Co jsem se za tři roky práce pro sebe naučil (a co byste možná chtěli vědět o práci pro sebe)

Práce pro sebe. Do toho se pustíme v tomto příspěvku.

Tento příspěvek je vlastně kvazi pokračováním příspěvku, který jsem napsal před třemi lety, když jsem se po několika letech sólového podnikání, kdy jsem se věnoval psaní a fitness, vrátil na rok do korporátní práce.

Moje cesta ke skutečnému podnikání není lineární, protože jsem začala svou kariéru prací pro opravdu velké společnosti v oblasti komunikace, vztahů s veřejností a psaní, než jsem se přestěhovala na západní pobřeží a začala se více věnovat fitness a blogování na vedlejší koleji, s několika návraty do korporací na malá období. Tentokrát je ale moje sólo-podnikání opravdové a funguje už téměř tři roky.

A abych byla upřímná, neměla jsem v plánu o tom psát. Vlastně jsem si před pár lety řekla, že tenhle blog bude jen o fitness, jídle, wellness, maminkovství, a to je vše, takže jsem příliš neodbíhala a nesnažila se o příliš mnoho věcí, jako je povídání o blogování a podnikání. Ale zdá se, že je vhodná doba popovídat si i o té obchodní stránce, protože vím, že spoustu z vás to zajímá. A pravdou je, že velkou část mé reality tvoří fakt, že pracuji sama na sebe, se všemi jeho klady i zápory.

Tyto věci jsem se naučila. Ačkoli se většinou vztahují na mou situaci blogerky, spisovatelky, instruktorky skupinového fitness a konzultantky značky Beautycounter (a maminky), mohou se nějakým způsobem týkat i každého, kdo dělá něco svého. Tak jdeme na to …

Často se budete ptát sami sebe a všechno zpochybňovat.

Jsem si jistá, že mám psát, učit skupinové fitness a snažit se pomáhat lidem. Někdy však propadám panice a přemýšlím, jestli to všechno funguje. Ale to je ta jízda člověka, který pracuje sám na sebe. Některé dny máte pocit, že jste na koni, že to zabíjíte a děláte svou životní práci. Jindy si zase nebudete jistí svou cestou a existencí a budete si říkat, jestli to vůbec někoho zajímá. Jako kdybych už nikdy nic nenapsal, všiml by si toho někdo? Jste tam venku? (To platí zejména pro tvůrce obsahu, který denně vypouští věci do světa a vždycky doufá, že se tu a tam objeví nějaká odezva, víte?)

Nesedím a nepřemýšlím – „hele, neměl bych se vrátit do své poslední korporátní práce?“. Vůbec ne. Ale ptám se, jestli jdu na věc správným způsobem. Dělám příliš mnoho nebo příliš málo. Být příliš rozmanitý a nesoustředit se laserově na jednu věc. Ten duševní boj je skutečný. Ale právě ve chvíli, kdy se to stane, mi často přijde e-mail s něčím vzrušujícím, co mě vtáhne zpět a vše potvrdí. Ach, ty vzestupy a pády.

Lidé možná nechápou, co děláte. Budou skeptičtí. Mohou také klást lehce neslušné otázky. A to je v pořádku.

Úplně chápu, že je pro lidi těžké pochopit, co vlastně tvůrce obsahu/podnikatel/spisovatel/skupinový fitness instruktor dělá, protože je to pro lidi poměrně nová oblast a není snadné ji vysvětlit. Vlastně si vzpomínám na jeden takový případ, když jsem byl ještě na Floridě, že se mě někdo zeptal, jestli budu ještě někdy pracovat.

Taky neuplyne týden, aby se mě někdo nezeptal: „Takže ty vlastně vyděláváš peníze?“ A já se ptám, jestli to je pravda. „A jak?“ Ano, vydělávám. Vždycky mě pobaví, že se lidé tak otevřeně ptají na všetečné otázky ohledně vašeho podnikání, když máte vlastní firmu. Kdybych řekla, že jsem učitelka, nikdo se mě nebude ptát, kolik ročně vydělám nebo jak ty peníze vydělám. Ale když děláte vlastní věc, najednou si myslí, že je to férová hra. Většinou se tomu zasměju a poskytnu jen tolik informací, aby mě to uspokojilo, protože vím, že lidé jsou jen zvědaví a nemyslí to zle, ale přesto… 🙂

Mimochodem, ve svém shrnutí na konci roku se podělím o další informace o tom, jak diverzifikuji své příjmy a odkud pochází největší kusy. Ale tady je podstata: peníze z reklamy za zobrazení blogu, partnerství se značkami za sponzorované příspěvky, partnerské vztahy se značkami, prodej konzultantů Beautycounter, projekty psaní na volné noze, prodej elektronických knih a nakonec výuka skupinového fitness.

