Bitva u Verdunu Fakta a pracovní listy

Motiv

Německý náčelník generálního štábu von Falkenhayn nařídil útok na Verdun. Jak se vyjádřil, chtěl „vykrvácet Francii do běla“ prostřednictvím masivního německého útoku na úzkém úseku země, který měl pro Francouze historický sentiment. U Verdunu se nacházelo dvacet velkých a čtyřicet menších pevností, které dříve sloužily k ochraně východní hranice Francie a byly modernizovány v prvních letech 20. století.

Francie byla na tyto pevnosti hrdá a jejich pád by byl národním ponížením. Byl to prozíravý Falkenhaynův plán, protože věděl, že Francouzi budou bojovat do posledního muže, aby uhájili svou hrdost, a přitom ztratí tolik vojáků, že to změní průběh války. Jeho přesná slova zněla: „Struna ve Francii dosáhla bodu zlomu. Masový průlom – který je v každém případě mimo naše možnosti – je zbytečný. V našem dosahu jsou cíle, pro jejichž udržení by byl francouzský generální štáb nucen nasadit všechny muže, které má. Pokud tak učiní, francouzské síly vykrvácí.“

Falkenhaynův plán měl však jednu zásadní slabinu. Německo považovalo Francii za snadného protivníka a že to budou právě oni, kdo utrpí nejvíce, pokud jde o počet obětí. Pozitiva tohoto plánu převažovala nad negativy, například všechny pevnosti, na které Německo zaměřilo munici, byly francouzským vrchním velením přesunuty na západní frontu. Zákopy, které Francouzi vykopali na svou obranu, ještě nebyly dokončeny. Vysocí důstojníci v pevnostním komplexu kolem Verdunu si na tyto problémy stěžovali, ale francouzská armáda jejich stížnosti odmítala.

Bitva

Útok zahájilo 140 000 německých vojáků. V oblasti Verdunu měli 1 200 děl, která byla vybavena 2 500 000 náboji, a disponovali 1 300 muničními vlaky pro zásobování těchto děl. Další palebnou sílu poskytlo také německé letectvo, které mělo v oblasti umístěno 168 letadel. Tyto počty byly do té doby největší v historii. Na druhé straně měli Francouzi k boji proti Němcům pouze 30 000 vojáků. Když 21. února začala válka, vypálilo 1 000 německých děl na šestikilometrovou linii podél francouzské fronty. Dopad těchto děl převyprávěl jeden francouzský voják, kterému se podařilo přežít. Řekl: „Muži byli rozmačkáni, rozpůleni nebo rozděleni odshora dolů, rozmetáni na sprchy, břicha obrácena naruby, lebky vtlačeny do hrudi jako úderem palicí.“

Tyto útoky pokračovaly a následná bitva trvala více než 300 dní. Německo postoupilo o osm kilometrů potřebných k dobytí Verdunu díky velkému množství plamenometů. Do 25. února bylo zajato 10 000 francouzských vojáků. Němečtí vojáci byli překvapeni, jak malý odpor jim kladla obrovská pevnost Douaumont, která byla považována za nejmohutnější pevnost na světě. Obsluhovalo ji pouze 56 starších dělostřelců na částečný úvazek. Ve snaze utajit své ztráty nebyla francouzská veřejnost o pádu Douaumontu vládou okamžitě informována. Ve skutečnosti některé pařížské noviny o její ztrátě ani neinformovaly a tvrdily, že bitva kolem Verdunu probíhá pro Francouze dobře. Pevnost u Douaumontu byla od Verdunu vzdálena pouhých pět kilometrů.

Generál Philippe Pétain, pověřený obranou Verdunu, byl v mimořádně obtížné situaci. K Verdunu téměř nevedla silnice, protože to byla jen úzká cesta, která nebyla určena pro vozidla a vojenské tanky, takže přivolat posily by bylo obtížné. S obranou Verdunu mělo pomoci 6 000 vozidel, která měla do Verdunu dopravit 25 000 tun munice a 90 000 vojáků. To bylo přibližně 66 procent francouzské armády a všechna tato vozidla měla v určitém okamžiku projet po této silnici, aby zachránila Verdun. Francouzi silnici přezdívali „posvátná cesta“. Navzdory všem těmto posilám Francouzi těžce trpěli, což shrnuli dva francouzští vojáci přítomní válce, kteří popsali své utrpení. Řekli: „Jíte vedle mrtvých, pijete vedle mrtvých, ulevujete si vedle mrtvých a spíte vedle mrtvých. Lidé se dočtou, že frontová linie byla peklo. Jak mohou lidé začít vědět, co to jediné slovo – peklo – znamená?“

Ve všech válkách trpí obě strany a Němci také utrpěli obrovské ztráty. Do konce dubna ztratili Němci 120 000 mužů oproti Francouzům, kteří přišli o 133 000 mužů. Generál Pétain řekl: „Když vyšli z bitvy, byl na ně žalostný pohled. Jejich výrazy jako by ztuhly moudrostí hrůzy, prohýbali se pod tíhou děsivých vzpomínek.“

Na jaře 1916 Pétain žádal vládu o další a další muže, až se dostal do bodu, kdy řekl ne. Žádal o muže, protože plánoval útok na Sommu. Generála Pétaina nakonec nahradil generál Nivelle, člověk, který věřil, že k tomu, abyste vyhráli válku, musíte být vždy v ofenzivě. Brzy se na vojáky sneslo léto a do té doby Francie získala nad svými nepřáteli náskok, pokud jde o vzdušnou převahu.

V Paříži, vzdálené 150 mil, pokračoval život „normálně“. Někteří vojáci měli to štěstí, že Verdun přežili, ale vrátili se do cizího světa. Potravin bylo dostatek, na rozdíl od toho, na co byli zvyklí z války. Otevřena byla také divadla a lidé se bavili. Několik odvážných duší hovořilo o situaci jen 150 mil daleko. Francouzští vojáci zjistili, že jejich žold v Paříži daleko nedojde. Na polích se začaly objevovat vzpoury, protože francouzští tovární dělníci si během týdne vydělali asi šedesátinásobek platu francouzských vojáků. Tento nepoměr se v létě 1916 prohloubil.

Když nastal čas posledního náporu na dobytí Verdunu, německé jednotky byly napjaté až k prasknutí, protože ze sebe vydaly všechno a víc už dát nemohly. Od Verdunu je nyní dělilo pouhých 2,5 míle. Dne 24. června byly u Verdunu slyšet výbuchy na Sommě a situace se během několika dní změnila. Bitva na Sommě měla změnit situaci na západní frontě. V říjnu 1916 Francouzi znovu dobyli dvě pevnosti ve Vaux a Douaumontu, ale okolní území, kde od února probíhaly počáteční fáze bitvy, bylo pustinou. Bitva u Verdunu však pokračovala až do prosince.

Důsledky

Počet ztrát, které byly v této bitvě zaznamenány, byl astronomický. Příručky, které tuto bitvu zaznamenaly, nabízejí různé statistiky o tom, kolik lidí zahynulo. Přesný údaj se nikdy nepodaří získat. Přibližně se uvádí, že Francouzi ztratili přes 360 000 a Němci téměř 340 000 osob. Bitva na Sommě byla zahájena na pomoc Francouzům a Britové doufali, že rychlé vítězství zde donutí Němce stáhnout vojska z oblasti Verdunu. Nevěděli však, do čeho se pouštějí, protože tato bitva trvala několik měsíců.