8 nejpamátnějších vystoupení na Woodstocku

Ve dnech 15. až 18. srpna 1969 se na mléčné farmě Maxe Yasgura na severu státu New York stalo něco pozoruhodného. I když si pamatujeme protiválečné skandování, módu hippies, bláto a nahotu, jádrem Woodstocku byla hudba.

Tady jsou největší hudební momenty z festivalu, který byl vyhlášen jako „Tři dny míru a hudby.“

„Freedom“ od Richieho Havense

Relativně neznámý folkový rocker Richie Havens neměl být prvním vystupujícím na Woodstocku, ale když čtyři další skupiny uvízly v legendárním festivalovém provozu, pořadatelé festivalu přesvědčili Havense a jeho kapelu, aby vystoupili na pódiu několik hodin po plánovaném začátku koncertu v pátek odpoledne.

Havens nakonec odehrál mimořádně dlouhý set a zahrál doslova všechny písně, které znal, zatímco zaměstnanci Woodstocku dokončovali stavbu pódia kolem něj. Po několika přídavcích vyšel zpocený Havens zahrát ještě jednu píseň, aniž by tušil, co to bude.

„Když mě vidíte při ladění kytary a brnkání, vlastně jsem se snažil vymyslet, co bych ještě mohl zahrát!“ napsal Havens v roce 2009. „Podíval jsem se na všechny ty tváře přede mnou a napadlo mě slovo ‚svoboda‘.“

Vysoce energická, plně improvizovaná píseň známá jako „Freedom / Motherless Child“ dodala energii mravenčímu davu a udala tón zbytku festivalu.

„Soul Sacrifice“ od Santany

Kytarový génius Carlos Santana a jeho kapela byli další skupinou nováčků, kteří nedávno nahráli své první album, než v sobotu odpoledne vystoupili na woodstockém pódiu. Jejich elektrické, latinou nabité vystoupení na Woodstocku, které řídil dvacetiletý bubeník Michael Shrieve, je zapsalo na rock n‘ rollovou mapu.

„Už si nepamatuji, jestli jsem o Santaně před Woodstockem slyšel, ale připadali mi ohromní,“ říká Carl Porter, který se Woodstocku nedaleko svého domova v Sullivan County ve státě New York zúčastnil. „Rozhýbali dav jako nic, co jsem kdy viděl.“

Šestiminutová pulzující verze písně „Soul Sacrifice“ od Santany vyniká jako nejlepší skladba celého setu. Proslýchá se, že Carlos si v domnění, že má před jejich setem několik hodin času, těsně před vstupem na pódium vzal dávku meskalinu, vysoce halucinogenní drogy.

Ať už to byly chemikálie měnící mozek, nebo přirozené opojení z živého hraní před statisíci lidmi, Santana předvedl kytarové sólové umění, které mu vynese místo v Rokenrolové síni slávy.

„My Generation“ od The Who

The Who, jedna z největších kapel britské invaze 60. let, nastoupili na woodstocké pódium v neděli brzy ráno v pět hodin po funk-rockovém setu skupiny Sly and the Family Stone. Jen o měsíc dříve vydali The Who ambiciózní dvojalbovou rockovou operu Tommy.

„Slyšela jsem tu věc a úplně mi to vyrazilo dech,“ říká Nancy Eisensteinová, která se Woodstocku zúčastnila částečně proto, aby viděla The Who hrát naživo. „Na Woodstocku zahráli celé album Tommy. Na pódiu byla tma a pak jsme uslyšeli ‚See me. Feel me. Dotkněte se mě. Heal me. A na Rogera Daltreyho v bílém buckskinovém obleku svítil modrý reflektor. Je to snímek, na který nikdy nezapomenu.“

Pro lidi, kteří Tommyho ještě neslyšeli, přišel hudební vrchol pravděpodobně během přídavkového setu The Who.

„Tohle je taková naše hymna,“ řekl mladý Pete Townshend, když se kapela připravovala na závěrečné číslo. „Je to píseň o nás dvou. Už trochu stárneme… Je to píseň, která se jmenuje ‚My Generation‘.“

Poté, co kapela proběhla strhující interpretací svého nejznámějšího hitu, přešla k delší improvizaci nazvané „Naked Eye“, v níž Townshend předvedl dlouhá kytarová sóla podpořená frenetickým bubnováním Keitha Moona. Vystoupení Townshend zakončil úderem kytary do pódia a jejím následným vhozením do davu.

„White Rabbit“ od Jefferson Airplane

Jefferson Airplane, populární sanfranciská skupina v čele s nenapodobitelnou Grace Slick, byla v neděli kolem osmé hodiny ranní další na řadě.

