A Clockwork Orange

Alex ve filmu A Clockwork Orange dospěl a nyní je z něj sadistický násilník. Uvědomuji si, že nazvat ho sadistickým násilníkem – jen tak – znamená chudáka Alexe trochu stereotypizovat. Ale Kubrick nám nedává o moc víc, než že Alex má hodně rád Beethovena. Proč má rád Beethovena, není nikdy vysvětleno, ale moje představa je, že Alex má rád Beethovena stejným způsobem, jakým Kubrick rád zatěžuje svou zvukovou stopu známou klasickou hudbou – aby jí dodal roztomilý, laciný, mrtvolný rozměr.

No, Alex není ten typ usedlého antihrdiny z dělnické třídy, jakých se nám dostávalo v naštvaných britských filmech z počátku 60. let. Nevyvíjí žádnou snahu o vysvětlení svých vnitřních pochodů ani o rozebrání společnosti. Vlastně ani není moc co rozebírat; Alex i jeho společnost jsou chytré pop-artové abstrakce. Kubrick ve své fantazii nevytvořil svět budoucnosti – vytvořil módní dekor. Pokud podlehneme Kubrickově linii a řekneme, že Alex je násilný, protože „společnost mu nenabízí žádnou alternativu“, plačte, vzlykejte, jen se vymlouváme.

Alex je násilný, protože je nutné, aby byl násilný, aby tento film bavil tak, jak Kubrick zamýšlí. Sadistického násilníka z Alexe neudělala společnost, ne jeho rodiče, ne policejní stát, ne centralizace a ne plíživý fašismus – ale producent, režisér a scenárista tohoto filmu Stanley Kubrick. Režiséři se někdy tváří svatouškovsky a mluví o svých výtvorech ve třetí osobě, jako by Alexe skutečně stvořila společnost. Tím se však jejich režie stává jakýmsi filmovým automatickým psaním. Ne, myslím, že Kubrick je příliš skromný: Alex je celý jeho.

To říkám s plným vědomím toho, že „A Clockwork Orange“ je do jisté míry věrně založen na románu Anthonyho Burgesse. Přesto to Burgessovi nepřičítám. Kubrick použil vizuální prostředky, aby změnil úhel pohledu knihy a postrčil nás k jakémusi nevraživému kamarádství s Alexem.

Kubrickovým nejzřetelnějším fotografickým prostředkem je tentokrát širokoúhlý objektiv. Tento objektiv, použitý na předměty, které jsou poměrně blízko fotoaparátu, má tendenci zkreslovat strany obrazu. Objekty ve středu obrazovky vypadají normálně, ale ty na okrajích mají tendenci se sklánět nahoru a ven, čímž se bizarně protáhnou. Kubrick používá širokoúhlý objektiv téměř neustále, když ukazuje události z Alexova pohledu; to nás podněcuje k tomu, abychom viděli svět stejně jako Alex, jako blázinec plný podivných lidí, kteří ho chtějí dostat.