Co je alabastrová skříňka?

Dotaz: „
Odpověď: Co je to alabastrová krabička? Bible hovoří o alabastrové skříňce ve dvou různých událostech týkajících se žen, které v ní přinesly mast, aby pomazaly Ježíše. Řecké slovo překládané v KJV jako „alabastrová schránka“, stejně jako v jiných překladech jako „baňka“, „nádoba“ a „lahvička“, je alabastron, což může znamenat také „váza na vonné látky“.
Skutečnost, že všechna čtyři evangelia obsahují podobný, ale ne totožný popis (přičemž ve třech pasážích je zmíněna alabastrová schránka s mastí), vyvolala ohledně těchto událostí jistý zmatek. Matouš 26,6-13 a Marek 14,3-9 popisují stejnou událost, která se stala dva dny před Paschou (Matouš 26,2 a Marek 14,1) a týkala se nejmenované ženy, která vstoupila do domu malomocného Šimona. Oba úryvky zmiňují alabastrovou schránku a oba říkají, že nejmenovaná žena pomazala Ježíšovi hlavu.
Jan 12,1-8 zřejmě hovoří o jiné, ale podobné události, která se odehrála šest dní před Paschou (Jan 12,1) v domě Marty. Zde není zmíněna alabastrová schránka, ale jméno ženy, která Ježíše pomazala, ano: Marie, Martina sestra. Událost u Matouše a Marka i událost u Jana se všechny odehrály v Betánii, ale v jiné dny. Také se říká, že Marie pomazala Ježíšovy nohy, ale o pomazání jeho hlavy není zmínka. Ježíš hájí Mariino jednání proti Jidášově kritice slovy: „Bylo to myšleno tak, že si tento parfém schovala na den mého pohřbu.“ (Jan 12,7)
Třetí Ježíšovo pomazání (chronologicky první), popsané v Lk 7,36-50, se odehrálo v domě farizeje Šimona, nikoli v domě Šimona malomocného. K této události došlo v Galileji, nikoli v Betánii, asi rok před ukřižováním (Lk 7,1.11). Lukáš se zmiňuje o alabastrové schránce (verš 37). Ženě bylo při této příležitosti odpuštěno mnoho hříchů, ale její jméno není uvedeno. Stejně jako Marie i tato hříšnice pomazala Ježíšovy nohy vonnou látkou. Přichází k Ježíši s pláčem a projevuje láskyplnou úctu tomu, kdo jí odpustil hříchy.
Podobnosti, které tyto tři události sdílejí, způsobily určitý zmatek, ale rozdíly jsou natolik významné, že opravňují považovat je za samostatné události. Ve dvou z těchto událostí se autoři evangelií zmiňují o přítomnosti alabastrové schránky.
Alabastr byl kámen, který se běžně vyskytoval v Izraeli. Byl to tvrdý kámen připomínající bílý mramor a je uváděn jako jeden z drahých kamenů použitých při výzdobě Šalomounova chrámu (1Kr 29,2). V Písni písní se o milovaném muži píše, že má nohy jako „alabastrové sloupy“ (ESV) nebo „mramorové sloupy“ (NIV, KJV). Nádoba, kterou ženy používaly k přenášení vonného oleje, byla tedy vyrobena z bílé hmoty podobné mramoru. Masti, oleje a parfémy se dávaly do nádob z alabastru, aby zůstaly čisté a neznečištěné. Dózy byly často zapečetěny nebo zpevněny voskem, aby se zabránilo úniku parfému. Alabastr byl krásnou hmotou a byl dostatečně pevný, aby udržel olej nebo parfém zcela uzavřený až do doby jeho použití.