Co je altruismus v psychologii? 8 inspirativních příkladů

Na celém světě se lidé každý den vzdávají času, peněz a energie, aby zlepšili životy druhých.

Může to být tak jednoduché, jako pomoci sousedovi s nákupem. Nebo mnohem pozoruhodnější, když se vystaví riziku, aby zachránili cizího člověka, změní zdravotní politiku ve prospěch komunity nebo pomohou zbavit svět ničivé nemoci s dopadem na miliony lidí.

A přesto se psychologové a filozofové přou o motivaci soucitných, dobrosrdečných, ohleduplných a laskavých činů.

Jsou tito lidé nezištní nebo sebestřední?“

Někteří se domnívají, že jsou vedeni altruismem, bez ohledu na sebe a své blaho, zatímco jiní tvrdí, že vlastní zájem pohání i to nejušlechtilejší jednání.

V tomto článku zkoumáme význam altruismu a diskutujeme o tom, zda může být chování motivováno pouze blahem druhého. A pokud ano, proč? Odhalíme také příklady altruistického chování u lidí a zvířat a biologické a filozofické důsledky, které se pod ním skrývají.

Než budete pokračovat, napadlo nás, že byste si mohli zdarma stáhnout naše tři cvičení silných stránek. Tato podrobná, vědecky podložená cvičení pomohou vám nebo vašim klientům uvědomit si svůj jedinečný potenciál a vytvořit si život, ve kterém se budete cítit plní energie a autentičtí.

Co je altruismus v psychologii?

Altruismus popisuje chování motivované cílem zvýšit blaho někoho jiného. Naproti tomu egoismus definuje jednání vedené naším vlastním zájmem (Batson, Ahmad, & Lishner, 2020).

Například motivace zastavit, aby pomohl někomu s píchlou pneumatikou:

• Egoistický pohled – řidič zastaví, aby před svým novým partnerem vypadal starostlivě.
• Altruistický pohled – řidič je k zastavení motivován svým zájmem o blaho druhého člověka.

Základní motivace určuje, zda je jednání altruistické.

Není však altruistické chování běžné? Vždyť mnozí z nás přispívají na charitativní výzvy, navštěvují příbuzné v nemocnici nebo si vzájemně pomáhají při ztrátách.

Ne všichni s tím souhlasí.

Univerzální egoismus

Teorie univerzálního egoismu je běžně zastávána psychology, biology a ekonomy, částečně díky své jednoduchosti a nedostatku nuancí (Batson et al..), 2020).

Podle tohoto modelu je cílem či motivací každého jednání vlastní prospěch.

Chováme se tak, abychom se cítili dobře, získali materiální odměnu nebo se vyhnuli pocitu studu za své jednání či nečinnost.

• Pomoc příteli poskytujeme proto, že nechceme ztratit blízkost, kterou s ním sdílíme. Pokud je vidíme rozrušené, vyvolává to v nás špatný pocit, a proto zasáhneme.
• Nabízíme někomu odvoz, protože v určitém okamžiku můžeme jeho pomoc potřebovat.

Podle univerzálních egoistů je i hrdinský čin při záchraně života snahou uniknout pocitu viny a být viděn v pozitivním světle (Batson et al., 2020).

A přesto se zdá, že přesvědčení, že každé jednání je motivováno pouze vlastním zájmem, je cynické a zbavené lidskosti a nabízí bezútěšný pohled na svět.

Můžeme věřit, že neexistují nezištné činy?

Altruismus

Altruisté jsou velkorysejší, pokud jde o motivaci, kterou takovým činům přisuzují.

Zatímco většina našeho chování je podložena egoistickou motivací, za určitých okolností je pomoc poskytována pouze s cílem zlepšit nebo zajistit blaho druhých – to je altruismus.

Pomáháme-li někomu v nesnázích, nejsme tedy motivováni budoucí, neznámou odměnou nebo uznáním.

Proč bychom se však měli dopouštět chování, které upřednostňuje druhého před sebou samým?

Empatická motivace

Naše jednání je motivováno našimi emocionálními reakcemi – včetně empatie a soucitu – na danou situaci.

V doslovném slova smyslu prožíváme bolest ze smutku našeho přítele, a proto mu nabízíme svůj čas a pomoc. Probíhající výzkum mozku potvrdil, že zrcadlové neurony nám pomáhají reprezentovat jednání nebo emoce lidí kolem nás (Rizzolatti & Sinigaglia, 2010).

Když v televizní reklamě vidíme hladovějící dítě, cítíme jeho trápení a trápení jeho rodiny, než přispějeme.

Empatická motivace je výsledkem kombinace našich pocitů – něhy, soucitu a sympatie – a smutku, osamělosti a trápení obdarovaného.

Vnímáme potřeby druhého nebo si představujeme jeho pocity.

