Co znamená věřit Bohu?

Jde o to, že věřit Bohu, zejména uprostřed bolestivých, hrozných a matoucích okolností, NEvypadá moc chytře.

Anti-teisté se často posmívají teistům, že hloupě lpí na své „slepé víře“ (teismus je ve skutečnosti méně slepý než ateismus, ale na to teď není čas. Pokud vás to zajímá, přečtěte si knihu Franka Turka I Don’t Have Enough Faith to Be an Atheist*)

A dokonce i ti, kteří v existenci Boha VĚŘÍ, mu ne vždy věří.

Jobova žena mu například poradila, aby „proklel Boha a zemřel“.

Proč se držet své útěšné iluze o dobrém a všemocném Bohu, když to očividně nic nedělá?

Proč prostě nepřijmout myšlenku, že svět je chladné, temné, nesmyslné, kruté místo a ty i všechno, co máš rád, zemřete a na ničem nezáleží, pokud si nevytvoříte vlastní smysl, a počkat – ani na tom nezáleží, protože jakýkoli smysl, který vytvoříte, zemře s vámi.

Vlastně, když se nad tím zamyslíte, protože nic nemá smysl, nezáleží na tom, zda zemřete teď nebo později. To už rovnou můžeme „proklít Boha“ a skončit to hned…

Počkat. Cože?

To je zajímavé. Ateistický ne-Bůh (neboli Osud nebo Náhoda) zní mnohem rozmarněji a náročněji než Bůh. Nemluvě o tom, že je to depresivní.

Ale když příběh končí, Jobovi se vrací zdraví a dostává dvojnásobek všech pozemských dober, o která přišel. Rada Jobovy ženy se ukázala jako hloupá volba a Jobovo rozhodnutí důvěřovat Bohu bez ohledu na cokoli se nakonec ukázalo jako chytré.

Nakonec je lepší dělat chytrá rozhodnutí, i když vypadáte hloupě, než dělat hloupá rozhodnutí, díky kterým vypadáte chytře.

Důvěra v Boha vs. Amor Fati

Jde o tohle. Dokonce i neteističtí filozofové narazili na to, že nakonec musíte přijmout život takový, jaký je.

Stoici vymysleli termín „amor fati“, což znamená „láska k osudu“.

Základní myšlenka spočívá v tom, že ať se ve vašem životě stane cokoli, je to dobré – nebo alespoň nutné. I kdyby tou věcí náhodou bylo velké utrpení a ztráta. Ať už vám tedy osud nadělí cokoli, musíte to milovat. Musíte to přijmout.

No, to zní podobně jako důvěra v Boha… bez té části s Bohem.

Můžete se buď rozhodnout přijmout věci jako pocházející ze zdroje s velkým tlustým otazníkem… nebo se rozhodnout přijmout věci jako pocházející z Boží ruky.

A na základě mého výzkumu je volba, která dává největší smysl, důvěřovat Bohu – Bohu, který nám dovoluje trpět, ano, někdy z nepochopitelných důvodů, ale který alespoň ví, jaké to je, a dokáže se vcítit tak, jak to velký otazník s velkým otazníkem – Ne-Bůh nebo osud nebo jak to chcete nazvat – nedokáže.

Bůh, kterému na nás záleží, i když se někdy zdá, že ne.

Důvěra v Boha znamená, že vše, čím trpíme, může být nakonec použito pro naše – všechno naše – konečné dobro.

Nakonec máte jen tři možnosti

Je tu zajímavý druh jevu:

Mnoho lidí, kteří trpěli jen málo (relativně) a rozhodli se obrátit proti Bohu, používá ty, kteří v životě trpěli hodně, jako důkaz A pro svůj argument proti teismu:

Jak by to mohl milující Bůh dopustit?

Ale zvláštní věc se stane, když mluvíte s lidmi, kteří skutečně prošli znásilněním, ztratili děti nebo přežili holocaust. Mnozí z nich se zejména v těch nejtemnějších dobách v zoufalství obrátili k Bohu. A někteří z nich, když už bylo nejhorší za nimi, ve své nově nabyté důvěře pokračovali.

