Deset faktů o starověkém Egyptě, které potřebujete znát

Starověký Egypt je definován jako civilizace, která vzkvétala v severní Africe v období cca 6000-30 př. n. l. – od predynastického období v Egyptě (cca 6000 – cca 3150 př. n. l.) po dynastii Ptolemaiovců (323-30 př. n. l.), než se Egypt stal provincií Říma. Římský Egypt (30 př. n. l. – 646 n. l.) poté podlehl nájezdům muslimských Arabů.

Po tisíce let patřila egyptská civilizace k nejvýznamnějším ve starověkém světě a její králové byli považováni za živé představitele božství na zemi. Ústřední hodnotou egyptské kultury byla rovnováha – zosobněná bohyní Ma’at – a to podporovalo stabilní společenskou platformu, z níž mohli lidé zkoumat svět a rozvíjet své chápání toho, jak v něm žít, a dále toho, co je čeká v posmrtném životě za hranicí smrti.

The ancient Egyptians developed a highly sophisticated culture which made significant advances in medical practices and procedures, architectural and construction innovations, the development of literary motifs in poetry and prose, religious belief and tradition, and a vision of the afterlife which was grander and more comforting than any other of its time.

The following are ten facts about Egypt in answer to the most commonly asked questions:

What Is the Difference between Kingdom Periods & Intermediate Periods?

The ancient Egyptians had no demarcations between eras of their civilization. Události byly datovány od vlády králů nebo památných událostí, ať už přírodních – jako byly záplavy, špatná úroda, zvláště dobrá úroda nebo „znamení“ připisovaná bohům – nebo historických, jako byla velká vojenská vítězství nebo stavební projekty. Označení jako „království“ a „mezidobí“ pocházejí od novodobých vědců ve snaze usnadnit studium nesmírné šíře egyptské civilizace.

Dějiny starověkého Egypta jsou proto rozděleny do různých období. Datace se někdy liší díky systému, který učenci volí, ale obecně přijímaná data jsou:

• Predynastické období: cca 6000 – cca 3150 př. n. l.
• Raně dynastické období: cca 3150 – cca 2613 př. n. l.
• Stará říše: cca. 2613-2181 př. n. l.
• První přechodné období: 2181-2040 př. n. l.
• Střední říše: 2040-1782 př. n. l.
• Druhé přechodné období: cca 1782 – cca. 1570 př. n. l.
• Nová říše: cca 1570 – cca 1069 př. n. l.
• Třetí přechodné období: cca 1069-525 př. n. l.
• Pozdní období starověkého Egypta: 525-323 př. n. l.
• Ptolemaiovské období: Království: 323-30 př. n. l.

Rozdíl mezi „královstvími“ a „přechodnými obdobími“ souvisí s centralizací vlády. Během království existoval panovník vládnoucí z centrálního místa, hospodářství a společnost byly stabilní a byl patrný kulturní pokrok. Během přechodných období byla egyptská vláda rozdělena mezi různá místa, byla zde menší stabilita a fyzické důkazy ukazují menší kulturní pokrok. Přesto nebyla přechodná období zdaleka tak chaotická, jak je vykládali učenci 19.-20. století n. l..

Kdo byl faraon z knihy Exodus?

Nejčastěji uváděným egyptským králem pro nejmenovaného faraona z Exodu je Ramses II (Veliký, r. 1279-1213 př. n. l.) a druhým nejčastěji uváděným je Achnaton (r. 1353-1336 př. n. l.), i když různí autoři v průběhu let uváděli mnoho dalších. Ve skutečnosti neexistují žádné historické, textové ani fyzické důkazy o tom, že by Hebrejci byli v Egyptě kdykoli zotročeni ve větším počtu.

Existuje dostatek důkazů o tom, že lidé, kteří stavěli pyramidy a další velké egyptské památky, byli Egypťané, kteří byli buď kvalifikovanými dělníky, nebo nekvalifikovanými dělníky, od nichž se očekávalo, že budou věnovat čas veřejně prospěšným pracím – například veřejným stavebním projektům – v době, kdy se řeka Nil rozvodnila a zemědělství nebylo možné. Navzdory tvrzení mnoha lidí v průběhu let je příběh o Exodu kulturním mýtem a žádný skutečný faraon, který by Izraelity zotročil, neexistoval, protože v Egyptě nikdy nebyli masově zotročováni. Otroci byli získáváni z různých zemí po vojenských vítězstvích nebo při prodeji obchodníky a byli využíváni především v dolech a královskou rodinou. Mohli mezi nimi být i hebrejští otroci, ale ne v takovém počtu, jaký je uveden v biblickém vyprávění.

Jaká byla egyptská armáda &Jak byla organizována?

