Dětská práce

Dětská práce, zaměstnávání dětí mladších než zákonem stanovený věk. V Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu pracují děti mladší 15 let jen zřídka, s výjimkou komerčního zemědělství, a to díky účinnému prosazování zákonů přijatých v první polovině 20. století. Například ve Spojených státech stanovil zákon o spravedlivých pracovních standardech z roku 1938 minimální věk na 14 let pro zaměstnání mimo dobu školní docházky v nevýrobních profesích, na 16 let pro zaměstnání v době školní docházky v mezistátním obchodě a na 18 let pro povolání považovaná za nebezpečná.

Dětská práce je mnohem rozšířenější v rozvojových zemích, kde miliony dětí – některým je pouhých sedm let – stále pracují v lomech, dolech, továrnách, na polích a ve službách. V některých zemích Blízkého východu tvoří více než 10 % pracovní síly a ve velké části Latinské Ameriky a některých částech Asie 2 až 10 %. Jejich zaměstnávání a podmínky výkonu práce upravuje jen málo zákonů, pokud vůbec nějaké. Restriktivní legislativa je nepraktická kvůli chudobě rodin a nedostatku škol.

Hnutí za regulaci dětské práce začalo ve Velké Británii na konci 18. století, kdy rychlý rozvoj velkovýroby umožnil vykořisťování malých dětí při práci v dolech a průmyslu. První zákon z roku 1802, který měl za cíl kontrolovat vyučování chudých dětí u majitelů bavlnářských závodů, byl neúčinný, protože nestanovil jeho vymáhání. V roce 1833 však tovární zákon stanovil systém továrních kontrol.

Organizované mezinárodní úsilí o regulaci dětské práce začalo první Mezinárodní konferencí práce v Berlíně v roce 1890. Přestože tehdy nebylo dosaženo dohody o normách, následovaly podobné konference a další mezinárodní kroky. V roce 1900 byla ve švýcarské Basileji založena Mezinárodní asociace pro pracovní zákonodárství, která prosazovala ustanovení o dětské práci jako součást dalších mezinárodních pracovních zákonů. Zpráva o právních předpisech a praxi ve více než 70 členských zemích, kterou v roce 1960 zveřejnila Mezinárodní organizace práce (ILO) při OSN, ukázala závažné nedostatky v ochraně mladých pracovníků v neprůmyslových zaměstnáních, včetně zemědělství a řemesel. Jedním ze současných cílů MOP je identifikovat a řešit „nejhorší formy“ dětské práce; ty jsou definovány jako všechny formy práce, které negativně ovlivňují normální vývoj dítěte. V roce 1992 byl vytvořen Mezinárodní program pro odstranění dětské práce (IPEC) jako nové oddělení MOP. Prostřednictvím programů, které provozuje po celém světě, usiluje IPEC o vyvedení dětí z nebezpečných pracovních podmínek a o konečné odstranění dětské práce.