Co je to rakovina?

Co je to rakovina?

Pojmem rakovina se označuje velké množství onemocnění charakterizovaných nekontrolovaným růstem buněk. Výsledkem těchto onemocnění je nejčastěji abnormální hmota tkáně (nádor) bez účelu, i když existují formy rakoviny, které nádory nezpůsobují. Rakovinné buňky rostou rychleji než normální buňky, jsou nekoordinované a často pokračují v růstu, pokud není prováděna léčba.

Existuje mnoho různých typů rakoviny; každá buňka v těle má potenciál stát se rakovinnou. Rakoviny se klasifikují podle tkání (např. svalové, kožní, orgánové), ze kterých vznikají. Je důležité si uvědomit, že nádory mohou být jak benigní (nenádorové a obvykle neohrožující život), tak maligní (nádorové a v případě neléčení ohrožující život). Nezhoubné nádory rostou v místní oblasti rovnoměrným, plynulým rozšiřováním, ale zhoubné nádory mohou pronikat do okolních tkání nebo se šířit i dále. Jednou z charakteristických vlastností zhoubného nádoru je jeho schopnost metastazovat. Tehdy rakovinné buňky opustí primární místo (kde rakovina vznikla), putují na jiná místa v těle a vážou se na tkáně, které s původní rakovinou nesouvisejí.

Co způsobuje rakovinu? Kde se rakovina bere?

Rakovina je výsledkem genetického poškození buněk. Tělo se skládá z bilionů buněk, které se seskupují do tkání a orgánů, jako je kůže, krev, svaly, kosti, srdce a plíce. Buňky obsahují geny (DNA), které jim určují, kdy mají růst, dělit se, pracovat a umírat. Normální buňky se řídí uspořádaným procesem a jsou nahrazovány, když zestárnou a odumřou. Někdy je však tento proces přerušen faktory, jako je záření, chemické látky, hormony nebo infekce, které způsobí, že se buňky stanou abnormálními. Faktorem může být také věk, i když některé abnormality mohou vzniknout spontánně.

Rakovina vzniká, když abnormální, staré nebo poškozené buňky přežívají a množí se v době, kdy měly odumřít a být nahrazeny buňkami normálními. Když se abnormální buňky dělí a množí, aniž by se zastavily, mohou vytvářet hmoty nebo výrůstky bez účelu, kterým se říká nádory. Rakovina může také uvolnit buňky do krve, kde volně cirkulují v těle.

Všichni savci mají imunitní ochranu, která zabraňuje poškození buněk nebo je opravuje. Tyto ochranné mechanismy však nejsou dokonalé. Někteří jedinci mají ve své obranyschopnosti defekty, což má za následek vyšší než očekávaný výskyt rakoviny. Některé z těchto defektů jsou přítomny již při narození; například někteří čistokrevní psi mají dědičné sklony ke vzniku specifických forem rakoviny. Jiné se vyvíjejí v průběhu času. V některých případech se ochranné mechanismy nedokážou vyrovnat s nadměrným poškozením způsobeným vnějšími (např. environmentálními) faktory nebo je napravit. Nezáleží na tom, o jakou vadu se jedná, všechny vedou k mutacím.

Proč se u mého domácího mazlíčka vyvinula rakovina?

Na otázku, proč se u některých domácích mazlíčků vyvine rakovina, neexistuje dobrá odpověď. Přibližně u jednoho ze čtyř psů se rakovina vyvine. U koček je míra výskytu podobná. Rakovina je hlavní příčinou úmrtí starších domácích zvířat. Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit vznik rakoviny, ale stejně jako u lidí nelze skutečně zjistit, proč u některých jedinců rakovina vznikne, zatímco u jiných ne.

V některých případech může hrát roli vystavení známým karcinogenům (látkám způsobujícím rakovinu), jako je sluneční záření, chemické látky a cigaretový kouř. V jiných případech, zejména u některých plemen, existuje genetická náchylnost k rakovině. Některé druhy rakoviny jsou v příčinné souvislosti s obezitou, infekcemi a záněty a některé potřebují ke svému vzniku a přetrvávání hormony.

Jelikož buňky procházejí s věkem zvířete stále větším počtem dělení, zvyšuje se možnost, že během těchto dělení dojde k chybě (mutaci). Výsledkem je, že výskyt rakoviny se s věkem zvyšuje.

Přestože existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit vznik rakoviny nebo je lze považovat za její příčinu, neexistuje odpověď na otázku, proč tyto faktory podporují vznik rakoviny u některých domácích zvířat a u jiných ne.

Může můj domácí mazlíček chytit rakovinu od jiného zvířete? Může mé zvíře přenést rakovinu na jiné zvíře?

V naprosté většině případů je odpověď na obě otázky NE.

Existují však některé viry a jiné mikroorganismy, které mohou u zvířat způsobit rakovinu. Zvířata se mohou některým z těchto původců nakazit od své matky před narozením nebo během něj, přímým kontaktem s jinými zvířaty stejného druhu nebo kousnutím „vektorů“ (přenašečů), jako jsou blechy nebo klíšťata.

Například virus kočičí leukémie (FeLV) může u koček způsobit rakovinu krve a lymfatického systému. Příležitostně infikovaná královna přenese virus na svá koťata před porodem nebo během něj. FeLV se však častěji šíří blízkým kontaktem s infikovanými kočkami, které virus vylučují ve slinách, moči a výkalech. Pokud je vaše kočka nakažená, může infekci přenést na další kočky.

Jestliže je vaše zvíře nakaženo specifickým přenosným nádorovým onemocněním, váš veterinární lékař vás o tom bude informovat a vy musíte přijmout opatření, která zabrání tomu, aby vaše zvíře nakazilo další zvířata.

