Apercepční agnózie a rozpoznávání obličejů

Abstrakt

Jsou obličeje a objekty rozpoznávány oddělenými systémy vizuálního rozpoznávání, nebo může rozpoznávání obou tříd vstupů zajišťovat jeden systém? Rozpoznávání tváří a objektů jediným systémem předpokládá, že prozopagnostici, kteří selektivně ztrácejí schopnost rozpoznávat tváře v důsledku poškození mozku, by měli ztratit i schopnost rozpoznávat objekty. V rozporu s touto předpovědí uvádějí případové studie prosopagnozie neporušené rozpoznávání objektů. Další podporu pro oddělené systémy vizuálního rozpoznávání přináší zde uvedený případ HH. Po cévní mozkové příhodě, která zasáhla levou zadní mozkovou kůru, má HH těžkou apercepční zrakovou agnozii pro vizuálně prezentované objekty a alexii pro slova. Přesto vykazuje relativně ušetřené vizuální zpracování obličejů. Takový vzorec výkonu doplňuje dvojí disociaci mezi zpracováním obličeje a objektů v kombinaci s prosopaganosií. Ještě důležitější je, že HH je prvním apercepčním zrakovým objektovým agnostikem, který vykazuje ušetřené zpracování obličeje. Závažnost jeho deficitu zpracování objektů je taková, že od nejranějších úrovní hierarchie zrakového zpracování musí být za zpracování některých objektů a tváří zodpovědné odlišné nervové substráty. Tyto výsledky jsou diskutovány jako podpora Farahova modelu (Visual agnosia: disorders of object recognition and what they tell us about normal vision. Cambridge, MA: MIT Press, 1990) rozpoznávání objektů, tváří a slov.