107 #72: Cestující třetí třídy byli při potopení Titaniku drženi v podpalubí a nemohli nastoupit do záchranných člunů
FALSE. Je to však možná pravda v případě některých mužů třetí třídy, kteří v některých částech lodi nesměli do záchranných člunů se ženami a dětmi podle pravidla Ženy a děti první. Je mýtem, že cestující třetí třídy, včetně žen a dětí, byli až do konce zavřeni v podpalubí. Tato představa vychází ze skutečnosti, že rozkaz k předání žen a dětí třetí třídy nahoru do člunů byl vydán až ve 12.30 hodin, tedy 50 minut po srážce. První záchranný člun Titaniku, č. 7, byl však spuštěn na vodu až po této době, ve 12.40. Cestující třetí třídy Daniel Buckley byl jedním z těch mužů, kteří byli vpuštěni do záchranných člunů, ale popisuje znepokojivé čekání předtím, než byly čluny připraveny a vyklopeny, před naložením ve 12.30:
DAB016: „Snažili se důstojníci nebo posádka zadržet cestující na palubě?“
„Myslím, že ne.“
DAB017: ‚Bylo vám dovoleno vystoupit na horní palubu bez jakýchkoli zásahů?
„Ano, pane. Zpočátku se nás snažili držet dole na naší kormidelní palubě. Vůbec nechtěli, abychom šli nahoru do první třídy.“
DAB018: „Kdo se o to pokoušel?“
„Vůbec nechtěli, abychom šli nahoru do první třídy.
„Nemohu říct, kdo to byl. Myslím, že to byli námořníci.“
DAB019: „Co se stalo potom? Pokusili se cestující na kormidle dostat ven?“
„Ano, pokusili. Byl tam jeden cestující na kormidelním sedadle, který stoupal po schodech, a zrovna když vcházel malou brankou, přišel nějaký chlapík a shodil ho dolů; hodil ho dolů na místo pro cestující na kormidelním sedadle. Ten chlap se rozrušil a běžel za ním, ale nemohl ho najít. Dostal se nahoru přes malou branku. Nenašel ho.“
DAB020: „Jakou branku máte na mysli?
„Malou branku hned nahoře u schodů, které vedou na palubu první třídy.“
DAB021: „Byla tam branka mezi kajutou a palubou první třídy?“ „Ano.
„Ano. Paluba první třídy byla výš než kormidelní paluba a vedly na ni nějaké schody; 9 nebo 10 schodů a branka hned nahoře na schodech.“
DAB022: „Byla ta branka zamčená?
„V době, kdy jsme se tam pokoušeli dostat, zamčená nebyla, ale ten námořník, nebo kdo to byl, ji zamkl. Takže ten chlapík, co šel nahoru za ním, ten zámek rozbil a šel za tím chlapíkem, co ho shodil dolů. Říkal, že kdyby se mu ho podařilo chytit, hodil by ho do moře.“
DAB023: „Měli ti cestující v kajutě vůbec nějakou možnost dostat se ven?“ „Ano.
„Ano, měli.“
DAB024: „Jakou měli možnost?
„Myslím, že měli stejnou šanci jako cestující první a druhé třídy.“
DAB025: „Poté, co byla tato brána rozbita?
„Ano; protože byli všichni smíšení. Všichni cestující na kormidle šli nahoru na palubu první třídy v době,kdy byla prolomena brána. Všichni se tam dostali nahoru. Nemohli je udržet dole.“
Po půl jedné dopoledne byli všichni cestující třetí třídy, ženy a děti, odvedeni na lodní palubu a po celé třetí třídě byli rozmístěni stevardi, kteří směrovali cestující do záchranných člunů.
Dveře a brány, včetně té, o které se Buckley zmiňuje výše, mezi třetí třídou a zbytkem lodi byly běžně zavřené, aby vyhovovaly imigračním zákonům z roku 1912. Ty vyžadovaly fyzické oddělení třetí třídy od ostatních tříd, aby se zabránilo šíření infekčních nemocí. Nicméně stevard třetí třídy John Hart vypověděl, že všechny tyto brány a dveře byly otevřeny ve 12.30 hodin:
10151: (Hart): „Rád bych věděl, jaké tematické prostředky se používají k tomu, aby cestující třetí třídy během plavby nezabloudili na paluby a kajuty první a druhé třídy lodi. Zaprvé, existují skládací branky?“
„Ano, branky, které se dají odstranit. Oddělující palubu třetí třídy je společník; oddělující palubu druhé třídy a palubu první třídy je zábrana.“
Připravil jsem se na to.