V období Staré egyptské říše se armáda skládala z branců z různých oblastí (nomů) pod vedením oblastního správce (nomarchy). Nomarcha organizoval své muže a posílal rotu ke králi. Během prvního přechodného období Egypta se tento systém rozpadl, protože každý jednotlivý nomarcha získal s pádem centrální vlády větší moc a využíval své milice k prosazování vlastních záměrů. Ve Střední egyptské říši vytvořil král Amenemhat I. (r. cca 1991-1962 př. n. l.) první stálou armádu. Během druhého přechodného období Egypta byla armáda zdokonalena díky příspěvkům Hyksósů, jako byl vůz tažený koňmi, složený luk, meč scimitar a bronzová dýka. V době Nové egyptské říše byla egyptská armáda vysoce vycvičenou, profesionální bojovou silou, která pomohla vytvořit a udržet egyptskou říši.

Armáda byla organizována do divizí, z nichž každá nesla jméno hlavního božstva a čítala přibližně 5 000 mužů. Každá divize měla důstojníka, který dohlížel na 50 vojáků a podléhal nadřízenému, který měl na starosti 250 vojáků a ti zase podléhali kapitánovi, který byl podřízen veliteli oddílu. Velitel oddílu byl odpovědný dozorci oddílu, který podléhal dozorci opevnění (velel místu, kde bylo vojsko umístěno), jenž byl podřízen veliteli poručíkovi, který podléhal generálovi. Generál byl přímo podřízen egyptskému vezírovi, který podléhal faraonovi.

Egyptské válčení nebylo nikdy zaměřeno na dobývání, ale, spíše na obranu a stabilitu. Dokonce i v době vzestupu egyptské říše se armády používaly k vytvoření – a následnému udržování – nárazníkové zóny kolem Egypta, aby se zabránilo invazi, ale nikdy nezasahovaly dále, než bylo nutné k udržení pořádku. Částečným důvodem bylo egyptské náboženství a víra, že pokud někdo zemře mimo hranice Egypta, jeho duše se hůře dostane do ráje na Rákosovém poli.

Jaké bylo egyptské náboženství &Jak ovlivňovalo lidi?

Egyptské náboženství pronikalo do všech aspektů každodenního života jednotlivce. Bohové byli všudypřítomní a věřilo se, že dali lidstvu to nejdokonalejší místo k životu se všemi potřebami a luxusem, jaký si člověk mohl přát. Jediné, co bohové žádali na oplátku, bylo, aby je lidé uctívali uctíváním a udržovali nebeský řád známý jako ma’at – harmonie – který spojoval všechny věci dohromady.

Pro staré Egypťany byl život na zemi pouze jednou částí mnohem větší cesty k věčnému štěstí v posmrtném životě, který byl zrcadlovým obrazem života na zemi. Po smrti byla duše vedena do Síně pravdy, kde její srdce vážil velký bůh Osiris na vahách s bílým pírkem pravdy bohyně Ma’at. Pokud bylo srdce shledáno lehčím než pírko, pokračovalo se směrem k Rákosovému poli; pokud bylo těžší, bylo srdce upuštěno na zem, kde ho sežrala příšera a duše přestala existovat. Egyptská kniha mrtvých byla sepsána jako průvodce duše, který jí měl pomoci vyhnout se případným nástrahám v posmrtném životě a bezpečně najít cestu do ráje.

Tato víra ovlivnila každodenní život Egypťanů v tom smyslu, že chápali, že existence člověka není omezena časem mezi jeho narozením a smrtí, ale že je nesmrtelnou duší, která sice po určitou dobu putuje po zemi, ale v podstatě je věčnou bytostí, která bude jednoho dne žít mezi bohy v ráji, kde se jí vrátí vše, co ztratila.

Proč Egypťané mumifikovali své mrtvé?

Egypťané věřili, že duše se skládá z devíti samostatných částí:

• Khat bylo fyzické tělo
• Ka byla dvojí podoba člověka
• Ba byl aspekt ptáka s lidskou hlavou, který se mohl pohybovat mezi zemí a nebesy
• Šujet bylo stínové já
• Akh byl nesmrtelný, transformované já
• Sahu a Sechem byly aspekty Akh
• Ab bylo srdce, zdroj dobra a zla
• Ren bylo něčí tajné jméno

Fyzické tělo (khat) bylo třeba zachovat, aby se Ka a Ba mohly poznat a Akh mohl pokračovat do Rákosového pole. V egyptských pohřebních rituálech byly do hrobu zemřelého zahrnuty hrobové předměty, aby mohly být použity v posmrtném životě, a ty měly hodnotu pouze tehdy, pokud tělo zůstalo neporušené. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nebyli Egypťané posedlí smrtí; užívali si života natolik, že nikdy nechtěli, aby skončil, a to podporovalo víru ve věčnou říši, kde bude člověk žít věčně a užívat si všeho, co v životě dělal, v přítomnosti bohů.

