Chaka Khan

Zpěvačka a skladatelka Chaka Khan, jedna z nejdynamičtějších a nejúspěšnějších umělkyň debutujících na počátku 70. let, si zajistila vysoké postavení jako frontmanka skupiny Rufus. Multirasová kapela, která se obratně pohybovala na pomezí soulu, funku, rocku a jazzu, pronikla do hlavního proudu s úlisnou skladbou „Tell Me Something Good“ (1974), která se dostala do Top 5 popových hitů a získala cenu Grammy, a po celé desetiletí průběžně umisťovala alba v horních příčkách popových a R&B hitparád. Zatímco Rufus zůstal aktivní, Khan odstartovala svou sólovou kariéru skladbou „I’m Every Woman“ (1978), hymnickým crossoverovým disco hitem, který vedl k dalším osmi hitům v první desítce R&

Yvette Marie Stevens vyrůstala ve čtvrti Hyde Park v chicagské čtvrti South Side. V mládí byla obklopena hudbou a v jedenácti letech založila svou první skupinu Crystalettes. Na střední škole se podílela na činnosti Afro-Arts Theater, kolektivu, který jezdil na turné s velikánkou Motownu Mary Wells, a jako horlivá politická aktivistka vstoupila do Strany černých panterů. V té době už byla známá jako Chaka Karifi, což bylo jméno, které jí dal jorubský kněz. V roce 1969 odešla od Černých panterů, opustila střední školu a nakonec se připojila ke skupině Cash McCall’s Lyfe, v níž působil i Hassan Khan, za něhož se nakonec (a nakrátko) provdala. Z Lyfe odešla zpívat do skupiny Babysitters, která právě utrpěla ztrátu zpěvačky Baby Huey, ale toto období bylo podobně krátké a neuspokojivé.

Chaka Khan našla pevnou půdu pod nohama poté, co ji uslyšeli a vyhledali bývalí členové skupiny American Breed Kevin Murphy a André Fischer, kteří se snažili prosadit se začínající skupinou Rufus. Khan se připojila ke skupině, která v roce 1973 debutovala vlastním albem na značce ABC. Skupina, která se vyznačovala Khanovým zářivým vokálem a energickou pódiovou prezentací, vydala do konce desetiletí šest zlatých nebo platinových alb a zaznamenala tři popové hity v Top Ten, včetně skladby „Tell Me Something Good“, která získala cenu Grammy za nejlepší R&B vystoupení. Účtování kapely se v těchto letech neustále vyvíjelo, což odráželo rostoucí postavení Khana. Nejprve prostě Rufus, pak se z nich stali Rufus Featuring Chaka Khan, poté Rufus & Chaka Khan a nakonec Rufus & Chaka.

Někdy v roce 1978, pravděpodobně v červencovém týdnu, kdy Quincy Jones obsadil vrchol R&B žebříčku se skladbou „Stuff Like That“, v níž zpívali Chaka Khan a Ashford & Simpson, bylo zřejmé, že Rufus už nedokáže svou zpěvačku a spoluautorku udržet. Khan měl hromadu dalších mimohudebních zásluh na nahrávkách skupin jako Stephen Bishop, Chicago, The Gap Band, Joni Mitchell nebo Lenny White, ale byly poměrně skromné. „Stuff Like That“ v kombinaci se stále jasnějším světlem reflektorů v Rufusovi ji skutečně připravilo na průlom. Khan podepsal smlouvu s Warner Bros. a v říjnu toho roku vystoupil s Chakou. Navázala dlouholetou spolupráci s producentem a aranžérem Arifem Mardinem a na albu se objevila skladba „I’m Every Woman“, elegantní diskotéková hymna, kterou napsal Ashford & Simpson a která obsadila první místo v žebříčku R&B a dostala se na 21. příčku v žebříčku Hot 100. Na albu se objevily i další skladby. LP se sice odklonilo od Khanovy tvorby s Rufusem, ale potvrdilo její chicagské kořeny aktualizací skladby „Love Has Fallen on Me“, kterou složil Charles Stepney, jenž tuto píseň produkoval pro album Hey Love skupiny Rotary Connection.

Navzdory okamžitému sólovému úspěchu se Khan znovu připojila k Rufus pro album Masterjam produkované Quincy Jonesem, čtvrté a poslední album skupiny, které se dostalo na vrchol R&B žebříčku. Jen několik měsíců po jeho prvním umístění v žebříčku se Khan vrátil v březnu 1980 se svým druhým sólovým albem Naughty. Jeho největším hitem se stala další vzletná Ashfordova & Simpsonova skladba „Clouds“, která se umístila na desátém místě žebříčku R&B (v pozadí jsou slyšet dva hlasy rodiny Houstonových, Cissy a předslavné dcery Whitney). V dubnu následujícího roku vyšlo Khanovo třetí sólové album What Cha‘ Gonna Do for Me v Top Ten R&B v řadě. Titulní píseň, kterou původně nahrála skupina Average White Band, se stala Khanovým druhým R&B hitem. S Rufusem se toho roku také znovu sešli na albu Camouflage.