10152: „Jsou tyto přepážky během plavby připevněny – zábrana a společník?
„Ne.“
10153: „Jsou otevřené?“
„No, ta zábrana, která se zvedá, a ta branka, která se upevňuje, ta se dá prostě rukou vyndat, ta není nikdy zamčená.“
10154: „Chápu to správně, že ty branky nejsou nikdy zamčené a ta zábrana není připevněná?“
„Ne.
„Pokud vím, tak ne.“
10155: „Takže kdykoli může cestující třetí třídy stisknutím branky nebo zvednutím závory přejít na palubu druhé třídy nebo na palubu první třídy. Je to tak?
„Je to tak. Tedy samozřejmě pokud tam není nikdo na hlídce. Obvykle tam stojí rotmistr nebo nějaký námořník.“
10156: „Viděl jste někdy, že by ty brány byly zamčené?
„Ne, nebyl jsem na lodi dost dlouho na to, abych je viděl zamčené.“
10165: „Od doby, kdy jste šel na Titanic, až do doby nehody jste se nedíval, zda jsou vrata zamčená nebo závora zavřená. Je to tak?“
„Nechápu, jak mohly být zamčené. Vůbec si to nemyslím.“
10170: (Komisař): „Jak jsem pochopil, byly všechny dole, když jste odváděli cestující?
„Ano, můj pane.“
10171: „Všechny tři byly otevřené?“ „Ano.
„Ano, můj pane.“
10172: (Pan Harbinson): „Viděl jste někoho otevřít tyto brány nebo zvednout tyto zábrany?“
„Ne, neviděl jsem nikoho, kdo by je otevřel, ale musel jsem jimi projít a viděl jsem je otevřené.“
10213: „Řekl jste nám, že jste viděl několik stevardů rozmístěných na různých místech, aby usměrňovali cestující třetí třídy, kudy mají jít?“
„Ano.“
10214: „Asi kolik stevardů bylo takto rozmístěno?“
„Ano.
„Na pravoboku jsem jich prošel asi pět nebo šest.
10215: „Kdo tedy kromě vás ještě vyváděl lidi z jejich lůžek – budil je a vynášel na palubu lodi? Kolik dalších?
„Skoro osm. Část stevardů třetí třídy byli pokojoví stevardi, z nichž jsem přežil jen já.“
10216: „Pochopil jsem správně, že v zadní části lodi bylo celkem jen osm stevardů třetí třídy?“
10216: „Ano.
„Aby se o ně starali.“
10217: „Kteří byli rozmístěni na různých místech, aby usměrňovali cestující třetí třídy, kudy mají jít?“
„Z těch osmi ne.“
„Ne,“ řekl jsem.
10218: „Bylo jich pět?
„Pět dalších.“
10219: „Co to bylo za stevardy v jednotlivých třídách?
„To vám nemohu říct. Stevardi byli rozmístěni po celé lodi.“
10220: „Víte, kdo je tam rozmístil?“
„Nevím.
„To vám nemohu říct.“
10221: „Znáte od vidění stevardy, kteří byli rozmístěni, aby usměrňovali cestující třetí třídy?“
10221: „Ne.
„Ne.
10222: „Ale říkáte, že to nebyli stevardi třetí třídy?“
„Nebyli to stevardi třetí třídy.“
10223: „Viděl jste otevřené nouzové dveře?“
„Ne.
„Viděl jsem je otevřené – ty křídlové dveře do druhé třídy, chcete říct?“
10224: „Ano?
„Ano.
10225: „Víte, v kolik hodin byly otevřeny?
„Ano, to vám můžu říct. Otevřeno bylo v půl jedné.“ „Otevřeno bylo v půl jedné.
