13. Bok po boku – Příběh Akvily a Priscilly
V roce 52 n. l. vydal římský císař Claudius edikt o vypovězení všech Židů z města Říma. Z toho, co uvádí římský historik Suetonius, se zdá, že pronásledovali své křesťanské sousedy a působili ve městě značné nepokoje. Claudius se jen málo zajímal o důvod potíží a ještě méně o to, kdo jsou viníci. Věděl, že jsou to Židé, a to mu stačilo, a tak byli všichni Židé vytrženi ze svých domovů a vypovězeni z Říma, nevinní spolu s viníky.
To když si Žid jménem Akvila, který se do Říma přistěhoval z provincie Pontus u Černého moře, sbalil své věci, rozloučil se se svými přáteli a vydal se do města Korintu. Po jeho boku stála jeho věrná manželka Priscilla. Nevíme jistě, zda byla Židovka, nebo Římanka, a nejsme si jisti ani tím, zda v té době byli oba křesťané. Jedno však víme jistě – byli spolu. Vlastně byli stále spolu. Jméno jednoho se nikdy nevyskytuje bez jména druhého.
Na jedné straně se společně živili. „Živili se totiž výrobou stanů“ (Sk 18,3). Každý židovský chlapec se v novozákonní době vyučil nějakému řemeslu. Protože stánkařství bylo tak významnou součástí hebrejského života, rozhodli se Akvilovi rodiče, aby se jejich syn vyučil tomuto praktickému způsobu obživy. Jejich stany byly vyrobeny z hrubé látky z kozí srsti, jejíž správné vystřižení a ušití vyžadovalo velkou zručnost. Akvila si tuto dovednost osvojil a později ji naučil i svou ženu, která mu v jeho podnikání ochotně pomáhala.
Ne každý manžel a manželka mohou takto spolupracovat. K úzké spolupráci pod takovým tlakem, jaký práce někdy vytváří, je zapotřebí zralého vztahu. Ale právě takový vztah Akvila a Priscilla zřejmě měli. Nebyli jen kamarády a milenci, museli být i dobrými přáteli a společníky. Museli být ochotni jeden druhému více dávat, než se snažili brát. Museli být schopni přijímat návrhy stejně ochotně, jako je sami nabízeli. Bavilo je být spolu a pracovat společně. Byli nerozluční a byli si rovni.
Když tedy dorazili do Korintu, společně prohledali tržiště, aby si pronajali malý krámek pod širým nebem, a pustili se do výroby stanů. Načasování bylo zřejmě od Boha, protože sotva se ve svém krámku zabydleli, přijel do města další židovský výrobce stanů, čerstvě po evangelizační křížové výpravě v Aténách, apoštol Pavel. Kdykoli přijel do nového města, procházel tržištěm a hledal příležitosti, aby mohl mluvit o Ježíši, hledal náznaky Božího směřování pro budoucí službu a samozřejmě hledal práci, která by ho při službě živila. Bylo nevyhnutelné, že zavítal do dílny Akvily a Priscilly, kde vyráběli stany. Písmo vypráví tento příběh takto: „Poté opustil Atény a odešel do Korintu. Našel tam jistého Žida jménem Akvila, rodáka z Pontu, který nedávno přišel z Itálie se svou ženou Priscillou, protože Claudius nařídil, aby všichni Židé opustili Řím. Přišel k nim, a protože byl stejného řemesla, zůstal u nich a oni pracovali; byli totiž řemeslem výrobci stanů.“ (Sk 18,1-3)
Jejich vzájemná náklonnost byla okamžitá a toho dne se zrodilo hluboké a trvalé přátelství. Pavel k nim přišel pracovat do jejich dílny, a dokonce s nimi během svého pobytu v Korintu bydlel v jejich domě. Pokud předtím Krista nepoznali, teď se s ním určitě setkali, protože nikdo nemohl trávit čas v Pavlově přítomnosti a nenakazit se jeho nakažlivou a nadšenou láskou ke Spasiteli. Tito dva, kteří spolu žili, pracovali a trpěli ve vyhnanství, společně poznali a milovali Ježíše Krista, a to učinilo jejich manželství úplným. Nyní byli jedno v Kristu a Jeho láska učinila dobré manželství ještě lepším. To je možná právě to, co vaše manželství potřebuje. Pokud jeden z vás nikdy nevěřil v oběť, kterou Kristus přinesl za vaše hříchy, nemůže být vaše manželství úplné. Skutečnou jednotu lze nalézt pouze v Kristu.
