Boreální klima

Abstrakt

Boreální ekosystém obklopuje Zemi nad přibližně 48° s. š. a zahrnuje Aljašku, Kanadu a Eurasii. Rozlohou je druhý po tropických lesích a zabírá asi 21 % zalesněného povrchu Země (Whittaker a Likins 1975). Míra cydingu živin je v chladných vlhkých boreálních půdách relativně nízká. Whittaker a Likins (1975) odhadují roční čistou primární produktivitu boreálního lesa na 800 g C m-2y-1 a jeho tundry na 140 g C m-2y-1 , na rozdíl od tropických lesů s průměrnou hodnotou 2200 g C m-2y-1 a lesů mírného pásma s hodnotou 1250 g C m-2y-1 . Relativně nízká míra cydingu živin ve vysokých zeměpisných šířkách má však za následek relativně vysokou dlouhodobou míru ukládání uhlíku v borech, která činí v průměru zhruba 30 až 50 g C m-2y-1 (Harden et al. 1992), což je důsledek relativně vysokého obratu kořenů stromů, keřů a mechů při relativně nízké míře rozkladu. Za posledních několik tisíc let vytvořily tyto procesy ukládání pod zemí velký a potenciálně mobilní rezervoár uhlíku v rašelinách a permafrostu boreálního ekosystému. V současné době se odhaduje, že boreální ekosystém obsahuje přibližně 13 % zemského uhlíku uloženého ve formě nadzemní biomasy a 43 % zemského uhlíku uloženého pod zemí v půdě (Schlesinger 1991). Meridionální gradienty koncentrace CO2 v atmosféře naznačují, že lesy nad 40° s. š. ročně pohlcují až 1 až 2 gigatuny uhlíku (Denning et al. 1995; Randerson et al. 1997), tedy téměř 15 až 30 % uhlíku, který se každoročně dostává do atmosféry spalováním fosilních paliv a odlesňováním. Vzhledem k obrovskému plošnému rozsahu ekosystému, zhruba 20 Mkm2 (Sellers et al. 1996b; >Obr. A.45), mohou posuny v toku uhlíku o pouhých 50 g C m-2y-1 přispět nebo odstranit z atmosféry jednu gigatunu uhlíku ročně. Vzhledem k rozloze boreálního lesa, jeho citlivosti na relativně malé klimatické výkyvy, jeho vlivu na globální klima a globální uhlíkový cyklus je proto nesmírně důležité lépe pochopit a správně reprezentovat procesy v boreálním ekosystému v globálních modelech.