Babylonie
Babylonie, starověká kulturní oblast v jihovýchodní Mezopotámii mezi řekami Tigris a Eufrat (dnešní jižní Irák od Bagdádu po Perský záliv). Vzhledem k tomu, že město Babylon bylo po mnoho staletí hlavním městem této oblasti, vžil se termín Babylónie pro označení celé kultury, která se v této oblasti rozvíjela od doby jejího prvního osídlení, tedy přibližně od roku 4000 př. n. l.. Ještě předtím, než se Babylon dostal do politického povědomí (cca 1850 př. n. l.), však byla oblast rozdělena na dvě země: Sumer na jihovýchodě a Akkad na severozápadě.
S laskavým svolením F. Richarda Stephensona; ve sbírce Britského muzea
Následuje stručné pojednání o Babylónii. Úplné pojednání naleznete v části Mezopotámie, dějiny.
Dějiny Sumeru a Akkadu jsou dějinami neustálých válek. Sumerské městské státy mezi sebou bojovaly o kontrolu nad oblastí a činily ji zranitelnou vůči invazi z Akkadu a od svého východního souseda, Elamu. Navzdory řadě politických krizí, které poznamenaly jejich historii, však Sumer a Akkad rozvinuly bohaté kultury. Sumerové se zasloužili o vznik prvního klínového písma, prvních známých zákoníků, rozvoj městského státu, vynález hrnčířského kruhu, plachetnice a pluhu a vytvoření literárních, hudebních a architektonických forem, které ovlivnily celou západní civilizaci.
Toto kulturní dědictví převzali nástupci Sumerů a Akkadů, Amorité, západosemitský kmen, který si kolem roku 1900 př. n. l. podmanil celou Mezopotámii. Pod vládou Amoritů, která trvala přibližně do roku 1600 př. n. l., se Babylon stal politickým a obchodním centrem oblasti Tigris-Eufrat a Babylónie se stala velkou říší, která zahrnovala celou jižní Mezopotámii a část Asýrie na severu. Panovníkem, který se do značné míry zasloužil o tento mocenský vzestup, byl Chammurapi (asi 1792-1750 př. n. l.), šestý král 1. babylónské dynastie, který vytvořil koalice mezi jednotlivými městskými státy, podporoval vědu a vzdělanost a vydal svůj slavný zákoník.
© Art Media/Heritage-Images/age fotostock
Po Chammurapiho smrti babylonská říše upadala až do roku 1595 př. n. l., kdy chetitský nájezdník Mursil I. sesadil babylonského krále Samsuditana a umožnil Kassitům z hor na východ od Babylonie převzít moc a založit dynastii, která trvala 400 let.
Během několika posledních staletí vlády Kassitů v Babylonii vzkvétalo náboženství a literatura, přičemž nejvýznamnějším literárním dílem tohoto období byla Enuma Eliš, babylonský epos o stvoření světa. V téže době se však Asýrie vymanila z babylonské nadvlády a rozvíjela se jako nezávislá říše, která ohrožovala kassitskou dynastii v Babylónii a při několika příležitostech nad ní dočasně získala kontrolu. Také Elam se stal mocným a nakonec si podmanil většinu Babylonie, čímž vyvrátil dynastii Kassitů (cca 1157 př. n. l.).
V sérii válek se prosadila nová linie babylónských králů, 2. dynastie města Isin. Její nejvýznamnější člen, Nabuchodonozor I. (vládl 1119-1098 př. n. l.), porazil Elam a několik let úspěšně odrážel asyrské výpady.
Po několik staletí po vládě Nabuchodonozora I. se mezi Asyřany a aramejskými a chaldejskými kmeny rozvinul trojstranný boj o kontrolu nad Babylonií. Od 9. století až do pádu asyrské říše na konci 7. století př. n. l. vládli Babylónii nejčastěji asyrští králové, kteří často jmenovali podkrálů, aby spravovali vládu. Posledním vládnoucím asyrským králem byl Aššurbanipal, který vedl v Babylóně občanskou válku proti svému bratrovi, podkrálovi, a zpustošil město i jeho obyvatelstvo.
Po Aššurbanipalově smrti učinil chaldejský vůdce Nabopolasar Babylón svým hlavním městem a nastolil poslední a největší období babylónské nadvlády. Jeho syn Nabuchodonozor II (vládl v letech 605-562 př. n. l.) si podmanil Sýrii a Palestinu; nejvíce je připomínán pro zničení Judska a Jeruzaléma v roce 587 př. n. l. a pro následné babylonské zajetí Židů. Oživil také Babylon, vybudoval podivuhodné visuté zahrady a přestavěl Mardukův chrám a k němu patřící zikkurat.
Peršané pod vedením Kýra Velikého dobyli Babylónii od Nebukadnesarova posledního nástupce Nabonida v roce 539 př. n. l. V roce 539 př. n. l. se Babylónie zmocnili Peršané. Poté Babylonie přestala být nezávislá a nakonec přešla v roce 331 př. n. l. do rukou Alexandra Velikého, který plánoval učinit Babylon hlavním městem své říše a který zemřel v Nabuchodonozorově paláci. Po Alexandrově smrti však Seleukovci nakonec Babylon opustili, čímž skončila jedna z největších říší v dějinách.