Character & Context

Slyšeli jste někdy, že narcisté se hluboko uvnitř nemají rádi? Obvykle tak ovšem nevypadají. Ve skutečnosti jsou narcisté o sobě a svém životě obvykle přehnaně pozitivní. Je ale možné, že když narcisté tvrdí, že se cítí dobře, nejsou úplně upřímní ani sami k sobě?

Narcismus je složité téma, protože existují různé druhy narcismu. Jako osobnostně-sociální psycholog zkoumám narcismus spíše jako komplexní osobnostní rys než jako poruchu osobnosti. (Jinými slovy, studuji obyčejné, zahradní narcisty a nediagnostikuji nikoho s psychologickým problémem). Místo toho se osobnostně-sociální psychologové domnívají, že rysy narcismu mohou na určité úrovni existovat u každého člověka, a ty lidi, kteří vykazují narcistické rysy po většinu času, jednoduše označujeme jako „narcisty“.

Tuto problematiku dále komplikuje skutečnost, že existují nejméně tři formy narcismu: agentní grandiózní narcismus, komunitní grandiózní narcismus a zranitelný narcismus. Psychologové vědí nejvíce o agentních grandiózních narcistech, kteří mají sklon k přehnanému sebehodnocení své inteligence, moci, postavení a dalších vlastností. Agentičtí grandiózní narcisté bývají okouzlující, společenští, přehnaně sebevědomí a ješitní a myslí si, že jsou lepší než ostatní lidé. Ale přestože agentní grandiózní narcisté působí velmi sebevědomě a jsou se sebou spokojeni, někteří psychologové naznačují, že se ve skutečnosti necítí tak dobře, jak se jeví.

Komunitní grandiózní narcisté se také zdají mít o sobě dobrý pocit a mají přehnané mínění o tom, jak jsou užiteční a starostliví. Mají tendenci věřit, že učiní svět lepším, ale paradoxně se zdá, že jim jde také o jejich osobní moc, i když si to možná nepřipouštějí. A opět se objevují otázky, jak komunitní grandiózní narcisté v hloubi duše skutečně vnímají sami sebe a svůj život.

Poslední, zranitelní narcisté bývají nejistí a defenzivní. Přiznávají, že se cítí špatně, což u některých lidí vyvolává otázku, proč jsou považováni za narcisty. Navzdory tomu, že se sami cítí špatně, jsou zranitelní narcisté – podobně jako grandiózní narcisté – sebestřední, mají pocit, že mají nárok na zvláštní zacházení, a postrádají empatii vůči ostatním.

Abychom mohli prozkoumat, jak se narcisté skutečně cítí, požádali jsme účastníky výzkumu nejprve o vyplnění osobnostních měřítek, abychom zjistili úroveň jejich narcismu. Poté jsme jim zadali měřítka úzkosti a deprese a požádali je, aby ohodnotili, jak se v poslední době cítí. K označení toho, jak se cítili, dostali k hodnocení seznam slov, který obsahoval pozitivní pocity (např. čilý, inspirovaný a odhodlaný) a negativní pocity (např. utrápený a rozrušený).

Věděli jsme, že lidé při hodnocení sebe sama neříkají vždy pravdu, a proto jsme některé účastníky zapojili do detektoru lži (který ve skutečnosti nebyl funkční). Někteří účastníci si tedy mysleli, že jsou sledováni detektorem lži, který může zjistit, zda jsou při hodnocení toho, jak se cítí, upřímní, zatímco jiní účastníci prostě odpovídali na otázky, aniž by si mysleli, že můžeme zjistit, zda mluví pravdu.

Z této studie jsme mohli vyvodit tři závěry. Zaprvé jsme byli schopni zjistit, zda lidé vůbec lžou o tom, jak jsou narcističtí. Naše výsledky ukázaly, že účastníci častěji přiznávali, že mají zranitelné narcistické vlastnosti, když byli napojeni na detektor lži. Zdálo se tedy, že účastníci se zdráhají popsat své nejistoty, pokud si nemyslí, že bychom mohli zjistit, zda lžou. Účastníci však nezkreslovali, jak velkolepí narcisté jsou, když byla sledována jejich upřímnost. Tito lidé tedy musí skutečně věřit všem pozitivním věcem, které o sobě říkají.

Druhé jsme zkoumali, zda účastníci, kteří byli napojeni na detektor lži, hlásili jinou úroveň úzkosti, deprese, negativní nálady a pozitivní nálady než ti, kteří si nemysleli, že jsou monitorováni. Skupiny se nelišily v uváděné úrovni úzkosti, deprese ani pozitivní nálady. Lišily se však v hodnocení negativních nálad: účastníci, kteří byli napojeni na detektor lži, uváděli, že v poslední době zažívali více negativních nálad než ti, kteří na detektor lži napojeni nebyli.

Zatřetí jsme zjistili, že agentní grandiózní narcisté i komunitní grandiózní narcisté uváděli, že se cítí dobře. Zranitelní narcisté naopak uváděli, že se spíše cítí úzkostně, depresivně, sklíčeně a rozrušeně.

Mají tedy narcisté ze sebe a svého života tak dobrý pocit, jak se obvykle zdá? U agentních grandiózních narcistů a komunitních grandiózních narcistů se zdá, že odpověď zní ano. A zranitelní narcisté, kteří otevřeně přiznávají, že se cítí špatně, nepřehánějí; opravdu se cítí špatně. Obecně se tedy zdá, že narcisté jsou docela upřímní, když vám řeknou, jak se cítí.

Pro další čtení

Brunell, A. B., & Buelow, M. T. (2019). Využití falešného potrubí ke zkoumání rysů narcismu a životní pohody. Personality and Individual Differences, 151, 1-6.