17 nejlepších monologů pro teenagery zdarma

Nalezení správného monologu je důležitou součástí přípravy na konkurz. Chcete si být jisti, že jste našli takový, který ukáže vaše nejlepší vlastnosti a talent a představí vás v tom nejlepším světle, což není snadný úkol!

Prohledali jsme proto internet a naše oblíbené knihy monologů a sestavili tento seznam bezplatných monologů pro teenagery, rozdělený na mužské a ženské. Vybírat můžete ze široké škály témat, typů osobností a žánrů – všechny jsou zábavné a všechny jsou kratší, aby vaše publikum zaujaly.

Upozornění: Nejedná se o porušení autorských práv a plně uznáváme zdroj všech scénářů.

MUŽI

1 – Basketbalová terapie od Gabriela Davise

Publikováno v knize Best Contemporary Monologues For Kids Ages 7-15 edited by Lawrence Harbison

Zdroj zde

Nepotřebuji terapii! Nepotřebuju tu být. Nejsem blázen, jsem Linsane. Jako že mám „nemoc“ zvanou Linsanity! A každý se zdravým rozumem, kdo viděl rozehrávače Jeremyho Lina, jak si počíná na basketbalovém hřišti, by ji měl taky!

To moje máma a sestra nechápou. Proto chtěly, abych si s vámi přišel promluvit. Ale já tu nemusím být. Jsem tu jen proto, že mě máma přistihla, jak na tátově pohřbu mluvím o Jeremym Linovi.

Nikdy bych nic neřekl, ale můj bratranec Arnie z ničeho nic prohlásil: „Jeremy Lin je pomíjivý výstřelek.“

Přišel jsem se podívat na Jeremyho Lina. Kdyby to slyšel můj táta, vyskočil by z rakve a Arniemu by vynadal. Vlastně jsem se podíval na tátu, jak tam leží v našem obýváku a má na sobě nedělní oblečení, a napůl jsem čekal, že se zvedne.

Samozřejmě že ne, takže jsem musel Arniemu sám říct, jak má Lin nízký driblink, který rozhazuje obranu, jak jsou jeho pick and rolly a kombinace s nájezdem na síť úchylné. Arnie mi řekl, že jediným důvodem, proč se mu dostává pozornosti, je to, že je jako jeden z mála prvních Asiatů v basketbalu. Ach jo, pomyslel jsem si. Táta by Arnieho už dávno vyhodil z domu. Ale neudělal jsem to, jen jsem se s ním pustil do asi trochu ah vášnivé debaty, ve které jsem ho jako vyzval ke hře vzdušného basketbalu v bahenní místnosti.

To bylo zhruba v době, kdy někteří z příbuzných řekli, že mi připadá necitlivé jít hrát vzdušný basketbal do bahenní místnosti, když se všichni ostatní snaží truchlit a vzdát mu úctu, a upřímně řečeno, je mi to úplně jedno. Byl to můj táta. Jsem v té situaci nejpříbuznější, jestli víte, co tím myslím.

Takže pak další dva týdny Lin pokračoval ve velkém kopání do zadku a já se nemohl odtrhnout, abych se věnoval všem těm rodinným aktivitám. Lin byl v ráži a víte, můj táta by byl nadšený. Máma na jeho počest uspořádala večeři a já… Řekl jsem, že je mi špatně, abych mohl zůstat doma a sledovat zápas. Táta by nikdy nešel na nějakou večeři, když se hraje tenhle zápas.

Ještě předtím, než se Lin dostal do NBA, táta viděl v té době. Táta sledoval i univerzitní basket a věděl, jak dobrý byl Lin na Harvardu. Když se Lin poprvé dostal do NBA a trochu se trápil, táta mluvil o tom, že Lin prostě ještě nenašel svůj krok, ale uvnitř má velikost. S tátou bychom si o basketbalu dokázali povídat celé hodiny.

Takže asi proto… prostě nechci přestat mluvit o basketbalu, víte? Abych byl upřímný, dokud střílím vzduchové koše v bahenní místnosti a řežu se s Arniem a sleduju zápasy jako náboženství … ani mi nepřijde, že by odešel. To je to, co všichni nedokážou pochopit. Nejsem necitlivý … jsem …

Všichni chtějí být smutní, že je pryč, chápete? Ale on není. Jsem s ním, držím ho u sebe. Takže … jestli mě sem poslali, abych přestal no … nepřestanu mluvit o basketbalu nebo se na něj dívat. Oni si myslí, že potřebuju tuhle … terapii mluvením, ale já už ji mám, víte?“

