Deset let poté, co se Jaycee Dugardová dostala ze zajetí v Bay Area, přemýšlí o životě, který ztratila, a na ten, který získala

Jaycee Dugardová pózuje se svým koněm Cowboyem na nedatované fotografii poskytnuté skupině Bay Area News v srpnu 2019, deset let poté, co slavně vyšla ze zajetí v Antiochii. Pohřešovaná byla od svého únosu v roce 1991 ze své čtvrti v South Lake Tahoe. (Se svolením Nancy Seltzer and Associates)

Pokud se vám nedaří zobrazit tuto galerii na mobilním zařízení, klikněte sem.

Před deseti lety, 26. srpna 2009, se strážník Todd Stroud dostavil do práce na policejní oddělení v Concordu a vzhledem ke svým zkušenostem školního strážníka byl požádán, aby dohlédl na ženu, která byla na policejní stanici se svými dvěma malými dcerami.

Tou ženou, jak se brzy dozvěděl, byla Jaycee Dugardová, která byla před 18 lety unesena, když šla jednoho rána na zastávku školního autobusu v South Lake Tahoe, a od té doby ji nikdo neviděl.

Stroud, který si jasně pamatoval únos a celostátní titulky, které ho provázely, byl zdrcen.

„Byl jsem v šoku,“ řekl.

Před několika hodinami se Dugardová, obě dívky a Dugardové únosci Phillip a Nancy Garridovi vydali do Concordu, aby se setkali s Phillipovým kurátorem; ten byl z vězení propuštěn několik let před jejím únosem. V kanceláři pro podmíněné propuštění řekla Dugardová policistovi, že je tou dívkou, která zmizela v roce 1991. Žádná oběť únosu v moderní americké historii nebyla nalezena živá po tak dlouhé době pohřešování.

Phillip Garrido byl zatčen a Nancy, jeho manželka a spolupachatelka, byla brzy poté vzata do vazby. Svět se později dozvěděl, že Dugardová a její dcery, které počala poté, co ji Phillip Garrido znásilnil, byly nuceny žít v chátrajícím dvorku v domě manželů v Antiochu, který Dugardová později popsala jako vězení.

Stroud se s mladými dívkami, které byly nápadně tiché a vystrašené, setkal v policejní výslechové místnosti.

Concordský policejní seržant Todd Stroud, který byl jedním z prvních policistů, kteří pomohli Jaycee Dugardové a jejím dcerám po 18 letech zajetí, je vyfotografován na Concordském úřadu pro podmíněné propuštění v kalifornském Concordu, ve čtvrtek 15. srpna 2019. Letos uplynulo 10 let od chvíle, kdy byla Dugardová po únosu ve věku 11 let nalezena. (Doug Duran/Bay Area News Group)

„Strávil jsem nějaký čas tím, že jsem si s nimi povídal, donesl jim nějaké jídlo a snažil se, aby se cítily trochu klidněji,“ řekl Stroud v rozhovoru pro tuto zpravodajskou organizaci. „Pak jsem se setkal s Jayceem. Ujistil jsem ji, že její dcery jsou v pořádku a že je o ně postaráno.“

Na policejní stanici se sjížděla média z celé země i ze světa a rychle bylo jasné, že Dugardovou a její dcery je třeba odvézt na nějaké soukromé a bezpečné místo. Stroud a další policisté je propašovali zpoza stanice v neoznačeném autě a odvezli je do místního hotelu Hilton.

Dívky, kterým v té době bylo 14 a 11 let, a jejich matka přišly do hotelového pokoje jen s oblečením na zádech. Nejmladší dceři Dugardové však něco velmi chybělo: desetigalonové vyhřívané akvárium s kraby poustevníky, které chovala, a chtěla je zpět.

Stroud tedy s pomocí policisty z místa činu v Antiochii a tehdejšího policejního kaplana Tima Graysona akvárium vyzvedl, naložil ho na vozík s jídlem, přikryl ručníky z hotelové tělocvičny a k radosti rodiny ho odvezl do jejího pokoje.

„Byl jsem prohlášen za ‚královského nosiče krabů číslo jedna‘ a Tim za ‚královského nosiče krabů číslo dvě‘,“ řekl Stroud.

Později toho dne se Dugardová v hotelu poprvé viděla se svou matkou Terry Probynovou od chvíle, kdy ji Garridovi šokovali paralyzérem a odvezli v autě. Probynová spěchala z jižní Kalifornie do Concordu poté, co se dozvěděla zprávu, v niž doufala téměř dvacet let.

„Otevřeli dvojité dveře a Jaycee prošla,“ řekl Grayson, bývalý policejní kaplan, který je nyní členem státního parlamentu. „Slyšeli jsme výkřik její matky: „Moje dítě!“ a pak se její náruč rozevřela. V domě nezůstalo jediné oko suché.“

Dnes Dugardová a její nezisková organizace JAYC Foundation pomáhají zprostředkovat stejný druh sjednocení rodiny dalším obětem traumat. Nadace, která čerpá z Dugardové zkušeností, se také zaměřuje na poskytování bezpečných, odlehlých prostor pro zotavení obětí, pořádá semináře pro pečovatele a klade zvláštní důraz na terapii s pomocí zvířat; Dugardová se obrátila na jízdu na koni a péči o něj, aby se uzdravila.

