Anglikánská doména:

Název „anglikánský“ znamená „z Anglie“, ale anglikánská církev existuje po celém světě. Vznikla v 6. století v Anglii, když papež Řehoř Veliký poslal do Británie svatého Augustina, aby přinesl keltským křesťanům disciplinovanější apoštolskou posloupnost. Anglikánská církev se vyvíjela jako součást římské církve, ale keltský vliv byl v mnoha ohledech překlopen zpět do římské části církve, asi nejvíce díky vychovateli Karla Velikého Aidanovi. Anglikánská církev se rozšířila po celém světě nejprve díky anglické kolonizaci a poté díky anglicky mluvícím misionářům.

Anglikánská církev, ačkoli má apoštolskou posloupnost, je od římské církve oddělena. Dějiny křesťanství přinesly řadu významných odloučení. V roce 1054 došlo k prvnímu velkému odštěpení od římské správy církve, když se oddělila východní pravoslavná církev od římské.

Konflikt autority v Anglii mezi církví a státem se jistě datuje od příchodu Augustina a doutnal po mnoho staletí. Jednou z nejznámějších epizod tohoto konfliktu byla vražda Tomáše Becketa. Magna charta, podepsaná králem Janem v roce 1215, obsahuje 63 bodů; hned prvním bodem je prohlášení, že anglická církev je nezávislá na své vládě.

Nespokojenost s římskou správou církve

Na počátku 16. století se projevila značná nespokojenost s římskou církví. V roce 1517 bylo na dveře kostela ve Wittenburgu přibito slavných 95 tezí Martina Luthera a zpráva o této výzvě jistě dorazila i do Anglie, když o 20 let později anglikánská větev církve formálně zpochybnila autoritu Říma. Jindřich VIII. v roce 1536 rozpustil kláštery a opatství.

Veřejnost, zejména ve Spojených státech, se domnívá, že Jindřich VIII. vytvořil anglikánskou církev v hněvu nad tím, že mu papež odmítl vyhovět při rozvodu, ale historické záznamy ukazují, že Jindřich strávil většinu své vlády zpochybňováním autority Říma a že otázka rozvodu byla jen jedním z řady činů, které společně oddělily anglickou církev od římské církve podobně, jako se o pět set let dříve oddělila pravoslavná církev.

Definice nové církve

Nově oddělená anglikánská církev získala v roce 1562 za vlády Alžběty I. určitou formální strukturu, která však není procesem řízení ani řídící organizací. To, co nás spojuje, není společná správa, ale společná tradice a společná víra. Naše víra je zapsána v Bibli svaté a v Článcích náboženství; naše tradice je částečně obsažena v naší Knize společných modliteb. První Kniha společných modliteb byla vydána v roce 1549. V ní byla latinská liturgie radikálně zjednodušena a přeložena do angličtiny a poprvé se v celé Anglii prosadilo jednotné „používání“. Od té doby byla mnohokrát revidována, přičemž nejvýznamnější byla první revize v roce 1552. Všechny revize od té doby, tedy před moderní dobou, byly velmi konzervativní. Anglická kniha společných modliteb z roku 1662 tvoří historický základ pro většinu anglikánské liturgie na celém světě. I když má několik zemí své vlastní modlitební knihy, všechny do značné míry vycházejí z anglické tradice zakořeněné v původním Cranmerově díle.

Další informace

Církevní dějiny jsou důležitou součástí kulturních dějin každého národa a v průběhu staletí o nich byly napsány tisíce knih. Každá knihovna a každá encyklopedie se jí do jisté míry věnuje. Informativním online východiskem pro poznání dějin anglikánské církve je kniha The Anglican Timeline, kterou vytvořil americký lékař Ed Friedlander, MD. Obsahuje seznam několika set významných událostí v dějinách anglikánské církve s velkým množstvím odkazů na referenční materiály a primární zdroje.