Takže ehm … sledujete vůbec basketbal? Jo?! Který tým?“

2 – Romeův monolog | Romeo & Julie od Williama Shakespeara

Akt 2, scéna 2

Zdroj zde

Ale měkké! Jaké světlo tamhle oknem proniká?“
Je východ a Julie je slunce!
Povstaň, krásné slunce, a zabij závistivý měsíc,
který už je nemocný a bledý žalem
že ty jsi její služebná mnohem krásnější než ona.
Nebuď její služebnou, protože je závistivá.
Její vestálka je jen nemocná a zelená,
a nikdo jiný než blázni ji nenosí. Odhoď ji.
Je to má paní, ó, je to má láska!
O, kéž by věděla, že je!
Mluví, ale nic neříká. Co s tím?
Její oko mluví, já mu odpovím.
Já jsem příliš smělý, ke mně nemluví.
Dvě z nejkrásnějších hvězd na celém nebi,
Majíce nějakou práci, prosí její oči
aby se třpytily ve svých sférách, dokud se nevrátí.
Co kdyby tam byly její oči, ony v její hlavě?
Jas její tváře by ty hvězdy zahanbil
jak denní světlo lampu; její oči na nebi
by vzdušným krajem proudily tak jasně
že by ptáci zpívali a mysleli si, že není noc.
Podívej se, jak svou tvář opírá o svou ruku!
O kéž bych na té ruce měl rukavici,
aby se té tváře mohl dotknout!

3 – Fearless by Lilly Johnson

Zdroj zde

Bojíš se oceánu? Ano, tomu rozumím. Oceán mnohým připadá děsivý, dokonce nebezpečný. Lidé se bojí, že se utopí nebo že je napadnou tvorové z pod hladiny. Ale to se mě netýká. Pokud jde o vodu, jsem tak nebojácný, jak jen to jde. Nebo jsem alespoň byla. V oceánu jsem viděl některé věci, které by vás normálně poznamenaly na celý život. Slyšel jsem o útocích žraloků, ale nikdy mě neděsily… nepřipadaly mi reálné. Až do jednoho dne loni v létě. Ranní obloha byla jasná, na míle daleko nebyl vidět jediný mráček. Slunce už vyšlo a jeho žár byl přetěžký. Když jsem viděl, jak vlny sahají z hlubin až ke břehu, nemohl jsem si pomoct, ale napadlo mě, jak dokonalý den by to byl pro surfování. Popadl jsem surfovací prkno a dal se do sprintu přes pláž; než jsem se dostal k vodě, cítil jsem mořskou sprchu. Brodil jsem se vodou a snažil se, aby mě stoupající vlny neodstrčily zpátky. Asi po dvou minutách jsem měl vodu nad pasem. Právě v té době se bohužel tvořila obrovská vlna, která se začala blížit mým směrem. Popadl jsem prkno a snažil se na něj vytáhnout, ale už bylo pozdě. Otevřel jsem oči, jen aby mi je zaplavila slaná voda. Někdo by teď zpanikařil, ale to já nejsem. Když jsem se pokoušel vyplavat nahoru, obrovský předmět do mě strčil a poslal mě ještě hlouběji dolů. Rozhlédl jsem se kolem sebe. To, co jsem uviděl, bylo děsivé. Nejméně patnáct metrů dlouhý žralok na mě zíral tak, jako sova pálená na myš. Vší silou jsem plaval vzhůru. Zdálo se to jako věčnost, než jsem se dostal na hladinu a plaval ke břehu. Vychloubal jsem se, že jsem nebojácný, ale nedokážu si představit, co by se stalo, kdybych ten den nedostal strach. Strach mi zachránil život. Ano, přiznávám. Teď už se oceánu taky trochu bojím.

4 – Tommy Boy

Zdroj je zde

Kontext: Tommy je druhák na střední škole. Je to příjemně vypadající teenager, který se rád stýká se svými kamarády. Je společenský, až na to, když jde o dívky. Tommy si po škole při čekání na autobus povídá se svým kamarádem Ivanem.

