Arabesky a umění: Historie pozice

Při výuce baletu, zejména v tradičnějších studiích, se učitelé často odvolávají na doslovný význam pojmu ve snaze prohloubit u studentů pochopení daného pohybu. Například termín pas de chat znamená v překladu „krok kočky“; proto může baletní učitel použít obraz kočky, aby studenta povzbudil k tomu, aby ztělesnil skotačivou energii takového skoku. Po letech této praxe si studenti nakonec vytvoří působivý slovník pojmů, který jim pomůže zaškatulkovat jejich znalosti o pohybu.

Nedávno se nás jeden zvědavec zeptal na pojem arabeska : „Co to znamená?“ Ptali se, když jsme pózovali na útesu. Byli jsme zaskočeni. Léta zvědavosti a tréninku nás naučila mnoho slov a dalo by se předpokládat, že toto budeme znát vzhledem k tomu, o jak běžnou pozici se jedná. (Zkuste najít jedinou baletní variaci, která by neobsahovala alespoň jednu arabesku: je to mnohem náročnější, než si myslíte!“

Bohužel jsme neměli odpověď. O pár dní později nám zvědavost v hlavě vířila dál, a tak jsme zahájili pátrání po odpovědi.

Arabeška je pozice, kterou Gail Grantová popisuje jako „tělo z profilu opřené o jednu nohu, která může být rovná nebo demi-plié, s druhou nohou nataženou vzadu v pravém úhlu k ní a s pažemi drženými v různých harmonických polohách… ramena musí být držena kolmo ke směrové linii.“

Páni, to je ale sousto. Navzdory množství slov bychom zde chtěli přidat ještě více podrobností a tvrdit, že noha, která je natažená vzadu, nemusí být nutně v pravém úhlu. Arabesques can be created with virtually any angle depending on the style a dancer is conveying.

That said, what does the term actually mean?

Like most (but not all) ballet words, arabesque is a French term. Its translation is a bit unclear but after some research, we think it loosely means „in Arabic fashion,“ which would make sense in reference to Gail Grant’s explanation that the arabesque takes its name from „a form of Moorish ornament.“

If we move to a non-ballet source, Merriam-Webster provides more context. Jeho slovníkové heslo nám poskytuje tři vysvětlení: zaprvé „ornament nebo styl, který… vytváří složitý vzor propletených linií“, zadruhé polohu z baletu a zatřetí „propracovaný nebo složitý vzor“.

Pokud si zadáte do Googlu slovo „arabesque“ bez odkazu na balet, všechny obrázky, které se vám objeví, připomínají arabský umělecký styl, který se často nachází na mešitách nebo na kobercích a ozdobném nábytku.

Ačkoli se souvislost mezi těmito geometrickými stylizacemi a naší baletní pozicí může zdát nejasná, ve skutečnosti nám dává smysl. Znovu si prohlédněte definice z Merriam-Webster a všimněte si slov „propracovaný“, „složitý“ a „proplétající se linie“. Baletní arabeska je všechno tohle, zvlášť když vezmeme v úvahu, kolik pozic arabesky existuje. Arabesky vyžadují specifické postavení všech čtyř končetin, obou boků, ramen, hlavy, krku, a dokonce i očí. Uvažme, kolik možných kombinací bychom mohli vytvořit pomocí tohoto množství kategorií, a pochopíme, proč Gail Grantová říká, že „formy arabesek jsou rozmanité do nekonečna“. Jsou, stejně jako jejich stejnojmenný umělecký styl, souborem propletených linií.

Různé školy techniky shrnují tyto různé kombinace pomocí různě očíslovaných pozic; metoda RAD používá tři arabesky, Cecchetti pět, Vaganova čtyři a francouzská dvě. Nejsme si jisti, kolik jich používá Balanchine, ale víme, že jejich arabeska se liší také tím, že boky jsou otevřené, místo aby zůstaly čtvercové. Rozmanitost napříč technikami i v rámci nich vyžaduje propracovanou databázi znalostí a porozumění tomu, jak ovládat své tělo, což napodobuje propracovanost stejnojmenného umění, o němž hovoří Merriam-Webster.

Dále, specifičnost potřebná k rozlišení jednotlivých pozic arabesky je jen jednou úrovní zaměření. Bez ohledu na typ arabesky je obecná poloha nesmírně náročná na její umístění.

Jak poznamenává Gail Grantová, bez ohledu na to, kterou arabesku tanečník drží, je cílem vytvořit „co nejdelší linii od konečků prstů ke špičkám“. Toto vnímané protažení vyžaduje intenzivní pozornost na detaily, jako je směr a energie každého prstu a špičky. Pokud někdo drží arabesku s energií tryskající z nohou a paží, ale uvolní prst nebo zápěstí o centimetr, je to obrovský rozdíl při vytváření této celkové délky. Dramatický příklad najdete níže.

Stejně důležitou roli při provádění této linie hrají i oči. Pokud tanečník drží krásnou arabesku, ale zaostří jen několik centimetrů za své tělo, diváci vycítí nedostatek energie. Místo toho se studentům tance často doporučuje, aby se dívali za stěny studia nebo jeviště. Balanchine svým tanečníkům často říkal, aby „sahali po diamantech“. To vytváří pocit energie, která se pohybuje daleko za fyzickým tělem umělce. Dokončení této energie často vychází pouze ze silného zaměření tanečníkovy oční linie; jinými slovy, můžeme změnit pocit arabesky, aniž bychom něčím fyzicky pohnuli. Skvělý příklad najdete níže. Tyto typy soustředění jsou velmi složité, opět napodobují detaily, které vyžadují tato krásná geometrická umělecká díla.

Tak objevíme silné spojení mezi těmito dvěma druhy umění, které spolu na první pohled vůbec nesouvisí. Možná vám tento argument připadá poněkud přitažený za vlasy, ale my si dovolíme tvrdit, že nalezení těchto souvislostí, zvláště když se zdají být tak nesourodé, nám připomíná význam a výjimečnost baletu jako jedné z nejstarších forem pohybu v západním světě. Navíc se předpokládá, že tanečníci milují strečink!

Terminologie baletu má význam daleko přesahující jeho vlastní sféru. Většina ostatních tanečních stylů se při popisu svých pohybů opírá o slova převzatá z baletu, jejich význam je však často dávno zapomenut. Ale v našich třídách čistého klasického baletu mají významy našich pohybů vážnou moc. Za každým pojmem se skrývá příběh často protkaný historií, a čím více jsme schopni tyto příběhy studovat a chápat, tím více se naše studium baletu stává uchováním takové historie