Od dne, kdy se Akvila a Priscilla setkali se Spasitelem, rostli společně ve Slově. Nepochybně chodily s Pavlem do synagogy každou sobotu, když rozmlouval s Židy a Řeky a povzbuzoval je, aby důvěřovali Kristu, že je spasí (Sk 18,4). Ne všichni jeho svědectví přijali. Někteří se bránili a rouhali se. Proto se ze synagogy stáhl a začal učit ve vedlejším domě Tita Justa. A Bůh jeho službě požehnal. Dokonce i představený synagogy poznal Krista. „Usadil se tam na rok a šest měsíců a učil mezi nimi Božímu slovu“ (Sk 18,11). Pomyslete na to, osmnáct měsíců intenzivního studia Bible pod vedením největšího učitele Bible v prvotní církvi. Jak museli Akvila a Priscilla vyrůst!“
A po skončení výuky se ti tři pravděpodobně společně vrátili domů a seděli až do časných ranních hodin a mluvili o Pánu a jeho slově.
Rostla v nich láska k Božímu slovu. A přestože dlouho a tvrdě pracovali na vedení svého obchodu, výrobě a opravách stanů, údržbě domu a péči o vzácného hosta, vždy si našli čas na vážné studium Bible. Společné sdílení Slova posilovalo jejich vzájemnou lásku a ducha pospolitosti.
To je přesně to, co mnoha křesťanským manželstvím chybí. Manželé a manželky potřebují společně otevírat Slovo. V pastoračním domě to není těžké. Když si připravuji poselství, často o něm mluvím se svou ženou a zjišťuji její názory na studovanou pasáž. Pokud ona připravuje lekci, může za mnou přijít, abych jí pomohl porozumět určitému verši, a zjistíme, že se o Slovo dělíme společně. U vás doma to však může být obtížnější, zejména pokud jste to nikdy nedělali. Vyučování v nedělní škole a vzájemné sdílení přípravy může být pohodlným způsobem, jak začít. Prospěšná by byla četba a diskuse o biblické příručce zaměřené na zbožnost. Společné čtení některé biblické knihy umožní Bohu promlouvat do našich životů. Ať už ji využijeme jakkoli, Boží slovo je jednou z nezbytných složek pro obohacení našich vzájemných vztahů.
Následující události ve vyprávění Skutků odhalují, jak důkladně se Akvila a Priscilla učili Božímu slovu. Když Pavel odcházel z Korintu do Efezu, doprovázely ho a on je tam zanechal, když se vydal do své domovské církve v Antiochii (Sk 18,18-22). Tento krok byl prozřetelný, protože zatímco byl Pavel pryč, „přišel do Efezu jistý Žid jménem Apollos, rodem Alexandrijec, výmluvný muž, který byl mocný v Písmu. Tento muž byl poučen o cestě Páně, a protože byl horlivý v duchu, mluvil a učil přesně o věcech týkajících se Ježíše, přičemž znal pouze Janův křest; začal směle vystupovat v synagoze“ (Sk 18,24-26).
Aquila a Priscilla si ho šly poslechnout a byly hluboce ohromeny jeho upřímností, láskou k Bohu, znalostí starozákonních Písem a brilantními řečnickými schopnostmi. Mohl být mocně využit ve službě Ježíši Kristu, ale jeho poselství mělo nedostatky. Jediné, co znal mimo Starý zákon, bylo poselství Jana Křtitele, které pouze očekávalo příchod Mesiáše. „Když ho však Priscilla a Akvila uslyšeli, vzali si ho stranou a vysvětlili mu Boží cestu přesněji“ (Sk 18,26). S láskou a trpělivostí opakovali život a službu Ježíše Krista na zemi, jeho obětní a zástupnou smrt na kalvárském kříži za hříchy světa, jeho vítězné vzkříšení z hrobu a slavné nanebevstoupení, nutnost osobního spasení z hříchu vírou v jeho dokonané dílo, příchod Ducha svatého o Letnicích a zrození Kristova těla a další velké novozákonní nauky.
Aquila a Priscilla možná nebyly vynikajícími řečníky, ale byly pilnými studenty Slova a rády se o něj dělily s ostatními. Byli dokonce ochotni investovat čas potřebný k tomu, aby si vzali jednoho mladého muže do své duchovní péče a vlévali mu do života Kristovy věci. Apollos měl bystrou mysl a pohotové chápání. Vstřebával pravdu, které ho učili, a učinil ji součástí svého života a služby. A díky tomuto setkání s Akvilou a Priscillou se stal účinným Božím služebníkem, kterého někteří Korinťané později postavili na roveň Petrovi a Pavlovi (1 K 1,12).