Jaké jsou příznaky rakoviny?

Nejnápadnějším příznakem většiny nádorových onemocnění je bulka, která se stále zvětšuje. Tato bulka může vředovat, krvácet nebo způsobovat jiné fyzické následky (např. tlak a posun okolních tkání). Protože se však rakovina může vyvinout v jakékoli buňce v těle, může být obtížnější rozpoznat vnitřní rakovinu.

U zhoubných nádorů je běžný úbytek hmotnosti v důsledku úbytku tělesného tuku a svalů. Nevysvětlitelný chronický úbytek hmotnosti může být důležitým příznakem rakoviny. Dalšími příznaky rakoviny mohou být abnormální krvácení, nevysvětlitelné zvracení nebo průjem, zduření lymfatických uzlin, kašel a kulhání. Zápach z úst nebo změna stravovacích návyků může být příznakem rakoviny dutiny ústní (tlamy).

Jak se diagnostikuje rakovina?

Vašeho veterinárního lékaře může podezření na rakovinu vašeho zvířete napadnout na základě určitých klinických příznaků (např. bulka, ztráta chuti k jídlu a/nebo energie a úbytek hmotnosti). Rentgenové vyšetření může být užitečné při odhalování vnitřních nádorů, včetně metastáz. Některé nádory mohou pomoci odhalit krevní testy. K identifikaci většiny typů nádorů je nutné získat vzorek nádoru. V závislosti na typu podezření na nádor může veterinární lékař tento vzorek získat aspirací tenkou jehlou, biopsií tkáně nebo úplným odstraněním nádoru. V některých případech může být nutný průzkumný chirurgický zákrok nebo ultrazvukové navádění.

Nejjednodušším postupem je v mnoha případech aspirace (odsátí) nádorových buněk pomocí injekční stříkačky a jehly (aspirace tenkou jehlou). Nevyžaduje celkovou anestezii ani chirurgický zákrok. Mikroskopické vyšetření získaných buněk se nazývá cytologie. Některé nádory lze přesně diagnostikovat pomocí cytologie.

Ve většině případů je však k dosažení přesné a spolehlivé diagnózy nutné vyšetřit bioptický vzorek tkáně. Váš veterinární lékař odešle vzorek do specializované laboratoře k vyšetření veterinárním patologem. Příprava a mikroskopické vyšetření tkáně se nazývá histopatologie.

Histopatologická zpráva obvykle uvádí, zda je nádor benigní nebo maligní. Zhoubnost je často popisována názvy nádorů končícími na karcinom nebo sarkom. Ty spolu s původem nebo typem nádoru, stupněm (jak agresivně vypadá pod mikroskopem) a stadiem (jak daleko se rozšířil) naznačují, jak se bude nádor pravděpodobně chovat.

Pokud je u vašeho zvířete diagnostikována rakovina, může vás váš veterinární lékař odeslat k návštěvě veterinárního onkologa (lékaře, který se specializuje na diagnostiku a léčbu rakoviny).

Jaké typy léčby jsou k dispozici?

Nejběžnější a často nejúčinnější léčbou je chirurgické odstranění nádoru. U nádorů, které jsou příliš velké nebo příliš početné na to, aby mohly být odstraněny, v nepřístupných lokalitách a u nenádorových typů rakoviny, jako je například leukémie, lze zvážit i jiné způsoby léčby. Patří mezi ně léky (chemoterapie), imunoterapie (specifická nebo nespecifická stimulace imunitního systému) a radioterapie. Tyto léčebné postupy se obvykle provádějí ve specializovaných centrech. Nové přístupy, jako jsou vakcíny proti rakovině, jsou předmětem výzkumu a vývoje.

Chemoterapie, radioterapie a imunoterapie nejsou vhodné pro všechny typy rakoviny a mohou mít významné vedlejší účinky. Přibližně u 85 % zvířat, která podstoupí chemoterapii, se vedlejší účinky neprojeví. Ty, které se objeví, však lze obvykle léčit symptomaticky pomocí léků a příznaky jsou obvykle krátkodobé. Méně než 5 % zvířat léčených chemoterapií musí být hospitalizováno kvůli nežádoucím účinkům. Většina domácích mazlíčků, kteří se před chemoterapií cítili špatně, se po léčbě skutečně cítí lépe (zejména mazlíčci s lymfomem).

Při rozhodování o léčbě rakoviny je třeba zvážit mnoho otázek, které s vámi probere váš veterinární lékař nebo veterinární onkolog.

Dá se rakovina vyléčit?“

Jsou případy, kdy u zhoubných i nezhoubných nádorů operace zajistí vyléčení. Ve většině případů zhoubných nádorů však trvalé vyléčení není nutně možné, a dokonce ani cílem. Cílem je naopak zajistit vašemu zvířeti co nejlepší kvalitu života po co nejdelší dobu. Léčba by nikdy neměla být horší než nemoc. U některých domácích mazlíčků – a to i u těch s agresivnějším nádorovým onemocněním – může při léčbě dojít k dlouhé remisi (vymizení zjistitelného nádorového onemocnění na určitou dobu), ale nakonec se rakovina vrátí.

Stejně jako u lidí se naše znalosti o nádorových onemocněních u zvířat rozšiřují. Jak se bude zlepšovat naše chápání této nemoci, bude se zlepšovat i naše schopnost rakovinu kontrolovat, a dokonce i léčit. Pokud je vašemu zvířeti diagnostikována rakovina, nezapomeňte se o ní dozvědět co nejvíce. I když možná neexistuje lék, může existovat mnoho možností péče.