
Čajkovskij byl jistě jedním z osobně nejproblematičtějších velkých skladatelů – a tato symfonie byla v podstatě jakýmsi výlevem mnoha jeho problémů. Mnozí si zpočátku mysleli, že jde o dlouhý dopis na rozloučenou, jiní poukazovali na nesmírně kontroverzní homosexuální sklony, kterými byl Čajkovskij znám, a někteří si mysleli, že jde jen o tragické, smutné, oslavné a shovívavé umělecké vyjádření. Ale důvod, proč ve vás zůstane navždy, spočívá v tom, že všechny tyto souvislosti svým způsobem fungují, ale nikdy to neubírá na tom, jak velkolepá je samotná hudba. Je to lekce o těch nejlepších způsobech vyjádření emocí prostřednictvím hudby.
Mahler – Symfonie č. 2
Jaká je?
Masivní, taková je. Rudě masivní. Mahlerova Symfonie č. 2 (známá jako „Vzkříšení“) je devadesátiminutový pokus o zhudebnění celé podstaty existence. Takže dost ambiciózní.
Proč vám změní život:
Pokud si myslíte, že jakýkoli kousek hudby delší než 3 minuty je trochu požitkářský a plný sám sebe, tato jediná skladba vás přesvědčí, že někdy naprosto stojí za to strávit hodinu a půl nad jedním hudebním konceptem (i když je to koncept obrovský). Žádný jiný skladatel by to nedokázal udělat zábavněji (pozor na smrtelné výkřiky!) nebo přínosněji. Epických závěrečných několik minut je samo o sobě hloupě velkorysou odměnou, ale dostat se k nim je polovina zábavy.
Přečtěte si více: >
Beethoven – Grosse Fuge
Co je to?
Jedna z posledních skladeb, kterou Beethoven napsal pro smyčcové kvarteto, jeden z jeho slavných „pozdních“ kvartetů. Je to jednovětý experiment se strukturou, který byl v době svého vzniku všeobecně nenáviděn.
Proč vám změní život:
Je důkazem, že nejen kritici a posluchači se mohou opravdu, ale opravdu mýlit, ale také že vše záleží na interpretaci. Skutečně slyšíte, jakou námahu a úsilí muselo komponování stát, což znamená, že to není vždycky pohodový poslech, ale málokterá skladba v historii tak obnaženě ukázala, jak skladatel dokáže do jediného díla vrhnout úplně všechno. A nakonec měla obrovský vliv na serialistické skladatele 20. století, kdy ji nikdo jiný než Igor Stravinskij neprohlásil za hudební zázrak. Co říkáte na odložené uspokojení?
Mozart – Requiem
Co je to?
Kus, který Mozart napsal na smrtelné posteli v zuřivé horečce. Tedy pokud se dá věřit filmům.
Proč vám změní život:
Už úvodní Introitus udává truchlivý tón. Možná se to zdá jen nám, ale nezní to vlastně, jako by se tu Mozart bál smrti? Kromě toho, že je Requiem strašidelné jako nic, je to strašidelná mozaika – dokončil ji jeden z Mozartových žáků Franz Süssmayr, stala se legendární záhadou a dokonalým způsobem, jak ukončit příběh jednoho z nejslavnějších géniů historie – tedy neukončit ho celý. Jaká záhada.
Monteverdi – Nešpory
Co to je?
Jedná se o stěžejní dílo vousatého barokního denáru Claudia Monteverdiho, gigantický hluk, který podle některých překlenul propast mezi renesancí a raným barokem.
Proč vám změní život:
Donutí vás uvědomit si, že to, že je něco opravdu staré, ještě neznamená, že je to automaticky nudné, nebo jen vychvalované, protože to bylo „přelomové“. Nenechte se mýlit – Monteverdiho nešpory jsou nesmírně zábavné samy o sobě. Pro začátek je to prostě obrovský rozsah. Pokud o tom chcete mluvit hrubě (a to my chceme), pak byste to mohli popsat jako Monteverdiho přenesení chrámové hudby do opery, se vší dramatičností, která z toho vyplývá. Trubky, bicí, mohutné sbory, květnaté vokální linky… tohle je opravdu největší hit raného baroka.
Elgar – Violoncellový koncert
Co to je?
Jediný violoncellový koncert, který napsal Edward Elgar, a jeden z nejslavnějších koncertů všech dob.
Proč vám změní život:
Je to důkaz, že intenzivní emoce mohou vycházet i z těch nejnepravděpodobnějších lidí. Nechceme vás rozmazlovat, ale na tom, jak dokázal Edward Elgar, ten největší zkostnatělý kudrnáč, vyjádřit své emoce spíše hudbou než slovy nebo činy, je něco velkolepě anglického. Jeho soukromý život byl překvapivě bouřlivý (to je jiný příběh) a ve skladbách, jako je Violoncellový koncert, jako by prasklo těsnění a Elgar konečně mohl všechny nahromaděné emoce vypustit v soustředěném výbuchu.
Wagner – Prstenový cyklus
Co je to?
Je to VŠECHNO.
Proč vám to změní život:
Poprvé si uvědomit, že svět opery může být skutečně tak pohlcující, je velmi, velmi zvláštní pocit – pokud se na konci celého čtyřoperního cyklu nebudete cítit ochuzeni, obáváme se o vaši schopnost fungovat v reálném světě. Mezi nefanoušky má příšernou pověst „té strašně dlouhé opery, která se nikomu nelíbí“, a svým způsobem představuje všechny nejexkluzivnější, nejmozkovitější a nejfalešnější stereotypy operního světa. Ale my vám říkáme: toto vnímání je ŠPATNÉ a Prstenový cyklus je od základu neotřelé dílo ohromující geniality. Ignorujte ho na vlastní nebezpečí.
Max Richter – Vivaldi:
Co je to?
Radikální, nádherné přetvoření Vivaldiho koncertů Čtvero ročních dob moderním indie-klasickým skladatelem Maxem Richterem.
Proč vám to změní život:
Poslech Vivaldiho: Recomposed je jako zjistit, že starý svetr, který jste kdysi milovali, jako zázrakem přišel o všechny bobříky a je vlastně na vrcholu módy, přestože vám všichni říkají „kámo, ten svetr už jsem viděl tisíckrát a nenabízí mi nic nového“. Richterovi se neuvěřitelně dobře daří nenápadně propašovat do klasiky, kterou už nesmírně dobře znáte, rozkošné doplňky, vylepšení a vynálezy a osvěžit ji nejen pro moderní dobu, ale i pro doby příští.
Gorecki – Symfonie č. 3
Co je to?
Možná nejemocionálnější hudební dílo, jaké kdy bylo napsáno.
Proč vám změní život:
Ne nadarmo nazval polský skladatel Henryk Górecki svou třetí symfonii Symfonie smutných písní. V každé větě zpívá sólový soprán texty inspirované válkou a odloučením – ale je to právě druhá věta, která opravdu vyniká. Text pochází z čmáranic na zdi gestapácké cely za druhé světové války, a jak si jistě dovedete představit, je to dost otřesná věc – ale Górecki ji nechává znít tak transcendentálně, že je těžké uvěřit, že byla napsána za tak strašných okolností. Sám řekl, že chtěl, aby se sopránová linka „tyčila nad orchestrem“, a to se mu rozhodně daří.