Co dělat, když čekáte na Boha

Moje pětiletá vnučka se mě zeptala, za jak dlouho se její rodina přestěhuje do nového domu. Protože šest týdnů je pro pětileté dítě těžko pochopitelných, vzal jsem ji k nástěnnému kalendáři a ukázal jí, kolik času zbývá do dne stěhování. Teď každý den, když odškrtává jeden čtvereček kalendáře za druhým, vidí, za jak dlouho čekání skončí.

Neznám nikoho, kdo by rád čekal. A vy ano? (Já si to nemyslím). Čekání je tvrdá práce a někdy může být i zkouškou naší víry. Obzvlášť těžké je, když nemáme žádnou záruku, že naše čekání někdy v tomto životě skončí. Touhy, po kterých toužíme, modlitby, za které se modlíme, a zprávy, na které čekáme, nás mohou svádět k netrpělivosti, sklíčenosti, k obavám, a dokonce k úvahám, zda se o nás Bůh stará.

10 věcí, které můžete dělat, když čekáte na Boha

Možná právě proto se v Bibli tolik mluví o čekání. Bůh chce, abychom věděli, že čekání zdaleka není pasivní činnost, při které nic neděláme. Ve skutečnosti nás Písmo učí, že Bůh chce, abychom se aktivně podíleli na díle, které chce uskutečnit. Strategické čekání může v našem životě vypěstovat dobré ovoce, jako je trpělivost, vytrvalost a odolnost. Také nás přibližuje našemu Spasiteli a ukazuje těm, kteří nás pozorují, na evangelium.

Pro tento účel vám přinášíme 10 věcí, které můžete při čekání dělat.

Věřte, že Bůh, který vás zachránil, slyší vaše volání (Micheáš 7,7).

Měli jste někdy pocit, že se vaše modlitby odrážejí od stropu? Možná jste se stejně jako já léta modlili za nějakou starost, ale Bůh jako by mlčel. Právě v tom nám Bůh projevil svou lásku a milosrdenství, když jsme ještě byli jeho nepřáteli.

Kdo neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny, jak by nám s ním také milostivě nedal všechno? (Římanům 8,32)

Jinými slovy, kříž je pro nás zárukou, že Bůh je pro nás a je odhodlán dát nám vše, o co bychom prosili, kdybychom věděli vše, co ví on. Můžeme se s tím spokojit a trpělivě čekat na jeho odpovědi.

Čekejte s očekáváním, ale buďte připraveni na nečekané odpovědi (Žalm 5,3).

Ačkoli Bůh věrně odpověděl na mnoho mých modliteb, často to bylo mnohem jiným způsobem, než bych očekával! Bůh ví, že jediný způsob, jak uskutečnit to, co si on i já přejeme, bude v mém životě občas zahrnovat různou míru nepohodlí.

Růst v pokoře znamená, že je třeba skoncovat s pýchou. Učit se milovat jako Ježíš vyžaduje, abychom řekli ne neustálému požadavku vlastního já, sobeckým ambicím, chtění po svém a stavění sebe na první místo. Růst v trpělivosti nevyhnutelně zahrnuje nějakou formu čekání, ať už v dlouhé frontě v obchodě nebo po celý život, než milovaná osoba přijde ke Kristu. Když mu předkládáme své prosby, je to víra, kterou čekáme a sledujeme v očekávání Božího dobrého díla v nás i v druhých.

Vkládejte svou naději do jeho slova (Žalm 130,5-6)

Můžeme být v pokušení vkládat svou naději do věcí, které nás nakonec mohou zklamat. Můžeme doufat, že nás uzdraví lékař, že nás předá učitel, že nás bude milovat manželský partner, že nás odmění zaměstnavatel nebo že nám pomůže přítel. Ale teprve když svou naději vložíme do Krista, můžeme s důvěrou čekat a vědět, že nebudeme zahanbeni.

Zdá se, že Bůh nás nechává v životě prožívat zklamání, aby nás naučil, že nic jiného nás skutečně neuspokojí a neposkytne nám pevný základ, na kterém bychom mohli stát. Jedině Boží slovo je neotřesitelné. Můžeme čekat na Pána s vědomím, že bez ohledu na to, jak temná je noc, jeho světlo pronikne do našeho života a přinese hojnou radost díky důvěrnějšímu vztahu s Kristem.

Důvěřuj Hospodinu, ne svému rozumu (Přísloví 3,5-6).

Proč je pro nás tak lákavé spoléhat se na svou vlastní moudrost spíše než na moudrost našeho všemoudrého Boha? Proč si myslíme, že víme lépe než on, co je pro nás nejlepší? Písmo jasně hovoří o tom, jak žít hojný život navěky s Kristem; my však až příliš snadno ospravedlňujeme svůj hřích, prohlašujeme odporné příkazy za nepodstatné a děláme to, co je správné v našich vlastních očích. Období čekání odhalují, kam vkládáme svou důvěru.

Zdržte se rozčilování, zdržte se hněvu, buďte klidní a volte trpělivost (Žalm 37,7-8).

Je snadné říkat, že důvěřujeme Bohu, ale naše reakce na odklady, frustrace a obtížné situace odhalují, kam ve skutečnosti vkládáme svou naději.

• Jsme přesvědčeni, že nám Bůh naslouchá?
• Věříme, že je dobrý?
• Přijímáme, že naše okolnosti jsou svrchovaně určeny?
• Pochybujeme o tom, že mu na nás opravdu záleží?

Když se rozhodneme tiše a s důvěrou čekat, nejenže tím vzdáváme Bohu čest, ale povzbuzujeme i ostatní, aby v něj vkládali svou naději.

