Amygdalin
 |
|
| Names | |
|---|---|
| IUPAC name
(2S,3S,4S,5R,6R)-6–3,4,5-trihydroxyoxane-2-carboxylic acid
|
|
| Other names
L-mandelonitrile-β-D-glucuronide, Vitamin B17
|
|
| Identifiers | |
|
3D model (JSmol)
|
|
| ChemSpider | |
| ECHA InfoCard | 100.045.372
 |
|
PubChem CID
|
|
|
CompTox Dashboard (EPA)
|
|
|
|
|
|
| Properties | |
| C14H15NO7 | |
| Molar mass | 309.2714 |
| Melting point | 214 to 216 °C (417 to 421 °F; 487 to 489 K) |
|
Except where otherwise noted, data are given for materials in their standard state (at 25 °C , 100 kPa).
|
|
| Infobox references | |
Laetrile (patented 1961) is a simpler semisynthetic derivative of amygdalin. Laetrile is synthesized from amygdalin by hydrolysis. The usual preferred commercial source is from apricot kernels (Prunus armeniaca). The name is derived from the separate words „laevorotatory“ and „mandelonitrile“. Laevorotatory describes the stereochemistry of the molecule, while mandelonitrile refers to the portion of the molecule from which cyanide is released by decomposition.A 500 mg laetrile tablet may contain between 2.5 and 25 mg of hydrogen cyanide.
Stejně jako amygdalin se laetril hydrolyzuje ve dvanáctníku (alkalicky) a ve střevě (enzymaticky) na kyselinu D-glukuronovou a L-mandelonitril; ten se hydrolyzuje na benzaldehyd a kyanovodík, který v dostatečném množství způsobuje otravu kyanidem.
Sdělení o laetrilu vycházela ze tří různých hypotéz: První hypotéza předpokládala, že rakovinné buňky obsahují velké množství beta-glukosidáz, které hydrolýzou uvolňují HCN z laetrilu. Normální buňky údajně nebyly ovlivněny, protože obsahovaly nízké koncentrace beta-glukosidáz a vysoké koncentrace rhodanu, který přeměňuje HCN na méně toxický thiokyanát. Později se však ukázalo, že rakovinné i normální buňky obsahují pouze stopové množství beta-glukosidáz a podobné množství rhodanu.
Druhý předpokládal, že po požití byl amygdalin hydrolyzován na mandelonitril, neporušený transportován do jater a přeměněn na komplex beta-glukuronidů, který byl poté přenesen do rakovinných buněk, hydrolyzován beta-glukuronidázami za uvolnění mandelonitrilu a poté HCN. Mandelonitril však disociuje na benzaldehyd a kyanovodík a nemůže být stabilizován glykosylací:9
Nakonec třetí tvrdil, že laetril je objevený vitamin B-17, a dále naznačuje, že rakovina je důsledkem „nedostatku B-17“. Postuloval, že pravidelné podávání této formy laetrilu ve stravě by tedy skutečně zabránilo všem výskytům rakoviny. Pro tuto domněnku neexistuje žádný důkaz v podobě fyziologického procesu, nutriční potřeby nebo identifikace jakéhokoli syndromu nedostatku. Termín „vitamín B-17“ není uznán Výborem pro nomenklaturu vitamínů Amerického institutu pro výživu. Ernst T. Krebs (nezaměňovat s Hansem Adolfem Krebsem, objevitelem cyklu kyseliny citronové) označil laetril jako vitamin, aby byl klasifikován jako doplněk stravy, nikoli jako léčivo.
Historie laetriluUpravit
Dřívější použitíUpravit
Amygdalin poprvé izolovali v roce 1830 Pierre-Jean Robiquet a Antoine Boutron-Charlard ze semen hořkých mandlí (Prunus dulcis). Liebig a Wöhler zjistili tři produkty hydrolýzy amygdalinu: cukr, benzaldehyd a kyselinu pruskou (kyanovodík, HCN). Pozdější výzkumy ukázaly, že kyselina sírová jej hydrolyzuje na D-glukózu, benzaldehyd a kyselinu pruskou; zatímco kyselina chlorovodíková dává kyselinu mandlovou, D-glukózu a amoniak.
V roce 1845 se amygdalin používal jako lék proti rakovině v Rusku a ve 20. letech 20. století ve Spojených státech, ale byl považován za příliš jedovatý. V 50. letech 20. století byla patentována údajně netoxická syntetická forma pro použití jako konzervační prostředek na maso a později byla uváděna na trh jako laetril pro léčbu rakoviny.
V roce 1977 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv zakázal mezistátní přepravu amygdalinu a laetrilu. Poté 27 států USA legalizovalo používání amygdalinu v rámci těchto států.
Následné výsledkyEdit
V kontrolované, zaslepené studii z roku 1977 laetril neprokázal větší účinnost než placebo.
Následně byl laetril testován na 14 nádorových systémech bez důkazu účinnosti. Memorial Sloan-Kettering Cancer Center (MSKCC) dospělo k závěru, že „laetril nevykázal žádné příznivé účinky“. Na chyby v dřívější tiskové zprávě MSKCC upozornila skupina zastánců laetrilu vedená Ralphem Mossem, bývalým pracovníkem MSKCC pro styk s veřejností, který byl propuštěn po svém vystoupení na tiskové konferenci, kde obvinil nemocnici ze zatajování přínosů laetrilu. Tyto chyby byly považovány za vědecky nepodstatné, ale Nicholas Wade v časopise Science uvedl, že „i zdání odklonu od přísné objektivity je nešťastné“. Výsledky těchto studií byly zveřejněny všechny dohromady.
