Deset úžasných lékařských objevů

„Každá pravda prochází třemi fázemi. Nejprve je zesměšněna. Za druhé se jí násilně odporuje. Za třetí je přijata jako samozřejmost.“

– Arthur Schopenhauer, německý filozof 19. století

Medicínské průlomy každoročně mění podobu moderní medicíny a často začínají tím, co je považováno za „alternativní“ léčbu.

Je skličující slyšet od kolegů lékařů věty jako „to je šílené“ nebo „to není podložené důkazy“. Ale lékařům z oboru funkční medicíny po celém světě se to stává pravidelně.

Smutné je, že mnozí z odpůrců nikdy neviděli a úspěšně neléčili (nebo osobně nezažili) někoho s onemocněním, jako je PANS/PANDAS nebo onemocnění související s plísněmi.

To však není nic nového. Historie ukazuje, že někteří z vědců odmítaných jako šarlatáni a „blázni“ se nakonec ukázali jako správní. Ve skutečnosti byli mnozí z nich o mnoho let později ospravedlněni oceněním a dokonce Nobelovou cenou, někdy i posmrtně.

Jako pacient může být získání nové léčby zastrašující, zejména pokud zahrnuje přihlášení do klinické studie nebo dodržování pokynů lékaře pro léčbu, která není schválena úřadem FDA.

Mnoho způsobů léčby závažných onemocnění, které dnes považujeme za „normální“, však začínalo právě takto.

Podívejme se jen na tyto dnes dobře přijímané lékařské objevy, diagnózy a způsoby léčby, které byly kdysi považovány za alternativní nebo dokonce „šarlatánské“.

V každé z těchto situací byli jednotlivci, kteří tyto věci objevili, obviněni z kacířství a/nebo byli za své myšlenky ostrakizováni, vyvrženi nebo potrestáni.

Snad tím, že si uvědomíme omyly naší minulosti, můžeme jako zdravotníci spolupracovat na tom, abychom našim pacientům zajistili lepší budoucnost.

William Harvey & Krev

Kdysi byla směšná představa, že krev skutečně putuje srdcem, aby mohla kolovat po celém těle. (Pokud si říkáte: „Cože?!“, jsem na tom stejně.)

Doktor William Harvey, anglický lékař ze 17. století, jako první přesně popsal tok krve srdcem, cévami, mozkem a celým tělem. Jeho pozorování mnoha druhů savců i nesavců mu naznačovala, že krev nevyrábějí játra, ale že krev díky srdci nepřetržitě koluje po celém těle.

Mainstreamová medicína mu odmítla uvěřit a nadále podporovala mylnou práci lékaře a filozofa 2. století Galéna. Galén trval na tom, že krev je nepřetržitě produkována játry a následně posílána plícemi do celého těla, kde je pak využívána tkáněmi (nikoliv recirkulována).

Harvey byl svými kolegy tak intenzivně zesměšňován a ostrakizován, že se stal poustevníkem a zbytek života prožil v soukromí. Než ve věku 79 let zemřel na mrtvici, pokusil se neúspěšně o sebevraždu.

Louis Pasteur & Teorie zárodků

Dnes je nám jasné, že zárodky způsobují nemoci, ale nebylo tomu tak vždy.

Louis Pasteur, francouzský vědec z 19. století, nebyl první, kdo navrhl, že choroboplodné zárodky způsobují nemoci, ale byl první, kdo to dokázal přesvědčivými experimenty.

Tisíciletá teorie spontánní generace – myšlenka, že organismy vznikají z neživého materiálu, jako například blechy vznikající z prachu – byla v Pasteurově době vládnoucí „pravdou“. Aristoteles učil, že „životní síla“ nebo „vitální teplo“ je to, co způsobuje procesy růstu a rozpadu, a že když živé věci vznikají z věcí neživých, je to proto, že v těchto neživých objektech existuje nějaké vitální teplo.

Prostřednictvím práce s kvašením Pasteur zjistil, že teorie spontánní generace není vůbec správná, ale že organismy běžně považované za chemikálie skutečně žijí, mění se, rostou a ovlivňují to, s čím přijdou do styku.