Jinými slovy, mnozí z nejhorlivějších zastánců Boha jsou ti, kteří procházejí nebo prošli tím nejhorším peklem.

Ne všichni samozřejmě. Tento vzorec není dokonalý. Existují lidé, kteří přežili holocaust/znásilnění/ztrátu a rozhodli se nedůvěřovat Bohu.

Všechno nám ukazuje, že malé nebo velké utrpení neurčuje a ani nepředpovídá, kdo se rozhodne důvěřovat Bohu a kdo zatrpkne.

Jsou materiálně bohatí a dobře situovaní lidé, kteří jsou pokorní, bohabojní lidé, a je spousta bezbožníků, kteří velmi trpí.

Nakonec je to na vás. Musíte se rozhodnout…

• Důvěřovat Bohu: Pokud je Bůh dobrotivá, vševědoucí a všemocná bytost, která má vše zcela pod kontrolou a jednoho dne vymaže všechno zlo z povrchu vesmíru a obnoví lidstvo v harmonii, míru a radosti, pak je to rozhodně správná volba.
• Nebo důvěřujte Osudu: Tato volba vám pomůže žít v každodenním životě většinou s menším stresem. Má však svá omezení. Například vám neposkytuje mnoho naděje v temných chvílích – Osud vám nezaručí, že bolest jednou skončí. Osud se o vás osobně nezajímá. Osud je prostě osud.
• Nebo věřte POUZE sami sobě: Podle mého názoru je to nejhorší z těchto tří možností. Lidé jsou notoricky nespolehliví a nemůžeme ovlivnit počasí, natož svou minulost/přítomnost/budoucnost. Přílišná důvěra v sebe sama může vést k duševní nepohodě.

Ti, kdo důvěřují, vs. ti, kdo nedůvěřují

Z mé osobní zkušenosti vyplývá, že ti, kdo nejlépe důvěřují Bohu, bývají nejspokojenější, nejodpustivější, nejlaskavější, nejštědřejší a nejlaskavější.

Ti, kteří nechtějí a nerozhodnou se důvěřovat Bohu, bývají úzkostní, cyničtí, zahořklí, zlí a nešťastní.

Ne vždy… jen hodně často. A ne vždy to dávají najevo na veřejnosti, ale stýkejte se s nimi dostatečně dlouho a nakonec to vyjde najevo. Jak to vím? Protože sám jsem často spíš ten druhý typ než ten první.

Život je sám o sobě dost těžký. Osobně bych raději nepřidával k utrpení svému i druhých další úzkost, cynismus, zahořklost a nevlídnost. Musím se naučit důvěřovat Bohu.

Snadněji se to řekne, než udělá

Mluvit o důvěře je mnohem snazší než to dělat. (I když mluvit o ní je už tak dost těžké – to je jeden z důvodů, proč jsem napsal tento článek. Abych si tento pojem v mysli trochu ujasnil).

Musím se přiznat, že důvěřovat Bohu mi jde notoricky špatně. Psát, mluvit a přemýšlet o tom je fajn, ale žít to?

Phbt.

S důvěrou v Boha zápasím pořád. Některé dny jsou lepší než jiné. Některé dny jsem poměrně spokojený a produktivní a dokážu ve své situaci vidět světlou stránku. V některých dnech pláču. Některé dny zvedám svou metaforickou pěst k nebi a křičím: „Proč?“

Zatím nemám jasnou odpověď.

Jediné, co jsem se z této zkušenosti zatím naučil, je, že důvěřovat Bohu není jednorázová záležitost. Pokaždé, když mě přepadne další záchvat zla/bolesti, je to jako další zkouška důvěry.

(Mimochodem, většinou v ní selžu)

Ale občas se mi to podaří. Nejsem si úplně jistý jak. Pokud pro mě má někdo nějakou moudrou, praktickou radu, jak lépe důvěřovat Bohu, rád si ji poslechnu 🙂

*odkazy na knihy jsou affiliate odkazy.

Jste připraveni stát se geniálním spisovatelem?

Vytvořil jsem Kontrolní seznam geniálního spisovatele, který vám pomůže ujasnit si své poselství, oslovit více čtenářů a změnit svět svými slovy.

Kontrolní seznam získáte zde!