Dávkování přípravku Zestoretic

Lisinopril v monoterapii je účinnou léčbou hypertenze v dávkách 10-80 mg jednou denně, zatímco hydrochlorothiazid v monoterapii je účinný v dávkách 12,5-50 mg denně. V klinických studiích kombinované léčby lisinoprilem/hydrochlorothiazidem s použitím dávek lisinoprilu 10-80 mg a hydrochlorothiazidu 6,25-50 mg se míra antihypertenzní odpovědi obecně zvyšovala se zvyšující se dávkou jedné ze složek.

Nežádoucí účinky (viz VAROVÁNÍ) lisinoprilu jsou obecně vzácné a zřejmě nezávislé na dávce; nežádoucí účinky hydrochlorothiazidu jsou směsí jevů závislých na dávce (především hypokalémie) a jevů nezávislých na dávce (např. pankreatitida), přičemž první z nich jsou mnohem častější než druhé. Léčba jakoukoli kombinací lisinoprilu a hydrochlorothiazidu může být spojena s nežádoucími účinky nezávislými na dávce nebo závislými na dávce, ale přidání lisinoprilu v klinických studiích otupilo hypokalémii, která se obvykle vyskytuje u diuretik.

Pro minimalizaci nežádoucích účinků závislých na dávce je obvykle vhodné zahájit kombinovanou léčbu až poté, co se pacientovi nepodařilo dosáhnout požadovaného účinku monoterapií.

Titrace dávky řízená klinickým účinkem: Pacient, jehož krevní tlak není dostatečně kontrolován monoterapií lisinoprilem nebo hydrochlorothiazidem, může být převeden na lisinopril/HCTZ 10/12,5 nebo lisinopril/HCTZ 20/12,5 v závislosti na aktuální dávce monoterapie. Další zvyšování jedné nebo obou složek by mělo záviset na klinické odpovědi s měřením krevního tlaku v intervalu mezi jednotlivými dávkami, aby se zajistilo, že je v té době dostatečný antihypertenzní účinek. Dávka hydrochlorothiazidu by se obecně neměla zvyšovat před uplynutím 2-3 týdnů. Po přidání diuretika může být možné snížit dávku lisinoprilu. Pacienti, jejichž krevní tlak je adekvátně kontrolován 25 mg hydrochlorothiazidu denně, ale u nichž dochází při tomto režimu k významným ztrátám draslíku, mohou dosáhnout podobné nebo lepší kontroly krevního tlaku bez elektrolytových poruch, pokud jsou převedeni na lisinopril/HCTZ 10/12,5.

U pacientů, kteří jsou v současné době léčeni diuretikem, se po úvodní dávce lisinoprilu může příležitostně objevit symptomatická hypotenze. Diuretikum by mělo být, pokud možno, na dva až tři dny před zahájením léčby lisinoprilem vysazeno, aby se snížila pravděpodobnost hypotenze (viz UPOZORNĚNÍ). Pokud není krevní tlak pacienta kontrolován samotným lisinoprilem, může být léčba diuretikem obnovena.

Pokud nelze diuretikum vysadit, měla by být pod lékařským dohledem použita počáteční dávka 5 mg lisinoprilu po dobu nejméně dvou hodin a do stabilizace krevního tlaku po dobu nejméně jedné další hodiny (viz UPOZORNĚNÍ a OPATŘENÍ, Lékové interakce).

Současné podávání přípravku ZESTORETIC s doplňky draslíku, náhradami draselných solí nebo draslík šetřícími diuretiky může vést ke zvýšení sérového draslíku (viz PRECAUTIONS).

Zástupní léčba:

Použití při poruše funkce ledvin: Při léčbě lisinoprilem/HCTZ není třeba brát v úvahu funkci ledvin, pokud je clearance kreatininu pacienta >30 ml/min/1,7m2 (sérový kreatinin zhruba ≤3 mg/dl nebo 265 μmol/l). U pacientů s těžší poruchou funkce ledvin se dává přednost kličkovým diuretikům před thiazidy, proto se lisinopril/HCTZ nedoporučuje (viz UPOZORNĚNÍ, Anafylaktoidní reakce při membránové expozici).