Později, při zkoumání nemocí, které houfně zabíjely bource morušového, Pasteur navrhl myšlenku, že za všemi infekcemi stojí bakterie (zárodky). V roce 1867 tyto teorie poprvé potvrdil skotský chirurg Joseph Lister.

Přes Pasteurovu práci pokračovalo popírání teorie zárodků po většinu 19. století.

Ignaz Semmelweis & Mytí rukou

Dovedete si představit, že by si váš lékař/chirurg nemyl ruce? Ne! Samozřejmě že ne!

Za to můžete poděkovat doktoru Semmelweisovi.

Ignaz Semmelweis byl maďarský lékař, který v polovině 19. století pracoval v porodnici ve Vídni. Po krátké době pozorování úmrtnosti matek po porodu lékařů a studentů medicíny oproti porodním asistentkám nebo jejich praktikantkám si všiml nápadného trendu.

Porodní úmrtnost (v té době označovaná jako puerperální horečka) se vyskytovala až v 18 % porodů vedených lékaři, ale pouze ve 2 %, když dítě přivedla na svět porodní asistentka.

Semmelweis se domníval, že tento trend je způsoben tím, že studenti medicíny a lékaři před porodem dětí manipulovali s mrtvolami při pitvách. Poznamenal, že mytí rukou by snížilo riziko přenosu této nemoci a úmrtí novopečených matek v porodnici.

Po zavedení zásad mytí rukou se úmrtnost rizikové skupiny snížila o 90 % a klesla na stejnou úroveň jako u porodů vedených porodní asistentkou. Přidáním antibakteriálního mytí lékařských nástrojů došlo k dalšímu poklesu úmrtnosti na pouhé 1 % ve skupině porodů vedených lékařem.

Přesto byl zesměšňován i poté, co jeho experiment vyšel. Profesor Klein, jeho nadřízený, trval na tom, že se míra porodnosti zlepšila, protože nemocnice měla novou ventilaci. Tehdy vládnoucí teorie nemocí, nazývaná „miasma“, tvrdila, že k onemocnění často dochází kvůli „špatnému vzduchu“.

Díky Semmelweisovi a jeho zdravým postupům byly zachráněny miliony životů. Semmelweisovy úspěchy však bohužel nebyly v té době dobře zaznamenány a lékařská obec je odmítala. Úzkost z této zkušenosti ho přivedla do blázince, kde v pouhých 47 letech zemřel – ironií osudu na následky infikované rány na ruce, která se mu zvětšila po operaci, kterou podstoupil před umístěním do ústavu.

Gregor Mendel & Dědičnost

Věřili byste, že existovala doba, kdy medicína odmítala myšlenku dědičnosti?

Gregor Mendel, rakouský mnich, stanovil zákony dědičnosti převážně na základě pokusů s rostlinami, které prováděl na vlastní zahradě, spolu s některými pracemi, které prováděl s myšmi a včelami.

Jeho teorie byly odmítnuty lékařskou komunitou, která trvala na myšlence zvané „směsná dědičnost“ – kdy se znaky od jednotlivých rodičů zprůměrovaly dohromady.

Protože byl považován za prostého mnicha, vzdělaní vědci ho zavrhli a jeho teorie byly přijaty až po jeho smrti, nejméně 35 let poté, co je původně představil. Jeho myšlenky formovaly to, co dnes známe jako moderní genetiku.

Peyton Rous & Přenos virové rakoviny

Jste-li žena, pravděpodobně jste si nechala udělat stěr PAP a test na HPV (lidský papilomavirus). Proč? Protože je všeobecně známo, že viry mohou vést k rakovině… a v tomto případě k rakovině děložního čípku.

Výzkumník Peyton Rous byl v roce 1911 za svou práci identifikující virový přenos rakoviny ostrakizován a tvrdě kritizován.

Jeho kritici tvrdili, že jím zkoumaný virus nezpůsobuje skutečný novotvar (v tomto případě nové rakovinné bujení), ale jedná se spíše o „reakci“ na virus.

