6 příkladů falešných dichotomií a jak jim čelit

Na této stránce se mohou nacházet partnerské odkazy, což znamená, že za cokoli, co si koupíte, dostaneme malou provizi. Jako přidružený partner Amazonu vyděláváme z kvalifikovaných nákupů. Před jakýmkoli nákupem online si prosím udělejte vlastní průzkum.

V roce 2001 se tehdejší prezident George W. Bush nechal slyšet, že v reakci na útoky z 11. září učinil v Kongresu následující prohlášení:

„Každý národ, v každém regionu, se nyní musí rozhodnout. Buď jste s námi, nebo jste s teroristy.“

Od té doby byl prezident Bush kritizován za svůj pohled na geopolitiku „všechno nebo nic“. Jeho tvrzení bylo oprávněně prezentováno jako příklad falešné dichotomie.

Falešné dichotomie jsou obzvláště nepříjemným logickým klamem, který se běžně vyskytuje v každodenním diskurzu. Falešné dichotomie – nazývané také falešná dilemata nebo omyly typu buď-anebo – jsou druhem omylu v uvažování. Falešné dichotomie jsou důsledkem předpokladu, že určitá situace nebo problém má dva vzájemně se vylučující způsoby nebo řešení, a ignorování potenciální třetí možnosti.

Falešná dilemata vyplývají z našeho sklonu k černobílému myšlení a často se rétoricky používají k nelegitimnímu posílení vlastní pozice. Dnes se budeme zabývat základy této chybné formy argumentace, uvedeme několik příkladů falešné dichotomie a řekneme si, jak na tento druh argumentů reagovat.

(Poznámka na okraj: Dalším pozitivním způsobem, jak zlepšit svůj život, je číst a učit se každý den něco nového. Skvělým nástrojem, jak toho dosáhnout, je připojit se k více než milionu dalších lidí a začít svůj den s nejnovějšími informacemi z tohoto webu ZDARMA)

Co jsou to falešné dichotomie?

Falešná dichotomie vzniká, když člověk v rámci nějakého argumentu předkládá dvě vzájemně se vylučující možnosti. Vraťme se k chybné argumentaci, kterou uvedl George Bush a kterou jsme začali:

„Každý národ v každém regionu se nyní musí rozhodnout. Buď jste s námi, nebo jste s teroristy.“

Tento argument je falešnou dichotomií, protože představuje dvě vzájemně se vylučující možnosti, zatímco ve skutečnosti existují i jiné možnosti. Bush uvádí mylný argument, že všechny národy, které nesdílejí tvrdý postoj jeho administrativy k terorismu, jsou ve skutečnosti sympatizanty teroristů. To je však neodůvodněný předpoklad. Je zcela možné, aby člověk byl zároveň proti terorismu a zároveň nesouhlasil s drakonickou politikou Bushovy administrativy v této věci.

To, že tento argument ignoruje třetí možnost, z něj dělá právě falešnou dichotomii. Falešné dichotomie jsou logické chyby, protože prezentují dvě vzájemně se vylučující možnosti jako jediné možné. Argumenty falešného dilematu zamlčují skutečnost, že mohou existovat alternativní možnosti, které se liší od jedné z prezentovaných možností.

Logická forma falešného dilematu

Argument falešné dichotomie má poměrně jednoduchou logickou formu:

Falešná dilemata se velmi podobají disjunktivním sylogismům, které jsou platnou formou filosofického argumentu, což je jeden z důvodů, proč může být obtížné je odhalit, pokud si nedáte pozor. Vypadají jako logicky správné argumenty, ale ve skutečnosti jimi nejsou.

Falešná dilemata jsou neformální chyby, takže jejich nedostatky nelze vysvětlit pouze jejich logickou formou. Falešná dilemata obsahují jeden nebo oba dva velmi důležité předpoklady o výchozích premisách argumentu.

Rétorika falešných dichotomií

Falešná dilemata se často používají v rétorice, aby se něčí argumentace zdála silnější, než je. Argumenty falešné dichotomie se používají jako prostředek k zastření středního proudu v debatě a k přesvědčení publika, že jeho stanovisko je jediným rozumným názorem. Osoba může například tvrdit, že musíte věřit buď jejímu názoru, nebo alternativnímu absurdnímu názoru. Pak tvrdí, že odmítnutí jeho názoru nutně znamená přijetí absurdního názoru.

Falešné dichotomie se také používají jako způsob, jak odmítnout něčí názor tvrzením, že musí vést k jedné ze dvou absurdních situací. Osoba může například tvrdit, že názor jejího oponenta ji zavazuje k tomu, aby věřila buď A, nebo B, přičemž A a B jsou absurdní možnosti. Tento argument je chybný, pokud ignoruje třetí možnost, která není ani A, ani B.

