Američtí pitbulteriéři:

„Pitbulové jsou nebezpeční.“

„Pitbulové jsou miláčci.“

Čemu věřit? Podle mých zkušeností má každé z těchto tvrzení něco do sebe.

Někteří američtí pitbulteriéři jsou skutečně nebezpeční. Chovají se agresivně vůči lidem nebo jiným zvířatům. Nemusí to být „jejich vina“ v tom smyslu, že by mohli zdědit špatné geny a/nebo byli špatně vychováváni či týráni. Přesto jsou v konečném důsledku nebezpeční. Ne plemeno jako celek. Ale určitě někteří jedinci.

Na druhou stranu je mnoho pitbulteriérů naprostými miláčky. Takže mnoho pitbulů, kteří byli špatně vyšlechtěni (nebo špatně vychováni či týráni), nikdy neztratí důvěru k člověku. Stačí to k tomu, abyste se rozplakali.

Problém je v tom, že při pohledu na jedince často nepoznáte, zda patří k těm nebezpečným, nebo k těm bezpečným miláčkům. A samozřejmě se vám nechce hádat špatně kvůli možným následkům. Takže hrajete na jistotu a přecházíte ulici.

Vaše obavy jsou pochopitelné. Je rozumné si uvědomit, že existují pitbulteriéři, kteří jsou stále chováni pro psí zápasy nebo pro hlídání doupěte gangsterů a drogových dealerů.

Naštěstí existují i chovatelé, kteří se zaměřují na pozitivní vlastnosti, jako je inteligence, atletika a bystrá pracovní mysl. Chovají své psy pro soutěže v poslušnosti, agility nebo přitahování zátěže.

Američtí pitbulteriéři potřebují k udržení svého skvělého svalového tonusu alespoň mírný každodenní pohyb. Musíte jim také zajistit zajímavé aktivity, aby se cítili spokojení. Není to pes, kterého byste nechali ležet na zahradě a neměl co dělat.

Pitbulové se nesou s působivým, sebevědomým vystupováním. Přesto má mnoho jedinců měkké laskavé srdce zlatého retrívra a jsou přátelští nebo alespoň zdvořilí k rodině i cizím lidem.

Jiný příběh je však…. postoj k ostatním psům. Jejich psí bojový původ jim diktuje silnou vůli a nesmlouvavý typ psa, který si nenechá líbit výzvy od jiných asertivních psů. Většina pitbulteriérů se do rvaček nepouští, ale pokud jsou konfrontováni, většina z nich se do nich ochotně pustí.

Je pravda, že mnoho pitbulů žije klidně v domě plném domácích zvířat. Přesto vždy existuje riziko, že dřímající instinkty mohou náhle propuknout ve smrtící boj.

Co se týče výcviku, američtí pitbulteriéři mohou být tvrdohlaví. Dobře však reagují na sebevědomé majitele, kteří umí stanovit a prosazovat pravidla očekávaného chování.

Vzhledem k předsudkům veřejnosti/médií by měl být každý americký pitbulteriér vycvičen alespoň základní poslušností a mimo svůj dvůr by měl být vždy na vodítku. Každý dobře vychovaný pitbulteriér, který je vidět na ulici, může pomoci čelit protichovatelským náladám.

Pokud chcete psa, který…

Mějte na paměti, že dědičnost temperamentu je méně předvídatelná než dědičnost fyzických znaků, jako je velikost nebo línání. Temperament a chování se utvářejí také výchovou a výcvikem.

• Některým negativním vlastnostem se můžete vyhnout výběrem DOSPĚLÉHO psa z útulku nebo záchranné skupiny. U dospělého psa snadno zjistíte, co si pořizujete, a spousta dospělých pitbulů již prokázala, že nemá negativní vlastnosti.
• Pokud chcete štěně, můžete se některým negativním vlastnostem vyhnout výběrem správného chovatele a správného štěněte. Bohužel obvykle nemůžete zjistit, zda má štěně zděděný temperament nebo zdravotní problémy, dokud nevyroste.
• Nakonec se můžete některým negativním vlastnostem vyhnout tím, že budete svého amerického pitbulteriéra cvičit tak, aby vás respektoval, a že budete dodržovat jedenáctistupňový program péče uvedený v mé knize 11 věcí, které musíte dělat správně, aby byl váš pes zdravý a šťastný.

Další rysy a vlastnosti amerického pitbulteriéra

Pokud bych uvažoval o americkém pitbulteriérovi, nejvíce bych se obával…

1. Nevíte, co si pořizujete. Tolik amerických pitbulteriérů chovají a nabízejí k prodeji lidé, kteří nemají nejmenší ponětí o tom, jak chovat dobře vychované psy, kteří mohou fungovat v naší společnosti. U tohoto plemene je více než u mnoha jiných tak důležité prohlédnout humbuk „machistických“ chovatelů, kteří se chlubí „mohutnými hlavami“ nebo „nepřemožitelností“ svých psů. Najděte si chovatele, který klade důraz především na dobrý temperament…. nebo si adoptujte dospělého pitbula, který byl důkladně prověřen temperamentem zkušenou záchrannou organizací. Takových dobrých psů se dá najít spousta.
2. Potenciální agresivita vůči zvířatům. Toho jsme se již dotkli. Mnoho pitbulteriérů se dobře snáší s jinými psy, ale někteří rozhodně NE. Možná nezačnou rvačky, ale určitě je dokončí. Někteří jedinci mají silný instinkt pronásledovat a chytat kočky a jiné prchající tvory. A je zřejmé, že toto plemeno je schopno vážně zranit nebo zabít jiná zvířata.

   Aby se váš pitbul udržel uvnitř a ostatní zvířata venku, měly by být ploty vysoké alespoň šest stop. Pokud máte bagr, zapusťte drát do země podél linie plotu. Brány by měly mít zámky nejvyšší kvality.

   

3. Poskytování dostatku pohybu a duševní stimulace. Američtí pitbulteriéři nepotřebují kilometry běhacího pohybu. Postačí jim mírné cvičení, pokud jim ho poskytnete každý den. Tito mohutní psi potřebují pravidelné příležitosti k vybití energie a k zajímavým činnostem. Jinak by se mohli začít nudit – což obvykle vyjadřují destruktivním žvýkáním. Znudění pitbulové jsou známí tím, že prokousávají sádrokartonové desky, vytrhávají výplně z pohovek a mění váš dvůr v měsíční krajinu plnou kráterů.
4. Silný temperament. Nejlepší pitbulové jsou schopni se hodně naučit, ale při výcviku nejsou žádní poserové. Chcete-li svého pitbula naučit, aby vás poslouchal, je povinný „výcvik respektu“. Na mé stránce o výcviku amerických pitbulteriérů je popsán potřebný program.
5. Právní závazky. Američtí pitbulteriéři jsou již v některých oblastech zakázáni. Pojistné smlouvy majitelů domů mohou být odmítnuty nebo zrušeny, pokud se zjistí, že vlastníte pitbulteriéra. Vaši přátelé a sousedé se mohou v blízkosti tohoto plemene cítit velmi nepříjemně. V dnešní době je třeba vážně zvážit právní závazky spojené s vlastnictvím jakéhokoli plemene, které vypadá hrozivě a má bojové kořeny. Lidé se rychleji začnou soudit, pokud takový pes provede něco byť jen vzdáleně pochybného.

   Pravdou je, že většina amerických pitbulteriérů je pro průměrnou domácnost „příliš velký pes“.