Dnes víme, že existuje nejméně sedm virů spojených se vznikem rakoviny u člověka a že až 20 % všech případů rakoviny má infekční etiologii.

Rousovi byla Nobelova cena udělena až 55 let po jeho objevu, protože v důsledku tlaku lékařské komunity přestal rakovinu studovat.

To je dlouhá doba pozastavení výzkumu! Pomyslete na to, kolik životů bylo díky jeho práci zachráněno a kolik dalších by bylo zachráněno, kdyby jeho práce byla předem přijata jinak.

Naštěstí se jím objevený virus, který byl následně po něm pojmenován (Rousův sarkomový virus neboli RSV), používá ve výzkumu rakoviny již desítky let. Byl dokonce klíčový při objevu genu RSV, který ovlivňuje, zda se virus může přeměnit v maligní buňky, či nikoli.

Andreas Roland Grüntzig & Angioplastika

Vsadím se, že znáte někoho, kdo podstoupil perkutánní transluminální koronární angioplastiku (PTCA). Jedná se o jeden z nejčastějších zákroků prováděných v amerických nemocnicích, který představuje „3,6 % všech zákroků na operačním sále“.

Andreas Roland Grüntzig, německý kardiolog, se po své posterové prezentaci na výročním zasedání Americké kardiologické asociace v roce 1976 dozvěděl, že jeho nápad balónkové angioplastiky „nikdy nebude fungovat“. O rok později prezentoval své první čtyři případy angioplastiky u lidí.

Následný testovací případ, který skončil smrtí pacienta, jeho případu nijak nepomohl, i když Grüntzig upozornil, že nové postupy by se pravděpodobně neměly testovat pouze na pacientech v konečném stadiu nemoci, aby se prokázalo, zda fungují, či nikoli. Jeden z otevřených kritiků, kardiolog doktor Paul Lichtlen, vyjádřil obavy z oznámení tohoto objevu veřejnosti „s pouhými 10 léčenými případy a neznámými dlouhodobými výsledky.“

Téměř padesát let po svém objevu je Grüntzigova angioplastika počáteční léčbou ucpání mnoha koronárních tepen. On i jeho předchůdce v tomto výzkumu Charles T. Dotter byli v roce 1978 nominováni na Nobelovu cenu.

Díky bohu, že odmítl ustoupit myšlence mainstreamové medicíny, že se nejedná o proveditelnou možnost léčby!

Stanley Prusiner & Priony

Pamatujete si, že jste slyšeli o „nemoci šílených krav?“

Dr. Stanley Prusiner, neurolog, trval na tom, že nemoc šílených krav a Creutzfeldt-Jakobovu chorobu nezpůsobují mikroorganismy jako viry, bakterie a plísně, ale infekční bílkoviny, které označoval jako „priony“.

Jeho práce položila základ mnoha vývojovým trendům v oblasti neurodegenerativních onemocnění.

Vydržel značnou opozici a osobní útoky v médiích a označil je za „ohnivou bouři“ ve svém životě. Nobelovu cenu za svou práci obdržel až po více než deseti letech od doby, kdy priony původně popsal.

8. Co se stalo? Barry Marshall & H. pylori

Helicobacter pylori je dnes nejčastější věcí, kterou hledáme u lidí s žaludečními vředy a příznaky gastroezofageálního refluxu.

Doktor Barry Marshall, gastroenterolog ze Západní Austrálie, byl v polovině 80. let minulého století zcela odstrkován a pronásledován. Proč? Bylo to za jeho objev, že žaludeční vředy jsou pravděpodobně způsobeny bakteriemi a nikoliv důsledkem kořeněných jídel, nadprodukce žaludeční kyseliny a stresu. To poslední bylo v té době konvenčním lékařským názorem.

Marshall za svůj objev obdržel v roce 2005 Nobelovu cenu a začátkem roku 2020 vyprší platnost patentu na jeho diagnostický test tohoto onemocnění.

  1. Osoby infikované pylorem jsou vystaveny zvýšenému riziku rakoviny žaludku – přehled z roku 2010 ji označuje za „nejsilnější singulární rizikový faktor rakoviny žaludku“.