10230: (Komisař): „Viděl jste, že by někdo držel cestující třetí třídy zpátky, aby jim zabránil dostat se na palubu lodi?“
„Ne, můj pane.“
10255: „Podle vás všechny ženy a děti ze zadní části lodi, které byly vyvedeny nahoru a které chtěly utéct, tak mohly učinit?
„O tom ani na okamžik nepochybuji.“
10317: „Když jste se vrátil z první návštěvy paluby lodi, řekl jste nám, že jste měl problémy dostat se zpět kvůli mužům, kteří se snažili dostat nahoru. Co vám v tom bránilo?
„Těmto mužům bránili ve vstávání stevardi, když byl vydán rozkaz pro ženy a děti.“
„Ne, ne.
10322: „Předpokládám, že jste zjistil, že se trochu rozrušili, když byli vyzváni, aby si nasadili záchranné pásy?“ „Ano,“ odpověděl jsem.
„Bylo jim prostě řečeno, aby si v klidu zapnuli záchranné pásy, aby se zabránilo jakékoliv panice, která by mohla nastat.“
10323: A vy jste se snažil tuto povinnost splnit?
„Ano.“
10324: „Bylo to předtím, než byl vydán nějaký rozkaz, že tito lidé mají jít na palubu lodi?“ „Ano.
„Ano.“
10325: ‚A když byl vydán rozkaz, že mají být odvedeni na palubu lodi, udělal jste všechno pro to, abyste je dostal nahoru?“
„Ano,“ odpověděl jsem.
„Udělal jsem, co bylo mou povinností, pane, abych je dostal dál.“
Muži třetí třídy museli v některých částech lodi zůstat v podpalubí podle pravidla, že ženy a děti mají přednost; a přestože cestujícím třetí třídy nebránily žádné fyzické překážky, aby se dostali k člunům, a stevardi je vedli na palubu člunů, stevard Hart také vzpomíná, že mnoho žen ve třetí třídě nebylo ochotno jít k záchranným člunům. Některé šly na palubu člunu, ale připadalo jim tam příliš chladno, některé měly pocit, že je bezpečnější zůstat na lodi než nastoupit do malého veslovacího člunu uprostřed Atlantiku v temné noci, a některé nechtěly opustit své manžely:
9921:
„Teď už nám jen řekněte, co bude dál?“
„Stál jsem tam a čekal na další instrukce. Po chvíli přišla zpráva: „Předejte své ženy na palubu lodi.“
Potom jsem si uvědomil, že to není možné. To se stalo.“
9922: „To znamená třetí třídu?“ „Ano, třetí třídu.“
9923: „Něco o dětech?“
„Ano.“ „Předejte ženy a děti.“ „Ano, předejte ženy a děti,“ odpověděl jsem.
9924: “Podejte ženy a děti na palubu lodi?“
„Ano, těm, které byly ochotné jít na palubu lodi, byla ukázána cesta. Někteří nebyli ochotni jít na palubu člunu a zůstali vzadu. Někteří z nich šli na lodní palubu a zjistili, že je tam poněkud chladno, a viděli, jak jsou čluny spouštěny pryč, a mysleli si, že jsou na lodi bezpečnější, a proto se vrátili do své kajuty.“
9925: Říkáte, že si mysleli, že jsou na lodi ve větším bezpečí? Slyšel jste, že by to někdo z nich řekl?
„Ano, slyšel jsem dva nebo tři, jak říkají, že raději zůstanou na lodi, než aby se nechali zmítat na vodě jako ulity švábů.“
9926: „Můžete nám nějak pomoci určit čas nebo přibližně čas, kdy byl vydán rozkaz, aby ženy a děti třetí třídy přešly na palubu lodi? Mohl byste nám říci, jak dlouho to bylo poté, co jste byl poprvé vzbuzen, nebo jak dlouho to bylo předtím, než se loď potopila?
„No, pokud mohu. Loď narazila, myslím, v 11.40 hodin. To by bylo za dvacet minut dvanáct. Muselo uplynout tři čtvrtě hodiny, než mi bylo sděleno, abych předal ženy a děti na palubu lodi.“
9927 (Komisař) „To by bylo asi ve 12.30?