Systematický přehled Cochrane Collaboration z roku 2015 zjistil:
Tvrzení, že laetril nebo amygdalin mají příznivé účinky pro pacienty s rakovinou, nejsou v současné době podložena spolehlivými klinickými údaji. Existuje značné riziko závažných nežádoucích účinků otravy kyanidem po laetrilu nebo amygdalinu, zejména po perorálním požití. Poměr rizika a přínosu laetrilu nebo amygdalinu jako léčby rakoviny je proto jednoznačně negativní.
Autoři také z etických a vědeckých důvodů doporučili, aby se další klinický výzkum laetrilu nebo amygdalinu neprováděl.
Vzhledem k nedostatku důkazů nebyl laetril schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv ani Evropskou komisí.
Americký Národní institut zdraví vyhodnotil důkazy samostatně a dospěl k závěru, že klinické studie amygdalinu prokázaly malý nebo žádný účinek proti rakovině. Například studie provedená v roce 1982 klinikou Mayo na 175 pacientech zjistila, že se velikost nádoru zvětšila u všech pacientů kromě jednoho. Autoři uvádějí, že „o nebezpečí léčby amygdalinem svědčily u několika pacientů příznaky kyanidové toxicity nebo hladiny kyanidu v krvi blížící se smrtelnému rozmezí.“
Závěr studie zní: „Pacienti vystavení působení tohoto přípravku by měli být poučeni o nebezpečí otravy kyanidem a jejich hladiny kyanidu v krvi by měly být pečlivě monitorovány. Amygdalin (laetril) je toxický lék, který není jako léčba rakoviny účinný.“
Dále: „Nebyly zaznamenány žádné kontrolované klinické studie (studie, které by porovnávaly skupiny pacientů, kteří dostávají novou léčbu, se skupinami, které ji nedostávají) laetrilu.“
Nežádoucí účinky léčby laetrilem jsou příznaky otravy kyanidem. Mezi tyto příznaky patří: nevolnost a zvracení, bolesti hlavy, závratě, třešňově červená barva kůže, poškození jater, abnormálně nízký krevní tlak, pokleslé horní víčko, problémy s chůzí v důsledku poškozených nervů, horečka, duševní zmatenost, kóma a smrt.
Panel pro kontaminanty v potravinovém řetězci Evropské agentury pro bezpečnost potravin zkoumal potenciální toxicitu amygdalinu v meruňkových jádrech. Panel uvedl: „Pokud se spotřebitelé budou řídit doporučeními internetových stránek, které propagují konzumaci meruňkových jader, jejich expozice kyanidu značně překročí“ očekávanou toxickou dávku. Panel rovněž uvedl, že akutní toxicita kyanidu se vyskytla u dospělých, kteří zkonzumovali 20 a více jader, a že u dětí „se zdá být toxických pět a více jader“.
Obhajoba a legálnost laetriluEdit
Obhájci laetrilu tvrdí, že existuje spiknutí mezi americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv, farmaceutickým průmyslem a lékařskou komunitou, včetně Americké lékařské asociace a Americké onkologické společnosti, s cílem vykořisťovat americký lid a zejména pacienty s rakovinou.
Obhájci používání laetrilu také měnili zdůvodnění jeho použití, nejprve jako léčby rakoviny, poté jako vitamínu, pak jako součásti „holistického“ výživového režimu nebo jako léčby bolesti při rakovině, přičemž pro žádné z těchto použití neexistují žádné významné důkazy.
Přes nedostatek důkazů pro jeho použití si laetril získal značnou oblibu díky své široké propagaci jako „bezbolestné“ léčby rakoviny jako alternativy k chirurgickému zákroku a chemoterapii, které mají významné vedlejší účinky. Užívání laetrilu vedlo k řadě úmrtí. represe FDA a AMA, zahájená v 70. letech 20. století, účinně zvýšila ceny na černém trhu, nahrála konspiračnímu příběhu a umožnila bezohledným spekulantům rozvíjet mnohamilionová pašerácká impéria.
Někteří američtí pacienti s rakovinou cestovali za léčbou touto látkou do Mexika, například do nemocnice Oasis of Hope v Tijuaně. Herec Steve McQueen zemřel v Mexiku po operaci k odstranění nádoru žaludku, když předtím podstoupil delší léčbu mezoteliomu pohrudnice (rakovina spojená s expozicí azbestu) v péči Williama D. Kelleyho, zubního lékaře a ortodontisty bez licence, který tvrdil, že vymyslel léčbu rakoviny zahrnující pankreatické enzymy, 50 vitamínů a minerálů denně, časté tělové šampony, klystýry a specifickou dietu a také laetril.
Mezi zastánce laetrilu ve Spojených státech patří Dean Burk, bývalý vedoucí chemik cytochemické laboratoře Národního onkologického ústavu, a národní šampion v páce Jason Vale, který nepravdivě tvrdil, že se jeho rakovina ledvin a slinivky vyléčila konzumací meruňkových semínek. Vale byl v roce 2004 odsouzen mimo jiné za podvodné uvádění laetrilu na trh jako léku proti rakovině. Soud také zjistil, že Vale na podvodném prodeji laetrilu vydělal nejméně 500 000 dolarů.
V sedmdesátých letech 20. století soudní spory v několika státech zpochybnily oprávnění FDA omezovat přístup k lékům, které podle nich mohou zachránit život. Více než dvacet států přijalo zákony, které používání laetrilu legalizovaly. Po jednomyslném rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Spojené státy proti Rutherfordovi, které stanovilo, že mezistátní přeprava této sloučeniny je nezákonná, její užívání dramaticky pokleslo. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nadále usiluje o tresty odnětí svobody pro prodejce, kteří laetril uvádějí na trh pro léčbu rakoviny, a označuje jej za „vysoce toxický přípravek, u kterého nebyl prokázán žádný účinek na léčbu rakoviny“
.