Egoisté tomuto názoru oponují tvrzením, že jsme stále motivováni vlastním zájmem; pomáháme druhému, abychom odstranili nebo zmírnili své nepříjemné pocity, které jsou výsledkem naší empatie.

Kolektivismus (neboli skupinový výběr)

Kolektivisté věří, že konečným cílem, který stojí za naším jednáním, je prospěch skupiny, a nikoliv nás samotných.

Namísto toho, abychom se soustředili na sebe nebo na osobu, které pomáháme, jsme motivováni zlepšit blaho skupiny, do níž patříme.

Snad nejlépe to vystihuje psycholožka Robyn Dawesová: „nejde o mě nebo o tebe, ale o nás“ (Dawes, Kragt, & Orbell, 1988).

Pokud je však motivace ve prospěch skupiny formulována egoisty, podporuje také vlastní zájem.

Principialismus

Logicky vzato, chování, které nás motivuje k zachování bezpečnosti skupiny, může nepřímo (nebo dokonce přímo) poškodit ty, kteří stojí mimo skupinu. Principializmus se však tomuto dilematu vyhýbá a naznačuje, že altruizmus je motivován cílem zachovat princip, a proto je univerzální a nestranný.

I chování motivované principializmem však může být považováno za egoizmus, pokud je zachovávání morálních principů motivováno osobním prospěchem.

Ačkoli egoizmus zůstává silnou výzvou altruizmu a je dominantní v mnoha společenských vědách, existuje spousta lidských a zvířecích příkladů, které se zdají být proti tomuto postoji.

Nejnovější výzkumy podporují myšlenku altruismu a zjišťují, že lidé se cítí šťastnější, když se zapojují do chování motivovaného blahem druhých (Aknin, Broesch, Hamlin, & Vondervoort, 2015).

4 Inspirativní příklady

Ačkoli musíme být opatrní při přisuzování altruismu chování zvířat nebo lidí, aniž bychom plně porozuměli jejich motivaci, příklady v této části se zdají nabízet anekdotické důkazy na podporu této teorie.

Osotua – prosba o pomoc

Pro masajské pastevce na planině Serengeti je prosba o pomoc – známá jako osotua – součástí jejich tradice (Holmes, 2016). Je zvykem kmene, že pokud to neohrozí jejich přežití, jsou povinni pomoci. A může to znamenat, že se vzdají části svého stáda, aniž by očekávali odměnu nebo něco na oplátku.

Podle výzkumu se podobné projevy altruismu vyskytují i jinde – od texaských chovatelů dobytka po Fidžijce – a fungují, protože svět je nepředvídatelný. Nikdy nevíme, kdy nastane krize a kdy budeme muset požádat o pomoc (Holmes, 2016).

Let 90 společnosti Air Florida

Po zřícení letu 90 společnosti Air Florida do řeky Potomac se zbývající cestující drželi ocasu letadla ve třicetistupňové vodě.

Když vrtulník Služby národního parku spustil k přeživším lano, Arland Williams, v lepší kondici než ostatní, pomohl každému postupně se připoutat. Poté je jednoho po druhém odtáhl do bezpečí.

Když konečně přišla Williamsova šance dostat se do bezpečí, vrtulník se vrátil a zjistil, že už tam není, podlehl mrazu ve vodě.

Zaplatil nejvyšší cenu za záchranu životů ostatních bez odměny, kromě vědomí bezpečí svých spolucestujících.

Statečnost a altruismus

Při teroristickém útoku v Londýně v roce 2019 použil státní zaměstnanec Darryn Frost nepravděpodobnou zbraň, aby ochránil ostatní před mužem s nožem a falešnou sebevražednou vestou.

Uchopil narvalí kel z nástěnné vitríny v místnosti, kde útok začal, a pronásledoval muže na London Bridge, kde ho policie následně zastřelila. Frostův obětavý čin toho dne bezpochyby zachránil mnoho životů, aniž by bral ohled na svou bezpečnost.

Wesley Autry – hrdina z metra

V roce 2007 dostal tehdy devatenáctiletý Cameron Hollopeter záchvat a spadl na koleje ve stanici metra na Manhattanu. Když se blížil vlak, Wesley Autry, newyorský stavební dělník, seskočil z okraje nástupiště a přišpendlil Hollopetera k zemi. Vlak zabrzdil a projel mu nad hlavou s centimetrovou rezervou (Wesley Autrey, 2020).

Autryho hrdinský čin mu vynesl newyorský bronzový medailon a způsobil mediální šílenství, které vedlo k rozhovorům v novinách a několikanásobnému vystoupení v hlavním vysílacím čase televize.

Ale když Autry, skromný muž, jednal, dělal to proto, aby pomohl, ne proto, aby byl odměněn.

