Být „v okamžiku“
Bdělou pozornost lze chápat jako praxi „být v okamžiku“ – ale co to vlastně znamená? Znamená to, že pokud jsme všímaví, neměli bychom nikdy myslet na minulost nebo budoucnost, nikdy se nesnažit plánovat nebo přemýšlet o svých minulých zkušenostech?“
Vlastně být v přítomnosti znamená být si vědomi toho, co se děje právě teď a tady, v našem prožívání, a to zahrnuje jakékoli přemýšlení o minulosti nebo budoucnosti. Většinu času naše prožívání nemá tuto kvalitu uvědomění nebo všímavosti. Mnohdy jsme jako roboti, kteří automaticky prožívají navyklé vzorce sebelítosti, hněvu, plnění přání, strachu atd. Tyto navyklé tendence nás ovládají a řídí náš život za nás – aniž bychom byli schopni ustoupit a rozhodnout se, zda je to to, co skutečně chceme dělat. Může to být skutečný šok, když si začneme uvědomovat, jak moc je náš život navyklý a automatický, a když si uvědomíme, jak moc vede zaběhnuté myšlení ke stavům utrpení.
Když jsme v tomto robotickém stavu, nejsme si vědomi toho, co se děje. Možná na určité úrovni víme, že se zlobíme, ale pravděpodobně si většinu času neuvědomujeme, že máme možnost se nezlobit. Fantazírujeme, aniž bychom rozlišovali, zda to, na co myslíme, nás činí šťastnými, nebo nešťastnými. A ve skutečnosti mnohokrát, když se necháme ovládnout svými zvyky, neděláme sebe ani druhé šťastnými – často právě naopak.
Být v přítomnosti je jen jiný způsob, jak říci, že si uvědomujeme, co se v našem prožívání děje, že nejsme jen rozzlobení (nebo cokoli jiného), ale uvědomujeme si, že jsme rozzlobení, a jsme si vědomi, že si můžeme vybrat, zda chceme být jiní. Samozřejmě, že v mnoha případech, kdy nejsme v daném okamžiku, doslova přemýšlíme o minulosti nebo přítomnosti. Možná se zabýváme minulostí – přemýšlíme o nějakém zranění z minulosti. Nebo můžeme fantazírovat o budoucnosti, ve které jsme vyhráli v loterii a prožíváme svůj život v nějakém imaginárním ráji, nebo snít o tom, jak jsme s dokonalým partnerem.
Často tyto fantazírované minulosti a budoucnosti ani nejsou skutečnými možnostmi, ale pouze představami o tom, jak by věci mohly být nebo jak bychom si přáli, aby byly. A stejně jako u všech neuvážených činností si neuvědomujeme, že toto fantazírování je nesmyslné. Jediné, co dělá, je, že posiluje neužitečné emocionální tendence, které nikdy nemohou náš život skutečně obohatit.
Reflektování s všímavostí
Existují samozřejmě způsoby, jak všímavě přemýšlet o minulosti nebo budoucnosti. Být v přítomnosti neznamená, že v ní uvízneme. Můžeme si v duchu a tvořivě vyvolávat minulé události nebo si představovat, co by se mohlo stát v budoucnosti. Můžeme přemýšlet o minulosti a přemýšlet o tom, jak jsme mohli jednat jinak, nebo přemýšlet, proč se něco stalo tak, jak se stalo. Můžeme přemýšlet o možných budoucnostech a o tom, jak činy, kterých se nyní dopouštíme, činí tyto budoucnosti více či méně pravděpodobnými. Když přemýšlíme o minulosti nebo budoucnosti a zároveň jsme v daném okamžiku, uvědomujeme si, že uvažujeme, a neztrácíme se v myšlenkách. Nezaměňujeme fantazii s realitou. Neodbíháme od přemýšlení o minulosti, abychom si vytvořili imaginární minulost, v níž jsme řekli nebo udělali správnou věc – nebo pokud tak činíme, pak je to součást vědomého myšlenkového experimentu, abychom zjistili, co bychom se z této zkušenosti mohli naučit. Přemýšlíme o budoucnosti, ale spíše než o planém snění přemýšlíme o důsledcích svých činů nebo jinak uvažujeme o tom, kam se chceme v životě dostat.
Někdy může být snění kreativní. Může být úžasné uvolnit otěže vědomí a dát naší kreativní nevědomé mysli příležitost se projevit. Obecně je však mnohem užitečnější, když část naší vědomé mysli stojí v pohotovosti, pozoruje a sleduje jakékoli známky toho, že tvůrčí projev nevědomí šedne – mění se v opakující se a reaktivní projev starých a neužitečných emočních vzorců. Vědomá mysl může v takových chvílích lehce zasáhnout, jemně přesměrovat naši mentální energii tak, abychom zůstali v přítomnosti; uvědomělí, pozorní a kreativní.