„Ano, můj pane, tak blízko, jak to jen jde.“
10076: „Lord Mersey právě poukázal na to, že jste nám řekl, že na palubě lodi, odkud loď odjížděla, bylo několik žen a jejich manželů. Jak to, že nenastoupili do člunů?“ „Ano,“ odpověděl jsem.
„Protože se volalo po ženách a dětech a člun byl v té době prakticky plný žen a dětí a tyto ženy nechtěly opustit své manžely.“
10077: „To jsem chtěl, takový jste měl dojem, že?“
10077:“
„Protože se volalo po ženách a dětech a člun byl v té době prakticky plný žen a dětí.
„Ano.“
10078: „Slyšel jste, že by to některá z nich řekla na palubě lodi?“ „Ano.
„Ano.“
10079: „Slyšel jste?
„Ano.“
10080: „Řekl jste nám, že jste byl jedním z řady asi 60 stevardů třetí třídy?“
„Ano.
„Ano.“
10081: „Můžete mi říci, kolik stevardů třetí třídy se zachránilo?“
„Ano.
„Ano, myslím, že 11 nebo 12.
10082: „Ze šedesáti?
„Ano.“
Vyšetřován panem SCANLANEM.
10096: „Chápu to správně, že jste se zpočátku snažil ujistit cestující, které jste měl na starosti, že jsou v bezpečí?“
„Ano.
„Ano.“
10097: „Když jste si uvědomil, že situace je velmi vážná, co jste těm lidem řekl?“
„Řekl jsem lidem, aby neztráceli čas a dostali se na palubu lodi.“
10098: „Řekl jste jim, že se loď potápí?“
„Ano.
„Ne, nevěděl jsem, že se loď potápí.
10099: „I mezi těmi 49 ženami a dětmi, za které jste byl zodpovědný, se někteří z nich vrátili do svých kajut?“
„Ano.“
10100: „A odmítli jít?“
„Ano.“
10101: „Když tito lidé odmítli jít, vrátil jste se k nim znovu a řekl jim, že ti, kteří to měli na starosti, věděli, že loď je ve velmi nebezpečném stavu?“
„Ano.“
„Ne.
„Ano; když jsem se vrátil podruhé, byli o tom informováni.“
10102: „Řekl jste jim to naprosto jasně?“
„Ano.
„Všechno bylo jasné.
10193:
„Kolik žen odmítlo opustit své kajuty?“
„Několik.“
Na palubě lodi nedocházelo ani k diskriminaci žen a dětí třetí třídy, jak vysvětlil pátý důstojník Lowe při vyšetřování v USA:
HGL487: „Co jste s tím udělal vy sám? Vybíral jste si svévolně z paluby?“
„Říkáte „vybíral“. Nic takového jako výběr neexistovalo. Byla to prostě první žena, ať už první třídy, druhé třídy, třetí třídy nebo šedesáté sedmé třídy. Bylo to všechno stejné, ženy a děti byly první.“ „To je pravda.
HGL488: „Chcete říct, že tam byl průvod žen…“
„První žena byla první na lodi a druhá žena byla druhá na lodi, bez ohledu na to, jestli to byla cestující první třídy nebo jiné třídy.‘
Většina cestujících třetí třídy nicméně obsadila pouze nejzadnější a nejpřednější záchranné čluny Titaniku v jakémkoli počtu, a to pravděpodobně proto, že se nacházely blíže k prostorám třetí třídy, přičemž v prostorách lodi třetí třídy nebyly umístěny vůbec žádné záchranné čluny.
