17 překvapivých faktů o Fridě Kahlo

Život a dílo Fridy Kahlo – jedné z největších mexických malířek – byly poznamenány bolestí i vytrvalostí. Poznání toho, jak Kahlo žila, umožňuje lépe nahlédnout do jejích mistrovských obrazů, které jsou bohaté na detaily a osobní ikonografii.

Frida Kahlo se narodila ve stejném domě, v němž zemřela.

Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 v budově přezdívané „La Casa Azul“ pro její zářivě modrý exteriér. Tam ji vychovávala matka Matilde a podporoval ji otec fotograf Guillermo. O několik let později se stala i domovem jejího manžela, mexického malíře Diega Rivery. A 13. července 1954 zde Kahlo ve věku 47 let zemřela.

Milovaný dům Fridy Kahlo je nyní muzeem.

Casa Azul je také známá jako Muzeum Fridy Kahlo. Jako poctu Kahlo věnoval Rivera v roce 1958 dům i všechna umělecká díla, která vytvořil on i Kahlo a která se v něm nacházela. Velká část interiéru se zachovala přesně tak, jak ji Kahlo v 50. letech 20. století měla, a prostor se tak stal oblíbenou turistickou atrakcí, která návštěvníkům umožňuje nahlédnout do jejího díla, života a osobních artefaktů, včetně urny, v níž je uložen její popel.

Třetinu obrazů Fridy Kahlo tvořily autoportréty.

Kahlo skládala symboly z mexické kultury a narážky na svůj osobní život, aby vytvořila sérii 55 surrealistických a jedinečně odhalujících autoportrétů. O nich slavně prohlásila: „Maluji sama sebe, protože jsem tak často sama, protože jsem subjekt, který znám nejlépe.“

Surrealistická nehoda měla velký vliv na život Fridy Kahlo.

17. září 1925 nastoupila osmnáctiletá Kahlo se svým přítelem Alexem Gómezem Ariasem do autobusu, aby se navždy poznamenala, když jí cestu zkřížil vlak. Arias při vzpomínce na tragédii popsal, že se autobus „roztrhl na tisíc kousků“ a zábradlí protrhlo Kahlo trup.

Později vyprávěl: „Stalo se něco zvláštního. Frida byla úplně nahá. Náraz jí rozepnul šaty. Někdo v autobuse, pravděpodobně malíř pokojů, měl u sebe balíček práškového zlata. Tento balíček se rozbil a zlato se rozsypalo po celém Fridině krvácejícím těle. Když ji lidé uviděli, křičeli: „La bailarina, la bailarina!“. Se zlatem na jejím rudém, zkrvaveném těle si mysleli, že je to tanečnice.“

Touto srážkou začala cesta Fridy Kahlo k malířství.

Nehoda zlomila Kahlo páteř, klíční kost, žebra a pánev, na 11 místech jí zlomila pravou nohu a vykloubila rameno. Tato těžká zranění ji po zbytek života sužovala bolestí a často ji upoutávala na lůžko. V těchto chvílích však Kahlo vzala do ruky otcův štětec. Matka jí pomohla zařídit speciální stojan, který jí umožňoval pracovat z postele. O svých životních útrapách Kahlo jednou prohlásila: „Nakonec vydržíme mnohem víc, než si myslíme, že vydržíme.“

Frida Kahlo kdysi snila o tom, že bude lékařkou.

Jako dítě onemocněla Kahlo dětskou mozkovou obrnou, která jí způsobila ochrnutí pravé nohy a podnítila její zájem o léčivou sílu medicíny. Bohužel zranění z vlakové nehody přinutilo dospívající dívku vzdát se plánů na studium medicíny.

Špatný zdravotní stav Fridy Kahlo formoval její umění.

V průběhu svého života podstoupila Kahlo 30 operací, včetně případné amputace nohy kvůli gangréně. Své frustrace z křehkosti těla zkoumala v obrazech jako Zlomený sloup, který se soustředí na její roztříštěnou páteř, a Bez naděje, který dramaticky zobrazuje období, kdy jí lékař předepisoval nucenou výživu. Na zadní stranu posledně jmenovaného obrazu napsala: „Nezbývá mi ani ta nejmenší naděje… Všechno se pohybuje v čase s tím, co obsahuje břicho.“

Frida Kahlo se nepovažovala za surrealistku

Tuto nálepku odmítala: „Mysleli si, že jsem surrealistka, ale nebyla jsem. Nikdy jsem nemalovala sny. Malovala jsem svou vlastní realitu.“

Bouřlivé manželství Fridy Kahlo vyvolalo další bolesti a obrazy.

Když se Kahlo seznámila s Riverou, byla studentkou a on již otcem čtyř dětí a na cestě k druhému rozvodu. Navzdory dvacetiletému věkovému rozdílu si dvojice rychle padla do oka a podnítila Riveru k tomu, aby v roce 1929 opustil svou druhou ženu a vzal si Kahlo.

Od té doby byli jeden druhému největšími fanoušky a podporovateli, pokud šlo o jejich umění. Jejich desetileté manželství však provázely záchvaty vzteku a nevěry na obou stranách. V roce 1939 se rozvedli, aby se o rok později znovu vzali. Obrazy jako Autoportrét s trnovým náhrdelníkem a kolibříkem, Dvě Fridas a Milostné objetí vesmíru odvážně ilustrovaly jejich vztah z pohledu Kahlo.

Frida Kahlo soukromě i veřejně truchlila pro děti, které nikdy neměla.