„Ve vězení na dvorku, které Phillip a Nancy Garridovi vytvořili, jsem příliš nepřemýšlela o dalším dni, natož o budoucnosti,“ napsala Dugardová v e-mailu této zpravodajské organizaci. „Důležité pro mě bylo jen přežít den. Když jsme byli zachráněni a já začala s terapií, byla to kombinace minulosti, přítomnosti a budoucnosti, na kterou jsem myslela. Dnes je to mnohem více budoucnost.“

Není to „jediná věc, která mě dělá tím, kým jsem“

Phillip a Nancy Garridovi, kteří únos zorganizovali a téměř dvě desetiletí tajili Dugardové zajetí, dokonce porodili její dvě děti bez lékařské pomoci, nakonec po absolvování dlouhé řady soudních jednání v okrese El Dorado přiznali vinu. Phillip Garrido si v kalifornské státní věznici Corcoran v Central Valley odpykává trest 431 let vězení až doživotí. Nancy Garrido si odpykává trest 36 let odnětí svobody na doživotí v Kalifornském ústavu pro ženy v jižní Kalifornii.

Na dopisy, které jim zaslala tato zpravodajská organizace, ani jeden z nich neodpověděl.

Faktická izolace a sexuální otroctví, které používali k zotročení Dugardové, jsou však dobře zdokumentovány v jejích prvních pamětech „Ukradený život“ a v její výpovědi před velkou porotou v okrese El Dorado. Dugardová se nyní k této zkušenosti vyjadřuje s houževnatostí, která ji definuje od chvíle, kdy se dostala ze zajetí.

„To, co se mi stalo, bude vždy součástí toho, kým jsem, ale nedovolím, aby to byla jediná věc, která mě dělá tím, kým jsem,“ řekla Dugardová. „Nedovolím, aby tyto zážitky nebo tito lidé, tedy Phillip a Nancy, určovali vztahy v mém současném životě. Když se mi v hlavě objeví něco z minulosti, také se tomu nevyhýbám, je pro mě důležité si tu myšlenku nebo pocit přiznat a vyřešit ji.“

Když se Dugardová objevila na veřejnosti, dopady byly dalekosáhlé. Státní systém podmínečného propuštění, který měl důkladně prověřit, zda Phillip Garrido dodržuje podmínky podmínečného propuštění poté, co byl v 70. letech uvězněn za dřívější únos a znásilnění, byl pranýřován za nedostatečné domácí návštěvy a minimální kontroly stavu. Garrido byl dokonce označen za vzorového podmínečně propuštěného. Na videozáznamech z podmínečných návštěv, které se později objevily na veřejnosti, bylo vidět, jak Nancy Garrido zlobí a frustruje agenty do té míry, že spěšně odcházejí, aby se od ní vzdálili, a pomáhají jim tak udržet jejich tajemství.

Ve svých prvních pamětech Dugardová kritizovala agenty podmínečně propuštěné za to, že jim chyběla zvědavost, která by je mohla vést k tomu, aby ji objevili mnohem dříve a ušetřili ji osmnácti let trýznění, které prožila. Po odhalení těchto nedostatků státní systém podmínečného propuštění přehodnotil své postupy a stát vyplatil Dugardové vyrovnání ve výši 20 milionů dolarů za to, že se ji opakovaně nepodařilo najít dříve.

V širším měřítku však příběh Dugardové dal naději dalším rodinám, které stále hledají své pohřešované blízké. Několik let poté, co Dugardová získala svobodu, byl v Clevelandu zatčen 53letý Ariel Castro poté, co vyšlo najevo, že v letech 2002 až 2004 unesl a věznil tři ženy – Amandu Berryovou, Georginu DeJesusovou a Michelle Knightovou – a držel je v zajetí až do jejich osvobození v roce 2013.

Odhodlaný pomáhat ostatním, jako byla ona

Stroud, nyní seržant concordské policie v posledním roce své policejní kariéry, říká, že příběh Dugardové v něm stále přetrvává.

„Tu sílu jsem viděl už na začátku,“ řekl. „Je to bezpochyby nejodvážnější, nejpozitivnější a nejodolnější člověk, jakého jsem kdy potkal. Její utrpení by zlomilo většinu lidí, ale ne Jaycee.“

Dugardová uvedla, že je hrdá na to, co dokázala za deset let od doby, kdy jí její příběh o přežití vynesl celosvětovou slávu. Obě své dcery poslala na vysokou školu. Cestovala po světě a přednášela na univerzitách Yale a Harvard. Napsala dva memoárové bestsellery. V současné době se denně věnuje péči o zahradu, jízdě na koni a péči o svého koně Cowboye.

Do budoucna říká, že jejím hlavním zájmem je pokračovat v budování nadace JAYC, která pomáhá nebo pořádá semináře pro stovky obětí únosů, sexuálních útoků a dalších traumat, stejně jako pro strážce zákona, kteří na tyto případy často reagují jako první. Významným milníkem je pro ni vůbec první benefiční akce nadace, která je naplánována na příští měsíc v Sonoma County.

„Musíme zvýšit povědomí o tom, že terapie je v pořádku. Je v pořádku vyhledat pomoc, nemusíte na to být sami,“ řekla. „Chceme toho v okrese Sonoma, kde jsem se celou dobu léčila, udělat víc a tato sbírka nám snad pomůže poskytnout terapii s pomocí zvířat mnohem více lidem, a to bez nákladů nebo s nízkými náklady.“

„Je pro mě důležité, abychom pokračovali a zjistili, kolika dalších životů se můžeme dotknout.“

Benefice nadace JAYC

Benefice na podporu nadace JAYC, kterou založila Jaycee Dugardová, je naplánována na 28. září od 18 do 22 hodin ve vinařství Kunde v Kenwoodu v okrese Sonoma. Součástí akce bude živá a tichá aukce, živá hudba a úvodní slovo Dugardové.

Více informací o akci najdete na webu jaycfoundationevent.org.

Více informací o nadaci JAYC najdete na webu thejaycfoundation.org.