Musíte dělat věci, které vás nebaví. A budete nosit mnoho klobouků.

Nemám obzvlášť ráda administrativní věci. Nemám ráda vytváření a odesílání faktur. Nemám rád sestavování statistik a nabídek, které po ukončení spolupráce předávám značkám. Nerad vytvářím grafiku. Nerad upravuji fotografie nebo dokonce nerad fotím. Ale tyto věci jsou součástí práce. Podařilo se mi udržet si veškerou práci ve vlastní režii, chcete-li, protože jsem člověk, který má rád kontrolu a rád si všechno řídí sám, kromě technické práce na blogu, za kterou někomu platím. Rozhodně nemůžu outsourcovat fotky, protože u nich často musím být já. Takže si v podstatě dělám všechno sám.

A tady si uvědomme, že mám v rámci schématu online světa velmi malý blog – velmi malý, natolik malý, že jsem byl schopen všechno zvládnout sám. Vůbec nemám vizi, že bych chtěla vytvořit něco obrovského, co by vyžadovalo velkou pomoc.

Protože část důvodů, proč ráda pracuji sama na sebe, spočívá v tom, že můžu dělat všechno a přitom mám svobodu dívat se třeba jednou nebo dvakrát týdně na nějaké Bravo a udržovat si dobře upravené nehty (pravda, přátelé) – nepotřebuji mít na starosti impérium. Možná se to jednou změní – ale zatím to funguje. Střílím v malém, takže si můžu udržet dobrou normálnost i v jiných částech svého života.

Nemáš šéfa. Ale někdy si přeješ, aby ti někdo řekl, co máš dělat.

Nedokážu ani říct, kolikrát jsem Davovi řekl: „Kéž by tu byl někdo, kdo by mi prostě řekl, co mám dělat, nebo mě nasměroval na správnou cestu.“ Ale není. Pokud jste svým vlastním šéfem, pak to máte na starosti vy. A to je úžasná a zároveň děsivá věc. Pokud nepřijdu s novými nápady, nikdo je za mě nevymyslí. Když se nepřinutím dodržovat plán, nikdo jiný ho taky nedodrží.

Nesnáším, když mi někdo šéfuje (možná proto jsem vždycky nakonec odešel z korporátních zaměstnání, heheh), ale čas od času si přeju, aby mi někdo prostě zadal úkol, abych ho mohl splnit a nemusel s tím nápadem přicházet sám.

Pracovat budete i mimo pracovní dobu. A budete pracovat hodně

Každý den svého života dělám něco „pracovního“, zejména o víkendech. I když považuji za výhru, že o víkendu strávím prací třeba jen 2 až 3 hodiny, stále se to děje a pravděpodobně vždy bude. Také stále pracuji zhruba hodinu každý večer poté, co jde Brady spát, protože kromě doby jeho spánku je to moje hlavní pracovní okno.

Rozhodla jsem se, že budu mít Bradyho na starosti a budu s ním trávit každý den (kromě jeho dvou krátkých dopolední týdně ve školce nebo když je ve školce v tělocvičně), a také jsem se rozhodla vytvořit si rozvrh tak, jak chci já – což je část krásy práce pro sebe. Nepracuji každý den na plný úvazek a měla jsem období, kdy jsem toho dělala velmi málo (jako například prvních pár měsíců Bradyho života), ale pracuji v malých blocích po celý den a týden – a se vším, co dělám dohromady, je to přes obvyklých 40 hodin (a víc, pokud do toho započítáme i péči o Bradyho).

Víkendové večery si nechávám hlavně pro zábavu a nechávám si spoustu prostoru na další věci. Miluji to, co dělám (takže mě to netrápí), ale také ráda žiji život. Je to dobrá rovnováha, i když to není vždycky snadné.

Vždycky nevíte, kolik peněz vyděláte. A každý měsíc je jiný.

Tento rok bude první, kdy si prací pro sebe vydělám víc, než jsem si vydělal v práci v korporátu. A to je pro mě obrovská věc. Kdykoli si nejsem něčím jistý, Dave mi to vždy připomene. Vytvořil jsem něco, co mi přináší dobrý příjem, a přitom jsem schopen se starat o Bradyho a mít určitou flexibilitu.

Když jsem letos začínal, nevěděl jsem, kolik budu vydělávat. Dělala jsem si prognózy a snažila se vše co nejlépe naplánovat. Ale jako influencer nikdy nevíte, jaká partnerství se objeví. Z ničeho nic se objevilo několik dobrých, která byla lukrativní, zvýšila se mi sledovanost stránek a rozrostl se mi tým Beautycounter, takže se daří lépe, než jsem čekala.

