Aspartam:

Odůvodnění: Měli by ho užívat jedinci s diabetem II. typu? Jedinci s diabetem II. typu (T2D) musí v zájmu zachování zdraví a dlouhověkosti regulovat hladinu glukózy v krvi. Umělá sladidla (včetně aspartamu) jsou pro tyto osoby navrhovanými alternativami cukru. Zejména bezpečnost aspartamu je již dlouho středem diskusí. Přestože se jedná o tak kontroverzní produkt, mnoho lékařů doporučuje jeho užívání pacientům s T2D, a to během kontrolované diety a jako součást intervenční strategie. Aspartam je 200krát sladší než cukr a má zanedbatelný vliv na hladinu glukózy v krvi a jeho použití se navrhuje proto, aby T2D mohl kontrolovat příjem sacharidů a hladinu glukózy v krvi. Výzkumy však naznačují, že užívání aspartamu může vést spíše ke zvýšenému riziku přibývání na váze než k jejímu snižování a způsobit zhoršenou toleranci glukózy v krvi u T2D.

Cíl: Zjistit, zda je aspartamát vhodný k použití v potravinářském průmyslu, nebo zda je vhodný k použití v potravinářství: Tento přehled shrnuje poznatky získané ze studií, které dávají do souvislosti konzumaci aspartamu s různými mechanismy spojenými s T2D.

Metoda: Provádíme přehled literatury, která poskytuje důkazy, jež vyvolávají obavy, že aspartam může zhoršovat T2D a zvyšovat globální zátěž onemocnění.

Výsledek: Aspartam může působit jako chemický stresor tím, že zvyšuje hladinu kortizolu, a může vyvolávat systémový oxidační stres produkcí nadměrného množství volných radikálů a může také měnit aktivitu střevních mikrobů a interferovat s N-methyl D-aspartátovým (NMDA) receptorem, což vede k nedostatku inzulínu nebo rezistenci.

Závěr: Aspartam a jeho metabolity jsou pro T2D bezpečné, což je stále diskutabilní vzhledem k nedostatku konzistentních údajů. Je zapotřebí dalšího výzkumu, který poskytne důkazy a zvýší obavy, že aspartam může zhoršit výskyt patologické fyziologie v již tak stresované fyziologii T2D.