Tommy: Kámo, nikdy neuvěříš, co se mi dneska stalo. Všechno to začalo, když jsem se ráno probudil. Víš, obvykle mačkám tlačítko snooze tak čtyřikrát nebo pětkrát… ale dneska to bylo jiné, když jsem uslyšel budík, prostě jsem vyskočil z postele a řekl si: „Dneska bude skvělý den!“ A pak jsem si řekl: „Dneska bude skvělý den!“ A pak jsem si řekl: „Dneska bude skvělý den.“ Nevím, proč jsem to řekla, ale cítila jsem se skvěle! Vlezla jsem do sprchy a přistihla se, že si broukám pohodovou písničku, kterou jsem slyšela den předtím. Když jsem si v zrcadle česala vlasy, všimla jsem si, že je nejen skvělý den, ale i moje pleť vypadá jinak….živější a zářivější, a ne, nebyl to ten nový krém na akné, který jsem používala… byl to ŽIVOT! A tak jsem na sebe místo tahanic hodila oblečení a vyrazila ven. Když jsem nastoupila do autobusu, zdálo se, že se na mě holky dívají jinak. Myslela jsem si, že je to možná mým sebevědomím nebo těmi vlasy, ale pak jsem si řekla, koho to sakra zajímá, vždyť se dívají na mě! Tak jsem se na ně podívala a ony se zachichotaly. Byla jsem na vrcholu světa! Šla jsem si sednout dozadu do autobusu… pak mi to došlo, měla jsem mít v první hodině prezentaci… Nehodlala jsem si tím nechat zkazit den. Znal jsem látku a byl jsem v ráži. O pár chvil později, když jsem šla po chodbě, to bylo jako ve filmu, skoro každá skupinka holek se na mě otočila, začalo to být vlastně opravdu strašidelné. Další moje myšlenka byla, že s mým štěstím bych měl hrát loterii. Došla jsem do první vyučovací hodiny a posadila se. Skoro jako bych cítila, jak mi Jamie, ta kočka, co sedí ve třídě za mnou, zírá na zátylek… Byl to skvělý pocit! A samozřejmě jsem byl vyzván, abych jako první přečetl třídě svou prezentaci, takže jsem se se zářivým úsměvem procházel před třídou… Vlastně jsem mrkl na jednu holku, která se na mě v první řadě ušklíbla… člověče, já se osmělil! Nemohla jsem si ale pomoct, tohle se mi ještě nikdy nestalo, bylo to jako sen, a právě když jsem se chystala začít svou prezentaci, učitelka si mě zavolala stranou… pomyslela jsem si, že jsem to s tím mrkáním přehnala, ale rozhodla jsem se neztratit chladnou hlavu a nenuceně se k ní projít, abych dostala důtku. Ty vole, když na mě začala mluvit, žaludek mi spadl až k nohám, jako bych byla na rychlé jízdě na horské dráze, a cítila jsem, jak mi tvář zbělela jako duch. Jako by mi před očima proběhl celý den. No, stejně jsem učitelce poděkoval, odvrátil se od třídy, spolkl svou hrdost a zapnul si poklopec.

5 – Patrickův monolog | The Perks of Being a Wallflower od Stephena Chboska

Přednesl Ezra Miller

Zdroj zde

Jo, mám jeden. No, byl tam jeden chlápek. Buzerant jako třídolarová bankovka. Chlapíkův otec o svém synovi nevěděl. Tak jednou v noci přišel do sklepa, když měl být mimo město. Přistihl svého syna s jiným klukem. Tak ho začne mlátit. Ale ne jako fackovacího panáka. Jako doopravdy. A přítel říká: „Přestaň. Zabíjíš ho.“ A syn jen zařve: „Vypadni.“ A nakonec to přítel udělal. (Patrick se zastaví. Zachvátí ho smutek. Nemůže se oklepat.) Zapomeňte na to. Teď už jsem volný, ne? Každou chvíli můžu potkat lásku svého života. Všechno teď bude jinak, a to je dobře. Jen musím potkat hodného kluka.

6 – Dospět je těžké | Mezi dobrým & Zlem by D. M. Larson

Zdroj zde

(Někdo je pod prostěradlem v ložnici. Nervózně vykukuje ven. Je v pyžamu. Čím hloupější potisk na prostěradle a pyžamu, tím lépe)

THAD
Já se dnes v noci cítím tak divně, když se probouzím ve světle úplňku. Něco se změnilo. Nejsem stejná jako dřív. Začínám být vážně chlupatý. Chlupatější, než jsem si myslel, že člověk může být. Je to dost děsivé a …a….můj hlas se taky měníoooo.

(vyjekne a pak si plácne rukou přes ústa)

THAD (CONT.)
To bylo vytí? A moje ruce… Podívej se na moje nehty… zapomněl jsem si je ostříhat, nebo jsou delší… A ostřejší než předtím?“

(Zápasí s listem…. Celý se ovíjí panikou. Drápe do něj drápy a trhá ho)

THAD (pokračuje)
Drápy! Opravdové drápy!“

(Konečně se z prostěradla dostane)

THAD (CONT.)
Zrcadlo? Kde je zrcadlorrrrr!