Poznámka na okraj: Mám neuvěřitelné štěstí a požehnání, že mám stabilitu Daveových firemních benefitů pro naši rodinu – díky tomu je pro mě snazší být sama, a to se neztratí. Kdybych musela platit zdravotní pojištění za sebe a Bradyho, bylo by všechno úplně jinak. Jen jsem to musel zmínit, protože část týkající se benefitů může být pro podnikatele velkou nevýhodou.

Je třeba let pomalého růstu. Ale dokud rostete, jdete správným směrem.

Někdy jsem na dně, když vidím, jak se na Instagramu objeví nový influencer, kterému přes noc vzroste počet sledujících a pak získá všechna ta šílená skvělá partnerství a začne cestovat po světě. Protože to se mi ještě nikdy nestalo. Ve skutečnosti pro mě Instagram vůbec nikdy nebyl velkou záležitostí.

Moje cesta blogera a dokonce i spisovatele byla pomalá a stálá. Tento blog jsem začala psát jako malý deníček pro rodinu a přátele doma po našem přestěhování. Nehodlal jsem v jeho psaní pokračovat jinak než jako v koníčku. Trvalo roky, než mě napadlo ho zpeněžit. A i tehdy jsem si vytvořila podnikatelský plán a řekla Daveovi i mámě, že mým cílem je vydělat na blogu 100 dolarů, a to bylo v roce 2013.

Pracovala jsem i v jiných zaměstnáních, dělala jsem spoustu věcí, ale vždy jsem si udělala čas alespoň na jeden příspěvek na blogu týdně. A protože jsem se nikdy nevzdával, nakonec se mi ho podařilo rozvinout natolik, že se z něj spolu s mými dalšími projekty stal skutečný byznys přinášející příjmy. A nyní, šest let poté, co jsem si tento cíl zapsal, jsem si sestavil skutečný plat na plný úvazek. To je mnoho let práce. Nebylo to snadné. A nebyl to úspěch ze dne na den. Je to prostě „ten-malý-blog-který-mohl“ (tak vždycky říkám A Lady Goes West Daveovi).

Srovnáte. Budete srovnávat. Budete srovnávat.

Nevzpomínám si, že bych se někdy v korporátním světě s někým srovnávala. Jako bychom všichni dělali své věci a snažili se. Ale z nějakého důvodu, jakmile jste jednou na vlastní pěst, okamžitě se rozhlédnete kolem sebe a vidíte, jak ostatní lidé vedou své podniky, a prostě… se divíte.

Jak to, že dělají mnohem víc než já? Jak to, že rostou tak rychle? Mohl bych takový nápad také rozjet? Seznam by mohl pokračovat. Je to pro mě vždy každodenní boj. Zvlášť když se dívám na influencery, kteří nemají děti a dělají toho tolik. Věci se změní, když máte malé dítě, o které se musíte starat, a já jsem s tím většinou smířená… ale jsou chvíle, kdy mě sráží fakt, že tolik lidí to tam zabíjí mnohem víc než já.

Musíte si najít podpůrnou skupinu nebo partu, která vám rozumí.

Dlouho mi trvalo, než jsem si našla blogerské přátele, se kterými jsem se mohla bavit o blogerských věcech. Pár jsem jich získala online a také jsem měla úžasnou příležitost strávit s těmito přáteli skutečný čas každý rok na konferenci IDEA World Fitness Convention.

Tento rok jsme se po konferenci se dvěma mými nejlepšími kamarádkami blogerkami/influencerkami/fitness maminkami rozhodly uspořádat malý měsíční mastermind hovor. Uskutečnily jsme jich už několik, přes FaceTime v noci v pyžamu, a vzájemně jsme si pomáhaly s různými podnikatelskými nápady. Měla jsem to udělat už dávno. Je to tak dobrý pocit spojit se s ostatními, kteří jsou tak nějak na stejné vlně jako vy, protože ostatní přátelé to často nechápou a/nebo je to nezajímá. Pravda.

Přejděme k obecným otázkám …

Vaše otázky ohledně práce pro sebe z Instagramu

Vysílala jsem na Instagramu žádost o otázky týkající se tohoto tématu …

Q: Jaké jsou vaše tipy pro tvorbu webových stránek a pro budování značky?

