Digitální archiv otrokářských plaveb popisuje největší nucenou migraci v dějinách
Mezi lety 1500 a 1866 otrokáři nahnali na paluby transatlantických otrokářských lodí 12,5 milionu Afričanů. Před rokem 1820 připluli přes Atlantik čtyři zotročení Afričané na každého Evropana, čímž se Afrika stala demografickou studnicí pro znovuosídlení Ameriky po Kolumbových plavbách. Obchod s otroky vtáhl na svou oběžnou dráhu prakticky všechny přístavy směřující k Atlantskému oceánu – od Kodaně přes Kapské Město a Boston až po Buenos Aires.
Aby zdokumentoval tento obrovský obchod – největší nucenou zaoceánskou migraci v dějinách lidstva – náš tým zahájil projekt Voyages:
Databáze transatlantického obchodu s otroky, volně dostupný online zdroj, který návštěvníkům umožňuje vyhledávat a analyzovat informace o téměř 36 000 plavbách s otroky, které se uskutečnily v letech 1514 až 1866.
Pod vlivem pozoruhodného ohlasu veřejnosti jsme nedávno vyvinuli animaci, která pomáhá lépe přiblížit děsivý rozsah a trvání tohoto obchodu. Stránky také nedávno zavedly systém pro návštěvníky, kteří mohou přispívat novými údaji. Jen za poslední rok jsme přidali více než tisíc nových plaveb a revidovali podrobnosti o mnoha dalších.
Data způsobila převrat ve vědeckém výzkumu obchodu s otroky a poskytla základ pro nové poznatky o tom, jak zotročení lidé prožívali své zajetí a jak se mu bránili. Dále také zdůraznily výrazné transatlantické vazby, které tento obchod podporoval.
Jádrem projektu jsou záznamy o unikátních plavbách otroků. Kliknutím na jednotlivé plavby uvedené na webu se otevřou jejich profily, které obsahují více než 70 různých polí, jež společně pomáhají vyprávět příběh dané plavby.
Z jakého přístavu plavba začala? Do kterých míst v Africe se vydala? Kolik zotročených lidí během Střední cesty zahynulo? A kde tito zotročení Afričané ukončili zaoceánskou část svého zotročení a začali žít jako otroci v Americe?
Práce s komplexními daty
Vzhledem k rozsahu a složitosti obchodu s otroky představovalo spojení zdrojů dokumentujících činnost otrokářských lodí do jediné databáze řadu výzev. Záznamy jsou psány v mnoha jazycích a uchovávány v archivech, knihovnách a soukromých sbírkách nacházejících se v desítkách zemí. Mnohé z nich jsou rozvojové země, které nemají finanční prostředky na investice do trvalých systémů uchovávání dokumentů.
I když jsou dokumenty o plavbách za otroky relativně snadno dostupné, poskytují nevyrovnané informace. Lodní deníky obsáhle popisují místa cest a uvádějí počty nakoupených zotročených osob, kapitána a posádku. Naproti tomu záznamy o vstupu do přístavu v novinách mohou přinést pouze jméno lodi a počet zajatců, kteří přežili střední cestu.
Tyto různorodé zdroje lze jen těžko sladit. Počty otroků naložených nebo odvezených z určitého plavidla se mohou značně lišit. Nebo možná plavidlo vezlo registrační dokumenty, které měly za cíl zakrýt jeho skutečný původ, zejména po zákonném zrušení obchodu v roce 1808.
Sestavení těchto údajů způsobem, který by spravedlivě zohlednil jejich komplexnost a zároveň zachoval uživatelskou přívětivost stránek, zůstává trvalým problémem.
via GIPHY
Ne všechny plavby s otroky samozřejmě zanechaly dochované záznamy. Mezery v pokrytí proto budou přetrvávat, i když se budou nadále zmenšovat. V databázi jsou nyní zdokumentovány snad tři ze čtyř otrokářských plaveb. Samostatný hodnotící nástroj, jehož cílem je zohlednit chybějící údaje, umožňuje uživatelům získat jasnou představu o objemu a struktuře obchodu s otroky a zvážit, jak se obchod s otroky měnil v čase a v prostoru.