(Velké zavrčení)

THAD (CONT.)
To bylo zavrčení? Z mého žaludku? Co je tam k jídlu? Opravdu bych si dal nějaké maso.

(Drží si žaludek)

THAD (CONT.)
Růst je tak těžké…

(Sáhne si dozadu a nahmatá něco vypouklého na zádech)

THAD (CONT.)
….zvlášť když ti roste i ocas!“

(Vyjekne, drží se za zadek a opatrně odcupitá z pódia)

7 – Tvarování

Zdroj zde

Kontext: Bill je citlivý, kreativní, nápaditý a víc než fyzická zdatnost ho zajímají počítače. Ve světě, který je pohlcen udržováním kondice, je Bill jako ryba ve vodě. Začne se bouřit, protože je nucen čelit své slabosti.

Paní Meyersová, můžete mi odpovědět jen na jednu otázku? Proč musím chodit každý smradlavý rok na tělocvik, protože to opravdu… chci vědět. Vždyť každý rok je to úplně stejné, jsem nucen se ponižovat před zbytkem třídy. Pro děti, které jsou sportovci, to není tak hrozné, ale pro nás ostatní, jako jsem já, to není tak jednoduché.“ (Beat) Ano, slečno Meyersová… já vím, já vím… Tělocvik je stejně důležitý jako algebra a biologie, a ano, souhlasím s tím, že byste měli dostávat známky podle svých schopností a dovedností. Ale všichni musí chodit do stejné třídy! Nemají „základní tělocvik“, jako mají „obecné vědy“ nebo „základní matematiku“… to by byl úplně jiný předmět! A proč musíme pořád střídat aktivity, proč nemůžeme chvíli zůstat u jedné věci, to bych se mohl vykoupit tím, že se v něčem zlepším. Fotbal a basketbal nejsou tak špatné, ale tohle tělo by nemělo být na kladině při gymnastice. Stanu se jen zábavou pro zbytek třídy. Střední škola je dost ponižující i bez toho, abych při kilometrovém běhu přišla pět minut po ostatních… zatímco oni se sprchují a jdou na oběd, já právě protínám cílovou pásku. Teorii kolem fitness už znám… je to součást všestranného vzdělání. Ale to nejmenší, co by mohli udělat, je vyrovnat podmínky pro všechny. Vím, že toho pro mě moc udělat nemůžete, ale děkuji, že jste mi alespoň umožnili se toho zbavit… Uvidíme se v posilovně.

8 -Miguelův monolog | Freedom Writers, scénář Richard LaGravenesePředstavil se Antonio Garcia

Zdroje zde

„Paní G?

Můžu přečíst něco ze svého deníku?“

Toto léto bylo nejhorší léto v mém krátkém čtrnáctiletém životě.

Všechno to začalo telefonátem.

Máma plakala a prosila, žádala o víc času, jako by lapala po dechu z posledních sil.

Držela mě co nejpevněji a plakala. Její slzy mě zasáhly do košile jako kulky a řekla mi, že nás vystěhují. Pořád se mi omlouvala.

Pomyslel jsem si: „Nemám domov. ‚ Měla jsem si o Vánocích říct o něco levnějšího.“

Ráno v den vystěhování mě probudilo tvrdé zaklepání na dveře. Byl tam šerif, aby vykonal svou práci.

Díval jsem se na oblohu a čekal, že se něco stane.

Máma nemá rodinu, o kterou by se mohla opřít, nepřicházejí žádné peníze. Proč se obtěžovat chodit do školy nebo mít dobré známky, když jsem bezdomovec?“

Autobus zastavuje před školou.

Chce se mi zvracet. Mám na sobě oblečení z minulého roku, staré boty a žádný nový účes. Pořád jsem si myslela, že se mi budou smát.

Místo toho mě vítá pár kamarádů, kteří se mnou loni chodili do třídy na angličtinu. A dochází mi, že paní Gruwellová, moje loňská bláznivá učitelka angličtiny, je jediná osoba, která ve mně vzbudila naději.

Při rozhovoru s kamarády o loňské angličtině a našich výletech se začínám cítit lépe.

Dostávám rozvrh a první učitelkou je paní Gruwellová v učebně 203. V učebně 203 je paní Gruwellová. Vejdu do třídy a mám pocit, že všechny životní problémy už nejsou tak důležité.

Jsem doma. „

ŽENA

1 – Nesnáším vystupování od Amber D.