Je na Tutanchamonově prokletí/prokletí faraonů něco pravdy?

Na slavném prokletí faraonů, které se proslavilo poté, co archeolog Howard Carter v listopadu 1922 n. l. otevřel Tutanchamonovu hrobku, není nic pravdy. Z 58 lidí přítomných při otevření hrobky a sarkofágu jich během následujících dvanácti let zemřelo pouze osm, a to ze zcela rozumných a racionálních příčin, které neměly s hrobkou nic společného. Mýtus o Tutanchamonově kletbě vznikl v roce 1923 n. l., kdy spisovatelka bestsellerů Marie Corelliová (l. 1855-1924 n. l.) poslala do časopisu New York World dopis, v němž citovala starověký text, o němž tvrdila, že ho vlastní a který varoval před strašnými následky pro každého, kdo naruší hrobky egyptských králů. Corelliová byla v té době populární spisovatelkou a jejímu dopisu se dostalo velké pozornosti.

Howard Carter, byl v téže době stále více frustrován množstvím návštěvníků, kteří ho rušili při práci na Tutanchamonově hrobce, a Corelliho dopis – který zpopularizoval tisk – měl přesně ten účinek, jaký by si přál, aby lidi odradil. Carter mohl pokračovat ve vykopávkách a zkoumání hrobky bez dalšího rozptylování, a tak Corelliho tvrzení nikdy nepopřel – přestože nikdy neexistoval žádný důkaz, že by vlastnila nějaký starověký text, ani žádný důkaz o nějaké kletbě. Hollywoodské filmy „mumiovou kletbu“ ještě více zpopularizovaly a zapsaly ji do kolektivního povědomí dnešní doby.

Jaké jídlo jedli Egypťané?

Jídelníček Egypťanů byl převážně vegetariánský. Maso se nedalo skladovat, protože Egypťané neměli chladicí zařízení, a tak se jedlo krátce po porážce na slavnostech, hostinách a ve vyšších vrstvách, které měly čas na lov velké zvěře. Drůbež a ryby jedly všechny společenské vrstvy. Základem egyptské stravy byl chléb a pivo. I když se vyrábělo víno (z hroznů i jiného ovoce), bylo hlavně nápojem vyšší třídy. Pivo bylo nejoblíbenějším nápojem – konzumovalo se při každém denním jídle -, protože bylo považováno za zdravější než pití z Nilu nebo potoků, které mohly být znečištěné, a věřilo se, že podporuje lehčího ducha a spokojené srdce. Mzda dělníků ve skutečnosti zahrnovala příděl piva a chleba.

Zelenina a ovoce tvořily většinu zbytku egyptské stravy, včetně cibule, čočky, pórku, česneku, oliv, granátových jablek, hroznů, datlí a fíků. Bohatí Egypťané si pochutnávali na kokosových ořeších, které patřily k nejoblíbenějšímu dováženému luxusnímu zboží. Krávy, kozy a ovce se chovaly pro mléko, které poskytovalo také smetanu, tvaroh a syrovátku, zatímco býci (kromě posvátného býka Apise) se chovali pro manuální práci na farmách. Egypťané si k jídlu dopřávali také širokou škálu koření a olejů včetně sezamu, lněného semínka, skořice, kmínu a – nejoblíbenějšího – křenu. Lékaři často předepisovali různé potraviny jako léky a v egyptské medicíně byla strava uznávána jako hlavní faktor ovlivňující zdraví člověka.

Jak vypadal každodenní život ve starém Egyptě?

Egyptian society was based on a hierarchy which descended down, from highest to lowest:

• King (known as pharaoh only after the New Kingdom period) and royal family
• Vizier
• Members of the court
• Priests and scribes (including physicians)
• Regional governors
• Military leaders
• Artisans and craftspeople (including skilled workers)
• Workplace supervisors
• Unskilled workers and farmers
• Slaves

Social mobility was not encouraged because it was thought that the social order had been decreed by the gods in keeping with ma’at and so maintaining it was vital in keeping harmony and balance in the land. Král byl zodpovědný za dodržování ma’at na všech úrovních, ale až na vzácné výjimky každý chápal, kde je jeho místo, a choval se podle toho.

Hospodářství bylo založeno na zemědělství a většina nižší třídy byli zemědělci. Den zemědělce začínal za východu slunce, kdy se on (a někdy i jeho žena a děti) vydali na pole, a končil za soumraku, kdy se vraceli domů na večerní jídlo. Obchod probíhal prostřednictvím barterového systému až do roku 525 př. n. l., kdy Peršané zavedli systém mincí. Předtím se používala peněžní jednotka deben, což byla pevně stanovená hodnota výrobku.

