12 typů hry a jejich význam pro děti

Ve 30. letech 20. století definovala výzkumnice Mildred Partenová hru jako šest fází, které odrážejí sociální vývoj dětí. Na rozdíl od Jeana Piageta, který viděl dětskou hru především z hlediska intelektuálního nebo kognitivního vývoje, Partenová zdůrazňovala myšlenku, že učení se hře znamená učení se vztahům s ostatními. Jak děti rostou a vyvíjejí se, hra se vyvíjí. Určité typy her jsou spojeny s určitými věkovými skupinami, ačkoli všechny typy her se vyskytují v každém věku. Hra je způsob, jakým děti komunikují a zkoumají svět, a k plnému zapojení sociálního, fyzického a intelektuálního vývoje dítěte jsou zapotřebí různé typy her.

Partenova sociální stádia hry

1. Nezaměstnaná hra

Obecně lze říci, že od narození do přibližně tří měsíců se děti zaměstnávají nezaměstnanou hrou. Kojenci zřejmě provádějí náhodné pohyby bez jasného účelu a může se zdát, že pouze pozorují, ale jedná se o počáteční formu hry.

2. Osamělá hra

Od tří do 18 měsíců budou děti trávit většinu času hrou samy. Během samotářské hry si děti zřejmě nevšímají ostatních dětí, které sedí nebo si hrají poblíž. Pozorováním, uchopováním a dotýkáním se předmětů zkoumají svůj vlastní svět. Často se mohou do činnosti hluboce ponořit a „vyladit“ okolní svět. Samostatná hra začíná v kojeneckém věku a je běžná u batolat. Pro všechny věkové skupiny je však důležité, aby měly nějaký čas na samostatnou hru.

3. Hra s pozorovatelem

Hra s pozorovatelem se nejčastěji vyskytuje v batolecím věku. Dítě pozoruje ostatní děti, jak si hrají, a díky pozorování a naslouchání získává nové jazykové dovednosti a zároveň se učí, jak navazovat vztahy s ostatními. Děti sice mohou ostatním dětem klást otázky nebo je komentovat, ale nemají snahu se do hry zapojit. Tento typ hry obvykle začíná v batolecím věku, ale může probíhat v jakémkoli věku.

4. Paralelní hra

Od 18 měsíců do dvou let si děti začínají hrát vedle ostatních dětí, často je napodobují, ale bez jakékoliv interakce. Paralelní hra poskytuje malým dětem příležitost ke hraní rolí. Pomáhá také dětem získat pochopení myšlenky vlastnictví, včetně pojetí toho, co je „jejich“ a co patří „ostatním“.
V této době také začínají projevovat potřebu být s ostatními dětmi svého věku. S paralelní hrou se obvykle setkáváme u batolat, ačkoli se vyskytuje v kterékoli věkové skupině.

5. Asociativní hra

Když jsou dětem přibližně tři až čtyři roky, začínají se více zajímat o ostatní děti než o své hračky. Děti se začínají stýkat s ostatními dětmi. O asociativní hře mluvíme tehdy, když se dítě zajímá o lidi, kteří si s ním hrají, ale nekoordinuje s nimi své aktivity, nebo dokonce vůbec nemusí nutně organizovat jejich činnost. Asociativní hra pomáhá dětem dále rozvíjet umění sdílení, rozvoj jazyka, schopnosti řešit problémy a spolupracovat. Během asociativní hry mají děti ve skupině podobné cíle. Nestanovují si však pravidla a neexistuje žádná formální organizace.

6. Sociální/kooperativní hra

Děti ve věku kolem tří let se začínají stýkat s ostatními dětmi. Zajímají se jak o děti kolem sebe, tak o činnosti, které dělají. Díky interakci s ostatními dětmi v prostředí hry se dítě učí sociálním pravidlům, jako je dávání a přijímání a spolupráce. Děti se začínají dělit o hračky a nápady a dodržovat stanovená pravidla a pokyny. Začínají se učit používat morální uvažování a rozvíjet smysl pro hodnoty. Činnosti jsou organizované a účastníci mají přidělené role. Může se objevit skupinová identita, jako je tomu u her na vymýšlení.

Kromě Partenových fází lze hru popsat také těmito dalšími kategoriemi nebo typy činností, kterým se děti mohou během hry věnovat.

7. Pohybová – fyzická hra

Když děti běhají, skáčou a hrají hry, jako je schovávaná a tagování, věnují se fyzické hře. Fyzická hra nabízí dětem možnost rozvíjet svalovou sílu, koordinaci a cvičení a vhodně rozvíjet své tělo a zároveň si udržovat zdravou hmotnost. Děti se také učí střídat se a přijímat výhru či prohru.

8. Konstruktivní hra

Při tomto typu hry děti staví a vytvářejí věci. Konstruktivní hra začíná již v kojeneckém věku a s růstem dítěte se stává složitější. Jako batolata začínají děti stavět věci z kostek nebo skládat hračky na sebe, kreslit nebo skládat volné části, jako je dřevo nebo šišky na hřišti. Během konstruktivní hry děti zkoumají předměty, objevují vzory a řeší problémy, aby zjistily, co funguje a co ne. Získávají jistotu při manipulaci s předměty a procvičují si tvorbu nápadů a práci s čísly a pojmy.

9. V průběhu hraní se děti učí, jak manipulovat s předměty. Expresivní hra

Děti se během expresivní hry učí vyjadřovat pocity a emoce. Výtvarné umění, hudba a psaní pomáhají dětem rozvíjet kreativitu a symbolickou komunikaci prostřednictvím expresivní hry.

10. Fantazijní/dramatická hra

Děti se během fantazijní hry učí tvořit a představovat si mimo svůj svět. Mohou přebírat role dospělých a učí se abstraktnímu myšlení. Děti rozvíjejí svou fantazii a používají nová slova a čísla k vyjádření pojmů, představ a historických konceptů. Děti mohou během fantazijní hry přehrávat situace, experimentovat s jazyky a učit se vyjadřovat emoce. Mohou také řešit emocionální problémy tím, že si je promítnou do fantazijní situace.

11. Děti se při hraní fantazijních situací setkávají se svými rodiči. Soutěživá hra

Soutěživá hra začíná v pozdním předškolním období. Hra je organizována podle skupinových cílů a stanovených pravidel. Existuje alespoň jeden vůdce a děti rozhodně patří do skupiny nebo z ní vystupují.
Děti přecházejí od světa zaměřeného na sebe k pochopení významu sociálních interakcí a pravidel. Součástí tohoto vývoje je, když se učí hry, jako je Tag, Follow the Leader, Simon Says a týmové sporty. Hry s pravidly učí děti představě, že život má svá pravidla, kterými se každý musí řídit.

12. Děti se učí, jak se v životě chovat. Virtuální / digitální hra

Když děti hrají elektronické videohry nebo počítačové výukové programy, zapojují se do určité formy osamělé hry. Neexistuje zde žádná sociální interakce ani důsledky. Pokud je virtuální hra nadměrná, často negativně ovlivňuje výkonné funkce a sociální dovednosti dítěte, včetně očního kontaktu a udržení pozornosti.

Je důležité umožnit dětem zapojit se do všech těchto stylů hry pro jejich celkový emocionální, intelektuální a fyzický rozvoj. Mnoho z těchto stylů hry začne doma, ale některé typy mohou začít až v mateřských školách, školkách nebo venku ve veřejných parcích a na hřištích. Zajistěte svému dítěti pohodu tím, že si všimnete, které styly hry je třeba doma teprve zavést, a nabídněte mu možnost rozvoje návštěvou místního parku nebo hřiště.