American Experience

The Federalist Party:

By the time Alexander Hamilton died on the dueling grounds of Weehawken, New Jersey, the power of the Federalist Party was in terminal decline. Federalismus se zrodil v roce 1787, kdy Alexander Hamilton, John Jay a James Madison napsali 85 esejů souhrnně známých jako Federalistické dokumenty. Tyto výmluvné politické dokumenty povzbuzovaly Američany k přijetí nově sepsané ústavy a její silnější centrální vlády.
Federalistům, do značné míry ovlivněným myšlenkami Alexandra Hamiltona, se podařilo přesvědčit washingtonskou administrativu, aby převzala státní a státní dluhy, přijala daňové zákony a vytvořila centrální banku. Tyto kroky nepochybně zachránily rodící se demokracii před chudobou a dokonce před zničením. V zahraniční politice federalisté obecně upřednostňovali Anglii před Francií.
Antifederalisté, jako byl Thomas Jefferson, se obávali, že koncentrace centrální moci může vést ke ztrátě práv jednotlivce a států. Vadila jim federalistická měnová politika, která podle nich poskytovala výhody vyšší třídě. V zahraniční politice se republikáni přikláněli k Francii, která během revoluce podporovala americkou věc.
Jefferson a jeho kolegové založili počátkem 90. let 17. století Republikánskou stranu. V roce 1795 se federalisté stali stranou i podle názvu.
Po zvolení jejich kandidáta Johna Adamse prezidentem v roce 1796 začali federalisté upadat. Potlačování svobody slova federalisty na základě zákonů Alien and Sedition Acts a předpoklad užších vztahů s Velkou Británií namísto s Francií popudily jeffersonovské republikány. V roce 1801 se Jefferson s viceprezidentem Aaronem Burrem po boku ujal prezidentského úřadu.
Federalisté se Jeffersona obávali a nenáviděli ho, ale částečně kvůli vnitřním bojům nebyli nikdy schopni zorganizovat úspěšnou opozici. Poslední velká naděje – že se státy Nové Anglie oddělí a vytvoří federalistický národ – se zhroutila, když Jefferson díky koupi Louisiany vyhrál v roce 1804 drtivé znovuzvolení. Alexandru Hamiltonovi zůstala jen malá moc – a nezbylo mu než se utkat s Aaronem Burrem na soubojišti v naději, že oživí svou politickou kariéru. Hamilton byl však odsouzen k zániku, stejně jako jeho strana. Federalisté se již nikdy nedostali k moci.

Republikánská strana:

Neformálně známá jako Jeffersonovi republikáni, tato skupina politiků se organizovala v opozici vůči politice federalistů, jako byl Alexander Hamilton, kteří upřednostňovali silnou centrální vládu.
Republikáni, v jejichž čele stál Thomas Jefferson, kterého pomohli zvolit na dvě funkční období (1801-1809) do prezidentského úřadu, věřili v individuální svobody a práva států. Obávali se, že koncentrace federální moci za vlády George Washingtona a Johna Adamse představuje nebezpečnou hrozbu pro svobodu. V zahraniční politice republikáni upřednostňovali Francii, která během revoluce podporovala kolonie, před Velkou Británií.
Tyto myšlenky představovaly odklon od politiky federalistů za Washingtonovy a Adamsovy vlády. Federalisté zavedli měnovou politiku, která dávala větší pravomoci federální vládě, a odmítali vazby s Francií ve prospěch užších vztahů s Velkou Británií.
Během nevyhlášené války s Francií na konci 90. let 17. století federalisté na základě zákonů o cizincích a pobuřování potlačovali ty, kteří se vyslovovali ve prospěch Francie. Republikáni se proti tomuto opatření důrazně postavili a považovali ho za nebezpečný zásah do práva na svobodu projevu.
Vůdce republikánů Thomas Jefferson s využitím těchto problémů a také moci, kterou mu naklonil jeho viceprezident Aaron Burr, vyhrál v roce 1800 volby do prezidentského úřadu. Tato republikánská strana, která se udržela u moci až do roku 1825, je přímým předchůdcem dnešní Demokratické strany.