Emocionálně narušení/psychicky nemocní pronásledovatelé
V USA je ročně pronásledováno 1,4 milionu lidí. Jedna z 12 žen a jeden ze 45 mužů bude během svého života pronásledován. Své pronásledovatele zná 77 % žen a 64 % mužů. 87 % stalkerů jsou muži. Méně než dvě procenta případů stalkingu končí vraždou. Emocionální zátěž pro oběti je však značná, zejména pokud nevíte, kdo je stalker, nebo pokud je duševně nemocný.
Forenzní psychologové identifikovali tři typy stalkingu: prostou obsesi, milostnou obsesi a erotomanii. Tři určující prvky, které svědčí o typologii stalkera, jsou následující: (1) vztah stalkera k oběti, (2) motiv stalkera k pronásledování oběti, (3) chování stalkera. Všichni stalkerové jsou obsedantní; udržují si trvalé myšlenky a představy o své oběti, často po celá léta.
Ne všichni stalkerové splňují kritéria pro nějakou specifickou nebo závažnou psychiatrickou poruchu. Někteří z nejextrémnějších a nejnebezpečnějších stalkerů jsou však poháněni duševní chorobou. Mezi základní diagnózy duševně nemocných stalkerů patří schizofrenie, bipolární porucha nebo porucha s bludy. Někteří stalkerové trpí poruchou osobnosti (pozná se podle všudypřítomného abnormálního vzorce chování souvisejícího s myšlením, náladou, osobními vztahy a kontrolou impulzů). Konkrétně mají tito stalkerové rysy antisociální, hraniční, histriónské, narcistické, závislé nebo obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti. K tomu často přispívá zneužívání návykových látek a/nebo závislost na nich. Obecně platí, že čím méně vztahů mezi obětí a stalkerem před stalkingem skutečně existovalo, tím více je stalker psychicky narušený.
Prostý obsedantní stalker
Nejčastější formou stalkingu je prostý obsedantní stalker. Oběť prostého obsesivního stalkera obvykle svého pronásledovatele dobře zná a byla s ním v nějaké formě vztahu: bývalý manžel, bývalý milenec, přítel, bývalý šéf nebo spolupracovník. Obsedantní aktivity začínají poté, co vztah skončil nebo směřuje k ukončení. Stalker často vnímá, že mu oběť ublížila. Motivací prostého obsedantního stalkera je napravit vztah nebo se snažit o nějaký druh odplaty. Prakticky všechny případy domácího násilí zahrnující stalking spadají do této kategorie.
Milostně posedlý stalker
Milostně posedlý stalker je pro oběť cizí nebo náhodný známý. Stalker si vypěstuje milostnou posedlost nebo fixaci na jinou osobu, se kterou neměl žádný osobní vztah. Nejenže se milostně posedlý stalker pokouší prožívat své fantazie, ale očekává, že oběť bude hrát přidělenou roli, že mu bude lásku oplácet zbožňováním a oddaností. Zpočátku je motivací stalkera s milostnou obsesí, aby si oběť uvědomila jeho existenci. Později očekává, že bude jeho city opětovat. Když se stalkerovi nepodaří navázat vztah, často oběť obtěžuje.
Erotomanický stalker
Erotomanie je blud, při němž stalker věří, že jedinec jeho lásku opětuje. Oběť by náklonnost stalkera ochotně opětovala, ale není toho schopna kvůli nějakému vnějšímu vlivu. Blud je založen na přesvědčení, že oběť je pro ni dokonalým partnerem a že jsou si souzeni navždy. Erotomanie často není založena na sexuální přitažlivosti. Erotomanický stalker fantazíruje spíše o romantické lásce a/nebo duchovním spojení. Oběť má obvykle vyšší postavení než stalker. Snahy o navázání kontaktu s obětí jsou běžné, ale erotomanický stalker může tuto iluzi tajit. Své oběti studují, často na dálku. Běžně se označují jako pronásledovatelé celebrit nebo posedlí fanoušci.
Stalking a duševně nemocní
Psychicky nemocný stalker může být prostý posedlý, posedlý láskou nebo erotomanik. Psychotičtí a blouzniví stalkerové jednoduše nedokážou oddělit skutečnost od fikce. I imaginární láska je lepší než žádná láska. Všichni stalkerové s bludy se drží pevného falešného přesvědčení, které je udržuje ve vazbě na jejich oběti. Jádro jejich posedlosti je založeno na fantazii; čeho nemohou dosáhnout ve skutečnosti, dosahují prostřednictvím této fantazie. Když se pokoušejí tuto fantazii uskutečnit v reálném životě, očekávají, že jim oběť náklonnost oplatí. Když náklonnost neopětuje, stalker často reaguje výhrůžkami a zastrašováním. Když výhrůžky a zastrašování nedosáhnou toho, v co doufali, může se stalker stát násilným, a dokonce i vražedným. Stalker s bludy je nebezpečnější tím, že má tendenci své oběti objektivizovat. Svou oběť nevnímají jako lidskou bytost, ale jako objekt, který musí vlastnit a ovládat pouze oni. Bludní stalkerové jsou nejvytrvalejším typem stalkerů a jejich bludy trvají v průměru deset let.
Typický profil bludných stalkerů je profil osamělého, sociálně nezralého samotáře, který nebyl schopen navázat nebo udržet blízké vztahy s ostatními. Bludní stalkerové zřídka chodí na rande a mají za sebou málo sexuálních vztahů, pokud vůbec nějaké. Obvykle pocházejí z citově neplodného nebo těžce zneužívaného dětství; vyrůstají s velmi slabým smyslem pro vlastní identitu. Většina stalkerů s bludy má sklony k psychóze.