Někteří z nás se nikdy nestanou mocnými kazateli, ale můžeme být věrnými studenty Slova a naše domovy mohou být otevřené lidem, jejichž srdce touží po slyšení Slova. Můžeme mít radostnou výsadu vychovávat mladého Apolla, který jednou bude mít širokou a mocnou službu pro Ježíše Krista.
Aquila a Priscilla spolu nejen žily a rostly ve Slově, ale také společně sloužily Pánu. Známe to z toho, co jsme již viděli, ale je tu ještě jeden aspekt jejich křesťanské služby, který stojí za zmínku. Když Pavel opustil Antiochii na své třetí misijní cestě, procestoval Malou Asii po souši a vrátil se do Efezu, kde zůstal učit Boží slovo přibližně tři roky (srov. Sk 26,31). Během této doby napsal svůj první list Korinťanům a řekl: „Pozdravují vás církve v Asii. Akvila a Prisca vás srdečně zdraví v Pánu i s církví, která je v jejich domě“ (1 K 16,19).
Když v Korintu teprve začínali podnikat, jejich dům pravděpodobně nebyl dost velký na to, aby pojal všechny křesťany, a tak byl využit dům Tita Justa. Nyní to však vypadá, že jim Bůh materiálně požehnal a oni své zdroje v Efezu využívali k jeho slávě. Jejich dům se stal místem setkávání efezské církve.
A nebylo to naposledy, kdy jejich dům sloužil tomuto účelu. Když Pavel odešel z Efezu do Řecka, zřejmě věřili, že je Bůh směřuje zpět do Říma. Claudius byl již mrtev, takže přesun se zdál být bezpečný a Řím jistě potřeboval svědky evangelia. A tak se vydali na cestu! Pavel na této třetí misijní cestě napsal z Řecka svůj list Římanům a řekl: „Pozdravujte Priscu a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, kteří pro můj život riskovali vlastní krk, jimž vzdávám díky nejen já, ale i všechny církve pohanů; pozdravujte také církev, která je v jejich domě“ (Ř 16,3-5). Sotva dorazili do Říma, už se v jejich domě scházela církev. Církve v novozákonní době si nemohly dovolit vlastnit pozemky a stavět budovy, a i kdyby mohly, nebylo by to vzhledem k neustálému tlaku a pronásledování moudré. Scházeli se tedy v domech. A dům Akvily a Priscilly byl vždy otevřený pro lidi, kteří se chtěli dozvědět více o Kristu, a pro křesťany, kteří chtěli růst ve Slově.
Přestože máme církevní budovy, domov jako centrum evangelizace a duchovní výchovy v komunitě nelze nahradit. Někteří křesťané pořádají evangelizační večeře, na které zvou nespasené přátele, aby si vyslechli vynikající osobní svědectví. Mnoho obětavých žen využívá evangelizaci u šálku kávy, kdy navazují blízká přátelství se svými sousedy a sdílejí s nimi Krista nad kuchyňským stolem. Domácí biblické hodiny mohou být účinným nástrojem k oslovení ztracených nebo k tomu, aby věřící rostli ve Slově. Mladí lidé mají velký prospěch z dospělých, kteří otevřeli své domovy skupinám mládeže. Možnosti využití našich domovů ke službě Pánu jsou neomezené. Možná by bylo dobré, aby o tom manželé a manželky společně diskutovali a modlili se za to.
V pozdravu v knize Římanům zazněla jedna krátká věta, kterou si však nemůžeme dovolit přejít na lehkou váhu: „Kteří pro můj život riskovali vlastní krk, jimž vzdávám díky nejen já, ale i všechny církve pohanů.“
Přijměte pozvání k modlitbě. Nevíme, co měl Pavel na mysli, ani kdy se to stalo, ale někde, nějakým způsobem Akvila a Priscilla společně ohrozili své vlastní životy, aby zachránili Pavlův. A za to také můžeme Bohu děkovat. Naše poznání Boží pravdy by bylo neúplné bez listů, k jejichž napsání ho inspiroval Bůh. Jeho dva přátelé byli ochotni obětovat ve službě Spasiteli vše, dokonce i svůj život.
