Chronologický věk

Chronologickým věkem se rozumí doba, která uplynula od narození jedince a trvá do určitého časového okamžiku. Chronologický věk se používá ve výzkumu a při tvorbě testových norem jako měřítko pro seskupování jedinců. Vývojový výzkum hledá rozdíly související s věkem nebo změny v chování v závislosti na věku.

Používání chronologického věku poskytuje prostředek, jak zhruba zajistit rovnocennost takových faktorů, jako jsou mimo jiné fyzické zkušenosti, sociální interakce, učení a akulturace. Chronologický věk nemusí být nutně prediktorem vývojových stadií jedince, protože rychlost, jakou jedinec postupuje jednotlivými stadii, nemusí být totožná. Problémy při používání chronologického věku zahrnují například otázky školní připravenosti a hodnocení nedonošených dětí. S rozvojem lékařských technologií při léčbě předčasně narozených dětí byl chronologický věk jako vhodné měřítko pro tuto skupinu zpochybněn a jako prostředek pro úpravu chronologického věku byl navržen gestační věk nebo délka těhotenství.

Viz také:VÝVOJOVÉ NORMY; STAVY VÝVOJE

Bibliografie

du Toit, M. K. „A Life-Span Developmental Orientation: The Relevance of Chronological Age in Life-Span Developmental Psychology [Význam chronologického věku v celoživotní vývojové psychologii]: A Theoretical Observation.“ South African Journal of Psychology 22 (1992):21-26

Kraemer, Helena, Anneliese Korner a Shelley Horwitz. „AModel pro hodnocení vývoje předčasně narozených dětí v závislosti na gestačním, koncepčním nebo chronologickém věku“. Developmental Psychology 21 (1985):806-812.

Kenneth F.McPherson