Současní lékaři se domnívají, že nehoda autobusu nenapravitelně poškodila Kahlo dělohu, což znemožnilo donošení těhotenství. V roce 1932 namalovala provokativní autoportrét Nemocnice Henryho Forda, který označuje jeden z několika zničujících potratů, které utrpěla.

Dílo bude v roce 1938 vystaveno světu na výstavě v galerii. Kahlo si však schovávala soukromé osobní dopisy svému příteli, lékaři Leo Eloesserovi, v nichž napsala: „Tak jsem se těšila, že budu mít malého Dieguita, že jsem hodně plakala, ale je po všem, nedá se dělat nic jiného, než to vydržet.“

„Kahlo se těšila, že bude mít malého Dieguita, ale je po všem, nedá se dělat nic jiného než to vydržet.“ Tento dopis byl spolu s dalšími z jejich desítky let trvající výměny dopisů zveřejněn v roce 2007, poté co byl téměř 50 let ukrýván mecenášem, který se obával o jejich obsah.

Frida Kahlo jednou přijela na uměleckou výstavu v sanitce.

V roce 1953, ke konci svého krátkého života, se malířka radovala ze své první samostatné výstavy v Mexiku. Její účast však ohrožoval pobyt v nemocnici. Navzdory nařízení lékařů Kahlo předvedla neuvěřitelný nástup a přijela v sanitce jako v limuzíně.

Frida Kahlo prý měla několik slavných milenců.

Když se nezotavovala po operaci nebo nebyla upoutána na lůžko v rekonvalescenci, byla Kahlo plná života a vychutnávala si možnost tančit, stýkat se s lidmi a flirtovat. Když byl americký sochař Isamu Noguči v roce 1936 v Mexico City, aby zde vytvořil své Dějiny pohledem z Mexika, navázal s Kahlo vášnivý románek, který přerostl v celoživotní přátelství.

O tři roky později, při návštěvě Paříže, navázala bisexuální malířka románek s městskou bavičkou „černou perlou“ Josephine Bakerovou. A mnozí spekulují, že umělkyně a aktivistka spala také s marxistickým revolucionářem Leonem Trockým, zatímco on a jeho žena Natalia pobývali v rodinném domě Kahlo poté, co jim byl v roce 1936 udělen azyl v Mexiku.

Frida Kahlo byla na svůj původ velmi hrdá.

Ačkoli žila v New Yorku, San Francisku a Paříži, Kahlo to vždy táhlo zpět do jejího rodného města Mexico City. Dávala přednost tradičnímu mexickému oděvu, dlouhým barevným sukním, kterými byla známá, a halenám Huipile z mexické matriarchální společnosti Tehuantepec. Snad nejvýmluvnější je, že novinářům řekla, že se narodila v roce 1910, čímž si zkrátila věk o tři roky, aby se mohla přihlásit ke stejnému roku narození jako mexická revoluce.

Frida Kahlo měla několik exotických domácích zvířat.

Casa Azul se pyšní nádhernou zahradou, kde měla Kahlo své vlastní zvířecí království. Vedle několika mexických bezsrstých Xoloitzcuintli (plemeno psů, jehož původ sahá až ke starým Aztékům) vlastnila Kahlo dvojici pavoučích opic jménem Fulang Chang a Caimito de Guayabal, které lze spatřit na autoportrétu s opicemi. Starala se také o amazonského papouška Bonita, který předváděl různé kousky, když mu za odměnu slíbila plácnutí másla, o plameňáka jménem Granizo a o orlici přezdívanou Gertrudis Caca Blanca (neboli Gertruda bílé hovno).

Frida Kahlo se stala ikonou feminismu.

Ačkoli ve své době někteří tuto vášnivou malířku odmítali jen jako „manželku mistra nástěnných maleb (Diega Rivery)“, Kahlo svým nápaditým uměním vzbudila uznání takových osobností, jako byl Pablo Picasso nebo filmová hvězda Edward G. Robinson. Po její smrti vyvolal vzestup feminismu v 70. letech 20. století obnovený zájem o její dílo. Kahlo zastínila Riverovu pověst a stala se jednou z nejslavnějších světových malířek.

Feministické teoretičky přijímají Kahlovy hluboce osobní portréty pro jejich vhled do ženské zkušenosti. Stejně tak její odmítání vymezovat se podle definic druhých a sebeláska, kterou projevovala hrdým zachycením svého přirozeného jednobarevného obočí a kníru, promlouvají k moderním feministickým obavám ohledně genderových rolí a pozitivního přístupu k tělu.

Osobní styl Fridy Kahlo se stal živou součástí jejího odkazu.

Fridino umění a jeho vliv se nezrodily pouze z barev, které nanesla na plátno. Její osobitý osobní styl se ukázal jako vlivný i ve světě módy a inspiroval návrháře, jako jsou Raffaella Curiel, Maya Hansen, Jean Paul Gaultier a Dolce & Gabbana. (V roce 2019 společnost Vans dokonce uvedla na trh kolekci bot s jejími díly.)

Díla Fridy Kahlo trhají rekordy.

11. května 2016 se na první aukci, na které bylo po šesti letech vydraženo významné dílo Fridy, prodal její obraz Dos desnudos en el bosque (La tierra misma) z roku 1939 za více než 8 milionů dolarů – nejvyšší cenu, která byla tehdy zaplacena za jakékoli dílo latinskoamerického umělce.

Tento příběh byl aktualizován v roce 2020.