„Byl jsem dlouholetým fanouškem Jefferson Airplane,“ říká Porter. „Byl to skvělý způsob, jak se probudit, když Grace Slick řekla: ‚Dobré ráno, Woodstocku!“

Slick vedla kapelu během syrového a rockového stominutového setu, který zahrnoval jejich hity „Somebody to Love“ a Alenkou v říši divů inspirovanou ódu na experimentování „White Rabbit“. Na rozdíl od jiných kapel, které při živém hraní polevily, bylo živé provedení „White Rabbit“ v podání Jefferson Airplane napínavé a úžasné.

„With a Little Help From My Friends“ od Joe Cockera

Soulový britský rocker Joe Cocker vydal své debutové album, pojmenované podle coververze slavné písně Beatles, pouhé čtyři měsíce před Woodstockem. Paul McCartney vzpomíná, jak ji poprvé slyšel v londýnském studiu Saville Row.

„Bylo to prostě ohromující,“ řekl McCartney. „Joe z té písně úplně udělal soulovou hymnu a já jsem mu za to byl navždy vděčný.“

Sedmiminutová verze písně „With a Little Help From My Friends“, kterou Cocker se svou kapelou zazpíval na závěr svého setu na Woodstocku, patří k nejikoničtějším živým vystoupením všech dob. Cocker hudbu fyzicky ztělesnil, křičel svým hrdelním bluesovým hlasem a zároveň píseň Beatles zcela přetvořil v gospelový refrén.

Je příznačné, že poté, co Cocker dokončil svůj set, se obloha nad newyorským Bethelem rozbouřila v apokalyptické letní bouři, která promáčela dav a zpozdila hudbu téměř o hodinu.

‚I-Feel-Like-I’m-Fixin‘-to-Die Rag‘ od Country Joe and the Fish

Rybářský hudebník Country Joe McDonald z Berkeley po promočení oživil dav strhujícím pokřikem známým jako „Rybí“ pokřik, který však obsahoval jiné čtyřpísmenné slovo. Poté spustil svou protiválečnou folkovou hymnu se slavným refrénem:

„A je to jedna, dvě, tři, za co bojujeme?“

Neptejte se mě, je mi to úplně jedno. Příští zastávka je Vietnam.

A je to pět, šest, sedm, otevřete perlové brány.

Ain’t no time to wonder why, whoopee we’re all gonna die!“

Porter, který se chystal odejít na frontu, sentiment neocenil, ale McDonald pobídl dav, aby zpíval s ním, a nakonec byly statisíce lidí na nohou a tleskaly spolu s ním.

„The Weight“ od The Band

Ne všichni na Woodstock přišli kvůli hudbě. Torontská rodačka Linda Goldmanová tam byla, aby zažila scénu – táboření s rodinami hippies z Hog Farm, koupání v rybníku – a aby stihla příležitostné vystoupení. Skupina, kterou si opravdu nechtěla nechat ujít, byla The Band, která v Kanadě začínala jako rockabilly.

„Vzpomínám si, jak jsem seděla na kopci a poslouchala The Band,“ říká Goldmanová. „Jedna z mých nejoblíbenějších písní je ‚The Weight‘. Když jsem je slyšel hrát, byl jsem v sedmém nebi.“

„The Star-Spangled Banner“ od Jimiho Hendrixe

Pravděpodobně nejikoničtějším okamžikem celého festivalu Woodstock bylo, když psychedelický kytarový rocker Jimi Hendrix’s zahrál své legendární provedení hymny Spojených států. Hendrixovo vystoupení bylo jednou z posledních písní na pódiu ve Woodstocku. Vyčerpaný dav se v pondělí ráno zmenšil na 30 000 lidí, když Hendrix se svou doprovodnou kapelou nastoupil na pódium, aby zahrál hity jako „Foxy Lady“ a „Purple Haze“

Ale každý, kdo byl svědkem – nebo si dokonce pustil klip na YouTube – na Hendrixovu strhující interpretaci „The Star-Spangled Banner“ nezapomene. Její melodie je prosycena zpětnou vazbou a bombardována sirénami whammy-baru, kvílením, kulometnou palbou a zvukovými „bombami vybuchujícími ve vzduchu“.

Aby Hendrix zdůraznil protiválečné poselství, vložil dokonce takt z „Taps“, vojenské pohřební hymny. Porter stál pouhých 30 metrů od pódia, když Hendrix učinil své hudební prohlášení poháněné americkou hrdostí a protestem.

Pár dní předtím, než se měl vydat do zámoří vstříc „velmi nejisté budoucnosti“, Porter věřil, že Hendrix hraje hymnu právě pro něj.