Využití stránek Voyages
Ačkoli shromažďování údajů o obchodu s otroky není novinkou, využití těchto údajů k sestavení komplexních databází pro veřejnost se stalo možným až v době internetu. Digitální projekty umožňují oslovit mnohem větší publikum s rozmanitějšími zájmy. Často se nám ozývají učitelé a studenti, kteří stránky využívají ve výuce, vědci, jejichž výzkumy čerpají z materiálů v databázi, i jednotlivci, kteří do projektu nahlížejí, aby lépe porozuměli svému dědictví.
Prostřednictvím funkce přispívání mohou návštěvníci stránek také zasílat nové materiály o transatlantických plavbách za otroky a pomáhat nám identifikovat chyby v datech.
Skutečná síla projektu – a digitální historie obecně – spočívá v tom, že podněcuje návštěvníky k interakci s prameny a materiály, ke kterým by jinak neměli přístup. Díky tomu se z uživatelů stávají historici, kteří mohou kontextualizovat jednotlivé plavby otroků nebo analyzovat místní, národní a celoatlantické vzorce. Jak se v průběhu času měnila míra přežití zajatců během Střední cesty? Jaký byl typický poměr mužů a žen mezi zajatci? Jak často docházelo na palubách otrokářských lodí ke vzpourám? Ze kterého afrického přístavu pocházela většina zotročených lidí posílaných například do Virginie?
Vědci použili Cesty k řešení těchto a mnoha dalších otázek a změnili tak naše chápání téměř všech aspektů obchodu s otroky. Dozvěděli jsme se, že ke vzpourám na lodích docházelo nejčastěji mezi otroky, kteří pocházeli z oblastí Afriky, jež dodávaly relativně málo otroků. Přístavy měly tendenci posílat otrokářské lodě do stejných afrických oblastí, aby hledaly zotročené lidi a odesílaly je na známá místa k prodeji v Americe. Plavby otroků se skutečně řídily sezónním modelem, který byl přinejmenším částečně podmíněn zemědělskými cykly na obou stranách Atlantského oceánu. Obchod s otroky byl vysoce strukturovaný a zároveň pečlivě organizovaný.
Na webových stránkách jsou také nadále shromažďovány plány hodin, které učitelé vytvořili pro studenty středních, vysokých a vyšších škol. V jednom cvičení musí studenti vytvořit památník zajatcům, kteří zažili Střední cestu, a při svém přemýšlení využívají stránky. Jeden z nedávných vysokoškolských kurzů zasazuje studenty do Británie konce 18. století a dělá z nich spolupracovníky v kampani za zrušení otroctví, kteří využívají stránky Voyages ke shromažďování kritických informací o operacích obchodu s otroky.
Voyages také poskytly model pro další projekty, včetně připravované databáze, která dokumentuje otrokářské lodě operující výhradně na území Ameriky.
Pokračujeme také v souběžné práci s databází African Origins. Tento projekt vyzývá uživatele, aby na základě domorodých jmen identifikovali pravděpodobný původ téměř 100 000 Afričanů osvobozených z otrokářských lodí. Kombinací těchto jmen s informacemi z Voyages o přístavech původu osvobozených Afričanů se webové stránky Origins snaží lépe pochopit domovské země, z nichž zotročení lidé pocházeli.
Díky těmto snahám se Voyages stala digitálním památníkem milionů zotročených Afričanů, kteří byli násilně vtaženi do obchodu s otroky a donedávna byli téměř vymazáni z historie nejen samotného obchodu, ale také z historie atlantického světa.
Tento článek byl původně publikován na serveru The Conversation.
Philip Misevich, docent historie, St John’s University
Daniel Domingues, docent historie, University of Missouri-Columbia
David Eltis, emeritní profesor historie, Emory University
Nafees M. Khan, přednášející společenskovědního vzdělávání, Clemson University
Nicholas Radburn, postdoktorand, University of Southern California – Dornsife College of Letters, Arts and Sciences