Benedikt IX

Benedikt IX, původním jménem Teofilatto, latinsky Theophylactus, (zemřel 1055/56, Grottaferrata, Papežské státy ), třikrát papež, v letech 1032 až 1044, od dubna do května 1045 a v letech 1047 až 1048. Poslední z papežů z mocného rodu Tusculaniů proslul tím, že papežský úřad dvakrát prodal a poté získal zpět.

Syn hraběte Alberika z Tusculum byl synovcem dvou předchozích papežů, Benedikta VIII. a Jana XIX. Ještě jako mladík byl v roce 1032 Tusculany dosazen na papežský stolec a exkomunikoval církevní představitele, kteří mu byli nepřátelští. Jeho násilné a prostopášné chování vyprovokovalo Římany k povstání; uprchl z Říma a v lednu 1045 zvolili jeho nástupcem biskupa Jana ze Sabiny jako Sylvestra III. Sylvestra však Benediktovi bratři rychle vyhnali a on odešel do svého starého biskupství v Sabinských horách, načež Benedikt prodal papežský úřad svému kmotrovi, římskému knězi Giovannimu Grazianovi, který Benediktovi nabídl penzi. Předpokládá se, že Graziano, známý jako čestný a zbožný muž, podnikl tento krok, aby zachránil Svatý stolec před Benediktovým skandálním chováním; stal se papežem jako Řehoř VI (květen 1045).

V následujícím roce se však Benedikt i Silvestr vrátili do Říma a každý z nich tvrdil, že je papežem místo Řehoře. Na koncilu v Sutri, který v prosinci 1046 svolal Jindřich III. německý, nebyl žádný z této trojice upřednostněn. Sylvestr byl prohlášen za falešného uchazeče a uvězněn, Benedikt byl sesazen a Řehoř byl obviněn ze simonie, zbaven papežství a nahrazen saským biskupem Suidgerem z Bamberku jako Klement II. Po Klementově smrti (9. října 1047) se Benedikt znovu objevil v Římě a 8. listopadu se uvedl do úřadu. Nakonec 17. července 1048 Bonifác Toskánský na Jindřichův příkaz Benedikta z Říma vyhnal a nahradil ho biskupem Poppo z Brixenu jako Damasa II. Benedikta už v Římě nikdo nikdy nespatřil. Předpokládá se, že žil až do roku 1055 nebo 1056, tradičně jako kajícník v klášteře Grottaferrata.