Zdroj: zde

(Chodí sem a tam.) Ach, proč jsem se na tuhle hodinu vůbec přihlásila? Nevěděla jsem, že budeme muset nacvičovat konkurz. To není fér. Všichni se na mě budou dívat a soudit mě. Jestli udělám jedinou věc špatně, všichni si toho všimnou a budou se mi smát a já se budu strašně stydět. Světla mi budou svítit do očí a ruce se mi začnou třást jako blázen. V krku mi pořádně vyschne a budu koktat, jako by nebylo zítřka. Budu se vrtět a hrát si s vlasy. Jsem tak nervózní, co když budu stát za houby? Co když jsem hrozná? Co když po mně lidi začnou házet věci; nebo hůř, budou všem vyprávět o mém vystoupení a o tom, jak moc jsem stála za houby. Budu se stydět všude, kam přijdu. Nebudu mít kam utéct. Lidé si mě vždycky budou pamatovat jako člověka, který neuměl vystupovat, člověka, který nikdy nedokáže mluvit před davem. Nechci to dělat, nesnáším vystupování. Kdybych si věřila, mohla bych si stoupnout na pódium a zatlouct hřebík, ale to já nejsem. Mám strach, vlastně jsem zkamenělá. Použila bych jakoukoli výmluvu, abych nemusela vystupovat. Vím, co si všichni myslíte, prostě předstírejte, že jste nemocní. No, bohužel jsem to už zkoušela a oni mi to nesežrali. Použít potvrzení od doktora, no, to jsem taky zkoušel, a jak se ukázalo, nejsem moc dobrý ve falšování podpisů. Neskočili mi ani na výmluvu s mrtvým domácím mazlíčkem. Víš co? Vlastně to možná zvládnu. Trénoval jsem to celé hodiny. Znám všechna slova. Stačí, když tam půjdu a předvedu to tak, jak vím, že to umím, tak, jak jsem to zkoušel desítkykrát před zrcadlem, a když to udělám, bude to v pohodě. Vlastně budu lepší než v pohodě, budu úžasný. Jen musím zůstat klidná a uvolněná. A jde o to, abych se prostě bavila, ne? Nemusím být nejlepší, stačí, když budu dělat to nejlepší, co umím. Dobře, zvládnu to. Jsem připravená. Hej, já… já… já… já to nezvládnu. (Odchází ze scény.)

2 – Juliin monolog | Romeo & Julie by William Shakespeare

Act 3, Scene 2

Zdroj zde

Mám mluvit špatně o tom, kdo je můj manžel?

Ach, ubohý můj pane, jaký jazyk uhladí tvé jméno,

když já, tvá tříhodinová žena, jsem ho znetvořila?

Ale proč, darebáku, jsi zabil mého bratrance?

Ten darebák bratranec by mého muže zabil.

Zpět, bláznivé slzy, zpět k rodnému prameni.

Your tributary drops belong to woe,

Which you, mistaking, offer up to joy.

My husband lives, that Tybalt would have slain,

And Tybalt’s dead, that would have slain my husband.

All this is comfort. Wherefore weep I then?

Some word there was, worser than Tybalt’s death,

That murdered me. I would forget it fain,

But oh, it presses to my celebration,

Like damnèd guilty deeds to sinners‘ minds.

„Tybalt is dead, and Romeo banishèd.“

3 – There’s No Place Like Oz by Gabriel Davis

Sourced here

Oh Toto, what were we thinking coming back here to Kansas?

Sure, the first few days back were great. Auntie Em and Uncle Henry by my side, bringing me soup, all hugs and kisses and warmth. They were just so glad I was ok.

But now that I’m fine … everything’s gone back to the way it was. Auntie Em just acts like I’m in the way again. Má plné ruce práce s tím, aby se strýček Henry řádně staral o farmu a jeho pomocníci na farmě nespali při práci. Navíc se stará o všechno v domě a já jsem… jsem jen ta otravná holka, co mluví o strašácích, plecháčích a smaragdových městech.

Včera mi řekla, abych přestala mluvit takové nesmysly, jinak zavolá muže v bílých pláštích. Určitě se mě jen snažila vyděsit… že jo, Toto? To by nikdy … proč by to bylo zlejší než čarodějnice ze Západu, že?

Ne, teta Em mě má ráda, to by nikdy neudělala. Co to bylo za zvuk? Kdyby mě slyšela, jak s tebou mluvím… řekla by, že jsi jenom pes a že mi nerozumíš… ale ty mi přece rozumíš, že ano, Toto?

