2d. Listina práv
Snahou o přijetí Listiny práv pokračoval James Madison v podpoře Jeffersonovy politiky. Jefferson podporoval ústavu pod podmínkou, že základní lidská práva budou chráněna prostřednictvím řady dodatků.
Je pochopitelné, že každý národ, který bojoval v revoluci kvůli „zdanění bez zastoupení“, by byl vůči nové ústavě vytvořené v roce 1787 opatrný. Například slavný Virgiňan Patrick Henry se odmítl zúčastnit Konventu, protože „cítil krysu“.
Státy si cenily své nové svobody od britské kontroly a ratifikace Ústavy státními zákonodárnými sbory nebyla vůbec jistá. All thirteen states finally ratified by 1790, but only with the addition of ten amendments, known as the Bill of Rights, that guaranteed citizens‘ rights and freedoms.
The Debate over Ratification
The debate polarized the new nation. Those who supported the Constitution became known as federalists and those who opposed its ratification were called antifederalists. The federalists supported a strong national government to preserve order. The antifederalists favored strong state governments and believed that the national government created by the Constitution was too strong.
| Political Beliefs | Believed the Union would fail without a strong central government | Wanted strong state governments (closer to the people) |
| Who Should Rule | Thought that elites were most fit to govern | Believed that ordinary people should have great input into government |
| Trusting the People | Distrusted rule by the people | Distrusted elites; thought they were corrupt |
| Who were they? | Property owners, landed wealthy, well-to-do | Small farmers, shopkeepers, laborers, merchants |
In many ways the argument was the same old debate about the proper balance between order and liberty. Alexander Hamilton, James Madison, and John Jay wrote compelling arguments in favor of ratification in a series of essays known as the Federalist Papers. There were probably more antifederalists in America, but the federalists were better organized, controlled more newspapers, and were in greater positions of power. Obě strany nakonec dospěly k přijatelnému kompromisu, když se dohodly na doplnění ústavy o některé dodatky, které chránily svobody a práva jednotlivců.
Bill of Rights
Kus pergamenu, který se nazývá Bill of Rights, je ve skutečnosti společným usnesením Sněmovny reprezentantů a Senátu navrhujícím dvanáct dodatků k ústavě. Konečný počet přijatých dodatků byl deset a ty se staly známými jako Listina práv.
V roce 1789 předložil Virginián James Madison Kongresu dvanáct dodatků. Jeho záměrem bylo odpovědět na kritiku antifederalistů. Státy ratifikovaly všechny kromě dvou z nich – jeden povoloval rozšíření Sněmovny reprezentantů a druhý zabraňoval členům Sněmovny, aby si sami zvyšovali platy, dokud neproběhnou volby. Zbývajících deset dodatků, známých jako Bill of Rights, bylo ratifikováno v roce 1791.
Omezovaly právo národní vlády kontrolovat konkrétní občanské svobody a práva, z nichž mnohé již byly chráněny ústavami některých států. Mezi chráněné svobody patřila svoboda projevu, tisku, náboženství a shromažďování (první dodatek). Listina práv rovněž poskytovala záruky pro osoby obviněné z trestných činů. Dva dodatky – právo nosit zbraň (druhý dodatek) a právo odmítnout ubytování vojáků ve svém domě (třetí dodatek) – byly jasnou reakcí na britskou nadvládu. Antifederalisty potěšilo doplnění Desátého dodatku, který prohlašoval, že všechny pravomoci, které nejsou výslovně svěřeny Kongresu, jsou vyhrazeny státům.
George Mason byl jednou z hlavních postav při vytváření Listiny práv. Poté, co se vybouřil z Ústavního konventu, protože ústava neobsahovala deklaraci lidských práv, pracoval na přijetí dodatků, které by chránily občany před dotěrnou vládou.
Během let se Listina práv stala důležitým jádrem amerických hodnot. Kompromis, který vytvořil Listinu práv, také definoval to, čeho si Američané začali vážit téměř nade vše. Společně s Deklarací nezávislosti a Ústavou pomáhá Listina práv definovat americký politický systém a vztah vlády k občanům.