„Ať je jídlo tvým lékem a lék tvou potravou“: Hippokrates revisited

Vševědoucí Hippokrates, který žil kolem roku 400 př. n. l., zastával teorii, že příčinou duševních poruch mohou být fyziologické abnormality a faktory prostředí, například strava. Dnes si právě uvědomujeme, že tomu tak do jisté míry skutečně může být.

Metabolické poruchy, jako je obezita, metabolický syndrom a diabetes II. typu, dosahují v mnoha částech světa epidemických rozměrů jako nevyhnutelný průvodní jev převládajícího sedavého způsobu života a nadměrného příjmu kalorií (1, odkaz Wild, Roglic, Green, Sicree a King2). Podobně i velká depresivní porucha je závažné a časté onemocnění s vysilujícími důsledky pro jedince a velkými náklady pro společnost (3). Nedávné metaanalýzy ukázaly, že velká depresivní porucha je nezávislým rizikovým faktorem pro metabolický syndrom a diabetes II. typu a naopak (Reference Ali4-Reference Mezuk6). Důležité je, že zvýšená kardiovaskulární morbidita a mortalita je pozorována nejen u diabetu II. typu, ale také u velké depresivní poruchy (Reference Angst7-Reference Haffner10). Kromě toho se u osob s depresí uvádí zvýšená viscerální obezita (Reference Ludescher11-Reference Everson-Rose13).

Existuje řada možných vysvětlení souvislosti mezi metabolickým syndromem/diabetem II. typu a velkou depresivní poruchou. Nepříznivé rysy životního stylu jsou u depresivních jedinců dobře popsány (Reference Koopmans14,Reference Strine15), ale zbývá objasnit, zda by mohly být společné i některé patofyziologické mechanismy.

Je zajímavé, že z literatury je známo, že intrauterinní růstová restrikce a následně nízká porodní hmotnost jsou spojeny s metabolickými poruchami v pozdějším věku (Reference Harder16-Reference Curhan18). Může se na tom podílet změněná regulace osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, neboť klinické studie upozorňují na důležitou roli osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, zejména u viscerální obezity (Reference Champaneri19-Reference Weber-Hamann22). Pokud tento hypotetický kauzální předpoklad uzavřeme, intrauterinní růstová restrikce je skutečně spojena se zvýšenou hladinou kortizolu a reaktivitou osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (Reference Clark23,Reference Levitt24). Jelikož je dobře známo, že nerovnováha v ose hypotalamus-hypofýza-nadledvinky může být zlomovým bodem v rozvoji velké depresivní poruchy i dalších psychiatrických onemocnění, vyžaduje to zvláštní pozornost.

V tomto čísle Abildgaard a kol. (odkaz Abildgaard, Lund a Hougaard25) představují studii na potkaních samcích, kteří byli vystaveni prenatálnímu stresu (intrauterinní růstová restrikce vyvolaná léčbou matky dexametazonem) a po dobu 8 týdnů dostávali stravu s vysokým obsahem tuků. Zajímavé je, že vysokotučná strava u těchto potkanů přibližně zdvojnásobila reakci kortikosteronu na akutní zátěžový stres nezávisle na intrauterinní růstové restrikci. Důležité je, že tato zjištění naznačují, že ovlivňující faktory prostředí mohou mít ve srovnání s prenatálním stresem a intrauterinní růstovou restrikcí větší význam v regulaci neuroendokrinní stresové odpovědi a poukazují na možnou úlohu osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny při metabolických poruchách.

Vzhledem k tomu, že u podskupiny pacientů trpících depresivní poruchou je trvale přítomna narušená schopnost dexametazonu tlumit osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny (odkaz Stetler a Miller26), bylo již před mnoha lety učiněno pravděpodobným, že poruchy osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny u deprese mohou vést k sekundárním metabolickým poruchám (odkaz Bjorntorp27,odkaz Vogelzangs28). Naopak Abildgaard et al. (Reference Abildgaard, Lund a Hougaard25) ukazují, že vysokotučná strava a prenatální expozice dexamethasonu u zvířat současně zhoršovaly chování podobné depresi. Dohromady to může znamenat obousměrnou souvislost mezi metabolickými poruchami a depresí zprostředkovanou osou hypotalamus-hypofýza-nadledviny.

V této souvislosti se může ukázat jako atraktivní nová skupina léčiv, a to inhibitory 11β-hydroxysteroidní dehydrogenázy 1 (11β-HSD1). Inhibice tohoto enzymu může zabránit přeměně biologicky neaktivního kortizonu na aktivní kortizol lokálně do různých tkání včetně tukové tkáně. Preklinické a klinické studie naznačují mírný pozitivní vliv na metabolické parametry (odkaz Schnackenberg29-odkaz Li32), ale k závěru, zda by inhibitory 11β-HSD1 mohly také snížit riziko vzniku komorbidní deprese, jsou zapotřebí další studie.

Další novou oblastí velkého významu je střevní mikrobiota, u které se teprve nedávno ukázalo, že ovlivňuje širokou škálu fyziologických systémů, zejména v oblasti obezity a inzulinové rezistence (odkaz Vrieze33-odkaz Turnbaugh35). Zajímavé je, že studie na pokusných zvířatech prokázaly, že požití některých živých bakterií (probiotik) může ovlivnit chování a aktivitu osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky (Reference Messaoudi36-Reference Bravo40). V klinické studii zlepšila 30denní suplementace probiotiky hodnotící škály související s úzkostí a depresí a snížila vylučování kortizolu močí ve srovnání s výchozím stavem u zdravých lidí (Reference Messaoudi36).

Současné důkazy nám mohou připomenout, že tělo funguje jako celek a že psychiatrické poruchy by neměly být považovány pouze za důsledek lokalizovaných chorobných procesů v mozku, jako jsou specifické neurochemické abnormality. Pravděpodobnější je, že dochází ke komplexnímu vzájemnému ovlivňování mezi mozkem a periferií. Ukázalo by se, že mít tuto perspektivu na paměti při navrhování výzkumných experimentů nám kromě nových převratných zjištění a nových principů léčby může přinést i lepší pochopení psychiatricko-somatických komorbidit.