Po vyslechnutí všech důkazů při britském vyšetřování dospěl pan Harbinson, právník pověřený zastupováním cestujících třetí třídy, k závěru, že neexistují žádné důkazy o aktivní diskriminaci třetí třídy při evakuaci:
„Nyní, můj pane, chci jasně říci, že v průběhu tohoto případu nebyl předložen žádný důkaz, který by odůvodňoval obvinění, že byl učiněn jakýkoli pokus zadržet cestující třetí třídy. Dále bych chtěl, můj pane, říci, že neexistuje žádný důkaz o tom, že když se dostali na palubu lodi, důstojníci nebo námořníci je při nastupování do člunů nějak diskriminovali. Bylo by ode mne špatné, kdybych to tvrdil, protože neexistují žádné důkazy, které by mě v tom utvrzovaly, a myslím, že je spravedlivé, když mluvím jménem cestujících třetí třídy, abych tuto poznámku Vašemu lordstvu sdělil.“
Harbinson se domníval, že většina důvodů, proč se zachránilo menší procento žen a dětí třetí třídy než žen a dětí první a druhé třídy, pramení z nedostatečného vedení cestujících třetí třídy. NavzdoryHartovým svědectvím se Harbinson domníval, že organizace stevardů, kteří třetí třídu odváděli na lodní palubu, mohla být značně vylepšena, zejména vzhledem k tomu, že mnozí členové třetí třídy nebyli zvyklí cestovat na lodích a bylo pro ně obtížné dostat se na lodní palubu. Domníval se také, že cestující měli být informováni o tom, že se loď potápí, nějakým všeobecným poplachem, což podle něj navzdory domněnkám, že by to mohlo vyvolat paniku, bylo něco, co měli právo vědět a co by jim dalo lepší smysl pro to, aby se co nejrychleji dostali na palubu lodi.
Nikdo nemůže s těmito pocity polemizovat; a skutečnost, že záchranné čluny odjížděly s prázdnými místy, zatímco jinde na lodi chtěli tato místa obsadit jiní, lze přičíst na vrub špatné organizaci, přestože bylo třeba zabránit panice.
Nikdo z cestujících třetí třídy nebyl předvolán k podání svědectví při britském vyšetřování a pouze tři vypovídali v USA, ale i tito tři vypověděli, že nebyli diskriminováni.
Je pravděpodobné, že chápali, že pravidlo o ženách a dětech jako prvních platí pro všechny třídy, a byli si vědomi toho, že ženy a děti ze třetí třídy byly vyzvány, aby vystoupily na palubu lodi, jakmile byly záchranné čluny připraveny ke spuštění.Nicméně navzdory drsné situaci, kterou nedostatek záchranných člunů vytvořil, je myšlenka, že někteří muži museli zůstat v podpalubí až do samého konce, smutná a šokující.
Ačkoli byli v jistém smyslu posádkou, a proto nejsou pro tuto diskusi přísně relevantní, víme, že všichni zaměstnanci z koncese restaurace Ritz na Titaniku byli drženi v podpalubí. V důsledku toho všichni zahynuli s výjimkou šéfkuchaře ‚sekretáře‘ Paula Maugé, který byl zároveň maître d‘ restaurace. M. Maugé však řekl, že si myslel, že on a šéfkuchař Pierre Rousseau byli vpuštěni na palubu lodi jen proto, že byli oblečeni jako cestující, zatímco ostatní zaměstnanci byli v pracovním oblečení, a proto byli považováni za posádku a bylo jim nařízeno zůstat na zadní palubě Titaniku, kde nebyly žádné záchranné čluny, dokud všechny záchranné čluny neodpluly.
Když se Titanic po spuštění všech záchranných člunů začal rychle rozpadat a potápět, mnoho cestujících, kteří zůstali nebo byli drženi v podpalubí, se náhle vyhrnulo na palubu člunů, jak popisuje plukovník Archibald Gracie, který přežil potopení Titaniku, ve svém podrobném popisu potopení z roku 1912, The Truth About The Titanic:
„Můj přítel Clinch Smith navrhl, abychom odešli a šli směrem k zádi. Ale před námi se z podpalubí vynořila masa lidí v několika řadách, která se sbíhala na palubě lodi čelem k nám a zcela nám blokovala průchod na záď. V davu byly ženy i muži a zdálo se, že to jsou cestující na palubě, kteří právě přišli z podpalubí. Ani mezi těmito lidmi se neozýval žádný hysterický křik, žádné známky paniky. Oh the agony of it.“
Pokud si chcete přečíst celou knihu101 věcí, které jste si mysleli, že víte o Titaniku… ale nevěděli jste!, nebo kteroukoli z mých dalších knih o Titaniku, navštivte prosím mou autorskou stránku na Amazonu zde: https://www.amazon.co.uk/tim-maltin/e/B005LNHYEQ/ref=ntt_dp_epwbk_1