Jen ty a já jsme spolu na tomhle světě, Toto, a já vím, že to cítíš stejně jako já… toužíš po Smaragdovém městě, že? Zajímá tě, jak se strašákovi daří s diplomem? Pokračuje v postgraduálním studiu? Nebo Plecháč se svým srdcem. Zamiloval se? Lev se svým odznakem odvahy. Vybojoval nějakou velkou bitvu?

Kéž bychom je mohli napsat? Ale to nemůžeme, že? Ne, jediný způsob, jak je znovu spatřit, je cestovat daleko, za duhu, opět vysoko. Do země, o které všichni říkají, že jsme o ní snili! Ale to bylo víc než sen, že ano, Toto? Dvakrát zaštěkejte „Ano“

Oh Toto! Ty mi přece rozumíš! Proto se musíme vrátit do země Oz. Kde je všechno barevné a dokonce i létající opice mají v srdci píseň. Včera jsem si chtěla zacvaknout podpatky, ale moje pantofle jsou tady moc fádní… Takže… Ve městě je klenotnictví… a mají tam rubíny! Takže musíme ukrást náklaďák strýčka Henryho, ten má v kůlně brokovnici, tu budeme taky potřebovat …

Ale to není zločin, Toto, když se nikomu nic nestane. Potřebujeme ty rubíny a já mám lepidlo, kterým si je připevním na bačkory. Než přijde policie, přilepíme je všechny na moje bačkory, srazíme podpatky k sobě a budeme na dobré cestě zpátky do země Oz.

Je to dokonalý plán, že? Dvakrát štěkni za „ano“.

4 – Monolog Hazel | The Fault in our Stars by Scott Neustadter & Michael H. Weber

Zdroj zde

HAZEL: „Augustus Waters byl velkou hvězdnou láskou mého života. Náš milostný příběh byl epický a já se k němu nedokážu dostat víc než na jednu větu, aniž bych zmizel v kaluži slz. (úder) Jako všechny skutečné milostné příběhy – i ten náš zemře s námi, jak se patří. Doufala jsem, že bude chvalozpěv na mě, protože není nikdo, koho bych měla raději…“ (rytmus, uklidňuje se) „Nemohu mluvit o našem milostném příběhu, takže místo toho budu mluvit o matematice. Nejsem matematik, ale vím jedno: existuje nekonečně mnoho čísel mezi 0 a 1. Je tam .1 A .12 A .112 A nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě existuje ještě větší nekonečný soubor čísel mezi 0 a 2 nebo mezi 0 a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás učil jeden spisovatel, kterého jsme měli rádi. Chci víc čísel, než je pravděpodobné, že dostanu, a bože, chci pro Augusta Waterse víc čísel, než dostal. Ale Gusi, lásko, ani nevíš, jak jsem ti za naše malé nekonečno vděčná. Dal jsi mi věčnost v rámci očíslovaných dnů a za to jsem ti neskonale vděčná. Miluju tě.“

5 – Co udělal Theo by Debra Neff

Publikováno v knize Někdy se probudím uprostřed noci od studentů Waldenské divadelní konzervatoře

Zdroj zde

No, víte, já a všichni moji kamarádi jsme se tak nějak poflakovali, víte. Páteční večer v květnu, kdy je venku teplo a tak. Tak se podívám přes ulici a vidím svého kamaráda Thea. A já a moje kamarádka Melody jsme obě najednou řekly: „Hej, Theo!“. A pak jsme se začali smát, protože to bylo vtipný.

Takže Theo přišel a povídá: „Ahoj, Nickey, ahoj, Mel, jak se máš?“ A to od něj bylo pěkně hnusný, protože tam byla i jeho holka a on ji tak nějak ignoroval. Takže to od něj bylo pěkně hnusný. Ale Jenny řekla, že jí to nevadí.

Ano, řekli jsme si: „Nic moc, jen se tak poflakujeme, víš.“ A pak jsme si řekli: „Tak jo. Tak Theo povídá: „No, slyšel jsem o docela dobrý párty na druhým konci města. „Chceš tam jít?“ A my jsme si mysleli, že to zní docela, víte, zabijácky. Tak jsme se tam poflakovali na té párty, když jsme uviděli toho chlápka a Jenny povídá: „Hej, to je Steven. Jednou jsem s ním spala.“ No, nevím, jestli to udělala nebo ne. Myslím, že chtěla Thea naštvat, protože ji ignoroval. Tak řekla: „Hej, Stevene.“ A Steven přišel a povídá: „Čau, Jen, co se děje?“ A to Thea málem zabilo, protože nám řekl o tom večírku a jeho holka se bavila s jiným klukem. A Theo za mnou přišel: „Hele, tohle mě fakt sere.“ A já na to: „Hej, no, Theo, ty ji ignoruješ a to je hnusný.“ A on na to: „Hej, máš pravdu.“ A šel k Jen a začal si s ní povídat. Tak si spolu povídají, ne? A pak se začali jako hádat a ta hádka byla čím dál hlasitější. Ale já jsem je neposlouchal nebo tak něco.