Biologie altruismu: 5+ zajímavých zjištění

Biologové a sociální vědci mají tendenci nahlížet na život z jiné perspektivy než psychologové, a proto mají na altruismus alternativní pohled.

Pro biologa není altruismus motivací chování, ale týká se zvýšení reprodukční zdatnosti jiného živočicha na úkor své vlastní (Arbia & Carbonnier, 2016).

Jak uvádí Richard Dawkins v knize Sobecký gen (2016): „O entitě, jako je pavián, se říká, že je altruistická, pokud se chová tak, aby zvýšila blahobyt jiné entity na úkor svého vlastního.“

A přesto se to z evolučního hlediska zdá být neintuitivní.

Jestliže je většina chování zvířat dědičná, jak by se altruistické chování důsledně přenášelo do dalších generací, když má za následek menší počet potomků?

Příbuzenský altruismus (označovaný také jako inkluzivní teorie fitness) však naznačuje, že pomoc příbuznému (který sdílí velkou část našeho genetického kódu) zvyšuje pravděpodobnost předání některých našich genů (Buss, 2014).

Altruistické chování podporuje spíše geny než jedince. Výzkum ukázal, že taková aktivita klesá s rostoucí genetickou variabilitou (reprezentující míru vzdálenosti v rámci rodinných pojmů).

Jak to však vysvětlit altruistické chování vůči cizím lidem, kteří sdílejí mnohem méně genetického materiálu?

V tomto bodě se evoluční biologové obracejí k odvětví aplikované matematiky známému jako teorie her.

Tento matematický model ukazuje, že reciprocita – výměna pomoci za vzájemný prospěch – může vysvětlit biologický nepříbuzenský altruismus (Buss, 2014; Arbia & Carbonnier, 2016).

Reciproční altruismus říká, že adaptace „poskytující výhody nepříbuzným osobám se mohou vyvinout, pokud je poskytnutí výhod v určitém okamžiku v budoucnosti opětováno“ (Buss, 2014).

Reciproký altruismus a živočišná říše

Teorie recipročního altruismu a její biologické základy pomáhají vysvětlit, proč jsou zvířata motivována pomáhat těm, s nimiž nejsou příbuzná.

Takové chování se pravděpodobně později vrátí, a proto je nesmírně cenné, protože přináší prospěch oběma zvířatům.

V přírodě existuje mnoho příkladů, kdy zvířata pomáhají druhým – dokonce i z různých druhů.

Šimpanzi

Když v jedné zoologické zahradě v Nizozemsku převzal mladší šimpanz vládu nad skupinou od staršího dominantního samce, ten nebyl připraven odejít do důchodu. Ve spolupráci s mladším, nastupujícím samcem se mu podařilo vyzvat nového dominantního samce a zajistit si část výše zmíněných práv na páření, o která přišel, když byl sesazen z trůnu (Buss, 2014).

Spoluprací na společném cíli získali starší samec i jeho mladší partner vzájemné výhody.

Nepotápěči upíři

Nepotápěči upíři se živí krví koní a dobytka. Výzkumy ukazují, že dobře živení netopýři, kteří žijí v kolonii, opětovně chrlí krev z nočního lovu a dávají ji těm, kteří mají hlad a od kterých v minulosti krev dostali (Buss, 2014).

Čím užší je spojení mezi netopýry, tím větší je pravděpodobnost, že se o své lovecké úspěchy podělí.

Velryby hrbaté

Ačkoli je reciproční povaha altruistického vztahu v dalším příkladu nejasná, poskytuje zajímavý příklad mezidruhového chování.

V roce 2009 zažil mořský ekolog Robert Pitman v zamrzlých vodách Antarktidy překvapivý akt altruismu. Když kosatky začaly útočit na tuleně, který nejistě ležel na malé ledové kře, přišel jim na pomoc nepravděpodobný hrdina.

Když se tuleň začal odplavovat z ledu – a kosatky se připravovaly k útoku – objevil se keporkak. Ta se přetočila na záda a umožnila tuleni, aby ležel na břiše a byl chráněn. Když se tuleň začal smýkat, velryba ho postrčila zpět na břicho (Howgego, 2016).

Poznámka k efektivnímu altruismu

Greg Lewis chtěl změnit svět k lepšímu a využít svých 80 000 hodin (průměrný počet hodin naší kariéry) co nejefektivněji (Firth, 2017).

Lewis věří v efektivní altruismus. Jeho filozofií je využívat vědu k pochopení a rozhodování na základě pozitivního vlivu, který může mít na svět.

Když však zkoumal dopad svých plánů stát se lékařem, zjistil, že svůj potenciál lépe využije, když se zaměří jinam. Kdyby pracoval ve veřejném zdravotnictví – kde by mohl řídit politiku a mít dalekosáhlý vliv na blahobyt obyvatelstva – a na základě lepšího platu přispíval na charitu, mohl by pomoci co nejvíce lidem.

