Co byli velekněží?

Otázka: Otázka: „Co byli velekněží?“
Odpověď: Co byli velekněží? Úřad velekněze byl mezi Izraelci vysokým postavením. Ve Starém zákoně jsou pojmy velekněz a velekněz někdy alternativními překlady téhož hebrejského výrazu (srov. 2. Paralipomenon 26,20 v NIV a NET). Zdá se, že v Ježíšově době byl úřad velekněze odlišován od úřadu velekněze. Marek 14,53 uvádí několik skupin lidí, kteří se podíleli na Ježíšově zatčení: „Odvedli Ježíše k veleknězi a sešli se všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.“ Ježíš byl tedy zatčen. Tito velekněží, které Marek zmiňuje, byli vysoce postavení členové kněžstva, kteří působili v Sanhedrinu. Jeden velekněz je jmenován ve Sk 19,14: Sceva.
Kněžství bylo ustanoveno Bohem poté, co Izraelci během exodu opustili Egypt. V Numeri 3,12-13 Hospodin vyčlenil celý kmen Lévi pro zvláštní službu. Z levitů vzešli kněží a mezi kněžími byl velekněz a v Lukášovi 19,47 „velekněží“.
Představení kněží měli být z kmene Lévi. Mojžíš, Áron a Miriam byli levité, stejně jako tisíce dalších mužů a žen. Bůh naznačil, že velekněz musí být přímým potomkem Árona. Všichni kněží byli levité, ale ne všichni levité byli kněžími. Pouze někteří z levitů patřili k Áronovu kněžstvu. V Exodu 29,7-9 stojí: „Vezmi olej na pomazání a pomaž ho tak, že mu ho vyleješ na hlavu. Přiveďte jeho syny, oblečte je do tunik a připevněte jim čepce. Potom Áronovi a jeho synům přivažte šerpy. Kněžství jim náleží na základě trvalého ustanovení. Pak Árona a jeho syny vysvěťte.“ Všichni byli vysvěceni na kněze. Pouze velekněz neboli nejvyšší kněz mohl jednou ročně v Den smíření (Jom kipur) vstoupit do Nejsvětější svatyně. Ostatní Áronovi kněží sloužili ve střídajících se „kurzech“, aby se mohli vystřídat ve službě na Svatém místě a přinášet oběti (viz Lk 1,8-9).
Ostatní levité (nepocházející z Árona) sloužili jiným způsobem. Ostatní synové Léviho se podíleli na nošení archy a různých částí svatostánku. Po postavení chrámu se levité podíleli na péči o chrám. Informace o nich přináší Numeri 3.
Dějiny 23 ukazují, že kněžství nefungovalo tak, jak je nastíněno v Pentateuchu. Například sanhedrin nebyl mojžíšským pojmem, stejně jako myšlenka mnoha „velekněží“. Sanhedrin byl pravděpodobně založen kolem roku 70 př. n. l. Alexandrem Janneausem, hasmonejským králem Judeje. Nakonec se Sanhedrin skládal ze 70 nebo 71 starších a učenců, včetně velekněze (obvykle předsedy sboru), dalších levitských kněží, saduceů a farizeů. Účelem sanhedrinu bylo působit jako tribunál při rozhodování o Zákoně.
Ve Sk 23,2 je Pavel souzen. Ananiáš je označen za velekněze, který vede soudní řízení. Ve 14. verši jsou pak zmíněni „velekněží a starší“. „Velekněží“ byli pravděpodobně saduceové a další členové sanhedrinu. NIV i NASB uvádějí „velekněze“ v množném čísle. Jiné překlady je nazývají „přední kněží“ (NLT) nebo „kněžská knížata“ (Jubilejní Bible 2000). Mezi velekněze pravděpodobně patřil Ananiáš a další kněží, kteří měli určitou politickou moc a vliv.