Dishabituace

Dishabituace je situace, kdy na starý podnět reagujeme, jako by byl znovu nový. Když opakovaně vidíme nebo zažíváme nějaký podnět, naše reakce na něj slábne. Například si s dítětem hrajete na kukátko tak, že si zakryjete obličej dekou. Když poprvé deku stáhnete, abyste odhalili svůj obličej, můžete očekávat spoustu pištění a smíchu. Pokud to však budete dělat stále, reakce dítěte se nakonec sníží, až z něj sotva vymámíte hihňání nebo úsměv.
Jestliže však jednou deku stáhnete a dítě místo vašeho obličeje uvidí maňáska na ruce, bude pravděpodobně opět pištět nadšením, stejně jako když jste hru zahájili poprvé. Když nyní deku vyhrnete a pak ji opět stáhnete, abyste opět odhalili svůj obličej, můžete očekávat, že dítě o vás bude mít opět zájem.
Když se s nějakým podnětem setkáváme opakovaně, nakonec si na něj zvykneme a přestaneme na něj reagovat stejně, jako když jsme se s ním setkali poprvé. Zvykneme si na něj a přestaneme mu věnovat pozornost, dokud nedostaneme nový podnět. A když pak znovu dostaneme původní podnět, reagujeme na něj s obnoveným zájmem. Náš předchozí návyk na něj byl zvrácen. Tomu se říká dishabituace.