A: Dobrý! Pokud jde o webové stránky, prostě do toho jděte. Vymyslete nějaké názvy pro svou značku nebo prostě použijte svůj vlastní plný název, pak si kupte doménu na některém z doménových webů (GoDaddy, HostGator, BlueHost nebo SiteGround atd.) a pusťte se do toho. Mám web WordPress.org na tématu Genesis, které je velmi přizpůsobitelné. Slyšel jsem ale o spoustě lidí, kteří používají Squarespace. Ať už použijete cokoli, pořiďte si doménu a začněte. Máme tendenci příliš přemýšlet a plánovat, ale nejlepší způsob, jak začít blogovat, je začít důsledně psát. Nemusíte mít na začátku dokonalou značku. Vycházejte ale z toho, co vám připadá správné, a průběžně ji vylepšujte.

Nemůžete udělat chybu, když jako značku použijete své celé jméno, takže ho pro začátek můžete použít na webu, Instagramu, Facebooku, Twitteru a Pinterestu. Vezměte si profilový obrázek, používejte stejný na všech svých stránkách a vymyslete si malé poslání, kterým se budete řídit ve všem, co děláte, a snažte se mu zůstat věrní ve všem, co zveřejňujete. Z toho plyne ponaučení: Nedovolte, aby vám představa dokonalého startu zabránila začít. Prostě začněte.

Q. Jak můžete začít s vedlejším podnikáním?“

A: Po mnoho let bylo mým vedlejším podnikáním blogování a fitness. Kvůli příjmu jsem měla zaměstnání na plný úvazek a pak jsem pomalu budovala blog jako vedlejšák. Znovu opakuji, že jsem prostě začal. Tak často slýchám lidi říkat „jednou udělám xx, pak budu dělat xx“. A to je skvělé plánovat, ale život nikdy nebude úplně v pořádku, abyste mohli začít něco nového. Musíte to prostě udělat, udělat si na to čas a uvidíte, kam vás to zavede.

Pokud přemýšlíte, že byste chtěli začít s vedlejším podnikáním, zjistěte, co je vaší vášní, a jděte do toho. Pokud chcete být fotografem, začněte hodně fotit a najděte si místního fotografa, který vás nechá několik víkendů v měsíci pracovat jako bezplatný asistent a stínovat. Vězte, že vždycky budete mít pocit, že na něco nového nemáte dost času, ale podobně jako když se vám narodí dítě, prostě na to přijdete. Řekl bych, že se nějakou dobu budete věnovat vedlejší činnosti, abyste zjistili, zda je to životaschopný byznys, který by se nakonec mohl stát vaší prací na plný úvazek.

Q: Jak řešíte finanční situaci, daně, výdaje atd.

A: Věřte tomu nebo ne, ale zprovoznění webových stránek nestojí mnoho. Když už ho nějakou dobu máte, musíte platit za hostitele webu, technické zázemí, pomoc s grafikou/designem, poskytovatele e-mailu atd. Ale není to mnoho. Čím déle však podnikáte a čím více se do něj snažíte investovat, tím více utrácíte.

Já stále neutrácím mnoho, takže moje režie je poměrně nízká. Co se týče sledování výdajů, vždy jsem to dělal sám. Mám dokument na Googlu, kam zaznamenávám příchozí a odchozí peníze, mám samostatný firemní bankovní účet a spolupracuji s někým, kdo mi na konci roku pomáhá s daněmi. Letos si však konečně najmu účetního poradce, který mi bude s vedením účetnictví pomáhat jako konzultant, abych měl jistotu, že mám vše v pořádku. Není to tak děsivé, jak to zní, a zatím se mi dařilo vše zvládat. Vřele doporučuji oddělit finance pro vaše podnikání a sledovat vše od samého začátku.

Okay, v tomto příspěvku jsme dosáhli 3000 slov, takže myslím, že tady skončíme. Jako vždy děkuji VÁM, že klikáte a čtete, co píšu. Moc to pro mě znamená. 🙂

Další příspěvky, které by se vám mohly líbit …

• Kariéra v reálu: Jaké to je pracovat pro sebe nebo pro někoho jiného (Původní příspěvek, na který jsem odkazoval na začátku)
• Život maminky: (Tohle je z doby předtím, než Brady chodil pár dní v týdnu do školky, ale přibližuje to, jak vypadají moje dny.)
• Jak se stát instruktorem skupinového fitness, když máte práci na plný úvazek (Protože pro mě to začalo jako vedlejší koníček a mohlo by to být i pro vás.)

P.S. Nemůžu to ukončit, aniž bych vám připomněla, že pokud jste ještě nenakupovali v největším letošním výprodeji Beautycounter, nakupujte zde, kde získáte 15procentní slevu na celou stránku a dopravu zdarma při objednávce nad 50 dolarů. Thank you for your support with this endeavor too.

Questions of the day

Do you work for yourself or someone else?

Have you ever considered starting a side hustle or working for yourself?

What’s something I didn’t cover that you want to know?

How was your weekend?