Co skutečně znamená být požehnaný?

Často slýchám výroky typu: „Jsem tak požehnaný, že mám tři zdravé děti!“ nebo „Dostal jsem povýšení, na které jsem čekal… Cítím se tak požehnaný!“ nebo „Právě jsme si koupili dům našich snů. Jsme neuvěřitelně požehnaní!“ nebo „Jsme požehnaní, že žijeme v zemi s takovým komfortem, svobodou a příležitostmi, že?“

Ale co se stane, když se ve své současné situaci necítíte tak „požehnaní“? Například jedno z mých dětí trpí několika poruchami, kvůli kterým jsme často zdrceni, zlomeni a nejistí ohledně budoucnosti. Nejsme již považováni za požehnané?“

Můj manžel přišel o polovinu svého platu, což nás donutilo přijít o domov a o vše, na čem jsme pracovali. Nejsme již považováni za požehnané?“

Po většinu života jsem bojovala s četnými zdravotními problémy. Did I just happen to draw the short stick and miss out on the blessings that so many others seem to have been given?

Why do we most often associate being blessed with positive circumstances, wealth, comfort, and the absence of problems? I believe it’s because many of us have a very short term and shallow view of what it means to be blessed.

This begs the question – what does it mean to be blessed?

The Meaning of Blessing

There are several definitions of blessed in the English language, according to the Oxford Advanced Learner’s Dictionary:

• • „Made holy; consecrated“

• • „Endowed, with divine favor and protection“

• „Bringing pleasure or relief as a welcome contrast to what one has previously experienced“

The Greek definition of the word „blessed“ comes from makários. To popisuje věřícího jako člověka v záviděníhodné pozici pro přijímání Božích ustanovení (milosti) – jako prodloužení jeho milosti. K tomu dochází při přijímání Pánových vnuknutí víry (HELPS Word Studies).

Přiznám se, že mě tyto definice poněkud překvapily. Když jsem vyrůstal v západní kultuře, nejčastěji jsem slýchal větu „jsem požehnaný“ v souvislosti se štěstím, kýženým výsledkem nebo útěchou. Vlastně i já sám jsem ji často takto používal.

Jistě je pravda, že pozemské dary, které na zemi dostáváme, jako je pohodlí, kýžené výsledky, úspěch a přátelství, z nichž se těšíme, jsou nezasloužená požehnání od Pána. Tato nezasloužená požehnání, která Bůh skrze svou milost vylévá na všechny lidi, bychom měli přijímat s díkůvzdáním a chválou a vést nás k tomu, abychom našli radost, když skrze ně oslavujeme Boha. Ve svém těle jsme však často náchylní k postojům oprávněnosti, pýchy a hledání štěstí ve světských okolnostech.

Považuji proto za poučné, že ani v anglickém slovníku není primární definicí pojmu požehnání bohatství nebo pohodlí, ale spíše „být učiněn svatým“. Vzhledem k tomu, že jsme učiněni svatými skrze spasení v Ježíši Kristu, je v podstatě nejpravdivější formou požehnání to, že jsme si vědomi svého ubohého stavu, vedeni k pokání, posvěceni ke svatosti a jednoho dne obdržíme korunu spravedlnosti. Všechna ostatní pozemská požehnání by ve srovnání s tím měla značně blednout!

Ano, i nevěřící dostávají požehnání, ale ne stejným způsobem. Jsou požehnáni prostřednictvím společné Boží milosti, která se vztahuje na všechny lidi. Protože však tato milost má datum vypršení v Soudný den, jsou požehnané okolnosti jejich života spíše krátkodobými dary Boží milosti než životodárnými, věčnými požehnáními, která jsou vylévána na věřící. Je smutné, že útěcha z těchto dočasných požehnání nakonec často mnohé zaslepí před jejich skutečným stavem bídy a potřebou Spasitele .

To jasně vidíme v Kristových důrazných slovech varování laodicejské církvi ve Zjevení.

Znám tvé skutky: nejsi ani studená, ani horká. Kéž byste byli buď studení, nebo horkí! Protože jste vlažní a ani horkí, ani studení, vyplivnu vás ze svých úst. Říkáte totiž: Jsem bohatý, daří se mi a nic nepotřebuji, aniž si uvědomujete, že jste ubozí, politováníhodní, chudí, slepí a nazí. Radím vám, abyste si ode mne koupili zlato přečištěné ohněm, abyste zbohatli, a bílé roucho, abyste se oblékli a nebyla vidět hanba vaší nahoty, a mast na pomazání očí, abyste viděli. Ty, které miluji, kárám a trestám, proto buďte horliví a čiňte pokání. (Zjevení 3,15-19)

Tak jako Laodicea, i mnohé dnešní kultury, včetně té naší, přijaly rozmělněné a pokřivené vnímání požehnání. Bohužel i mnozí věřící (někdy včetně mě), kteří byli vychováni v těchto bohatých kulturách, se stali obětí tohoto nesprávného vnímání také. Mnozí vnímají požehnání jako štěstí, pohodlí a štěstí.