Ve volném čase, vyšší třída lovila, sportovala, rybařila, hrála stolní hry a sledovala sportovní události a nižší třída se kromě lovu velké zvěře věnovala stejným zábavám a také plavání a plavbě na lodi. Egypťané měli rádi večírky a slavnosti a narozeniny různých bohů a další události se slavily státními svátky, kdy se přerušila práce a všichni se sešli, aby popíjeli, jedli a tančili.

Byly kromě Kleopatry ještě nějaké velké vládkyně?

Ačkoli je Kleopatra VII (l. asi 69-30 př. n. l.) pravděpodobně nejslavnější egyptskou královnou, nebyla ve skutečnosti Egypťankou, ale Řekyní, poslední panovnicí helénistické dynastie Ptolemaiovců. V průběhu dějin národa však existovalo mnoho dalších velkých egyptských královen. V raně dynastickém období Egypta to byly Neithotep z první egyptské dynastie (cca 3150 – cca 2890 př. n. l.) a Merneith (l. cca 2990 př. n. l.). Ve Staré říši byla královna Heterpheres I. (manželka krále Sneferua, r. cca 2613-2589 př. n. l.) matkou krále Chufua (r. 2589-2566 př. n. l.) a měla na něj značný vliv. Jednou z nejkontroverznějších královen téhož období byla Nitokris (asi 2184-2181 př. n. l.), která údajně pomstila vraždu svého bratra tím, že pozvala jeho vrahy na hostinu do podzemní komnaty a poté je utopila. Je však třeba poznamenat, že vědci stále diskutují o pravdivosti tohoto příběhu a o tom, zda tato královna vůbec existovala.

Ve Střední říši vládla královna Sobeknefru (asi 1807-1802 př. n. l.) a v tomto období také vznikl čestný titul boží manželky Amona, který ženy, jež jej později nosily, vynesl do vlivných pozic. Královna Ahhotep I. (asi 1570-1530 př. n. l.) je první známou mocnou ženou, která byla držitelkou tohoto titulu na počátku Nové říše, a předala jej své snaše Ahmose-Nefertari (asi 1570-1544 př. n. l.), která jej předávala dalším. Některé z největších a nejznámějších královen pocházejí z období Nové říše, například Hatšepsut (r. 1479-1458 př. n. l.), Tiye (manželka Amenhotepa III., r. cca 1386-1353 př. n. l.), Nefertiti (cca 1370-1336 př. n. l.), manželka Achnatona, která převzala jeho povinnosti, když je zanedbával kvůli náboženským aktivitám. Existovala také Nefertari (l. cca 1255 př. n. l.), manželka a inspirace Ramsese Velikého, která je slavně vyobrazena v Abú Simbelu.

Ve třetím mezidobí měly některé z nejmocnějších žen titul boží manželky Amonovy, například Amenirdis I. (cca 714-700 př. n. l.), která vládla Hornímu Egyptu. Pozdější boží manželka Amonova, Nitokris I. (známá také jako Neitiqert, asi 655-585 př. n. l.), vládla téměř celému Egyptu a byla nejbohatší ze všech božích manželek v historii tohoto titulu. V době, kdy Kleopatra VII. nastoupila na trůn, měl Egypt již dlouhou historii mocných žen ve vedoucích pozicích.

Jaké jsou některé kulturní odkazy starověkého Egypta?

Starověký Egypt přispěl řadou vynálezů a inovací, které se pravidelně používají v současnosti. Egypťané kladli velký důraz na osobní hygienu, a proto vynalezli nebo zdokonalili každodenní koupel, hřebeny a kartáče, líčidla (používaná ženami i muži) a parfémy. Vynalezli také zubní kartáček a pastu, mátu na dech a deodorant v podobě kadidla. Egypťané také vyvinuli zubní lékařství, stejně jako praxi lékaře, který při diagnostice nemoci zjišťoval anamnézu pacienta. Ženy i muži byli lékaři a v Egyptě vznikly jedny z prvních klinik a lékařských škol na světě.

Egyptská architektura vyvinula pravou pyramidu a obelisk i techniky, kterými byly tyto stavby zhotovovány a vztyčovány. Přestože inženýři v dnešní době stále nechápou, jak Egypťané stavěli, přemisťovali a vztyčovali většinu svých velkých památek, inspirovaly tyto stavby pozdější kultury k napodobování jejich forem. V zemědělství se Egypťané od Hyksósů naučili zavlažovací metody a zdokonalili lehký a těžký pluh tažený voly. Rozvíjeli také babylonské koncepce astronomie a astrologie, kalendáře a matematiky.

Egyptská literatura, zejména Střední říše, zavedla formu romantické balady a literárně-filozofického dialogu (později proslaveného Platónovými díly). Dlouhodobě se uznává, že náboženství a filozofie Egypťanů ovlivnila řeckou filozofii i pozdější náboženství, jako je křesťanství a islám, a to zejména prostřednictvím koncepcí věčného života, posmrtného soudu a odměn/trestů v posmrtném životě.