Pomocí statistického nástroje známého jako Quality Adjusted Life Years a informací z webové stránky 80 000 hodin pochopil, jaký vliv má to, kde člověk utrácí čas a peníze, a našel způsob, jak maximalizovat dobro, které může vykonat.

Čistý altruismus: Filozofický pohled

Mezi akty altruismu patří ty, které nejen pomáhají druhému nebo zlepšují jeho blaho, ale také snižují možnost, že mu bude ublíženo.

Například zvýšená opatrnost při jízdě v blízkosti školy nepřináší dítěti přímý prospěch, ale snižuje možnost jeho poškození (Kraut, 2016).

Ale život je neuspořádaný a často i naše motivy.

Řidič může jednat altruisticky tím, že dává pozor v okolí školy, a zároveň projevuje určitý vlastní zájem. Možná jede pomalu, aby se vyhnul nehodě a případnému poškození pověsti nebo aby se vyhnul pokutě za příliš rychlou jízdu.

Čistý altruismus nastává tehdy, když existuje jediný motiv.

Pokud je jediným cílem řidiče bezpečnost dětí, bez jakéhokoli prospěchu pro sebe, pak je jeho chování považováno za čistě altruistické.

Významné zdroje

Následující kniha je podrobným úvodem do pozitivní psychologie a obsahuje pronikavou a velmi poutavou kapitolu o altruismu a empatii.

• The Oxford Handbook of Positive Psychology – autoři Shane Lopez a Rick Snyder (Amazon)

Další dvě knihy o evoluční psychologii nabízejí fascinující zkoumání naší vyvinuté mysli a adaptací, které nadále formují to, kým jsme.

• Evoluční psychologie: Nová věda o mysli – David Buss (Amazon)
• Evoluční psychologie: Úvod – Lance Workman a Will Reader (Amazon)

Podívejte se na následující odkaz, kde najdete filozofické základy altruismu:

• Altruismus – Richard Kraut (Stanford Encyclopedia of Philosophy)

Pro ty, kteří chtějí najít způsob, jak učinit svůj pracovní život altruističtějším, nabízí následující webová stránka informace o kariéře, která přináší lidem přidanou hodnotu do života:

80 000 hodin

Poselství domů

Každý den jsme svědky drobných činů, které se zdají být motivovány altruismem. A občas jsme svědky nebo čteme ve zprávách o tom, že někdo zachránil život nebo daroval svůj čas či peníze, aby změnil něčí svět k lepšímu.

Takové činy ukazují to nejlepší z lidského bytí.

Když jsme svědky pádu, autonehody nebo dítěte, které se chystá vstoupit do protijedoucího provozu, není čas vědomě uvažovat o zisku, který bychom mohli získat.

Naše pohnutka jednat se zdá být instinktivní. Přejeme si zastavit nebo alespoň snížit škody.

Možná naše reakce, ačkoli je automatická, naznačuje určitý stupeň opožděného (nebo nepřímého) recipročního altruismu. Doufáme, že kdyby se někdo z našich blízkých ocitl v nebezpečí, někdo by zasáhl, aniž bychom mysleli na jeho bezpečnost.

Zda existuje čistý altruismus, může zůstat otázkou filozofie. Dokud nebudeme schopni nahlédnout skutečnou a nejspíše složitou motivaci v rámci našeho vlastního chování i chování druhých, můžeme se jen dohadovat, co se odehrává v našem mozku.

Ať tak či onak, musíme se snažit prospívat jeden druhému a zajistit blahobyt na místní i celosvětové úrovni.

Proč si neudělat čas a nepřečíst si články nebo životopisy těch, kteří pomohli druhým bez myšlenky na sebe, ať už během války, hladomoru, katastrofy nebo hospodářské krize? Všimněte si pozitivního v jejich činech a dobra ve světě a zvažte, co byste mohli udělat se svým časem.

Role, které hrajeme ve společnosti, ovlivňují lidi kolem nás, i když to nevidíme. Využívejte svůj čas moudře, investujte do každodenního i dlouhodobého altruismu a poznejte, jakou změnu to může přinést.

Doufáme, že se vám tento článek líbil. Nezapomeňte si zdarma stáhnout naše tři cvičení silných stránek.

Pokud byste chtěli pomoci více lidem uvědomit si své silné stránky, naše mistrovská třída Maximalizace silných stránek© je komplexní šablona školení, která obsahuje vše, co potřebujete k tomu, abyste se stali odborníkem na silné stránky a pomohli ostatním identifikovat a rozvíjet jejich jedinečné vlastnosti způsobem, který podporuje optimální fungování.