To samozřejmě představuje pro věřící problém, když se náhle ocitnou v okolnostech, které neodpovídají očekávanému požehnanému životu. Snaží se pochopit, proč když se rozhodli poslouchat Krista a následovat ho, vidí kolem sebe nevěřící, kteří získávají povýšení v zaměstnání, jsou úspěšní ve svém úsilí (i na úkor druhých), kupují si velké domy a zdá se, že se jim daří ve všem, co dělají.

Biblická realita požehnání

Z tohoto důvodu musíme zakotvit v tom, co je pravdivé, a ne v tom, co vidíme a co nám dává smysl. I když totiž může být lákavé dívat se na povrchní úroveň života lidí a snažit se pochopit, proč se jim zdánlivě daří, musíme mít na paměti, že právě tato požehnání je mohou zaslepovat před jejich potřebou Spasitele a zanechávat je nenaplněné a prázdné.

Než si však dovolíme být pyšní, musíme si připomenout, že každý z nás byl kdysi ve stejném slepém stavu a bez milostivého a milosrdného působení Ježíše Krista bychom byli stále stejně slepí a potřební. Kéž nás tato pravda vede k tomu, abychom se o životodárné evangelium dělili se všemi, kdo jsou ztraceni a zaslepeni vlastním falešným pocitem pohodlí a bezpečí!“

Co to tedy pro nás jako věřící znamená? Zde je několik otázek, které bychom si měli položit.

• Co hledám víc než cokoli jiného?
• Jdu za Kristem a očekávám, že za ním budou následovat pozemské dary pohodlí a prosperity? Nebo hledám Krista, protože on je tím největším požehnáním a stojí za každou oběť?“
• Působí moje pohodlí, že jsem vlažný, místo abych žil s neustálým pokáním a horlivostí pro Ježíšovo evangelium?“

Tyto otázky jsou klíčové, protože pokud si myslíme, že následování Krista nám zaručí pozemské požehnání (evangelium prosperity), pak musíme otevřít Bibli a číst ji. Nebude trvat dlouho a uvědomíme si, že Kristus slíbil pravý opak.

Ve skutečnosti je nám slíbeno, že tento život bude naplněn utrpením, těžkostmi a umíráním sobě samým a svým pozemským touhám. Pokud nepřepracujeme své myšlení tak, abychom se na své okolnosti dívali očima neuvěřitelných požehnání a jistot, které máme v Kristu, budeme rychle pochybovat o Boží dobrotě a lásce, když se bude zdát, že pozemská „požehnání“ dopadají na všechny, jen ne na nás.

Na rozdíl od většiny světa se zdá, že křesťané na Západě jsou často tak zvyklí na pohodlí a bohatství, že máme neuvěřitelně nízkou toleranci k bolesti a nepohodlí. To znamená, že musíme mimořádně tvrdě pracovat na tom, abychom měli neustále před očima pravdu o tom, kdo jsme, co si zasloužíme a jaká skutečná požehnání máme v Kristu. Kristus může přetvořit naše oprávněné perspektivy prostřednictvím moci svého Slova a Ducha svatého. To nás také připraví a vybaví na zkoušky, zklamání a zdrcující okolnosti, s nimiž se zaručeně setkáme, když budeme putovat po cestě vyhrazené pro evangelium.

Připomeňme si tedy čerstvě, jak jsme požehnaní na základě pravdy Božího slova.

Jsme požehnaní díky duchovním požehnáním, která daleko převyšují všechna pozemská požehnání.

Budiž požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských místech… (Efezským 1:1):3)

Nezáleží na tom, co dostáváme nebo nedostáváme v časné podobě, každé požehnání nám bylo dáno skrze úplné Kristovo dílo – jeho spravedlnost, zdroje, výsady, postavení a moc. On však často působí tato duchovní požehnání v našich životech prostřednictvím okolností, které by většina lidí za požehnání nepovažovala. Některá z největších duchovních požehnání v mém životě přišla skrze nežádoucí pozemské okolnosti.

Jsme požehnaní, protože jako vyvolení a adoptovaní synové a dcery Krále obdržíme bohatství, požehnání a samotnou Kristovu přirozenost.