V tomto smyslu mají falešné dichotomie mnoho společných rysů s klamem slaměného muže. Často jsou důsledkem toho, že člověk redukuje názor svého oponenta na absurdní karikaturu jako prostředek, jak jej postavit do kontrastu s vlastním názorem, který ve srovnání s ním zní rozumně.

6 příkladů falešné dichotomie

Imigrace

Argument: „Neměli bychom podporovat přistěhovalce ani jim umožňovat přístup k sociálním službám a věcem zdarma. Koneckonců, proč bychom měli pomáhat přistěhovalcům, když jsou na ulicích Američané bez domova?“

Protiargument: Tento argument představuje falešnou dichotomii, protože předkládá problém, jako by existovaly pouze dvě výlučné možnosti: rozšířit sociální podporu na přistěhovalce nebo na rodilé občany. Je zřejmé, že rozšíření sociální podpory na chudé přistěhovalce a rozšíření sociální podpory na chudé rodilé Američany jsou slučitelné způsoby jednání. Je možné pomáhat oběma skupinám lidí současně. Tento argument je chybný, protože předpokládá, že rozhodnutí o tom, komu pomáhat, je volbou „buď – anebo“ a volba jedné nutně vylučuje druhou.

Věda vs. náboženství

Lidé se často setkávají s falešnými dilematy v souvislosti s debatami o vědě a náboženství.

Argument: „Nemůžete zároveň věřit ve vědu a být nábožensky založený. Pokud věříte ve vědu, musíte odmítnout nároky náboženství a náboženské zkušenosti.“

Protiargument: Tento argument představuje falešné dilema, protože prezentuje víru ve vědu a víru v náboženství jako výlučné a neslučitelné. Vychází z toho, že člověk nemůže zastávat jak vědecké, tak náboženské přesvědčení pod hrozbou rozporu. Je sice pravda, že některá konkrétní vědecká a náboženská tvrzení jsou v rozporu (například stáří Země), ale je možné, aby určitá přesvědčení o vědě a náboženství byla vzájemně slučitelná. Volba mezi nimi se nemusí nutně vzájemně vylučovat.

Například je možné věřit jak tomu, že Bůh stvořil vesmír, tak tomu, že vesmír funguje podle přírodních zákonů, které jsou objevitelné vědou. Bůh mohl být jen entitou, která tyto zákony, jimiž se vesmír řídí, vytvořila. Koneckonců několik velkých vědců bylo samo poměrně věřících.

Daňové poplatky

Argument: „Nemůžeme být pro žádné zdanění. Ve skutečnosti je situace docela jednoduchá. Buď jste pro svobodu a žádné daně, nebo jste komunista, který chce nastolit tyranii a teror.“

Kontra: Tento argument je příkladem falešné dichotomie, protože předkládá problém tak, jako by jediné dvě možné situace byly situace bez jakýchkoli daní (a tedy s maximální „svobodou“) a brutální komunistický režim, který nepřipouští osobní vlastnictví.

Při bližším pohledu je zcela zřejmé, že volba mezi daněmi a soukromým vlastnictvím se vzájemně nevylučuje. Je zcela možné být zároveň pro svobodu a zároveň si myslet, že bychom měli mít určité formy zdanění. Argumentace předkládá rohy dilematu, jako by existovala volba „všechno nebo nic“ mezi absolutní svobodou a drtivou tyranií.

Tento konkrétní argumentační vzorec o zdanění se často s velkým rétorickým efektem kombinuje s chybou kluzkého svahu. V obou případech lze tento argument vyvrátit poukazem na to, že vyvažování zdanění a soukromého vlastnictví bylo způsobem, jakým fungovaly v podstatě všechny společnosti v historii.

Politika

Jako je tomu v podstatě u všech logických klamů, i v politice se vyskytují falešné dichotomie. Zde je jedna, která je relevantní pro současné dění.

Argument: „Nemůžete se nazývat spojencem Izraele a zároveň kritizovat jeho vztahy s Palestinou. Pokud kritizujete izraelský národ, pak to z vás dělá antisemitu a znamená to, že vždy podporujete teroristy.“

Protiargument: Tento argument představuje falešnou dichotomii, neboť tvrdí, že jediné dvě možnosti jsou buď plně akceptovat vojenskou přítomnost a činnost Izraele bez jakýchkoli pochybností, nebo se označit za antisemitu.

Je zcela možné legitimně kritizovat vojenské akce nějakého národa, aniž bychom byli zaujatí proti jeho obyvatelům. Je možné nesouhlasit s politikou Izraele, a přesto jej v jiných ohledech podporovat. Zároveň platí, že kritizovat akce palestinských ozbrojenců není totéž jako slibovat věrnost Izraeli. V těchto scénářích je prostor pro alternativní možnosti.