Pak najednou Steve udělá: „Gaugh!“, víš, a oči mu jakoby vypadly, obličej mu zfialověl a pak jakoby spadl na zem s něčí kudlou v zádech. To bylo strašný! A já jsem řval, víte, tak mě odtáhli pryč a posadili mě. A všichni ti policajti přišli a říkali: „Hej, musíš svědčit.“ A já jsem jim to řekl. Tak jste mě dostali sem do tý vaší pitomý soudní síně a já vám to vyprávěl, jak nejlíp jsem uměl, ale prostě nevím, co se stalo, tak na mě přestaňte být přísní! Nevím, co Theo udělal.

6 -Metro od Johna Augustina

Vydáno v časopise Actor’s Choice: Monology pro dospívající v redakci Erin Detrickové

Zdroj: ZDE

ZÁVĚR: Dámy a bacily. Já jsem klaun. Vsadím se, že byste to neuhodly. Nesbírám peníze pro bezdomovce, jsem prostě klaun. Vždycky jsem byl klaun. Začínal jsem na střední škole jako třídní klaun… a pak už to šlo jen dál. Krátce jsem navštěvoval klaunskou školu na Floridě. Ale klaunem se učí být jen v cirkuse. Mám něco, co by se dalo nazvat opravdu dobrým smyslem pro humor. Nevím, odkud to pochází. Ale někdy prostě někde stojím a někdo něco řekne, a pak něco řeknu já a je to velmi vtipné. Lidé se většinou smějí a diví se, kde beru smysl pro humor. Z klaunské školy to není, to vám můžu říct hned. Humor je talent od Boha, říkali mi…

Nebo někdy jedu metrem, začnu se smát a lidé se na mě dívají jako na blázna a já řeknu: Hej! Nejsem blázen! Jen jsem si myslel něco opravdu vtipného. Vidíte? Dokážu se rozesmát. Nebo mi někdy lidé říkají: Hej! Nemáš nějaké normální oblečení? A já říkám: Hej! Co je to vlastně „normální“? Mám „sestru“, která je „lesba“. Kromě toho tohle je jediné oblečení, které mám… no, ne jen tohle oblečení, ale myslím tím, že mám jen klaunské oblečení. Nebo oblečení v klaunském žánru.

Řekněme, že si chci koupit například podvazky. Nekoupím si jednobarevné. Vyberu si duhový vzor nebo nějaký vzor, který má něco společného s klauny. Také mám rád pro formální oblékání takové ty černé elastické kalhoty se třmeny na nohy.

Baví mě předvádět pantomimu! Možná byste si přáli, abych pantomimu předváděla i teď. Nebo alespoň být zticha. (Hlasitěji.) Ale myslím, že v dnešní době je příliš mnoho klaunů tichých. A kromě toho dnes nejsem na pantomimu připraven. No, dobře. Ale jen jednu věc. Jmenuje se to „Krabice“. Předstíráte, že jste v krabici, a najdete kolem sebe všechny neviditelné stěny. To je zábava. Udělám to hned. (… … …)

Děkuji. A já jsem bezdomovec. Jsem vietnamský veterán. Jsem realitní makléř a tohle je moje imitace kouřového alarmu. EEEEEEE. EEEEEEE. Tohle není pantomima. EEEEE. Peníze mě nutí přestat. EEEEEE. I když o peníze nežádám. EEEE EEEEEE. Peníze mě nutí přestat. Peníze mě nutí přestat. EEEE. Děkuji. Děkuji.

7 -Homeless Goldilocks by Anastasia G.

