Barbara Waltersová Životopis

Milionová hlasatelka

V roce 1976 přijala Waltersová na pět let smlouvu na milion dolarů ročně a přešla do televize ABC, kde se stala první televizní hlasatelkou, což je nejprestižnější práce v televizní žurnalistice. Uváděla a produkovala také čtyři speciální pořady v hlavním vysílacím čase a občas moderovala nebo vystupovala v dalších zpravodajských a dokumentárních pořadech této televize. Její smlouva vyvolala odbornou kritiku a závist. Nejenže zdvojnásobila její příjem od NBC a jejího syndikovaného pořadu Not For Women Only, ale také z ní učinila nejlépe placenou hlasatelku zpráv v tehdejší historii. Walter Cronkite (1916-), John Chancellor a Harry Reasoner tehdy dostávali kolem čtyř set tisíc dolarů.

Vedoucí pracovníci ostatních televizí plakali, že by jejich zavedení moderátoři mohli požadovat zvýšení platů, zpochybňovali to, co vnímali jako „showbyznysový“ nádech suchého zpravodajství, a pochybovali, zda by veřejnost přijala ženu jako moderátorku zpráv. (Soukromé průzkumy, které ABC provedla předtím, než učinila svou rekordní nabídku, ukázaly, že pouze 13 procent respondentů dává přednost mužskému moderátorovi, a věděli, že její přítomnost by mohla snadno zvýšit příjmy z reklamy, které by daleko převýšily její plat).

Přestože Waltersová používala ostré a zkoumavé techniky vedení rozhovorů, málokdy se zdálo, že by si zpovídanou osobu znepřátelila. Některá tajemství svého úspěchu odhalila ve své knize Jak mluvit prakticky s kýmkoli prakticky o čemkoli (How to Talk With Practically Anybody About Practically Anything, 1970). Jiní její úspěch v rozhovorech přisuzovali její úžasné schopnosti klást především ty otázky, na které by veřejnost chtěla znát odpověď.

Waltersová však měla i své kritiky. Někteří účastníci rozhovorů tvrdili, že je její nervozita rozptylovala. Jiní tvrdili, že byla tak horlivá, že docházelo ke katastrofálním chybám, a uváděli případ, kdy se zmocnila mikrofonu jiné stanice, když se hnala za jedinečným rozhovorem. Členové washingtonského tiskového sboru ji obviňovali, že se na prezidentských cestách chovala spíše jako „hvězda“ než jako reportérka. Její profesionální obdivovatelé však převažovali nad těmi, kteří ji kritizovali. Walter Cronkite si všiml jejího zvláštního talentu pro vedení rozhovorů. Sally Quinnová, bývalá rivalka v ranních zprávách CBS, poznamenala, jak „milá“ k ní Waltersová byla.