Širší a příznivější stylové zásahy přišly v letech 1982 a 1983. Prvním bylo Echoes of an Era, soubor jazzových standardů nahraných s Freddiem Hubbardem, Joe Hendersonem, Chickem Coreou, Stanleym Clarkem a Lennym Whitem. Následovalo sólové album s vlastním názvem, které obsahovalo hitovou verzi písně „Got to Be There“ (zpopularizovanou Michaelem Jacksonem), svižnou bebopovou medley a spolupráci s Rickem Jamesem. Poslední a nejpopulárnější bylo dvojalbum Rufus & Chaka Khan Stompin‘ at the Savoy. Mezi novými studiovými nahrávkami, které obsadily jeho čtvrtou stranu, byla i poslední R&B vokální výkon, žena. Skladba „Ain’t Nobody“ byla oceněna jako Nejlepší R&B vystoupení dua nebo skupiny s vokálem.

Khan, který prokázal talent pro nahrávání nápaditých coververzí, to v roce 1984 posunul na další úroveň s elektro-funkovou předělávkou Princovy skladby „I Feel for You“. Skladba, na níž se podíleli Melle Mel a Stevie Wonder, se stala Khanovým největším sólovým singlem a obsadila první místo v hitparádě R&B a třetí místo v popové hitparádě. Tento singl získal zlatý certifikát RIAA a Khan se díky němu stal také opakovaným držitelem ceny Grammy za nejlepší R&B vystoupení, žena. Ze stejnojmenného platinového alba vzešly další tři singly, včetně balady „Through the Fire“, kterou napsal a produkoval David Foster a která zajistila Khanovi významnou pozici v hitparádě adult contemporary. V letech 1986, respektive 1988 následovala alba Destiny, jehož vrcholem byla spolupráce se Scritti Politti „Love of a Lifetime“, a CK, obsahující širokou škálu materiálu, na němž se podíleli Prince, Womack & Womack a Brenda Russell. Khan se po celou dobu podílel na dalších nahrávkách, jako je „Addicted to Love“ Roberta Palmera a „Higher Love“ Steva Winwooda. (První jmenovaná skladba byla původně nahrána jako duet; vydavatelství Khanové vzneslo námitky, ale získala uznání za aranžmá vokálu). Kromě toho se na konci desetiletí Quincy Jones vrátil k písni „I’ll Be Good to You“, jejíž původní verzi produkoval pro bratry Johnsonovy. Aktualizace, v níž se ke Khanové připojil Ray Charles, se dostala na první místo R&B a vynesla Khanové pátou Grammy v rámci kategorií R&B Performance.

Poslední studiové album Khan pro Warner Bros. vyšlo v roce 1992 pod názvem The Woman I Am, při jehož nahrávání se spojila s Arifem Mardinem. Na albu se podílel také David Gamson ze Scritti Politti, který produkoval skladbu „Love You All My Lifetime“, jež se málem stala hitem číslo jedna R&B. Album vyneslo Khanovi další Grammy za nejlepší R&B vystoupení. Během následujících tří let Khan nahrál následovníka s názvem Dare You to Love Me. Společnost Warner Bros. tuto výzvu nepřijala. Vydavatelství album odložilo, několik jeho písní přilepilo na konec antologie Epiphany z roku 1996: The Best of Chaka Khan a další materiál z nahrávání rozptýlilo do soundtracků, včetně trháku Waiting to Exhale. To vše přimělo Khana k tomu, aby se vymanil ze systému major labelů a spojil se s Princem, dalším umělcem, jehož vztah s Warnery byl sporný. V roce 1998 vyšlo jediné Khanovo album Come 2 My House pro přítelovu značku NPG.

Během prvních pár let následující dekády se Khan objevila v hitparádovém singlu De La Soul „All Good?“ a napsala autobiografii Chaka! Through the Fire. V roce 2004 posbírala další Grammy, tentokrát za provedení písně „What’s Going On“ Marvina Gaye se skupinou Funk Brothers v dokumentu Standing in the Shadows of Motown. Později téhož roku se vrátila k jazzovým standardům s albem Classikhan, které vyšlo celosvětově u různých nezávislých vydavatelství. Další změnu směru přineslo album Funk This, směs coververzí a originálů s produkcí Jimmyho Jama a Terryho Lewise. Album získalo v roce 2007 cenu Grammy za nejlepší R&B album, zatímco vrcholná skladba „Disrespectful“ získala cenu za nejlepší R&B vystoupení dua nebo skupiny s vokály. Khan pokračovala ve spolupráci a získala další ocenění, včetně jednoho od svého rodného města, které přejmenovalo ulici Chaka Khan Way. Další sólové album Khan, „Like Sugar“, vyšlo v roce 2018. V roce 2019 následovalo EP s podobně optimistickým groovovým makeupem „Hello Happiness“, které stejně jako předchozí singl produkovali Switch a Sarah Ruba Taylor. V březnu 2020 vydalo BMG živé CD/DVD album Homecoming, které bylo nahráno při vystoupení Khanové s její dvanáctičlennou kapelou v chicagském Harris Theater v předchozím roce.