Obvyklou obětí bludného stalkera je nejčastěji osoba z vyšší socioekonomické vrstvy/statutu, která se stalkerem předtím přišla do styku jen málo, pokud vůbec. Přesto je stalker přesvědčen, že s obětí již má blízký vztah, nebo je přesvědčen, že ho v budoucnu mít bude. Stalker s bludnými představami si vybírá oběti, které jsou nějakým způsobem nedosažitelné; oběť může být již zapletena do nějakého vztahu; často je to někdo, kdo k ní byl laskavý; terapeut, duchovní, lékař, nadřízený v práci, učitel nebo dokonce policista, který ji zastavil za dopravní přestupek, ale nepostihl ji. Osoby v pomáhajících profesích jsou vůči bludným stalkerům obzvláště zranitelné. Tento profesionál může být jedinou osobou, která se ke stalkerovi kdy chovala vřele. Stalker, který už tak má potíže oddělit realitu od fantazie, si soucit pomáhajícího vykládá jako iluzi důvěrnosti.
Častými oběťmi bludného stalkera jsou celebrity a politici. Stalker se o své oběti obvykle dozvídá prostřednictvím médií (kino, televize, rozhlas, noviny). Studuje objekt svého zájmu, sbírá články, filmy a/nebo upomínkové předměty týkající se jeho oběti. Vytvoří si ucelenou bludnou představu, v níž má s obětí zvláštní nebo jedinečný, dokonce mystický vztah, i když se nikdy nesetkali. Stalker věří, že s ním oběť komunikuje telepaticky nebo pomocí tajného kódu, jehož význam zná pouze on sám. Každý kontakt oběti se stalkerem se stává pozitivním posílením vztahu. Jakákoli reakce ze strany oběti je vnímána jako výzva k pokračování pronásledování ze strany stalkera. Když objekt stalkerovy pozornosti řekne „ne“, racionalizuje svůj záměr a může se pak zaměřit na vnímanou situaci nebo osobu, která podle stalkera stojí v cestě vztahu. „Její manžel ji přiměl k tomu soudnímu zákazu přiblížení, ona mě opravdu miluje, on je ten problém.“ nebo „Jeho agent mu řekl, že by bylo špatné pro jeho kariéru, kdybychom se zapletli, ale on mě opravdu miluje, ať se do toho ten agent raději neplete…“. Mezi nechvalně známé erotomanické stalkery patří: Robert John Bardo, který zabil herečku Rebeccu Schaefferovou, a Margaret Rayová, která pronásledovala Davida Lettermana, Rayová později spáchala sebevraždu.
Paranoia může přimět blouznivého stalkera k agresivnímu jednání vůči třetí osobě. Může se domnívat, že existuje spiknutí, jehož cílem je udržet objekty jeho lásky mimo jeho dosah. Pokud se jim podaří odstranit dotěrnou třetí stranu, věří, že ochrání objekt své touhy a dovrší fantazijní vztah. Paranoidní stalker se často dostává do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení při mylných snahách zachránit jedince před někým nebo nějakým domnělým nebezpečím.
Je nezbytné, aby oběti bludného, psychotického nebo paranoidního stalkera neměly s podezřelým absolutně žádný kontakt. Pokusy o uklidnění nebo ignorování stalkera nejenže nebudou fungovat, ale mohou ještě přilít olej do ohně stalkerových obsedantních bludů. Zákaz přiblížení a ochranné příkazy vůči blouznivému stalkerovi, ačkoli jsou důležité a občas pomáhají, často nefungují a mohou stalking dále stupňovat. Přesvědčení stalkerů, že oni a jejich oběť jsou si souzeni, běžně převažuje nad obavami, které mohou mít z právních důsledků porušení TRO.
Vyhodnocení hrozby násilí u stalkerů
Stalking může vést k násilí včetně těžkého ublížení na zdraví nebo smrti. Při identifikaci stalkera je nezbytné určit jeho násilnický potenciál. Posouzení hrozeb pro určení potenciálně násilných stalkerů je nezbytné. Včasná identifikace násilného stalkera může usnadnit vhodný zásah orgánů činných v trestním řízení a/nebo psychiatra.
Tři nejsilnější prediktory násilí ze strany stalkera
- Historie zneužívání návykových látek
- Historie předchozího násilí.
- Historie duševního onemocnění.
Additional Characteristics of a Potentially Violent Stalker
- Access to the victim or the victim’s family
- Possession of weapons
- Present or past threats to kill the victim or others
- A disregard for the consequences of violating protection orders
- Previous history of stalking
- Past instances of hostage taking
- Suicidal tendencies
- High degree of obsession, possessiveness, or jealousy.
Disposition
There are federal and state laws pertaining to stalking. 15 states classify stalking as a felony upon the first offense. 34 classify stalking as a felony upon the second offense and/or when the crime involves aggravating factors. Larger, metropolitan law enforcement agencies frequently have anti-stalking task forces to investigate and handle stalking cases. Pokud je podezřelý duševně nemocný, může být nedobrovolně umístěn do psychiatrické léčebny na 72 hodin, aby byl posouzen jako nebezpečný pro ostatní, nebo mu soud nařídí ambulantní psychiatrickou léčbu. Pokud má stalker léčitelnou psychickou poruchu, mohou mu být prospěšné psychotropní léky nebo terapie. Skutečně asociální nebo psychopatičtí stalkerové by se však měli léčit ve vězení nebo ve věznici.