Aquila a Priscilla jsou v Novém zákoně zmíněny ještě jednou, a to v poslední kapitole poslední knihy, kterou apoštol Pavel napsal. Od chvíle, kdy se s nimi Pavel poprvé setkal v Korintě, uplynulo šestnáct let a nyní byl podruhé v římském vězení. Blížila se jeho smrt z rukou císaře Nerona a on psal poslední odstavec svého dlouhého a plodného života. „Pozdravujte Priscu a Akvilu a Oneziforovu domácnost“ (2 Tim 4,19). Myslí přitom na své drahé přátele, kteří se tehdy vrátili do Efezu, kde Timoteus sloužil, a možná odešli z Říma, aby unikli poslednímu výbuchu Neronova pronásledování křesťanů. Byl to jen krátký a prostý pozdrav, v němž byla použita kratší forma jména Priscilla, s níž jsme se setkali na několika jiných místech. Pavel jim však chtěl být v posledních hodinách svého života připomenut.
Z tohoto krátkého verše však vyplývá zajímavý postřeh. Priscillino jméno se objevuje před jménem Akvila. Ve skutečnosti je její jméno na prvním místě ve čtyřech ze šesti biblických zmínek o nich. A to je neobvyklé! Ve většině biblických zmínek o manželech a manželkách je na prvním místě uveden muž. Proč taková záměna? Nabízí se několik vysvětlení, ale jako nejrozumnější se jeví to, že Priscilla byla z obou nadanější a často zastávala významnější roli. Přesto se zdá, že to nikdy neovlivnilo jejich vzájemnou lásku, porozumění jeden druhému ani jejich schopnost spolupracovat.
Ne vždy se to tak děje. Někteří manželé se cítí ohroženi tím, že jejich ženy mají větší znalosti nebo schopnosti než oni, a aby se vyhnuli rozpakům a zachovali si tvář, stávají se někdy duchovními odpadlíky. Je pro ně jednodušší se vůbec neukázat, než aby je manželka zastínila. Jiní se stávají panovačnými a bojovnými ve snaze upevnit své autoritativní postavení.
V některých případech jsou na vině manželky. Zdá se, že si chtějí něco dokazovat, soupeří se svými manžely o pozornost, usilují o autoritu a převahu. Není divu, že se jejich manželé cítí ohroženi. Boží řád autority v manželství se nikdy nemění. I když může být žena inteligentnější a vynalézavější než její manžel, Bůh stále chce, aby k němu vzhlížela jako ke svému vůdci. Pro mimořádně nadanou ženu to není vždy snadné, ale Priscilla to dokázala. Nesoupeřila s Akvilou. Jen využívala své schopnosti, které jí dal Bůh, jako pomocnice svého manžela k Boží slávě. Jsem si jistý, že Akvila za ni mnohokrát děkoval Bohu a mnohokrát přijal její moudré rady. Byla jednou ze skutečně osvobozených žen na světě, protože žádná svoboda nepřináší tolik radosti a uspokojení jako svoboda, kterou přináší poslušnost Božímu slovu.
Povězme si o tom
1. Hledáte příležitosti ke sdílení Krista všude, kam jdete, jako to dělal Pavel? Nakazí se ti, kdo s tebou tráví čas, tvou láskou ke Kristu? Jak můžete tuto oblast svého života zlepšit?
2. Jakým duchovním přínosem přispíváte do života druhých? Co byste ještě mohli udělat pro to, abyste se s druhými dělili o Boží slovo?
3. Jak byste mohli účinněji využívat svůj domov ke službě Pánu?
4. Sdílíte mezi sebou Boží slovo? Diskutujte o tom, jaký druh vzájemného studia Bible bude podle vás nejlépe fungovat, a pak se dohodněte, že se mu budete pravidelně věnovat společně.
5. Jaké jsou vaše plány? Pro manžele:
Trápí vás, když vás manželka zastiňuje? Jak si Bůh přeje, abyste se k ní při takových příležitostech chovali?
6. Jak se k ní chováte? Pro manželky:
Ohrožujete svého manžela tím, že se snažíte dokázat svou nadřazenost v určitých oblastech? Usilujete o pochvalu od druhých na jeho úkor? Jak se můžete těmto nástrahám vyhnout?
7. Existují příležitosti, kdy máte pocit, že vás váš partner na veřejnosti podkopává? Svěřte se s tím jeden druhému a poraďte se, jak tomu lze předejít.
8. Kdybyste s partnerem uvažovali o společném podnikání, jaké problémy byste předpokládali? Co byste mohli udělat už nyní, abyste se těmto problémům vyhnuli?
9. Co byste mohli udělat pro to, abyste se těmto problémům vyhnuli? Jak můžete plněji projevit rovnost, kterou sdílíte v Kristu jako manžel a manželka?