Disociativní poruchy

Co jsou disociativní poruchy?

Slovo „disociace“ znamená odpojení od ostatních, od okolního světa nebo od sebe sama.

Termín „disociativní poruchy“ popisuje trvalý duševní stav, který se vyznačuje pocity odtržení od reality, pobytu mimo vlastní tělo nebo prožíváním ztráty paměti (amnézie).

Přibližně 2 % americké populace zažívá skutečné disociativní poruchy (nikoliv pouze chvilkové pocity disociace). Postiženy jsou všechny věkové skupiny, rasové, etnické a socioekonomické skupiny. Ženy jsou diagnostikovány častěji než muži.

Typy disociativních poruch

Existují tři základní typy disociativních poruch:

• Disociativní porucha identity
• Depersonalizační/derealizační porucha
• Disociativní amnézie

Akutní stresová porucha a posttraumatická stresová porucha (PTSD) jsou úzce spjaty s disociativními poruchami a mají společné příznaky, jako je ztráta paměti, depersonalizace nebo derealizace.

Co je příčinou disociativních poruch?

Disociativní poruchy se často nejprve vyvinou jako způsob, jak se vyrovnat s katastrofickou událostí nebo s dlouhodobým stresem, zneužíváním či traumatem. To platí zejména v případě, že k takovým událostem došlo v raném dětství. V tomto období života je omezena schopnost plně porozumět tomu, co se děje, mechanismy zvládání nejsou plně vyvinuty a získání podpory a zdrojů závisí na přítomnosti pečujících a znalých dospělých.

Mentální vzdálení se od traumatické situace – například nehody, přírodní katastrofy, vojenského boje, toho, že se člověk stal obětí trestného činu nebo opakovaného fyzického, psychického či sexuálního zneužívání – může být mechanismem zvládání, který krátkodobě pomáhá uniknout bolesti. Problémem se stává, pokud dlouhodobě pokračuje v oddělování člověka od reality a vymazává vzpomínky na celá časová období.

Jaké jsou příznaky disociativních poruch?

Dříve známá jako mnohočetná porucha osobnosti, disociativní porucha identity obvykle pramení z katastrofických zážitků, zneužívání nebo traumatu, ke kterým došlo v dětství. Mezi lidmi s touto poruchou je přibližně 90 % těch, kteří se v dětství stali obětí zneužívání (fyzického nebo sexuálního) nebo zanedbávání.

Mezi příznaky disociativní poruchy identity patří:

Existence dvou nebo více odlišných identit nebo „stavů osobnosti“. Každá identita má určitý soubor chování, postojů, preferencí, vzpomínek a způsobů myšlení, které jsou pozorovatelné ostatními a postižená osoba je může i hlásit. Přechod z jedné identity do druhé je nedobrovolný, náhlý a může se v okamžiku zvrátit.

• Dlouhodobé mezery v paměti týkající se každodenních událostí, osobních informací nebo traumatických událostí z minulosti.
• Problémy v sociálním prostředí, na pracovišti nebo v jiných oblastech fungování v každodenním životě. Závažnost těchto problémů se může pohybovat od minimálních až po významné.

U osob s disociativní poruchou identity jsou časté pokusy o sebevraždu, sebepoškozování a jiné sebepoškozující chování. Více než 70 % ambulantních pacientů s touto poruchou se pokusilo o sebevraždu.

Příznaky depersonalizační/derealizační poruchy

Jeden nebo oba následující stavy se vyskytují u téže osoby v dlouhodobě se opakujícím vzorci:

• Depersonalizace – Pocity nereálnosti nebo odtržení od vlastní mysli, těla nebo sebe sama. Člověk jako by byl spíše pozorovatelem než účastníkem vlastních životních událostí.
• Derealizace – Pocity nereálnosti nebo odtrženosti od svého okolí. Lidé a věci se mohou zdát nereálné.

Během těchto epizod si člověk uvědomuje své okolí a ví, že to, co prožívá, není normální. I když osoba během těchto epizod projevuje jen málo emocí, jsou obvykle interpretovány jako značně rozrušující.

Příznaky mohou začít již v dětství, přičemž průměrný věk první zkušenosti je 16 let. Méně než 20 % lidí má první zkušenost s touto poruchou po 20. roce života.

Příznaky disociativní amnézie

Disociativní amnézie znamená, že si člověk není schopen vybavit informace o své minulosti. Není to totéž jako pouhá zapomnětlivost, protože obvykle souvisí s traumatickou nebo zvláště stresující událostí či obdobím. Epizoda amnézie přichází náhle a může trvat jen několik minut, ale také měsíce nebo roky. Neexistuje žádný konkrétní věk nástupu a epizody se mohou objevovat pravidelně po celý život.

Existují tři typy amnézie:

• Lokalizovaná – Nepamatuje si událost nebo časový úsek (nejčastější forma amnézie)
• Selektivní – Nepamatuje si určité detaily událostí o daném časovém úseku.
• Generalizovaná – Úplná ztráta identity životní historie (nejvzácnější forma).

Osoba si nemusí být své ztráty paměti vědoma nebo si ji uvědomuje jen málo. Even when they do realize a loss of memory, the person often downplays the importance of not recalling a particular event or period of time.

Get useful, helpful and relevant health + wellness information

enews