Africké umění

Obecná charakteristika

Je obtížné podat užitečný souhrn hlavních charakteristik umění subsaharské Afriky. Rozmanitost forem a postupů je tak velká, že pokus o to vede k řadě tvrzení, která se ukáží být stejně pravdivá jako například u západního umění. Některé africké umění má tedy hodnotu zábavy, některé má politický nebo ideologický význam, některé je instrumentální v rituálním kontextu a některé má estetickou hodnotu samo o sobě. Nejčastěji africké umění kombinuje několik nebo všechny tyto prvky. Stejně tak existují umělci na plný a částečný úvazek; existují umělci, kteří figurují v politickém establishmentu, a ti, kteří jsou ostrakizováni a opovrhováni; a některé umělecké formy může vytvářet kdokoli, zatímco jiné vyžadují oddanost odborníka. Tvrzení o základní celoafrické estetice je třeba považovat za velmi sporné.

V souvislosti se statusem předkoloniálního subsaharského umění však lze uvést ještě několik obecných poznámek. Za prvé, v jakémkoli africkém jazyce by pojetí umění ve smyslu něčeho jiného než dovednosti bylo spíše výjimkou než pravidlem. Důvodem není nějaké inherentní omezení africké kultury, ale historické podmínky, za nichž evropské kultury dospěly ke svému pojetí umění. Západní oddělení výtvarného umění od nižšího řemesla (tj. užitečné dovednosti) vzešlo z posloupnosti sociálních, ekonomických a intelektuálních změn v Evropě, k nimž v Africe došlo nejdříve v koloniálním období. Toto oddělení proto nelze bez výhrad aplikovat na africké tradice předkoloniálního původu. Filozofové umění na Západě by se mohli shodnout na tom, že umělecká díla jsou prostě artefakty vyrobené se záměrem mít estetickou hodnotu, a v tomto smyslu by se umění, které by zahrnovalo řemeslné výrobky i díla výtvarného umění, skutečně vyskytovalo ve všech částech Afriky (jako ostatně v celé lidské kultuře). Ale i v tomto případě je třeba africké umění chápat spíše prostřednictvím zkoumání a chápání místních estetických hodnot než vnucováním kategorií vnějšího původu. Významným uměleckým dílem v dané oblasti Afriky může být pole dobře okopané hromady jamů (jako například u Tivů v Nigérii) nebo výstavní vůl vykastrovaný za účelem zvýšení jeho vizuálního účinku (jako u pastevců Nuerů a Dinků v Jižním Súdánu).

Obvyklá představa o umění na Západě je však velmi odlišná, neboť se má za to, že zahrnuje masky a jen velmi málo jiného – snad kromě „místního koloritu“. Tato mylná představa byla posílena výše zmíněným evropským pojetím výtvarného umění, ale možná má původ v závislosti v prvním období zájmu Západu o africké umění na sběratelských artefaktech – některé z nich (například sochařská díla) přesně zapadaly do kategorie výtvarného umění, zatímco jiné (jako textilie a keramika) byly odmítány jako řemeslné výrobky. Dlouho se předpokládalo, že malířství v Africe v podstatě neexistuje, a to především proto, že se nacházelo na kůžích lidských těl, na stěnách domů a na skalních stěnách – nic z toho nebylo sběratelsky využitelné. Je zřejmé, že estetické pole v Africe není takto omezené.

Další mylná představa spočívá v tom, že na Západě se umění vytváří pro umění, zatímco v předkoloniální Africe bylo umění výhradně funkční. Motiv vzniku jakéhokoli uměleckého díla je v Africe stejně jako jinde nevyhnutelně komplexní a skutečnost, že většina sochařských artefaktů známých z Afriky byla vytvořena s ohledem na určité praktické využití (ať už pro rituální nebo jiné účely), neznamená, že nemohly být současně oceněny jako zdroj estetického potěšení.

Často se také předpokládá, že africký umělec je omezen tradicí způsobem, který kontrastuje se svobodou danou západnímu umělci. Přestože však v africkém umění existují umělecké tradice, v nichž očekávání mecenášů vyžadují opakování stanovené formy, existují také tradice předkoloniálního původu, které vyžadují vysokou míru invenční originality – například tkaní na hedvábí v Asante nebo vyšívání rafií v Kubě. Existují i jiné tradice, v nichž lze standardní formu zdobit tak rafinovaně, jak si umělec nebo mecenáš přeje. Důležité je, že jednotlivé tradice podporují kreativitu.

Přesto lze identifikovat některé obecné charakteristiky afrického umění. Patří mezi ně inovace formy – tj. zájem afrického umělce o inovaci a kreativitu; vizuální abstrakce a konvencionalizace; vizuální kombinace vyvážené kompozice a asymetrie; primát sochařství; transformace a zdobení lidského těla; a obecná mnohovýznamovost. Je třeba také poznamenat, že primární složkou tradičního afrického umění je performance a asambláž. Kombinace hudby, tance, oděvu a tělesné výzdoby – stejně jako sochařství a masek – často propůjčuje jednotlivým uměleckým předmětům význam i dynamiku.