Zdroje zde

Jo, já vím. Já vím. Poznáváte mě. „Nejsi ty ta blonďatá holka, co zdemolovala Medvídkův dům?“ „Ne,“ odpověděla jsem. Poslyš, slyším to pořád. Musím přiznat, že to pro mě bylo docela dno. Ale podívej, opravdu by sis neměla dělat legraci z bezdomovců. A technicky vzato nejsem bezdomovec. Nikdy jsem nebyl. Považuju se spíš za dobrodruha. Jistě, mohl bych si sehnat práci a pronajmout si malý špinavý byt, ale co by na tom bylo zábavného? Od medvědího domu jsem bydlel na těch nejlepších místech na světě! Jednou jsem byl na prohlídce Bílého domu a schoval jsem se za závěsy v Oválné pracovně. Zůstal jsem vzhůru celou noc a četl si tajné dokumenty. Jsou mnohem nudnější, než se zdá. Jindy jsem zase přespal v Buckinghamském paláci, zatímco si královna vyřizovala nějaké královské záležitosti. Vyzkoušel jsem si všechny její koruny. Jedna jí možná chybí, ale možná taky ne. Mým oblíbeným místem byla Santova dílna. Jo, já vím. Všichni si myslí, že ti skřítci si nikdy neberou dovolenou. Ale sněhulák mi řekl, že to není pravda. Přiměla jsem ho, aby mi řekl data… stálo mě to mrkev a vyrazila jsem tam. Sedm dní, kdy jsem si hrál, s čím jsem chtěl, a ke každému jídlu jedl sušenky a mléko… to je dovolená! Tak se nezlobte na Zlatovlásku bez domova. Já si žiju dobře. A nezapomeňte, že pokud máte doma něco super, nezapomeňte při odchodu zamknout!“

8 – Třída herectví podle M. Ramireze

Zdroj je zde

Angelique: Chodila jsem na hodiny herectví a učitel byl takový divný úchylný chlápek, který plešatěl, nosil těsné kalhoty a ani JEDNOU nevyslovil správně moje jméno. ANGELIQUE. Jmenuju se ANGEL-EEK. Ne „Angelica“, ne „Angie“… Angelique. Je to francouzsky „jako anděl“ nebo „zrozená z andělů“ nebo „dotýkaná andělem“… něco takového. Nevím. To je jedno. Ani jednou se mu to nepovedlo. Donutil nás dělat všechna ta divná dechová cvičení a já jsem celou dobu myslela jen na to, že MOJE MATKA NEPLATÍ ZA TO, ABYS MĚ UČIL DÝCHAT, DIVNÝ PLOŠATÝ CHLAPI V TĚSNÝCH KALHOTÁCH… MOJE MATKA TI PLATÍ ZA TO, ABYS MĚ UČIL DÝCHAT. Protože v tom jsem dobrý. Herectví. Jakože jsem fakt dobrá v plavání a taky maluju a se sestrou jsme se dostaly do státního jazzového souboru, ale v čem jsem OPRAVDU dobrá? Je herectví. „Nadechni se“… „Vydrž“… „Vydechni“… „Vnímej své vnitřní zvíře“… Vnitřní zvíře? Děláš si srandu? Když jsem přišla domů, vygooglila jsem si toho chlapa, to je fuk, vím, že je to divný, ale musela jsem. MUSEL jsem vědět, co ten chlapík dokázal, že je tak výjimečný. Víte, co ten chlap dokázal, ten chlap, který mě údajně naučí, jak se chovat? Tři díly Lovce duchů Deluxe a reklama na deodorant. DEODORANT? To je vtip? Co mě ten chlap naučí dělat? NOT SWEAT?!

9 –Mia’s Monologue | The Princess Diaries, Screenplay by Gina Wendkos

Performed by Ann Hathaway

Sourced here

MIA: „Ahoj, um… ahoj. Já jsem Mia.

Přestalo pršet!

V řečnění opravdu nejsem dobrá. Obvykle jsem tak nervózní, že omdlím nebo uteču, někdy se mi dokonce udělá špatně. Ale to jste opravdu nemuseli vědět…

Ale už se tolik nebojím.

Vidíte, pomohl mi otec.

Dříve večer jsem měla v úmyslu vzdát se nároku na trůn. A moje matka mi pomohla tím, že mi řekla, že je to v pořádku, a tím, že mě podporovala jako celý můj život.

Ale pak mě napadlo, jak se budu cítit, až se vzdám své role princezny Genovie. Ulevilo by se mi, nebo bych byla smutná?“

A pak jsem si uvědomila, kolikrát denně hloupě používám slovo „já“.

A asi jediné, co kdy dělám, je, že myslím na sebe.

A jak je to trapné, když je na planetě asi sedm miliard dalších lidí a… Omlouvám se, jdu moc rychle.

Ale pak mě napadlo, že kdybych se staral o těch dalších sedm miliard lidí, a ne jen o sebe, bylo by to asi mnohem lepší využití mého času.

See, if i were Princess of Genovia, then my thoughts and the thoughts of people smarter than me would be much better heard, and just maybe those thoughts could be turned into actions.

So this morning when I woke up, I was Mia Thermopolis.

But now I choose to be forevermore, Amelia Mignonette Thermopolis Renaldi, Princess of Genovia.“