Co když doktor Marshall podlehl nátlaku kolegů z mainstreamové medicíny? Jak daleko by bylo naše chápání rakoviny žaludku?

James Allison & Imunoterapie

Imunoterapie je dnes považována za revoluční způsob léčby rakoviny.

James Allison, imunolog, byl svými mentory a dokonce i biotechnologickými společnostmi odrazován, když studoval a vyvinul protilátku schopnou léčit rakovinu odstraněním signálu pro T-buňky.

Jedním z důvodů, proč je tento průlom tak významný, je skutečnost, že aktivace imunitní odpovědi při tomto druhu léčby funguje ještě dlouho poté, co původní rakovinné buňky zmizely. Je to způsob, jak tělo imunizovat proti rakovině, kterou již prodělalo.

Wow! Kde by byla léčba rakoviny bez práce Allison? Léky založené na jeho práci patří v současnosti mezi klinicky nejúspěšnější možnosti léčby rakoviny na trhu.

V roce 2018 mu byla za jeho úsilí udělena Nobelova cena.

Bennet Omalu & Traumatická poranění mozku

Sportovní traumatická poranění mozku – mluvme o „ožehavém“ tématu! Milujeme svůj sport a nikdo nechce slyšet o možnosti dlouhodobého poškození mozku v jeho důsledku.

Bennet Omalu, soudní patolog, zažil výrazné útoky na svou pověst a kariéru poté, co v roce 2005 publikoval práci o první diagnóze chronické traumatické encefalopatie („CTE“) v důsledku zranění utrpěných při fotbale.

Nejenže NFL jeho práci znehodnotila, ale i mainstreamová medicína se zdráhala jeho práci ověřit. NFL a další sportovní organizace, stejně jako lékařská komunita, byly nakonec nuceny uznat a uznat práci doktora Omalu o dopadu opakovaných poranění mozku při sportu.

Práce na způsobech, jak tato zranění omezit, se stala hlavním předmětem zájmu mnoha společností vyrábějících sportovní vybavení a významně ovlivnila pravidla ve fotbale a dalších sportech.

Podle jeho slov se o této zkušenosti dozvěděli všichni: „Byl jsem naivní. Jsou chvíle, kdy bych si přál, abych se nikdy nepodíval na mozek Mika Webstera. Zatáhl mě do světských záležitostí, se kterými nechci být spojován. S lidskou podlostí, špatností a sobectvím. Lidé, kteří se snaží zakrýt, kontrolovat, jak se informace zveřejňují. Začal jsem s tím, aniž bych věděl, že vstupuji na minové pole. Toho jediného lituji.“

Funkční medicína:

Mnozí z nás v ordinacích integrativní funkční medicíny stojí v popředí zájmu o pacienty, kterým se jinak jejich „běžní“ lékaři vyhýbají kvůli příznakům, které nedávají smysl, nebo kvůli lékům, které nebylo snadné najít.

Smutné je, že mnoho pacientů bylo označeno za hypochondry nebo depresivní a někdy jim bylo řečeno, že prožívají spíše záchvaty paniky než skutečné příznaky. Často jsme to my, na koho se tito pacienti obracejí, když jsou beznadějní a zdrcení.

K tomu, abychom mohli říci, že není bezpečné vyskočit z letadla bez padáku, není nutná velká výzkumná studie – je to prostě jasné. Výše uvedené lékařské objevy jsou dnes považovány za jedny z „nejzřejmějších“ věcí, přesto byly kdysi považovány za šílené.

Dr. William Harvey, lékař, který přesně identifikoval cévní systém a byl tak výrazně kritizován, údajně řekl: „Mnohem lepší je často zmoudřet doma a v soukromí, než zveřejněním toho, co jste nashromáždili nekonečnou prací, vyvolat bouře, které vás mohou připravit o klid a mír po zbytek vašich dnů.“

I pray for boldness for my Integrative-Functional Medicine colleagues who are censored and targeted for the amazing work they are doing and new discoveries they are making, and that they never choose to „grow wise at home and in private.“

Sources