…jako nás v něm vyvolil před založením světa, abychom byli před ním svatí a bezúhonní. V lásce nás předurčil k přijetí za syny skrze Ježíše Krista podle záměru své vůle, k chvále své slavné milosti, kterou nám požehnal v Milovaném. (Efezským 1,4-6)

Může být větší požehnání než toto?! Pokud jste v Kristu, byli jste vyvoleni před založením světa, abyste byli skrze Ježíše Krista adoptováni jako milovaný syn nebo dcera Krále. Vyvolení a milovaní jsme nadmíru požehnaní, protože jsme skrze jeho nezaslouženou milost učiněni svatými. Není většího požehnání, než je toto!“

Jsme požehnáni, protože jsme vykoupeni a je nám odpuštěno a dostává se nám bohatství jeho milosti, protože nám dal poznat tajemství své vůle, evangelium.

V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich vin podle bohatství jeho milosti, kterou nás obdařil, když nám ve vší moudrosti a prozřetelnosti dal poznat tajemství své vůle podle svého záměru, který stanovil v Kristu jako plán pro plnost času, aby v něm spojil všechno, co je na nebi i na zemi. (Efezským 1,7-10)

Největším požehnáním, které nám Bůh může udělit, je pomoci nám vidět, že potřebujeme Krista, a pak v nás pěstovat rostoucí duchovní porozumění evangeliu. Z lásky to někdy činí prostřednictvím okolností, které nám berou vytoužená pozemská požehnání, o něž máme sklon usilovat, a nahrazují je větším požehnáním spočívajícím v tom, že ho více poznáváme.

Jsme požehnaní, protože máme zaručené dědictví a jsme zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, dokud ho nezískáme do vlastnictví.

V něm jsme získali dědictví, protože jsme byli předurčeni podle záměru toho, který všechno koná podle rady své vůle, abychom my, kteří jsme první doufali v Krista, byli k chvále jeho slávy. V něm jste také vy, když jste slyšeli slovo pravdy, evangelium o své spáse, a uvěřili jste v něj, byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, který je zárukou našeho dědictví, dokud ho nezískáme k chvále jeho slávy. (Efezským 1,11-14)

Koupě vysněného domu, obnova zdraví, prožívání ztrát a zkoušek v tomto životě – to vše začíná blednout ve srovnání s tím, když pochopíme věčné dědictví, které máme jako Boží dítě zaručeno. Naše občanství bude v novém Jeruzalémě, neotřesitelném, bezpečném a věčném království (Zjevení 3,12.21).

Upínejme svůj zrak na neuvěřitelné dědictví, které máme zaručeno, kdykoli začneme truchlit nad tím, co jsme ztratili, když toužíme po tom, aby se věci napravily, a když sténáme v těchto pozemských tělech. Pokud se na to budeme soustředit, nikdy nebudeme mít důvod k zoufalství. Truchlení, které prožíváme na zemi, učiní naše věčné dědictví ještě krásnějším!“

Na druhou stranu, protože máme mnohem více požehnání, než si uvědomujeme, můžeme se stát samolibými. Pokud to na sobě vidíte, jděte k Pánu s pokáním a požádejte ho, aby ve vašem srdci vzbudil větší horlivost pro něj než pro pohodlí. Čas je krátký a my nechceme být nalezeni ve spánku! Odvážně se tedy modlete, aby Kristus udělal, co musí, aby vaše srdce pro něj zahořelo. Pro ty, kdo se cítí unaveni obdobím ztrát a bolesti, pamatujte, že díky evangeliu je naším větším požehnáním svatost a charakter, který v nás Kristus působí. Tlačte tedy na pilu!“

Svědectví o požehnání

Dnes vidím, že dar dítěte se zvláštními potřebami a ztráta mnoha mých pozemských vymožeností (i když jsem stále mnohem pohodlnější než většina světa) byly jedněmi z největších Božích požehnání v mém životě. Použil je k vylití duchovních požehnání, která jsou mnohem cennější, než bych kdy sám uměl hledat nebo si přát.

Ano, bratře nebo sestro, jsme požehnaní. V Kristu jsme milováni, vyvoleni, vykoupeni, odpuštěni, osvobozeni, posvěceni a máme zaslíbeno věčné dědictví se vším bohatstvím, slávou a charakterem našeho Spasitele. Pro Boží slávu jsme požehnaní. Kéž bychom všichni hlásali, jak skutečně požehnaní jsme, když vidíme, jak v nás Kristus stále hlouběji působí, a to i skrze okolnosti, které se zdají být daleko od požehnání.

Je totiž lepší být zoufale chudý a slabý v očích světa a věčně požehnaný v Kristově slávě, než být hojně požehnaný pozemskými měřítky a před soudnou stolicí Kristovou shledán nahým a chudým.