Rozhodování

Falešné dichotomie podbarvují naše rozhodování neustále. Zde je příklad, na který jste možná narazili ve svém každodenním životě.

Argument: „Poslyš, chlape, dneska večer bys s námi měl jít do baru. Jinak budeš celý večer jen sedět doma a nudit se a nic nedělat.“

Protiargument Tento argument představuje falešné dilema, protože předpokládá, že jediné dvě možnosti jsou jít ven, nebo sedět celý večer sám doma a nudit se. To je však neoprávněné tvrzení; existuje spousta jiných věcí, které můžete dělat, než jít ven do baru nebo sedět sami doma.

Tento příklad je dost hloupý, ale ilustruje důležitou věc o tom, jak černobílé myšlení může zatemnit náš úsudek. Neúmyslné sklouznutí do způsobu myšlení založeného na falešných dilematech nám brání přemýšlet mimo rámec a hledat neotřelá řešení našich problémů. Myšlení ve smyslu falešných dichotomií uměle omezuje naše možnosti a jednání.

Příroda vs. výchova

Argument: „Vše, co se týká vaší osoby, je dáno vaší genetikou. Všechny fyzické a duševní skutečnosti o člověku jsou závislé na jeho DNA, takže povahové rysy a další vlastnosti jsou záležitostí přírody, nikoliv výchovy.“

Protiargument: Toto je mimořádně častý argumentační vzorec, do kterého občas upadají i profesionální biologové. Tento argument lze považovat za falešnou dichotomii, protože předpokládá, že charakterové vlastnosti člověka musí pocházet buď z přírody (např. DNA a genetiky), nebo z výchovy (např. prostředí).

Dichotomie mezi přirozeností a výchovou je falešná. Prostředí a genetika člověka na sebe plynule a vzájemně působí, takže je nesprávné tvrdit, že nějaký konkrétní rys je striktním výsledkem DNA člověka nebo jeho prostředí.

Můžete mít například genetický marker spojený s nějakým znakem, který se však vlivem prostředí nemusí projevit. Genetika je složitá záležitost a redukce debat na dichotomii příroda/výchova zastírá, jak se člověk ve skutečnosti vyvíjí díky komplexní interakci genů a prostředí.

Dichotomie, které nejsou chybné

Ne všechny argumenty, které představují dichotomii, jsou chybné. V některých případech mohou skutečně existovat pouze dvě možnosti nebo odpovědi na určitý scénář. Uvažujme například následující tvrzení:

„Buď je přípustné někoho poškodit pro můj osobní prospěch, nebo to není přípustné.“

Toto tvrzení představuje dvě možnosti ve formě buď-anebo, ale není to falešná dichotomie. Tento výrok není falešnou dichotomií, protože představuje jediné dva logicky možné scénáře. Jedna z předložených možností musí být pravdivá a obě nemohou být pravdivé současně. Zde je další příklad pravé dichotomie:

„Číslo 2 je buď racionální, nebo iracionální.“

Tento výrok není nepravou dichotomií, protože předkládá jediné dvě logické možnosti. Všechna čísla jsou buď racionální, nebo iracionální a žádné číslo nemůže být obojí.

Jinými slovy, některé dichotomie jsou formulovány z výroků, které jsou skutečně kolektivně vyčerpávající a vzájemně se vylučující. V těchto případech je dichotomie skutečná a přijetí jedné z nich znamená odmítnutí druhé. Falešné dichotomie jsou prezentovány tak, jako by možnosti byly vyčerpávající a vylučující se, i když ve skutečnosti nejsou.

Reakce na falešné dichotomie

Existují dvě hlavní strategie, jak reagovat na falešnou dichotomii:

Někdy lze falešnou dichotomii vyvrátit přímým napadením nesprávné premisy. Pokud je jedna z premis falešné dichotomie zjevně nesprávná, pak může být napadení této premisy přímo užitečnější než ukázat, jak je předložené dilema falešné.

Závěrečné úvahy o falešných dichotomiích

Falešné dichotomie jsou důsledkem naší lidské tendence uvažovat o věcech v binárních pojmech. Zatímco v mnoha případech může být binární myšlení správné (např. logika/matematika), binární myšlení často vede k chybnému uvažování.

Vzhledem k tomu, že falešné dichotomie jsou v každodenním diskurzu tak rozšířené, je důležité vědět, jak na ně reagovat. Osvobození mysli od těchto omezujících přesvědčení je způsob, jak si vypěstovat správné mentální návyky a uvolnit svůj racionální potenciál.

Nakonec, pokud chcete další pozitivní způsob, jak zlepšit svůj život, pak čtěte a učte se každý den něco nového. A great tool to do this is to join over 1 million others and start your day with the latest FREE, informative news from this website.