Ašóka
Ašóka, psán též Ašoka, (zemřel 238? př. n. l., Indie), poslední významný císař indické maurjovské dynastie. Jeho energická podpora buddhismu během jeho vlády (asi 265-238 př. n. l.; uvádí se také asi 273-232 př. n. l.) podpořila rozšíření tohoto náboženství v celé Indii. Po úspěšném, ale krvavém dobytí země Kalinga na východním pobřeží se Ašóka zřekl ozbrojeného dobývání a přijal politiku, kterou nazval „dobývání dharmou“ (tj, zásadami správného života).
Jak se Ašóka stal tak slavným?
Ašóka se proslavil především díky svým sloupovým a skalním ediktům, které mu umožnily oslovit široké publikum a zanechaly trvalý historický záznam. Je připomínán jako vzorný vládce, který ovládal rozsáhlou a rozmanitou maurjovskou říši prostřednictvím míru a respektu, přičemž středobodem jeho ideologie byla dharma.
Jaké byly Ašókovy úspěchy?
Ašóka dokázal vládnout rozsáhlé a rozmanité maurjovské říši prostřednictvím centralizované politiky dharmy, která upřednostňovala mír a toleranci a která spravovala veřejné práce a sociální zabezpečení. Stejně tak zaštiťoval šíření buddhismu a umění po celé říši.
Jak se Ašóka dostal k moci?
Ašóka byl třetím císařem maurjovské dynastie, vnukem jejího zakladatele Čandragupty a synem druhého císaře Bindusary. Po Bindusarově smrti se Ašóka se svými bratry pustil do války o nástupnictví a Ašóka z ní po několika letech konfliktu vyšel jako vítěz.
Jaké bylo Ašókovo přesvědčení?
Po Ašókově úspěšném, ale ničivém dobytí Kalingy na počátku jeho vlády konvertoval k buddhismu a inspiroval se jeho učením dharmy. Poté vládl své říši prostřednictvím míru a tolerance a zaměřil se spíše na veřejné práce a budování říše než na její rozšiřování.
Ashoka, aby získal širokou publicitu pro své učení a svou práci, je zveřejňoval prostřednictvím ústních oznámení a rytin na skalách a sloupech na vhodných místech. Tyto nápisy – skalní edikty a edikty na sloupech (např. lví kapitál na sloupu nalezený v Sarnathu, který se stal indickým státním znakem), většinou datované do různých let jeho vlády – obsahují výroky týkající se jeho myšlenek a činů a poskytují informace o jeho životě a činech. Z jeho výroků čiší upřímnost a otevřenost.
Podle jeho vlastních zpráv Ašóka dobyl zemi Kalinga (dnešní stát Orissa) v osmém roce své vlády. Utrpení, které válka způsobila poraženému lidu, ho pohnulo k takovým výčitkám svědomí, že se zřekl ozbrojených výbojů. V této době se seznámil s buddhismem a přijal ho. Pod jeho vlivem a pod vlivem svého dynamického temperamentu se rozhodl žít podle dharmy a hlásat ji a sloužit svým poddaným a celému lidstvu.
Ašóka opakovaně prohlašoval, že dharmu chápe jako energické praktikování sociomorálních ctností, jako jsou poctivost, pravdomluvnost, soucit, milosrdenství, laskavost, nenásilí, ohleduplné chování ke všem, „málo hříchů a mnoho dobrých skutků“, neextrahování, nezískávání a neubližování zvířatům. Nemluvil o žádném zvláštním způsobu náboženského vyznání nebo uctívání, ani o žádných filozofických doktrínách. O buddhismu mluvil pouze se svými souvěrci, nikoli s ostatními.
Vůči všem náboženským sektám zaujal politiku respektu a zaručil jim plnou svobodu žít podle vlastních zásad, ale zároveň je vyzval, aby se snažily o „zvýšení své vnitřní důstojnosti“. Kromě toho je nabádal, aby respektovali vyznání ostatních, chválili dobré stránky ostatních a zdrželi se prudké nepříznivé kritiky názorů ostatních.
Aby mohl dharmu aktivně praktikovat, vyjížděl Ašóka na pravidelné cesty, na nichž kázal dharmu venkovskému lidu a zmírňoval jeho utrpení. Svým vysokým úředníkům nařídil, aby vedle plnění svých běžných povinností dělali totéž; nabádal správní úředníky, aby si neustále uvědomovali radosti a strasti prostého lidu a aby byli rychlí a nestranní při výkonu spravedlnosti. Zvláštní třída vysokých úředníků, označovaná jako „služebníci dharmy“, byla jmenována proto, aby podporovala práci dharmy u veřejnosti, zmírňovala utrpení, kdekoli se vyskytne, a starala se o zvláštní potřeby žen, lidí obývajících odlehlé oblasti, sousedních národů a různých náboženských společenství. Bylo nařízeno, aby mu byly vždy hlášeny záležitosti týkající se veřejného blaha. Jediná sláva, o kterou usiloval, byla prý ta, že vedl svůj lid po cestě dharmy. Čtenáři jeho nápisů nezůstávají na pochybách o jeho upřímné horlivosti sloužit svým poddaným. Větších úspěchů ve své práci dosahoval, jak říkal, domlouváním se s lidmi než vydáváním příkazů.
Mezi jeho veřejně prospěšná díla patřilo zakládání nemocnic pro lidi i zvířata, výsadba stromů a hájů u cest, kopání studní a stavba napajedel a odpočinkových domů. Byly také vydány příkazy k omezení veřejné laxnosti a k zamezení týrání zvířat. Po Ašókově smrti se maurjovská říše rozpadla a jeho činnost byla přerušena. Jeho památka přežívá pro to, čeho se snažil dosáhnout, a pro vysoké ideály, které měl před sebou.
Nejtrvalejší byly Ašókovy zásluhy o buddhismus. Postavil řadu stúp (pamětních mohyl) a klášterů a vztyčil sloupy, na které nechal vyrýt své chápání náboženských nauk. Přijal důrazná opatření k potlačení rozkolů uvnitř sanghy (buddhistické náboženské obce) a předepsal stoupencům kurz studia písem. Sinhálská kronika Mahavamsa uvádí, že když se řád rozhodl vyslat kazatelské misie do zahraničí, Ašóka jim nadšeně pomáhal a na Srí Lanku vyslal jako misionáře svého vlastního syna a dceru. Právě díky Ašókově záštitě se buddhismus, který byl do té doby malou sektou omezenou na určité lokality, rozšířil po celé Indii a následně i za hranice země.
Ukázkový citát, který ilustruje ducha, jímž se Ašóka řídil, zní:
Všichni lidé jsou mé děti. Jako si pro své vlastní děti přeji, aby se jim dostalo veškerého blahobytu a štěstí na tomto i onom světě, tak si to přeji i pro všechny lidi.