Buď silný a dodej si odvahy (Žalm 27,13-14; 31,24).

Zjistil jsem, že jedním z mých největších bojů v dlouhých obdobích čekání je boj se strachem a všemi jeho kamarády, jako je úzkost, úzkostlivost a obavy. Hlas v mé hlavě se ptá: Co když se to stane? Co když Bůh neodpoví na mé modlitby? Právě evangelium mě naučilo, že trvalou sílu a odvahu nikdy nenajdu v sobě, ale v Kristu. Odvaha mi dodává sílu, když:

• Rozjímám o svrchované Boží vládě a moci a o jeho hojné dobrotě, když mi poslal Spasitele, aby mě osvobodil od hříchu.
• Pamatuju na to, že mé „lehké chvilkové soužení nám připravuje věčnou tíhu slávy, která se nedá srovnat“ (2. Korintským 4,17).

Ježíš řekl: „Nikdy tě neopustím ani tě neopustím“. Nikdy. On je Immanuel, Bůh s námi. To je zaslíbení, které nás podrží při čekání na odpovědi na modlitby, ale ještě více při čekání na jeho triumfální návrat!“

Vnímejte to jako příležitost zakusit Boží dobrotu (Žalm 27,13; Pláč 3,25).

Když se soustředím na své problémy a na to, co mi Bůh dal nebo nedal, mám sklon k reptání, stěžování, nespokojenosti, hořkosti a sobectví. Když definuji dobrotu podle toho, co mi v tomto životě přináší největší pohodlí, štěstí a uspokojení, pak cokoli, co tyto věci ohrožuje, mě svádí k tomu, abych zpochybňoval Boží lásku a dobrotu.

Bůh prokázal svou dobrotu, když Kristus přijal Boží hněv, který jsme si zasloužili, a vytvořil tak cestu, abychom byli osvobozeni od moci hříchu a našeho nepřítele Satana, který se snaží ukrást, zabít a zničit naši věčnou radost a pokoj. Pro ty, kdo mají oči k vidění, nabízejí období čekání nesčetné příležitosti být svědky Božího působení v nás a skrze nás pro naše věčné dobro a jeho slávu.

Čekej na Boží zaslíbení, místo abys šel svou vlastní cestou (Sk 1,4).

Písmo nabízí spoustu příkladů svatých, které čekání na Boha unavilo a rozhodli se dělat věci po svém. I já jsem tomuto pokušení podlehl.

Boží dobrota je zaslíbena těm, kdo na něj trpělivě čekají! Nezáleží na tom, jak dlouho. Bez ohledu na to, jak beznadějné se nám věci zdají. I když se zdá, že nás to bude stát všechno. „Bůh podle své moci, která v nás působí, může učinit mnohem víc, než o co bychom prosili nebo na co bychom pomysleli“ (Ef 3,20). Když na něj budeme čekat, nikdy nebudeme zklamáni.

Pokračujte vytrvale v modlitbě a bděte s díkůvzdáním (Kol 4,2).

Dalším pokušením, kterému čelíme, když se zdá, že Bůh neodpovídá na naše modlitby, je přestat se modlit, přestat očekávat, že bude jednat, a zároveň dát průchod duchu cynismu, místo abychom Bohu děkovali za to, kdo je, a za všechno, co pro nás udělal. I když Bůh nemusí odpovědět v našem čase nebo způsobem, který očekáváme, uskuteční v našem životě své dobré záměry, když na něj budeme čekat a vytrváme v modlitbě.

Pamatujte na požehnání, která teprve přijdou (Iz 30,18).

Dokud bude naše naděje upřena na tento život a věci, které uspokojují naše tělo, budeme se pravděpodobně cítit frustrovaní, znechucení, a dokonce beznadějní. Ježíš Kristus nám přišel nabídnout věčnou radost a osvobození od hříchu, a přestože jsme byli osvobozeni od moci hříchu, jeho přítomnost v nás a kolem nás stále působí. Naštěstí nás jako věřící evangelium ujišťuje, že Bůh je pro nás a všechno působí k dobrému pro ty, kdo jsou povoláni podle jeho záměru (Římanům 8,28).

V dlouhých (nebo i krátkých) obdobích čekání naše srdce povzbudí, když si uvědomíme, že to nejlepší teprve přijde! Jednoho dne už hřích nebude! Budeme osvobozeni od požadavků a pokušení svého já a budeme prožívat věčnou radost. Takže,

Nastavte svou mysl na věci, které jsou nahoře, ne na ty, které jsou na zemi. Vždyť jste zemřeli a váš život je skryt s Kristem v Bohu. Až se Kristus, který je vaším životem, zjeví, pak se s ním ve slávě zjevíte i vy“. (Koloským 3,2-4)

Nebudete se stydět

Susannah Spurgeonová, manželka Charlese Spurgeona, radila svému srdci těmito slovy:

Pán posetý stránky Božího slova zaslíbeními o blaženosti těm, kdo na něj čekají. A pamatuj, že jeho sebemenší slovo stojí pevně a jistě; nikdy tě nemůže zklamat. Proto, má duše, dbej na to, abys měla pod sebou zaslíbení, neboť pak bude tvé čekání odpočinkem a pevná opora pro tvou naději ti dá důvěru v Toho, který řekl: ‚Nebudou zahanbeni ti, kdo mě očekávají.'“

„Buď klidný před Hospodinem a trpělivě na něj čekej; ti, kdo čekají na Hospodina, zdědí zemi; ale na tebe, Hospodine, čekám; to ty, Hospodine, můj Bože, odpovíš.“ Odpovědí je Kristus! On je tvým odpočinkem a pokladem, který hledáš.

Čekej na Pána.